Výlet do Atherton Tableland 1

Kuře se Smejkim naplánovali na tento víkend výlet do Atherton Tableland, což je taková náhorní plošina asi 100km jihozápadně od Cairns. Prý tam nejsou klokani, ale jsou tam nádherné vodopády, sopečná jezera a vůbec pěkná krajina. Budeme si půjčovat na víkend auto, které Kuře zamluvila.

V noci jsem opět nemohl moc spát, ale bylo to lepší než včera. Ráno jsem byl probuzen psem Baruškou, která mě začala chvíli po šesté oblizovat. Jsem zvyklý od našeho Šňupáka, takže mě to nějak nepřekvapilo 😉 . Vstal jsem tedy a šel si ke stolu psát deníček. Jen se všichni v sedm probudili, dohodli jsme se při snídani, že budeme odteď mluvit anglicky a za česká slova bude 5 kliků. Já ještě napsal nějaké mailíky a po osmé hodině jsme s Kuřínem vyrazili pro auto. Kuře jelo na kole, protože nemůže běhat a já běžel. Bylo to pár kilometrů, ale mě to nevadilo. Navíc jsme chtěli pak kolo naložit do auta a odvézt a dvě by se nám nevešli.

Běžel jsem statečně, ale celou cestu jsem nevydržel. Hloupě jsem si nevzal ani žádnou vodu, takže jsem byl docela žíznivý. Cestou mi Kuře na jednom stromě ukazovala létající lišky, což je něco mezi liškou a netopýrem. Prý tam přes den spí.

Přesně v 9 hodin jsme dorazili před školu, kam Kuře, Smejki a Kukin chodí. Tam nás měli vyzvednout a dovézt do půjčovny pro auto. S Kuřetem jsme se tedy posadili na schody, čekali a kecali anglicky. Po půl hodině už nám to začalo být divné a tak jsme začali zkoumat, co budeme dělat. Kuře neměla bohužel žádný telefon na tu půjčovnu a tak jsme čekali dál. Po další chvilce jsme se rozhodli, že se zajdeme někam zeptat na zlaté stránky a z budky zavoláme.

Naproti byla společnost půjčující auta a Kuře říkala, že bude dobré se zeptat tam. Já si to nemyslel, ale šel jsem. Hned jak jsem chlápkovi vysvětlil náš problém, zamračil se a říkal, že v tomhle nám nepomůže (prostě konkurenční boj). Tak jsme šli do jakéhosi obchodu se sportem hned vedle školy. Odchytil jsem tam sympatického chlápka a vyložil mu naši situaci. On nás hned ochotně odvedl ke stolu, kde nám dal zlaté stránky a dokonce nám dovolil i použít telefon. Prostě super!

Našli jsme tedy číslo, já jsem zavolal do půjčovny a bylo mi řečeno, že v sobotu lidi nevyzvedávají a že na nás auto čeká někde u letiště. Koukli jsme tedy do mapy, kde to je a zjistili jsme, že to nebude daleko (jen pár kilometrů 🙁 ). Chtěli jsme ještě poděkovat tomu pánovi, ale nikde jsme ho neviděli, takže jsme se vydali k letišti. Já opět celou cestu běžel, Kuře jela na kole. Když jsme dorazili k půjčovně, měl jsem už v nohách tak 6km, ale unaven jsem pořád ještě nebyl 🙂 . Přece jen, když už mám to koleno v pořádku, co bych si nezaběhal, že 😀 .

Vyřídili jsme tam formuláře, které Kuře podepsala, postěžovali jsme si na čekání a bylo nám předáno auto Nissan Micra. Bylo opravdu malé a pěkně staré, odřené, kde se dalo. Chlápek si zapsal stav benzínu (3/8 nádrže) a říkal, že to máme dovézt se stejným stavem. Také říkal, že oděrky nějak moc nezkoumá, a pokud se nevrátíme bez dveří, tak že to neřeší. Kuře tedy nechala kolo u půjčovny, nasedla do auta a vyjeli jsme. Kuře řídila suprově, jen občas vymetala levou stranu, ale to je normální, také jsem tak jezdíval, protože člověk ze začátku nemá odhad.

Domů jsme dorazili téměř v 10 hodin a kluci už na nás čekali. Nakoupili mi zatím vše potřebné a tak jsme se naložili a vyrazili. Jen mobil prý nekoupili, protože tarif, který jsme s Kukinem vybrali prý neměli. Cesta do Tablelandu vedla do kopce po hrozných serpentýnách a v autě bylo šílené vedro. Já při tom ještě nahlas předčítal průvodce, ale po chvíli se mi začalo dělat blivno a tak jsem toho nechal. Začal jsem tedy raději pít a kochal jsem se krajinou.

