Singapore

Tak jsem po dvanácti hodinách letu konečně přistál v Singapore. Šel jsem si vyzvednout své zavazadlo, ale imigrační kontrola mi řekla, že prý nemusím chodit ven, ale mám prý zajít na speciální transférní přepážku a tam dostanu svůj palubní lístek a dokonce mi prý přeloží i zavazadlo.

Po nalezení této přepážky jsem opravdu dostal palubní lístek (tentokráte uličku) a po menších komplikacích, kdy se zřízenci bavili mezi sebou mě neznámým jazykem (asi malajštinou), mi bylo řečeno, že i můj batůžek mě bude následovat. Nelíbil se jim totiž můj lístek od batohu, který jsem dostal v Dublinu, a byli trošku zmatení.

Už se tu stmívá. Je zajímavé, jak dny rychle utíkají, když člověk cestuje na východ. Včera měl den jen 23 hodin, dnes jen 18 a zítra 22.

Singaporské letiště je opět obrovské, pravděpodobně větší než to ve Frankfurtu. Mají tu ale opět jezdící pásy takže tu nikdo na kole nejezdí 🙂 . Také jsem zjistil, že je tu také nadzemka spojující terminály, takže za chvíli jdu opět na projížďku. Dokonce jsem po chvíli hledání objevil i křesílka, ne sice tak pohodlná jako ve Frankfurtu, ale na psaní stačí 😉 .

Let Boeingem 747-400 byl opravdu zážitek, skoro takový, jako můj první let letadlem před patnácti měsíci. Letadlo je opravdu obrovské a má velká křídla (protože to není raketa a potřebuje je viď Palko 😀 ), 4 motory a je pěkně vybavené.

Hned když jsem našel své sedadlo, byl tam připraven polštářek a deka. Také v opěrce přede mnou jsem měl svou soukromou televizi a v boční opěrce dálkový ovladač. Hned jsem začal zkoumat co tam dávají, ale nějak to nefungovalo. Později jsem našel manuál a zjistil, že TV funguje až 30 minut po startu. Přečetl jsem si tedy alespoň brožuru o chování v krizových situacích, co dělat, když přistaneme na moři, jak skákat po skluzavkách atd.

Pak začala bezpečnostní instruktáž, ale ta by Palka asi zklamala. Promítali ji totiž na obrazovkách a letušky rukama téměř nemávali (a že to má nouzových východů 😀 ). Potom už jen zaveleli připoutat a letadlo začalo zrychlovat. Nebyl to ale tak svižný start jako u Boeingu 737-400 nebo Airbus A320 a zprvu jsem si myslel, že to zapomněli odbrzdit. Nakonec jsme ale přece jen vzlétli.

Následovala instruktáž o škodlivosti dlouhého sezení a nehýbání se a teprve potom mi konečně pustili televizi. Hned jsem začal zkoumat trasu letu. Ukazovalo to trasu v různých úrovních detailu, výšku, rychlost, teplotu, vzdálenost od cíle atd. Když jsem se vynadíval, přepnul jsem na komedii s Gerárdem Gepardieu.

Asi hodinu po startu začali podávat večeři. Dal jsem si jehněčí a k tomu jsem dostal ještě salát, čaj, džus a dezertík. Prostě mňamka 🙂 . Během jídla komedie skončila a já se rozhodl si schrupnout. Záhy jsem byl ovšem probuzen a upozorněn, že musím zavřít okénko (začínalo už svítat, bylo půl třetí) a dostal jsem balíček s vodou a sušenkami. Také jsme hned na začátku letu dostali záslepku na oči a ponožky. Všechny tyto krámy, kterých jsem měl plný klín, jsem buď nastrkal do přihrádky před sebou, nebo prostě jen hodil na zem. Pak jsem konečně usnul 🙂 .

Několikrát jsem se v noci probudil s hlavou na okénku a teprve ráno jsem si všiml, že se opěrka hlavy dá na stranách vyhnout a zabránit tak tomuto problému. Mě to ale zase tak nevadilo, protože letadlo nedrncá a navíc jsem si alespoň vždy procvičil nožky.

Ráno asi v 10 SEČ (měl jsem pořád evropský čas, jinak bylo už pozdní odpoledne 😉 ) jsme dostali horké mokré hadry na otření ospalků a chvíli poté začali servírovat snídani. Dal jsem si vajíčka, párek a brambory, k tomu jsem dostal kompot, jogurt a džemíka. Samozřejmě jsem to vše nesnědl. Posléze jsem ve frontě na záchod dostal ještě pěkné jablíčko 🙂 .

Ráno už jsem si nad Indií okénko otevřel, ale byly mraky. Když se náhodou vytratili, koukal jsem z okénka. Malajsie vypadá z letadla úchvatně, nádherné pláže, a domy organizované do všelijakých obrazců (mnohoúhelníky, kříže, kolečka atd.) a dokonce i stromy tu mají sázené do mřížky. Letěli jsme dokonce i přes Kuala Lumpur, ale tohle jsem bohužel prostál ve frontě na záchod kousajíce výborné jablíčko 🙂 .

Během psaní o letu jsem musel urychleně odejít na prohlídku letiště, protože o půl osmé místního času už skoro nebylo vidět. Vláček ale tentokráte nic moc, jel ve speciálním koridoru, takže výhled nebyl žádný. Letiště je hodně moderní, mají tu všude displeje a také volný Internet. V mapě jsem vyčetl, že přejít letiště z jednoho konce na druhý trvá 38 minut.

Když jsem šel na záchod, byl jsem automaticky spláchnut, ačkoliv jsem ještě seděl. Prostě vče je na fotobuňky a automatické. Systém odbavení je tu stejný jako v Praze, každá brána má vlastní detektory kovu, takže mě opět čeká prohlídka.

Poznámky z deníčku:

• Na letišti tu jezdí elektromobily, je moc rozlehlé i na kolo 😉 .