Pozdrav z Austrálie 5

Psáno 20. srpna 2006

Ahojky,

jak jsem psal posledně, vyrazili jsme s Kukinem předminulý čtvrtek na surfování a přidala se k nám Anna (naše švédská kamarádka), Richard z Kanady a Adam z UK. Měli jsme takovou malou skupinku a výborného instruktora, který nám nejprve vše vysvětlil na pláži a potom nás poslal do vody. Byly velké vlny a bylo těžké v nich surfovat, ale když mě instruktor řekl, kdy se rozjet, rozjel jsem se a dokonce jsem se na tom i postavil 🙂 . Po chvíli jsem usoudil, že už jsem profík a zkoušel jsem chytat vlny sám, což se mi málokdy podařilo a většinou se mi špička surfu zapíchla do vody a já upadl takříkajíc "na tlamu", naštěstí jen do vody 🙂 . Bohužel ze surfování nemáme žádné fotky, protože jsme surfovali všichni a nebyl kdo by fotil 🙁 .

Odpoledne jsme potom dostali zdarma kajaky a jezdili jsme po řece. Jeli jsme také na super pláž téměř k moři, kde byl tak silný proud, že jsem proti němu nestíhal ani plavat (a to plavu docela svižně 🙂 ) a měli jsme potom co dělat, abychom se i s kajaky vrátili zpět na výchozí místo. Večer jsme společně zašli do restaurace a potom do Irské hospody. V hospodě jsem si dal pivo Kilkenny a dokonce mi do pěny vytočili i trojlístek a tak jsem musel hned barmanku pochválit 🙂 . Také jsem vyzvídal, jestli náhodou není z Irska. Nebyla 🙁 .

V pátek jsme pak partu opustili a vydali se přes Brisbane do Surfers Paradise. Bylo nám trošku smutno, protože poprvé po 10 dnech jsme opět osiřeli, ale zabavili jsme se chozením po pláži a okukováním tamnějších mrakodrapů. Také jsme si zaplatili 24h pobyt na farmě, kde jsme zkoušeli jezdit na koních, střílet z brokovnice (jsem velký ostrostřelec, protože jsem trefil 7 letících terčů z 10 a starý pan farmář se mě ptal, kde jsem se učil střílet 🙂 ). Také jsme se učili mrskat bičem a házet boomerang. Prostě se z nás stali úplní zálesáci a kovbojové a Kukina také bolel zadek od sedla. Já jsem první den dopoledne dostal starou herku, která se pořád jen pásla, odpoledne potom mladého poníka, který se dokonce nechal i "řídit" 🙂 .

Po návratu zpět do Surfers Paradise jsme se vydali na mrakodrap Q1, což je nejvyšší rezidenční budova na světě. Má 322 metrů a výtah nahoru jede jen 43 vteřin (jízdu není ani cítit; cestou dolů jsem to stopoval a 77 pater to sfouklo za 30 vteřin, zbytek je zpomalování a dobrždění). Byl odtamtud super výhled na celé město (plné mrakodrapů a kanálů) a prý má být vidět až Brisbane (70km daleko). Prostě bomba. Kukin chtěl fotit město v noci a já chtěl na pláž a tak jsem dostal nápad, že vyčmářu náš podpis do písku a Kukin ho ze shora vyfotí 😀 . Obětoval jsem proto svoji patu a vyryl nápis o rozměrech asi 7x20m do písku. Byla sranda pozorovat lidi chodící okolo a zkoumající, co je to tam napsáno 🙂 . Pak jsem se šel vykoupat do obrovských vln.

Minulé pondělí jsme vyrazili do SeaWorldu a viděli jsme tam kupu delfínu (i show s delfíny, kdy lidé jezdili na delfínech, delfíni skákali z vody několik metrů vysoko, vyhazovali lidi do vzduchu atd.), žraloků (dalo se s nimi za peníze i plavat) a jiných mořských potvůrek. Také tu měli lední medvědy a jeden se cachtal ve vodě a chtěl lézt po skle. Zkusili jsme cosi jako horskou dráhu, ale jelo to na vodě místo na kolejích. Pak jsme celí mokří koukali na show vodního lyžování a také na show s tuleni. Prostě super.

