Botanická zahrada 2

Ráno jsme vstali se Smejkim s rozbřezkem a vyčistili jsme auto. Bylo plné bláta, jak jsme šmajdali těmi pralesy. Poté jsme si dali snídani a já jsem s Kuřetem ještě před osmou hodinou odjel autem zpět do půjčovny. Kuře si tu vzala kolo a jela do školy, já jsem šel vracet auto.

Byl tam stejný chlápek jako v sobotu, jen to auto prolétl pohledem, zkontroloval stav paliva a říkal, že to je dobré. Ještě jsem se ho ptal, jak je to tu s více řidiči a říkal, že to je stejné jako v Čechách, auto smí řídit kdokoliv. To se nám pro příště bude hodit.

Protože jsem byl kousek od botanické zahrady, znovu jsem se tam vydal. Nejprve jsem šel na procházku do kopců, kde byl bambusový háj a také deštný prales. Já jsem se vydal v protisměru a tak měl docela pěkný výhled na Cairns a potom na letiště. Na jedné vyhlídce jsem si dal sváču a čekal, jestli nepoletí nějaké letadlo. Neletělo. Popošel jsem tedy na další vyhlídku (tu nejvyšší) a tam jsem si četl průvodce a čekal. Po asi 20 minutách opravdu nějaké velké letadlo vzlétalo, takže jsem si ho mohl vyfotit. Spokojen jsem se vydal zpět dolů k botanické zahradě.

Vedle zahrady jsem ještě objevil Evoluční cestu, což byla procházka s naučnými cedulemi o historii Austrálie. Byly tam také různé stromy, podle toho, jak se tu objevovaly. Pak jsem se dostal konečně do botanické zahrady a začal jsem tam systematicky šmějdit. Bohužel jsem neměl žádný leták a také už se blížila jedenáctá hodina, takže jsem musel spěchat. Já jsem byl domluven s Kuřetem a Smejkim, že se potkáme u nich před jazykovkou ve 12 kvůli kolu. Měli se mi totiž zeptat na nějakou speciální slevu u nich ve škole.

Když jsem došel doprostřed zahrady, objevil jsem tam informační středisko, kde měli leták podle kterého se dala ta zahrada procházet. Také tam měli plody z různých stromů a dalo se na to šmatat. Takže jsem si všechno ošahal, abych věděl, jak to vypadá. To už bylo 11 a já se tedy vydal zpět do města. Chvíli před 12tou jsem dorazil k jazykovce.

Kuře říkala, že prý žádné kolo už volné není a tak jsem se rozhodl si nějaké půjčit v půjčovně. Šli jsme s Kuřetem a Smejkim pojíst mrkev na Esplanádu, což je tu jakási pobřežní ulice a také park u pláže. Na pláž se tu nesmí, jsou tam krokodýli, ale mají tu umélé koupálko zvané Lagoon. Tam jsme tedy hrcli do trávy a kecali, hlavně o Kukinovi, protože je celou dobu takový zamlklý.

Kuře se Smejkim se potom vrátili do školy a já se vydal studovat internetové kavárny a volání do Čech. Zjistil jsem, že se dá volat za 30 centů za minutu. Pak jsem si sedl na internet a přepisoval jsem deníček. Během psaní jsem dostal hlad a tak jsem se vydal do nedalekého obchodního centra, kde jsem zašel do "mekáče" na "hambáče". Chutnal stejně jako kdekoliv jinde. Prostě nic moc.

Protože už bylo dost hodin, začal jsem v průvodci zkoumat půjčovny kol. Jedna byla nedaleko obchoďáku a tak jsem tam zašel. Ptal jsem se na kolo, a říkali mi, že to stojí 40 dolarů na týden. To mi vyhovovalo a tak jsem tedy žádal kolo do města. Dostal jsem takové nádherné kolo i s košíkem ve předu. To jsem trošku zkameněl a oni mi tvrdili, že je strašně super a do města úplně ideální. Řekl jsem jim, že bych chtěl také jezdit po okolí a to že s tímhle kolem moc nejde, s čímž tedy souhlasili. Říkali ale, že žádné horské kolo volné nemají a že budou zítra ráno. Mě už se ale nechtělo jít domů 2 hodiny pěšky. Navíc jsem chtěl jít na trénink. Poděkoval jsem tedy a začal jsem venku v průvodci hledat adresu další půjčovny. To mě jeden chlápek doběhl a říkal, že by tedy ještě něco měli. Vzal jedno kolo z prodeje a že prý mi půjčí tohle. Souhlasil jsem. Vzali si zálohu 50 dolarů a dostal jsem přilbu i zámek. Šťastně jsem tedy frčel domů na kole.

Domů jsem dorazil jen tak tak abych se najedl a vyrazili jsme na trénink. K tělocvičně jsme dojeli první a tak jsme chvíli čekali. Taka, Japonec, který to tam vede, dorazil za chvíli a tak jsme dali na zem žíněnky a začali se rozcvičovat. Pak začala rozcvička, kdy jsme na počítání bouchali do vzduchu a občas padali na zem. To se jelo vždycky 3 minuty a pak minutu pauza. Docela jsem začal cítit, že jsem dlouho netrénoval. Chtělo se mi umřít 🙂 . Ale vydržel jsem.

Pak jsme trénovali údery do lapů, což už bylo super a závěrečná perlička byl sparing v ringu. To mi moc nešlo, protože jsem měl malou helmu a kdykoliv jsem do ní dostal, posunula se mi a nic jsem neviděl. Zjistil jsem ale, že přes tu helmu rána skoro není cítít. Takhle jsme se v ringu vystřídali všichni. Nejlepší to bylo s Kuřetem, protože je malá a mě stačilo natáhnout ruku k její hlavě a ona na mě nedošáhla 😀 .

Trénink byl super. Na konci bylo ještě posilování, kdy už jsem upadal a nemohl jsem. Zpocení jsme pak jeli na kolech domů, ale to nevadilo, protože bylo teplo. Kukin doma mezitím připravil zapékané brambory. Po večeři jsme kecali opět s Fran.