Pokračování Salsy

Zdravím ze slunečného, ale chladného Dublinu. Dneska jsem se zeptala v jazykovce, zda by nezhodnotili můj přestup do intermediate. Mluvila jsem s jedním z majitelů školy, který mě i přijímal. Říkal, že jsem dobrý kandidát na přestup, ale že si musí ještě promluvit s mojí učitelkou, i když mluví s učiteli pravidelně, tak chce mít jistotu. Přede mnou jedné studentce řekl, že na přestup do upper-intermediate to nevidí, protože ta skupina je hodně silná a on vyloženě by jí nechal tam, kde je. Byl docela drsný, ale přišlo mi to fér. Tak uvidím, jak dopadnu já.

Musím vám ještě zpětně popsat minihistorku s foťákem, protože jsem si na ní při minulém psaní nevzpomněla. To jsme si s Pájou udělali volné odpoledne v pracovním týdnu a šli jsme se podívat do City Hall. Pája jel z práce domů, kde se převlékl a pak jsme se sešli v centru. Dostala jsem asi půl hodinovou přednášku o tom, že chci někam jít a zapomenu foťák. A poté prozradil, že ho vzal sebou, když já jsem taková zapomnětlivka. O pár minut později jsem se popadala za břicho, protože když Pája chtěl vyfotit první fotku, tak zjistil, že tam není baterka, kterou jsem den předtím dala nabíjet 🙂 . Samozřejmě to byla opět moje vina, protože když dám baterii do nabíječky, tak mám prý nechat foťák otevřený, aby bylo na první pohled vidět, že není kompletní.

Minulý týden jsem měla v jazykovce kamarádku Hafsu z Francie s marockými kořeny. Padli jsme si do noty a trávily spolu docela dost času. Bohužel tu v Dublinu byla pouze na 14 dní u své sestry, která tady pracuje. Druhý týden pobytu začala chodit do jazykovky na jeden týden. Jeden den jsme spolu byly na obědě a další den jsme šli do muzea historie a archeologie. Bylo to super, mumie, starověký Egypt, Vikingové v Irsku, zbraně, prostě vše, na co si vzpomenete. Mají tam volný vstup, což taky není k zahození. Byla to první věc v Dublinu, kterou jsem viděla  dřív než Pája. Takže mám jeden bod. Další den jsem pak šla na oběd s lidmi z konverzace včetně Hafsy. Vyměnily jsme si na sebe emaily, takže by mi měla poslat fotku z parku, kde jsme spolu byly. Mimoto jsme s Pájou absolvovali první lekci Salsy a šlo nám to bezvadně, myslím, že tam patříme k nejlepším 🙂 .

O víkendu jsme se dívali na netu po nějakém autíčku, protože za pár týdnu přijedou Pájovi rodiče a vyrazíme na dlouhý výlet. Měli jsme malé problémy s pojištěním, protože buď bylo strašně drahé nebo jsme byli nepojistitelní z důvodu, že jsme v Irsku ještě neřídili. V jedné pojišťovně dokonce Pájovi řekli, že když tady ještě neřídil a nebyl pojištěn a není mu ještě třicet, tak má smůlu. Nakonec se nám podařilo sehnat jednu pojišťovnu za rozumnou cenu, takže se pojedeme podívat na nějaká autíčka do bazaru v pátek a v sobotu tento týden. Zatím se nám nejvíc líbí Renault Clio.

O víkendu jsme byli na obědě v Epicurean Foodhall. Něco takového jsem ještě neviděla. Byla to taková obrovská jídelna, kde uprostřed byla spousta míst k sezení a kolem dokola jídla ze všech koutů světa. My jsme si vybrali čínské jídlo, ochutnali jsme tam asi 10 druhů, od každého trochu. Tam si totiž vezmete talíř, zaplatíte 10 euro a dáte si na něj cokoli chcete. Naberete si, na co máte chuť a můžete si jít i přidat, kdyby se vám vše nevešlo najednou na talíř. Pája si samozřejmě šel přidat 🙂 . Prostě akce “sněz vše co zmůžeš”. Nevím, jestli by to někdo zavedl v Čechách, tam jsou strašní jedlící 🙂 .

V neděli jsme se vypravili do Jameson distilerie. Podle mě to měli docela hezky zpracované, distilerie už nefachá, protože výrobu přesunuli do Corku, ale mají tam zmapovaný celý poces výroby. Pája říkal, že je to moc komerční, že mi ukáže jiné distilerie na venkově. Ale když na konci prohlídky jsme dostali míchaný nápoj s panákem Jamesona, tak si rochnil 🙂 . Cestou do distilerie jsme byli naprosto v šoku, protože jsme na jednom velkém náměstí viděli koňský trh. No to byla síla. Hromady koníků, všude pěkný bordel, děti prohánějící se na ponících po náměstí. A to jsem se poté v průvodci dočetla, že trhy jsou již přes 300 let stará tradice a konají se každou první neděli v měsíci.

Když jsme dorazili domů, tak jsem rychle obalila kuřecí řízky a spěchala k jedné ze spolužaček do bytu. Sešli jsme se tam ve třech a k jídlu byla španělské omeleta s bramborami, italský předkrm z rajčat, tuňáka a bagety a český řízek se šťouchanými bramborami. Každá jsme připravily jednu specialitku typickou pro svou zemi. Pak jsme ještě měly typický irský dezert – koláč a čínské buchty. K pití kafíčko a pro mě speciální zázvorový čaj. Prostě paráda.

V pondělí jsem se sešla na 2 hoďky s mojí bývalou spolužačkou z jazykovky a domluvily jsme se, že se budeme scházet i nadále, bylo to příjemné slunečné odpoledne v parku. V úterý jsme s Pájou absolvovali další lekci Salsy. Učitelka přitvrdila a je to znát. Já se ještě držím a moc se mi to líbí a řekla bych, že mi to i jde, ale Pája říkal, že má problémy s otočkami. Tak budeme muset trénovat.

Mějte se moc hezky a níže přikládám fotku mojí třídy pro prvních 14 dní v jazykovce:

Zleva: Já, Angela (Itálie), Simona (Itálie), Tatsiana (Bělorusko), Laura (Itálie) a Cristina (Španělsko)

Pro dalších 14 dní už máme jiné složení. Hodně často se to mění. Momentálně k nám chodí další Laura ze Španělska a přibyli 2 chlapi Serchio z Kanárských ostrovů a Dominico z Itálie.