Cairns

Včera večer jsem nastoupil do letadla Boeing 767-338, které letí do Cairns, ale přes Darwin. Letadlo je to docela velké, ale 747 se to nevyrovná. Vedle mě seděl australský pár starších lidí, kteří prý byli z jakéhosi města na jich od Cairns.

Dostal jsem obvyklou večeři, kterou jsem málem prospal a potom jsem sledoval film. Tentokrát bylo jen jedno plátno uprostřed letadla a tak jsem moc dobře neviděl.

Někdy ve 4:15 jsme přistáli v Darwinu a celé letadlo muselo vystoupit. Hned nás nahnali k detektorům kovů a potom do čekací haly, kde jsme strávili hodinu. Poté jsme se znovu nalodili a já četl průvodce. Let měl trvat 2,5 hodiny. Když už jsem skoro usínal nad průvodcem, donesli mi snídani a potom jsem až téměř do přistání sledoval Mr. Beana. Výsledkem bylo, že jsem se téměř nevyspal.

Po přistání jsme vylezli z letadla a byli nahnáni na imigrační kontrolu. Ještě předtím jsem musel vyplnit speciální papír, kde jsem přiznal co všechno vezu do Austrálie. Léky na koleno a různé bolístky jsem se rozhodl zamlčet, protože jsem je měl zahrabané hluboko v batohu a navíc mi chyběly originální krabičky. Zaškrtl jsem tedy jen, že mám v batohu boty 🙂 .

Imigrační úřednice se mě vyptávala na různé věci jako odkud jsem, co dělám a kde budu bydlet. Když jsem jí vše zodpověděl, pustila mě k výdeji zavazadel. Tady mi po chvíli čekání opravdu vyjel můj batoh a já musel v duchu ocenit schopnost Singapoských úředníků.

Sebral jsem si tedy vozík, dal na něj batoh a rozjel jsem se vstříc další kontrole. Cestou jsem byl ještě pročmuchán psem na jídlo. Mé české bonpary mu zjevně nevoněly, takže jsem je úspěšně propašoval až do Austrálie 🙂 .

Další kontrola se skládala ze skenování všech zavazadel na biologický materiál. Austrálie se totiž bojí zavlečení cizích bakteríí a tímto způsobem si chrání svou unikátní přírodu. Protože mi nebyl přesně jasný princip této prohlídky (toho přístroje) a navíc byly všude cedule, že pokuta za neuvedení čehosi je $1000, rozhodl jsem se přiznat své "vitamíny" obsluze stroje. Paní říkala, že vitamíny nevadí, hodil jsem tedy batohy do stroje vypadajícího jako standardní letištní rentgen a čekal, co bude. Batohy vyjeli téměř okamžitě a já byl propuštěn.

Poté jsem už jen našel východ a vlezl do příletové haly. Mluvit o hale je trošku nadsazené, protože to byla místnost tak pro 100 lidí a hodně namačkaných 🙂 . Ať jsem však koukal jak jsem mohl, Kuře jsem nikde neviděl. Rozhodl jsem se tedy vyčkat. Jen jsem se posadil, zezadu na mě bafli Kuře a Smejki. Pomohli mi s batohy a že prý tu Fran krouží s autem. Za chvíli tu opravdu byla. Byl jsem představen a posazen na přední sedadlo. Kuře se Smejkim měli vzadu na autě kola, Fran je prý vysadí před školou a pak mě odveze domů a ukáže co a jak.

Cestou jsme se bavili anglicky, Fran mi povídala o Cairns, prý tu žije jen 100 000 obyvatel (jak Pardubice). Celé město ale vypadá suprově. Všude je tu spousta palem a zeleně, baráčky jsou tu dřevěné, postavené na betonových pilířích. Každý dům má klimatizaci a na zahradě bazén 🙂 . Ploty tu buď nejsou, nebo jsou jen malé, takové v americkém stylu. Také jsem si později při prohlídce města všiml, že tu nejsou kanály, ale jen takové žlábky podle silnic, kterými teče dešťová voda. Ještě později jsem si všiml, že na hlavních silnicích kanály jsou, ale nemají mřížky. Je to pouze díra pod chodníkem, jako v Americe.

