Cesta do Frankfurtu

Už je tomu více než rok co jsme vyrazili s Ondrou a Letynem do Irska. Za tu dobu jsem se naučil docela dobře anglicky, sehnal skvělou práci a taky poznal mnoho lidí ze všech koutů světa. To ve mě vzbudilo cestovatelské nadšení, a proto ve chvíli, kdy mi Kuře nabídlo, zda s nimi nechci jet do Austrálie, jsem po pár dnech váhání a přemýšlení souhlasil.

V lednu a únoru jsme začali plánovat cestu a nakonec jsem v Dublinu v březnu zakoupil letenky na cestu dlouhou více než 29 000 mil a čítající 12 letů. V práci jsem si vzal 4 měsíce neplaceného volna a naší cestě už nic nebránilo.

Kuře, Smejki a Kukin se rozhodli letět už začátkem června a studovat 6 týdnů angličtinu v Queenslandském Cairns. Já angličtinu studoval v Irsku a tak jsem se je rozhodl následovat až koncem června, protože jsem navíc musel dokončit nějaké projekty v práci. Hlavně jsem ale chtěl do Irska pozvat své rodiče, protože jen díky nim (a jejich půjčeným penězům 😉 ) jsem se do Irska vlastně dostal.

Mých posledních 14 dní v práci bylo dost hektických, protože jsem tam seděl občas i 13 hodin denně včetně víkendů a ve 14 dnech jsem dokázal nadělat 10 dní přesčasů. Svůj projekt PRISM (předpověď hydrodynamických parametrů pro Irské moře) jsem ovšem dokončil, i přes nesnáze působené pár lidmi na ministerstvu námořnictva v Irsku, a ačkoliv tomu už nikdo (ani můj šéf) nevěřil 🙂 .

Moji rodiče přiletěli do Dublinu v pátek 16.6. a za 10 dní jsem je stihl pěkně utahat a ukázat jim pořádný kus Irska. Domů odletěli včera odpoledne a já pak zbytek odpoledne strávil opět v práci vyřizováním mailů.

Večer jsem se potom loučil se svými spolubydlícími doma v Dublinu, Ondrou, Lídou a Palkem a dostal jsem od nich pěkný cestovní notýsek-deníček a čtyřbarevnou tužku. Potom jsme šli ještě popít do hospody.

Se zbytkem svých kamarádů jsem se rozloučil už v sobotu, kdy jsem měl u nás doma na střeše "leaving party". Byla to opékačka s kupou pití, na kterou přišlo 23 lidí včetně mých rodičů a spolubydlících. Ondra s Palkem mi hrozně moc pomohli s grilováním, protože jsem nějak nestíhal zároveň běhat otevírat dveře a grilovat 🙂 . Maminka zase připravovala zeleninku 😉 .

Párty se povedla a je trošku zvláštní vědět, že většinu těch lidí už asi nikdy v životě neuvidím. Byli to mí nejlepší kamarádi z jazykovky a téměř všichni během následujících tří měsíců odjíždějí zpět domů, ať je to kdekoliv. Když jsem odjížděl z Čech bylo to jiné, protože jsem věděl, že kdykoliv se vrátím, své kamarády tam najdu.

Dnes ráno jsem si zabalil věci, naposledy uklidil doma (měl jsem zrovna službu), zavolal několika kamarádům a vydal se na letiště. Cestou v autobuse jsem volal ještě Palkovi a instruoval ho, že mají doma plnou lednici a mrazák jídla a ať to snědí (ne že by je to samotné nenapadlo 🙂 ). To náhodou slyšel jiný člověk v autobuse, taky Čech a tak jsme celou cestu na letiště kecali. Dozvěděl jsem se, že on byl v Austrálii také, na devět měsíců, a vrátil se v únoru. Tak jsem z něho vytáhl kupu důležitých informací jako třeba jací jsou tam mobilní operátoři (to nevědělo ani Kuře, když jsem se s ní ráno po telefonu bavil 😉 ).

Na letišti jsem se nechal odbavit a dozvěděl jsem se, že ve Frankfurtu se nemusím o zavazadla vůbec starat a mám si je vyzvednout až v Singapore. Dostal jsem zároveň dvě palubní vstupenky a tak mi ve Frankfurtu stačí jen přeběhnout k jiné bráně.

Po nástupu do letadla společnosti Aerlingus jsem okamžitě usnul a probudil jsem se až nad Frankfurtem. Jakmile jsme přistáli, začal jsem hledat svou bránu, ale protože bylo brzy, usadil jsem se do pohodlných křesílek a dal jsem dva ze svých několika sendvičů, které jsem si ráno připravil na dvoudenní cestu 🙂 .

Když jsem chutně posvačil, rozhodl jsem se prozkoumat letiště. Je opravdu velké a mají tu dokonce plně automatickou nadzemku jezdící mezi terminály 1 a 2. Samozřejmě jsem ji hned vyzkoušel, je to vše totiž až za pasovou kontrolou, takže jsem tam všude mohl. Byl odtamtud pěkný výhled na Frankfurt a také na celé letiště.

Po dokončení svého třiceti minutového výletu po letišti a zjištění, že tu nemají ani jediný bankomat, jsem se vrátil zpět na svoje místečko v křesílku před informační tabuli a rozhodl se si schrupnout. Spát jsem ale nemohl a tak jsem se dal do psaní tohoto deníčku.

Mezitím se můj let objevil na panelech. Letím ve 23:55 SEČ do Singapore se společností Quantas a tam budu čekat opět 5 hodin. Pak už jen jeden let a budu v Cairns. Tam bych měl dorazit ve čtvrtek v 8:05 místního času. Cairns se nachází v časové zóně UTC+10, což znamená osmihodinový časový posun dopředu oproti Česku a devítihodinový oproti Irsku.

V Cairns na mě mají čekat Fran s Kuřetem a odvézt mě na místo ubytování. Takový servis. Připadám si skoro jako Palko, když přijel do Irska 😀 .

Poznámky z deníčku:

• Zaměstnanci na letišti ve Frankfurtu jezdí na kolech (skládačkách).
• Stejně jsem musel ve Frankfurtu na detektor, protože moje brána byla ve speciální sekci a tam byla znovu kontrola.