Jun
30
Botanická zahrada
Publikováno v Cesta do Austrálie
Na dnešek jsem nemohl téměř spát. Asi to bylo tím, že v Irsku byl ještě bílý den, a tak jsem vstával s rozbřeskem chvíli po šesté. Psal jsem si u stolu deníček, dokud nevstali ostatní a pak jsme šli nahoru společně posnídat.
Po snídani všichni odjeli a já se rozhodl jít si zaplavat do bazénu. Voda byla docela studená a tak jsem se musel chvíli přemlouvat, ale nakonec jsem tam stejně skočil. Bylo to super. Pak jsem si zabalil batůžek a vyrazil do botanické zahrady.
Musel jsem se ještě 3x vrátit, protože jsem pokaždé něco zapomněl, nejprve klíče, pak foťák a nakonec ještě sluneční brýle. Nejprve jsem se vydal do nedalekého obchoďáku, kde jsem koukal na mobilní telefony. Chci si totiž pořídit australskou SIM kartu a tak jsem hledal vhodného operátora. Když jsem posbíral kupu letáků a prostudoval je, vydal jsem se ještě do obchodu se sportovním zbožím koukat na karimatky. Potřebuju jednu na cesty a také stan.
Zjistil jsem tedy ceny a vydal jsem se konečně do botanické zahrady. Rozhodl jsem se jít pěšky a prohlédnout si alespoň město, ale po půlhodině chůze jsem si přece jen řekl, že autobusem tam budu dříve. Podle jízdního řádu od Fran měl autobus jet každou chvíli a tak jsem se postavil na zastávku. Opravdu, za chvíli byl tam 🙂 .
Nastoupil jsem do autobusu, řekl, že chci do botanické zahrady a řidič mi naúčtoval 2,65 dolarů. Poprosil jsem ho tedy, aby mi ještě také zastavil, až tam budeme, protože jsem vůbec netušil, kde to je. Cestou jsem se snažil sledovat mapu, ale za chvíli jsem se ztratil. Asi po 10 minutách řidič zastavil, zavolal na mě a řekl mi, kudy do zahrady a také kde a v kolik mi jede autobus do centra. Poděkoval jsem tedy a vydal jsem se na prohlídku.
Protože už bylo dost hodin a nejdéle v jednu hodinu jsem musel ze zahrady odcházet, rozhodl jsem se jít jen na procházku, o které mi říkali včera Kuře se Smejkim. Prý je to někam do hor a je odtud vidět Cairns i letiště. Botanickou zahradu jsem si chtěl schovat na jindy. Bohužel jsem špatně zahnul a ocitl jsem se v deštném pralese, což je část botanické zahrady. Když už jsem tam byl, nechtělo se mi vracet a tak jsem pokračoval v obchůzce.
Deštný prales je super, nedá se to ale moc popsat ani vyfotit, to se musí zkrátka vidět. Vypadal přesně jako v těch filmech z Vietnamu atd., samé skácené stromy, liány, palmy atd. Jednou jsem odbočil z cestičky a skončil jsem v nějakém bahně, což mým sandálkům zrovna dobře nedělalo a tak jsem se pro příště držel už jen cestiček 🙂 . Také jsem si tu uvědomil, že už nejsem v Irsku, protože okolo mě bylo hejno komárů a docela dobře hryzali.
Tak jsem procházel deštným pralesem až jsem narazil na plácek pro barbecue a taky dětské hřiště. Šel jsem se tam tedy zhoupnout na houpačku (byla to taková ta guma na řetěze) a poté jsem se vydal zpět na silnici. Cestou jsem míjel jezírko a všiml jsem si cedule, že tu byl nedávno spatřen krokodýl a nemám se přibližovat ke břehu. Tak jsem se tedy nepřibližoval, ale měl jsem prst na spoušti, kdybych náhodou nějakého krokouše zahlédl 😉 .
Když jsem se vrátil zpět k botanické zahradě, začalo pršet a tak jsem se schoval na zastávce. Tam jsem zjistil, že autobusy nejezdí jak mi říkal řidič a tak jsem se po deštíku vydal do centra pěšky. Nešel jsem přímo do centra, ale rovnou zkratkou do budovy, kde jsem měl dojednaného doktora na čtvrt na tři.
