Výlet do Atherton Tableland 2

Ráno jsem se probudil strašně brzy, ještě ani nesvítalo. Protože jsem ale nevěděl kolik je hodin (hodinky jsem půjčil Smejkimu, chtěl totiž jít ráno na procházku), ještě jsem usnul. Smejki nás v sedm hodin všechny probudil. Jakmile jsme vylezli ze stanů, viděli jsme plno krocanů. To se nejvíce líbilo Kuřeti, která ležela ve stanu, házela jim kusy chleba a křičela: "Turkey, turkey".

Posnídali jsme, zabalili stany a vyrazili jsme na Curtain Fig Tree (závojový fíkus), což je strom, který se uchytí na jiném stromě, spouští dolů kořeny až úplně pohltí starý strom, který se kácí až vyhnije. Fíkus potom roste na stranu a opře se o další strom. Tohle byl nějaký starý exemplář a opravdu vypadal úchvatně. Když jsme zaparkovali našeho "mercedesa", šli jsme po malém okruhu okolo stromu. Lidí tam už bylo plno, asi je to opravdu velká atrakce 🙂 .

Když jsme se vynadívali a vyfotili, rozjeli jsme se směrem do Yungaburry, což je malé městečko kousek od Malandy. Tam jsme hned zapadli do jakési kavárny, protože Kuře závislák prahla po kafi. Smejki si dal kafe taky a my s Kukinem jsme šli do horké čokolády. Byla suprová, ta šla rovnou do ledvin 😀 (Školák Kája Mařík). Tam jsme také potkali nějaké lidi z Cairns a tak jsme s nimi chvíli kecali.

Po dopití jsme šli směrem k potoku Peterson Creek, ale cestou jsme se zastavili v nedalekém woodshopu. Tam si Kuře se Smejkim po dlouhém rozmýšlení koupili takový atlas zvířat žijících v Austrálii a také jsme tam viděli nádherné vyřezávané všechno. Jen to bylo pekelně drahé, třeba stůl za 6000 dolarů, a byl to jen jeden kus dřeva, pěkně vybroušený a nalakovaný.

Po této zastávce jsme už konečně dorazili k potoku. Tady mají žít zvířata zvaná Platypusové, což je podle zvhledu něco mezi bobrem a kachnou (chlupaté, se zobákem 🙂 ). Je tu dokonce i pozorovatelna a tak jsme chvíli číhali. Když jsme dlouho nic neviděli, přečetli jsme si, že tato zvířata jsou aktivní jen za úsvitu a nebo za soumraku. My tam byli v poledne 🙁 .

Vydali jsme se tedy na procházku kolem potoka a cestou jsme viděli želvy, pěkného motýla, kterého Smejki fotil snad 5 minut 😉 a kachnu. Pak se cesta stáčela na druhou stranu potoka a nebyl tu žádný most. Jen kameny ve vodě. Já jsem se tedy pokoušel přejít první ve svých super goretexových botech za 3500Kč a ponožkách za 500Kč 🙂 . Všichni se mi smáli, sundali boty a přebrodili. Já jsem po marných pokusech skákat po kamenech boty sundal taky, protože jsem usoudil, že následující kámen je příliš hluboko a do bot by mi stejně nateklo.

Na druhém břehu jsme ještě okoukli starý kotel od parní lokomotivy, který tu prý z potoka vylovili a vydali jsme se zpět k autu. Bohužel jsme nejprve šli slepou ulicí a museli jsme se tedy vracet. Poté jsme se už vydali po hlavní silnici, abychom tu nebloudili. Cestou jsme míjeli docela pěkný kostel s křížem, který Kuře hned běžela vyfotit (nebyla v Irsku dostatečně dlouho 😀 ) a také zvláštní strom, který měl lusky jako fazole. Prý když se usuší, dá se na ně hrát.

To už jsme se konečně dostali k autu a vyrazili do města Atherton, kde jsme zajeli na vyhlídku. Bylo odtamtud vidět opravdu skoro na celý Tableland, proto se to taky tak jmenuje. Tam jsem s Kuřetem objevil prolézačky pro malé děti a tak jsme tam s Kuřetem začali blbnout. Také jsme jezdili na skluzavce, to se mi líbilo nejvíce 🙂 .

Dále jsme pokračovali na Mount Baldy, což je nějaká vysoká hora kousek od Athertonu. Tam měla být asi dvouhodinová procházka na vrcholek a vyhlídka. Když jsme dojeli na parkoviště (dá-li se tomu tak říkat) a zaparkovali jsme, všimli jsme si nápisu, že je tu střelecký klub. Posvačili jsme tedy a vydali se po cestě. Hned o kousek dál nás zastavily pásky s nápisem, nevstupovat, nebezpečné. Tady jsme se zarazili, ale Smejki chtěl pořád pokračovat, že prý střelnice je vedle. Tak jsme tedy ještě kousek popošli, až jsme narazili na zřícený most.

Tohle už Kuřína zastavilo a moc se jí dál nechtělo. Smejki ale pokračoval, takže jsme šli nakonec všichni. Cestou do kopce najednou Kuře začalo ječet a tak jsme koukali, co se děje. Měla na noze cosi, co vypadalo jako malá pijavice. Chvíli jsme na to se Smejkim koukali, Kuře ječelo a skákalo, až to nakonec Smejki sundal. Fran nám večer řekla, že to byl leech (pijavice). Když jsme došli na vrchol a prohlédli si nohy, měli jsme jich se Smejkim plno. Smejki měl jednu nohu samou krev, já měl jednu na botě a pak kupu krve na jedné noze. Mršky. Nelenily. Tak jsme se jich zbavili, vyfotili a vydali se zpět. Z vršku byl opravdu nádherný výhled, takhle hora je tu jedna z nejvyšších v okolí a měli jsme celý Atherton jako na dlani. Cestou dolů jsme se ještě několikrát zbavovali pijavic, což nás stálo další krev a Kuře kupu jekotu 🙂 .

Od této hory jsme vyrazili na vodopády Milla Milla, což byl nádherný vysoký vodopád. Prý se tam dá i koupat, ale my už neměli čas, protože se mělo za hodinu stmívat. Jen jsme to tedy vyfotili, pokochali jsme se a pokračovali autem po 10km okruhu, kde měly být další dva vodopády. Ty jsme také viděli. Odtud už jsme se vydali na cestu domů, bylo nám jasné, že dojedeme už za hluboké tmy. V Austrálii není dobré řídít v noci kvůli klokanům, ale Kuře říkala, že prý v Tablelandu nejsou a tak jsme tedy jeli.

Já jsem cestou usnul a probudil jsem se až na benzínce kousek od domova. Kuře řídilo za tmy a říkala, že prý občas viděli u silnice mrtvého klokana. Také jsem si všiml, že přední sklo bylo samá moucha a Smejki se jal ho hned umývat. Po natankování jsme se přeci jen už dostali domů. Tam jsme vybalili věci, Kuře dala něco do pračky a šli jsme povečeřet.

Při večeři jsme kecali s Fran o Austrálii a různých příšerách, co tu žíjí, a také o vaření. Já jsem nahlásil, že v úterý vařím kynuté knedlíky, tak ať se všichni těší. Kukin dostal vaření opět v ponděli, protože já půjdu s Kuřetem a Smejkim na trénink boxu a neměl bych čas vařit. Na ráno jsme se se Smejkim dohodli, že umyjeme auto a já ho pak s Kuřetem zajedu zase vrátit. Potom už jsme šli spát.