Pláže

Na dnešek jsem si připravil výlet na kole na pláže na sever od Cairns. V průvodci jsem našel, že je tam asi 9 pláží v různých vzdálenostech od Cairns a dá se tam i koupat. Tak jsem je chtěl vyzkoušet.

Ráno jsem si trošku pospal a po snídani jsem vyřizoval maily a chvíli upravoval deníček. Asi v 11 jsem se rozhodl, že už je čas vyrazit. Bylo od rána zataženo a já jsem čekal, jestli nezačně pršet. Protože bylo pod mrakem, ani jsem se nenamazal a opalovák jsem si s sebou taky nevzal.

Když jsem vyrazil z domu, byla mi v kraťasech chvíli i zima, ale po asi 20 minutách vysvitlo sluníčko a udělalo se teplo. Na pláže jsem musel po dálnici vedoucí do Port Douglasu na sever a prý tam měly být dobře značené odbočky. První jsem nalezl hned za letištěm. Byla to pláž Machans Beach. Na kruhovém objezdu jsem tedy odbočil a po chvíli jsem dojel do městečka Machan. Tam jsem se kochal mořem a dal jsem první sváču.

Při jídle mě napadlo, že bych se nemusel vracet zpět na dálnici, ale mohl bych jet po silničce podél pobřeží. Tato silnička ale za chvíli skončila a dál podle pobřeží nic nevedlo. Dostal jsem tedy další nápad, že bych mohl jet po pláži, protože pláž pokračovala pořád dál. Tak jsem kolo snesl na rameni po schodech a vydal se po pláži. Písek tu byl velice jemný a jet se nedalo. Tak jsem kolo vedl. Hned za první dunou jsem ovšem objevil potůček, široký asi 3 metry.

Řekl jsem si, že tohle mě nezastaví, sundal jsem tenisky a přebrodil jsem, s kolem na rameni. Pak jsem pokračoval dál po pláži. Za chvíli jsem zjistil, že už by se nechalo jet a tak jsem nasedl na kolo. Mezitím jsem dojel do další vesničky a po pláži pokračoval dál. Narazil jsem na místo, kde voda dosahovala skoro až ke kamenům, zpevňujícím břeh a rozhodl jsem se to projet mezi vlnami. Bohužel jsem si neuvědomil, že moje kolo nemá blatníky a tak jsem byl pěkně zacákaný.

Oklepal jsem tedy písek a pokračoval jsem. Když jsem dojel k dalšímu výběžku, měl jsem nádherný výhled na Cairns i s horami. Udělal jsem pár fotek a chtěl pokračovat, ale přede mnou se objevilo ústí řeky. Tohle už nepřebrodím, řekl jsem si a vydal se zpět, hledat most. Slunce už docela pěkně pálilo a já litoval, že jsem si nevzal opalovák. Cestou zpět k poslední vesničce jsem si sebral i pár mušliček.

Ve vesničce jsem nasedl na kolo a vydal se hledat řeku a poté most. Vždy jsem ale skončil ve slepé uličce a nakonec jsem to vzdal a vyjel jsem zpět na dálnici. Po té jsem pokračoval k další pláži na sever. Když jsem míjel kulturní park Tjapukai, kde se člověk může dozvědět za 40 dolarů něco z historie Aboriginiů, původních obyvatel Austrálie, objevil jsem jakýsi umělý rybníček, po kterém jezdili lidé na vodních lyžích. Hned jsem tedy sjel z dálnice a vydal se na čumendu.

Měli tam nad rybníkem něco jako lyžařský vlek a člověk se chytil lana a mohl lyžovat po vodě. Vypadalo to docela super a tak jsem zjišťoval, kolik to stojí. 34 dolarů na hodinu, 44 dolarů na dvě. Chvíli jsem přemýšlel, že bych to zkusil, ale pak jsem si řekl, že tohle je větší sranda ve více lidech a že se zkusím zeptat ostatních. Alespoň jsem tam tedy posvačil a vydal se opět hledat pláže.

Čekala mě Trinity beach, což je pláž, o které psali v průvodci, že je nejhezčí a nevhodnější na koupání. Když jsem na dálnici viděl značku Trinity Village (vesnice Trinity), sjel jsem tam a v zápětí jsem uviděl ukazatel na pláž. Jel jsem tedy tímto směrem. Cesta se postupně měnila až téměř zmizela a byl tam jen udusaný písek se spoustou děr. Pak jsem míjel ceduli, že vstup je zakázán, kterou jsem ale ignoroval. Dojel jsem až k jakémusi křovíčku, skrz které vedla cesta a bylo vidět moře. Jen mě zarazila cedule, že tyto končiny obývají krokodýli. Proběhl jsem tedy křoví jak jen rychle jsem mohl a ocitl jsem se na pěkné pláži. Pláž se docela svažovala, takže ke koupání opravdu super, ne jako ty předešlé, které byly mělké. Šel jsem tedy po pláži směrem zpět do Cairns a potkal jsem cestou skupinu lidí, kteří ve vodě se sítí chytali malé rybičky.

Když jsem ovšem opět kousek ušel, narazil jsem znovu na řeku. Přebrodit se nedala a mě nezbylo nic jiného, než se znovu vydat po pláži až k místu, kterým jsem se na ní dostal. Když jsem opět procházel mezi krovíčkem, něco zašelestilo a já se rozběhl i s kolem kupředu. Zastavil jsem se až v pořádné vzdálenosti od křovíčka a zjistil jsem, že mě žádný krokodýl nepronásleduje 🙂 . Nasedl jsem tedy na kolo a jel jsem zpět na dálnici a po ní domů.

Zpátky jsem jel ale proti větru a jelo se strašně špatně. Už jsem taky cítil, že budu trošku připálený od sluníčka. Asi po hodině jízdy jsem dorazil do Cairns a vydal se po Esplanádě k Lagoonu. Tam jsem se převlékl do plavek a konečně se šel smočit. Chvíli jsem si zaplaval, převlékl se zpět a vydal jsem se do města. Měl jsem už hlad a tak jsem si koupil po cestě wrappo.

Zašel jsem do internetové kavárny a zkoušel jsem volat domů. Z jedné jsem se dovolat nemohl a tak jsem šel ke konkurenci a dovolal jsem se už bez problémů. Pokecal jsem s maminkou asi půl hodiny. Potom už jsem se vydal domů. Cestou jsem ještě stihl zabloudit ve zkratkách, ale nakonec jsem přece jen šťastně dojel.

Kuře se Smejkim už byli doma a hlásili, že se jim podařilo sehnat auto na víkend a že ho zamluvili už od zítra. Já si ho ráno vyzvednu a budu moct sám jet do Port Douglasu do ZOO na snídani s ptáky. Taky jsme začali na internetu hledat auto v Darwinu, protože jsme se obávali stejného problému. Smejki pak odjel na trénink a my s Kuřetem jsme se dali do deníčků. Večeři tentokrát vařila Fran. Po obvyklém pokecu jsme šli spát.