Dorazil jsem tam asi ve dvě hodiny a ohlásil jsem se na recepci. Tam mi řekli, ať se posadím a čekám na zavolání. Asi za 40 minut si mě doktor opravdu zavolal a ptal se mě, co mi je. Tak jsem mu vyložil celý příběh včetně vyšetření v Irsku a on začal něco říkat. Teď pro mě nastal opravdový šok, protože po 15 měsících v Irsku jsem mu nerozumněl téměř nic! Po chvíli ptaní jsem pochopil, že mě chce někam poslat na výtah vody. Napsal mi papír a řekl, kam mám jít. Vyšel jsem tedy z ordinace, na recepci zaplatil 51,25 dolarů za prohlídku a šel hledat druhé dveře.
Když jsem je našel, všiml jsem si nápisu "rentgen a patologie". Bylo mi to divné, ale předal jsem dopis na další recepci, kde mi řekli, že si mám sednout a počkat a že mě to bude stát dalších asi 25 dolarů (taky jsem pěkně blbě rozumněl). Po chvíli přišel jeden chlapík, odvedl mě stranou pod rentgen a dvakrát mi koleno zrentgenoval (jednou ze strany a podruhé svrchu). Pak mi řekl, že snímky budou do 10 minut. Čekal jsem tedy zase v čekárně a přemýšlel, kdy mi asi vytáhnou tu vodu. Pak přišla nějaká ženská a vedla mě do té samé místnosti, kde už jsem byl. Nasadila si plastové rukavice a ptala se, které koleno. Teď to přijde, říkal jsem si. Omyl. Začala opět štelovat rentgen a tak jsem jí oznámil, že už mě kolega osvítil. Omluvila se a poslala mě zpět do čekárny.
Po chvíli mi dali rentgenové snímky a já zaplatil 25 dolarů. Prý to mám donést zpět doktorovi. Vrátil jsem se tedy zpět na recepci a bylo mi řečeno, že se mám posadit. Po dalších asi 10 minutách si mě doktor zavolal, zkontroloval snímky a říkal, že koleno je v naprostém pořádku a že by mi to tahání vody nedoporučoval. Říkal totiž, že by se mi tam ta voda stejně znovu vytvořila a že bych akorát riskoval infekci. Napsal mi tedy zase prášky proti infekci a říkal, že to mám nechat. Také mi napsal adresu kliniky, kde mi tu vodu vytáhnou, kdybych na tom přece jen trval. Já se ptal, co se snímkama a on říkal, že si je mám nechat, kdyby něco.
Šel jsem si poté do lékárny vyzvednou prášky. Dal jsem jim předpis, oni sebrali léky z poličky a dali je jinému chlápkovi, který cosi bušil do počítače. Trvalo 10 minut, než jsem mohl léky dostat a zaplatit. Divný systém. Takže shrnuto a podtrženo, utratil jsem asi 115 dolarů za zjištění, že mi vlastně nic není a otok zmizí snad sám. A ten řezník v Čechách by mě málem operoval obě kolena i bez rengenu!!!
Když jsem se pěšky vracel domů, potkal jsem Kuře a Smejkiho, jak na kolech razí na nákup. Zítra jedeme na výlet do Atherton Tablelandu a tak jsme potřebovali nějaké jídlo. Oni si prý nakoupí a pak mi půjčí kolo, abych mohl jet s Kukinem. Než se vrátili, koukali jsme s Kukinem na mobilní operátory a vybírali jsme, které koupíme.
S Kukinem jsme pak vyrazili na nákup potravin a já si chtěl ještě koupit stan a karimatku, bohužel jsme ale dorazili po šesté a už měli zavřeno. Nakoupili jsme tedy alespoň jídlo a jeli zpět domů. Já jsem pak kecal s Kuřetem o zítřku, protože jsme se dohodli, že spolu půjdeme vyzvednout auto. Kuře bude řídit a já jí budu kontrolovat správnou stranu, protože jsem už přeci jen něco vlevo nařídil 🙂 . Kukin mezitím připravoval večeři, grilované maso. Nabácli jsme se a já šel připravovat elektronickou verzi deníčku nahoru na počítač.
Večer jsem si ještě konečně vybalil své věci, které jsem dovezl a zabalil jsem si na víkend. Kukin se Smejkim dostali bojový úkol zajít ráno do obchodu a koupit mi karimatku, stan a ešus, než já s Kuřetem vyzvednem auto. Také jsme večer začali mluvit anglicky mezi sebou a dohodli se, že od teď mluvíme už jen anglicky.