Cestou jsme zastavili na několika vyhlídkách a po asi hodině jízdy jsme dorazili k jezeru Lake Barrine. Tam byla procházka okolo jezera deštným pralesem a také se tam nechalo koupat. Do pralesa jsme se tedy vydali, okruh měl trvat asi hodinu, ale koupání nás přešlo, protože toto jezero nebylo moc čisté. Smejki s Kukinem pořád něco fotili, jednou jsme dobu pozorovali stromového klokana (Tree Kangaroo) a také krysího klokana (Rat Kangaroo). Asi v půlce cesty jsme si udělali společné foto u jezera a také jsme se rozhodli zůčtovat s českými slovy. Během cesty totiž každý, mimo mě, nasbíral několik sad kliků a tak tam všichni společně klikovali. Nejvíce jich měl Smejki, já se jen smál.

Cestou zpět mi Kuře dalo na prst karabinu, kterou měla u kalhot. Já se rozhodl si ji nechat, což se jí nelíbilo a tak jsem jí nechal hádat, ve které ruce je. Samozřejmě jsem ji měl už dávno v kapse kalhot, ale Kuře vydrželo asi 10 pokusů, než pojala podezření 😉 . Když jsem jí pak karabinu ukázal, chytla mi ruku a kousla mě do ní. Držela mě zubama do té doby, než jsem karabinu pustil. Měl jsem pak velký otisk "Kuřecího zobáku" na levé ruce 🙂 . Úplně jsem si představil, jak se cítil sensej Hruška, když byl Kuřetem pokousán před dvěma roky na vánoce při aikidu 😀 .

Naskákali jsme do auta, ale Kukin musel ještě na záchod. Kuře tedy popojela s autem za roh a když nás Kukin objevil a dobíhal, pomalu popojížděla. Po chvíli ho přestala trápit a Kukin doběhl k autu, řekl, že máme na střeše ještě igelitky a nastoupil dovnitř 😀 .

Odtud jsme jeli k dalšímu jezeru Lake Eacham, které bylo nedaleko. V průvodci jsem si přečetl, že tam je křišťálově čistá voda, dá se tam koupat a dají se tam pozorovat i želvy. Já jsem hned popadl plavky a ručník a šel hledat koupání, Smejki se přidal. Voda byla suprově teplá a opravdu čistá, byly vidět i malé rybičky. Cachtal jsem se tam dobu. Pak jsme překecali i Kuře a Smejki jí tam musel hodit, protože se jí už potom moc nechtělo. Kukin se na břehu jen smál a do vody se neodvážil. Já jsem si suprově zaplaval. Jednou jsem zkoušel motýlka a zapomněl jsem zavřít pusu, takže jsem vdechl vodu a začal jsem brutálně kašlat, čemuž se všichni na břehu smáli.

Když jsme se přestrojili, vydali jsme se o kousek vedle, kde byla pozorovatelna želviček. Bylo jich tam plno a vydrželi jsme na ně koukat dobu. Poté jsme opět naskákali do auta a vydali se do Malandy, což bylo město nedaleko. Tam jsme se vydali do Bottle Shopu, kde jsme kupovali piva a víno. V Austrálii mají na alkohol speciální obchody a dokonce tu mají i speciální hospody, kde se dá pít vlastní alkohol a nic tam netočí. To by jim v Irsku asi neprošlo 😀 .

Poté jsme se vydali kousek za Malandu na Malanda Falls, což jsou vodopády. Tam jsme zaparkovali a vydali se přes silnici na procházku hledat vodopády. Byla to ale jen procházka deštným pralesem a vodopády tam nebyly. Našli jsme tam jen potůček. Proto jsme se potom vydali na cestu na opačné straně silnice, kde jsme našli takový malý vodopádek, asi metrový. Nic moc. Na Niagaru to prostě nemělo 🙂 . Pokračovali jsme procházkou lesem (nebo pralesem?) a obešli jsme další kolečko. Když jsme se vrátili k autu, už se skoro stmívalo a tak jsme popojeli asi 500 metrů do nedalekého kempu, kde jsme rozbalili stany.

Po zabydlení jsme šli vařit večeři, Smejki měl vařič na benzín tak si s Kuřetem dali polévku, my s Kukinem jsme dali fazole s párkem. Prostě bašta. Pak jsme večer ještě kecali v jakési kuchyňce, pozorovali stromové klokany, kterých tam bylo plno a pak ještě hledali Jižní kříž na obloze.