Výlet do Port Douglasu

Dnes jsme všichni ráno brzo vstali, nasnídali jsme se a já jsem s Kuřetem a Smejkim na kole vyrazil do půjčovny, kde jsme měli na osmou zamluvené auto. Po vyplnění všech možných i nemožných papírů a také podepsání prázdného šeku Smejkim jsme auto opravdu dostali. Kuřeti se ten prázdný šek nelíbil, ale bez toho by nám to auto asi nepůjčili. Auto bylo trošku dražší, ale zase bylo velikánské.

Když jsme šli auto okukovat, všimli jsme si, že je to automat. To mě trošku zarazilo, protože jsem automat nikdy neřídil. Kuře se Smejkim už ale museli do jazykovky a tak mi alespoň poradili, ať se zajdu zeptat jak se to řídí. Šel jsem tedy zpět do půjčovny a poprosil je, jestli by mi to nemohli ukázat, že jsem automat nikdy neřídil. Jeden mladý kluk šel tedy se mnou, ukazál mi jak se to řídí a řadí a objel se mnou půlku bloku. Druhou půlku jsem dojel já. Když jsem auto zase zaparkoval, zeptal jsem se ještě, jestli si tam někde můžu nechat kolo. Zamkl jsem si ho tedy pod takovou malou stříškou, nasedl do auta a vyrazil do Port Douglasu.

V Port Douglasu je jakási ZOO a od 8 do 10:30 je tam snídaně s ptáky, kdy si člověk sedí ve velkém stanu, snídá (nejlépe ovoce), okolo létají ptáci, občas sednou na stůl a uzobnou něco z talíře. Cesta do Port Douglasu mi zabrala asi hodinu, protože dálnice končí kousek za poslední pláží, kde jsem byl včera. Také jsem zjistil, že Trinity Beach byla až o kousek dál a pláž, na které jsem byl, byla nějaká jiná.

ZOO v Port Douglasu nebylo těžké najít a protože už bylo skoro 10 hodin, zaplatil jsem rychle 38 dolarů za vstup a hnal se dovnitř. Hned jsem šel do jídelny, kde mi nabídli šampaňské, které jsem odmítl s tím, že řídím, a tak jsem dostal alespoň džusíka. Pak jsem byl usazen. Jídelna fungovala jako samoška, člověk mohl jíst, co chtěl a dokud mohl. Začal jsem tedy dobrou irskou snídaní, fazolkama, párečkama, vajíčkem, slaninkou a chlebíkem. Když jsem se nacpal, došel jsem si pro ovoce.

Až do téhle doby jsem tam moc ptáků neviděl a byl jsem trošku zklamán. Pak se ale přiřítilo hejno papoušků a usídlili se na jednom stole, kde seděla rodinka s malými dětmi. Bylo to super, opravdu jim běhali po stole, sedali na hlavu, zobali z talíře, prostě super. Tak jsem se tak kochal až do doby, než se nějaký velký pták prohnal kolem a všechny papoušky vyplašil.

Ještě jsem čekal asi do jedenácti, jestli se nevrátí, ale nevrátili se. Tak jsem tedy značně přecpán vstal a šel jsem okukovat zahradu. Cestou jsem si koupil za dva dolary krmivo pro klokany a dvojlist s obrázky zvířat. Po chvíli hlásili, že je krmení medvídka Koaly a tak jsem se tam hned hnal. Tam jsem viděl kupu medvídků spících na stromech a dočetl jsem se, že tento medvídek spí 19 hodin denně a je strašně líný. Jeden medvídek byl probuzen ve speciální sekci a krmil se listím. Lidé si mohli za 5 dolarů vlézt dovnitř, pohladit si ho a také se s medvídkem vyfotit. Já si ho jen vyfotil, protože se mi nechtělo dávat 5 dolarů.

Potom jsem si začal prohlížet celou sekci s ptáky, nazvanout Wetlands (mokřiny). Bylo jich tam opravdu hodně a tak jsem fotil jako blázen. Když jsem tuto sekci prošel právě jsem chytil show, kde si člověk mohl šáhnout na živého krokodýla. Donesli tam takového mrňouse se zalepenou tlamou a ošetřovatelka povídala asi 20 minut o krokodýlech, jak žijí, co dělají a jedí atd. Tenhle jedinec velký asi 70cm i s ocasem prý je sedm let starý. Nic moc. Šáhl jsem si a šel jsem dál.