Ještě večer jsme se přesunuli do Byron Bay, kde jsme se opět potkali s Annou (holka z party v Noosa) a další den jsme společně vyrazili na procházku po národním parku a čučeli na delfíny a velryby (prostě super dovča). Také jsme se vyfotili na nejvýchodnějším cípu Austrálie, který je asi 4km od Byron Bay na útesech. Kukin obdivoval zdejší maják 🙂 . Já jsem chtěl vidět z tohoto místa východ slunce a tak jsem si přivstal v 5:30, oblékl se, vyšel ven a ono pršelo. Poprvé po více než měsíci jsem viděl déšť a tak jsem si šel zase lehnout 🙂 .

Také jsme si půjčili auto a vyrazili do národního parku Mount Warning, kde je široko daleko nejvyšší hora a je to první místo z celé Austrálie, kam dopadne paprsek vycházejícího slunce. Výstup nám zabral přes dvě hodiny, protože jsme museli zdolat převýšení asi 700 metrů, poslední úsek bylo dokonce vertikální lezení s využitím řetězů. Výhled ovšem stál za to.

Tím náš pobyt v Byron Bay skončil a také jsme se definitivně rozloučili s Annou. V noci jsme vyrazili do "sousedního města" Port Macquarie, což nám zabralo asi 7 hodin autobusem. Tady jsme si prohlédli místní historické budovy a také pláže, druhý den šel Kukin na pláž a já se pěšky vydal na prohlídku národního parku asi 7km jižně od města. Byl to deštný prales (trošku vyschlý), ale málem jsem tam šlápl na svého prvního hada. Byl takový zelený, možná jedovatý, ale přežil jsem a tak mě všichni ještě uvidíte 😛 .

V pátek v noci jsme potom dorazili konečně do Sydney. Už jsme museli přeskočit kupu zastávek, protože dovolená se krátí a přeci jen Sydney se vynechat nedá. Hned když jsme v centru vystoupili se mi trošku zastesklo po domově, protože jsme se ocitli na místě mezi mrakodrapy, kde byla obloha jen malý obdelníček přesně nad hlavou a strom široko daleko žádný (zlatý Dublin a Praha). Ubytovali jsme se v sedmi patrovém! luxusním hostelu a další den jsme vyrazili na průzkum města.

Vylezli jsme na Sydney Tower, což byla svého času nejvyšší budova jižní polokoule a odkud byl nádherný výhled na celé Sydney. To už se mi toto město zalíbilo 🙂 . Součástí prohlídky bylo cosi zvané OzTrek, což bylo jakési promítání jak se chovat v Austrálii a co tu vše můžeme vidět. Pro nás zcestovalé Australany to bylo slabé, protože rady typu vzít si hodně vody a paliva do vnitrozemí atd. už máme davno prožité 🙂 . Cestou dolů jsme vzpomínali na utopené auto v potoce Severního Teritoria 😉 . Pak jsme vylezli na slavný Harbour Bridge a také se vydali do jednoho z pilířů, abychom se dozvěděli něco o stavbě a historii mostu. Most byl svého času největší na světě a v roce 1932, kdy ho postavili obsahoval 6 pruhů pro auta, 4 pro vlak, 1 pro cyklisty a jeden pro pěší. Zajímavé bylo, že celé toto monstrum postavili dělníci bez použití jakékoliv jistící techniky a bezpečnostních pomůcek (přilby, obleky, boty atd.). Prostě úžasné dílo.

Dnes jsme se konečně po prohlídce různých parků a pomníků a také národní galerie dostali až ke slavné Opera House a šli na prohlídku dovnitř. Stavba byla navržena dánským architektem, který ovšem nevěděl, jak ji realizovat. Proto nějaký inženýr strávil další dva roky přemýšlením o reálné stavbě a po 8mi letech postavili vnější stavbu, která je známá. Bohužel vnitřek (včetně operních sálů) pořád ještě chyběl a trvalo další 4 roky, než byla budova dokončena (jiným architektem).

Jinak Sydney je strašně obrovské a člověk by tu musel strávit týdny aby vše viděl. A my máme jen 4 dny 🙁 . Za 10 dní totiž odlétáme na Nový Zéland a chceme ještě vidět Canberru a Melbourne.

Jinak Kukin se včera snažil a nahrál spoustu fotek, které můžete vidět na http://australie.aikidoprosek.cz/ (již nefunguje – fotky budou přemístěny do mé galerie).

Od Kuřete a Smejkiho nemáme žádné zprávy, takže bohužel nevím, kde jsou a jak se jim daří. Každopádně je uvidíme zase v letadle, takže budu informovat později.

Mějte se všichni moc fajn, ze země protinožců zdraví Pavlík – Inža