Trochu zábavy

Dva pátky po sobě jsem pařila v hospodě se svými spolužáky a učiteli sama, protože Pája byl líný jít se mnou. První pátek jsem se sešla se svojí bývalou spolužačkou a hodně jsme si pokecaly. Pak jsme objevily na terase naše učitele a trvali na tom, ať si přisedneme a nakonec jsme zpívali písničky každý ve svém rodném jazyce. Já teď jak se snažím myslet anglicky, tak mě žádná česká písnička nenapadala, která by se hodila do hospody, tak jsem zapěla Vánoce, vánoce, přicházejí…

Další pátek byl v duchu mistrovství světa ve fotbale. Každý si vylosoval zemi a musel se nastrojit do jejích barev či vymyslet nějaký jiný kostým. Já jsem si vylosovala Slovinsko. Pája mi vytiskl tři slovinské vlajky, které jsem si připevnila na sukýnku a pomalovala si obličej slovinskými vlajkami (použila jsem kvalitní oční stíny od Oriflame, vydržely celý večer 🙂 ). Byla jsem vybrána mezi 4 nejlépe vyfešákované holky a skončila mezi druhým a třetím místě. Byly sice jen dvě ceny, ale jelikož první a druhé místo okupovaly učitelky, rozdaly ceny studentům, tak jsem si domů odnesla brazilské tričko.

Po náročném víkendu jsme si udělali další víkend totální relax. Nedělali jsme vůbec nic. Akorát čučeli na filmy, trochu vařili, já jsem si četla anglicky psanou knížku…

Od příštího týdne přestupuju do odpolední třídy. Tahle škola totiž funguje tak, že tam pro každý level mají jen jednu knížku ráno a jednu odpoledne. A když dojedou na konec, tak ji točí dokola. Vychází to tak na 12 týdnů a já už tam tak dlouho jsem. Ztratilo by to pro mě význam, i když mám moc ráda svou učitelku, spolužáky a ranní třídu. Měla jsem na výběr postoupit zase o level výš, ale na to jsem se necítila a dle mých spolužáků, kteří tento vyšší level navštěvují vím, že by to pro mě byla moc velká výzva. Ještě potřebuju strávit čas ve středně pokročilých. A tak druhá možnost byla chodit odpoledne. Nejdřív se mi to moc nelíbilo, ale čím dál tím víc jsem nadšená. Je to taková změna rytmu, když si budu chtít polenošit, no problem, nová učitelka, to znamená, nový styl výuky, nový přízvuk, nové hry a tak… Prý jsou tam lidi na lepší úrovni než ráno, takže větší výzva pro mě. Jogu a Salsu budu v pohodě zvládat, protože škola je od půl třetí do půl šestý. Takže se docela těším.

Takže zase za 14 dní nashledanou, musela jsem snížit frekvenci psaní na čtrnáctidenní frekvenci, už se to nedalo udržovat týdenně.

Ještě jsem zapomněla připsat jednu historku, kdy jsem lezla po horách. Strašně jsem se praštila do nohy o šutr, o které tam nebylo nouze, tak jsem tam vyjekla a Pája na mě: Co se ti stalo? A já na to, že jsem se praštila do nohy. A Pája s nevinným obličejem se mě zeptal: A prosím tě, o co? Jeho dotaz mi přišel tak naivní, že jsem si myslela, že to snad myslí vážně. A taky, že jo. Nezbývalo mi než se rozesmát. Podobné otázky mi pokládá celkem pravidelně vždy v pondělí po celovíkendovém výletování: Z čeho jsi tak unavená? Jeho šibalský úsměv vás dokáže rozzářit do ruda..