V Cairns bylo asi 20 stupňů a celý den tu nepravidelně pršelo. Cítil jsem se tu skoro jako doma v Irsku 🙂 . David s Fran bydlí na předměstí a mají docela pěkný domeček s bazénem. David má dole v garáží posilovnu a také kupu věcí na trénink bojových umění (což se děsně líbí Smejkimu 🙂 ) a vedle toho je malý koutek ohrazený plůtkem, kde je jedna místnost, kde spí Kuře se Smejkim a pak gauč, kde spí Kukin. Na mě zbyl jen koberec, ale Kuře mi půjčila svou luxusní 5cm karimatku, takže si spím taky pěkně. Také je tu místnost se sprchou a záchodem. David s Fran bydlí v patře, kde je i kuchyň. Také tu mají psa Báru a kočku Miden.

Po příjezdu domů, když mi Fran vše ukázala, jsem si šel schrupnout. Spal jsem od půl desáté do dvou. Pak jsem se s batůžkem vydal na průzkum okolí. Ostatní se měli vrátit v pět hodin. Začal jsem obchůzkou "bloku" a pak jsem zamířil dolů po hlavní silnici. Tam jsem objevil malé obchůdky a po chvíli jsem narazil i na větší silnici s kupou obchodů.

Protože jsem neměl žádnou mapu, mohl jsem jen hádat, kde je asi centrum. Vydal jsem se tedy vlevo. Cestou jsem našel bankomat, vybral si $200 a hned ve vedlejším obchodě jsem si koupil 4 párky v těstíčku. Snědl jsem ale jen jeden, přeci jen jsem moc hlad neměl a zbytek schoval do batohu na horší časy. Večer jsem ovšem zjistil, že můj batoh, neopatrně položený na zemi, napadli mravenci a udělali si z párečků základnu. Putovaly tedy ne do mého žaloudečku, ale do popelnice 🙁 .

Když jsem šel dále ulicí, objevil jsem cosi pojmenované "The Doctors" a hned jsem si vzpomněl na své oteklé koleno. Zamířil jsem tam tedy a ptal se na vytáhnutí vody z kolene. Byl jsem hned objednán na zítra ve 2:15 a bylo mi řečeno, že to bude stát alespoň 52 dolarů, což je částka za otevření dveří. Po utracení 60 euro v Irsku za stejnou věc už mi to tak nějak nepřišlo a souhlasil jsem.

Dále už jsem nešel, protože už byly téměř 4 hodiny a zamíříl jsem tedy zpět domů. Cestou jsem se ještě stavil v supermarketu a koupil si jablka a banány za 11 dolarů. Na cestě jsem asi 2x zmokl a déšť byl tak silný, že jsem se musel vždy schovat. To byl další důležitý poznatek. Oproti Irsku tu totiž domy mají přečuhující střechy (jako v Čechách) a tak není problém se kdekoliv schovat před deštěm.

Když jsem dorazil domů, Kuře, Smejki a Kukin už tu byli. Ptal jsem se tedy na spoustu věcí a dostal jsem mapu města. Také mi poradili, abych se zítra zašel podívat do botanické zahrady a o víkendu prý pojedeme na výlet do Atherton Tableland, což je náhorní plošina jižně od Cairns.

Také mi vyprávěli o svém potápěčském kurzu a doporučili mi nějakou školu. Kurz prý zabere čtyři plné dny, z čehož dva dny jsou v bazéně a dva na moři. Rozhodl jsem se, že hned jak budu mít koleno v pořádku, musím se tam přihlásit.

Vymýšlel jsem, jak se dopravovat po městě. Chodím sice docela rychle a jsem zvyklý z Dublinu, ale Cairns je rozlehlé město a chtělo by to kolo. Koukal jsem do svého průvodce na půjčovny a za 40 dolarů by se kolo nechalo na týden půjčit. Kuře ale říkala, že se mi podíva ve škole na inzeráty.

Potom jsme se přesunuli nahoru do kuchyně, kde Kuře začala vařit zapékané těstoviny a já ji pomáhal. Při večeři jsme se potom bavili anglicky s Fran. Vyzvídal jsem, jak je to tu s autobusy a Fran mi dokonce později vytiskla jízdní řád k botanické zahradě. Jinak s autobusy je to tu stejné jako v Irsku, zastávky jsou na znamení. Jen tu ale mají jízdní řád!!

Po večeři mi Kukin ještě ukazoval fotky z jejich výletů do Cooktownu a na další místa. Na některé z nich se určitě zajedu podívat 🙂 .