V další sekci byly všechny druhy klokanů a ve spojovací ohradě běhal pták Emu. U klokanů byli také krokouši a tak jsem se tam na ně díval. Jeden slanovodní krokodýl spal s otevřenou tlamou a čekal, kdy mu do ní něco skočí. Občas totiž mrkal. Před ním běhali nějaké slepice a kuřátka, asi krmení, které mu bylo přiděleno.

Pak jsem se dostal ke klokanům. Ty jsem se snažil krmit a takoví malí klokani mi žrali z ruky, bylo to super. Když jsem našel ty veliké, byli strašně líní a jen leželi. Musel jsem přijít až k nim a strčit jim to žrádlo až pod nos, aby si ho vůbec všimli. Stejně ho ale nechtěli. Byli přežraní. Tak jsem vyzkoušel všechny druhy klokanů a když nic nechtěli ani při mé druhé obchůzce, vyprdnul jsem se na ně a šel pryč.

Poslední část v ZOO byl deštný prales a byla tam opět kupa ptáků a stromů. Ptáčkové byli pěkně barevní, hlavně papoušci. Když jsem se vynadíval, byly už asi dvě hodiny. Vylezl jsem tedy ze ZOO a vydal jsem se do protějšího supermarketu na nákup. Měl jsem už docela hlaďáka.

Pak jsem autem zamířil do Mossman George, což je deštný prales asi 20km severně od Port Douglasu. Kuře se Smejkim a Kukinem tam byli s Fran a Davidem hned první den, co přijeli do Austrálie. Cesta tam vedla uzoučká, ale dojel jsem. Na parkovišti jsem si koupil zmrzlinu a vydal se na hodinovou procházku pralesem. Cestou byl pěkný výhled na řeku, šel jsem přes visutý most a také jsem viděl další závěsový fíkus (Curtain Fig Tree).

Když jsem byl asi v půlce cesty, začalo se mi chtít na záchod. Chtěl jsem se tedy schovat za strom, ale vzpomněl jsem si na vyprávění Kuřete, že právě v tomto lese viděli za jedním stromem hada. Rozhlédl jsem se tedy po okolí a usadil jsem se vedle cesty. Když jsem už skoro končil, vynořili se na cestě nějací lidé. Tak jsem si tam tak seděl a oni mlčky prošli a dělali, že nic neviděli. Trapas. No co se dá dělat. Zahladil jsem stopy a pokračoval v cestě.

Po návratu na parkoviště už byly skoro 4 hodiny a já musel zpět do Cairns. Kuře mi totiž říkala, že jedna jejich studentka ze třídy bude odjíždět a mají párty v Lagoonu. Prý tam bude opékání a byl jsem také pozván. Tak jsem si to pádil do Cairns. Když jsem byl asi 20 minut od Cairns, volalo Kuře, že sraz je v 5 u školy a že oni nestíhají. Říkal jsem, že já taky ne a že se tedy sejdem v Lagoonu.

Zaparkoval jsem kousek od Lagoonu, parkoviště tu mají po páté hodině neplacená, a vydal se pěšky k Lagoonu. Nikdo tam ještě nebyl. Po chvíli čekání opravdu dorazilo Kuře, Smejki a několik korejců a japonka. Byl jsem představen, ale téměř žádné jméno jsem si nezapamatoval. Jen jsem si pamatoval korejce Billa 🙂 . Jednou když jsme připravovali jídlo, stálo Kuře v řadě s korejci a bylo největší. Smejki to hned vyfotil, protože to se hned tak nestane.

Já jsem ještě volal domů Fran, ať řekne Kukinovi ať vezme plavky a přijede taky. Během večera několikrát zapršelo, ale nebylo to tak hrozné (řekl člověk žijící v Irsku 😀 ). Kecali jsme o kde čem, já jsem si nejvíce pokecal s jednou korejkou, která taky nebyla z jazykovky, ale byla kámoška jíné holky, co tam chodí. Byla to docela příjemná holčina, která tu pracuje v obchodním centru a prodává kebab.

Po jídle jsme kecali ještě asi hodinu a pak jsme vše uklidili a chystali se domů. Koupat jsme se nakonec nešli. Já jsem se s ostatními rozloučil a šel jsem k autu. Jinak všichni byli na kolech 🙂 . Snobácky jsem odfrčel domů.

Doma se Kuře pustilo do holení a potom i stříhání Smejkiho. Smejki se totiž od odletu z Čech nestříhal ani neholil a Kuře měla jen můj elektrický holící strojek. Takže to vzala zrovna načisto, ať prý to chvíli vydrží. Smejki pak vypadal jak trestanec, zvlášť když si vzal své pruhované tričko. Ostatní pak ještě večer balili na zítřejší výlet, já to nechal na ráno a šel jsem spát.