Výlet do Chillagoe 2

Jak jsem včera správně předpokládal, nevydržel jsem spát od devíti od večera až do rána a probudil jsem se dávno před úsvitem. Pozoroval jsem tedy chvíli hvězdy (měli jsme s Kukinem jen moskytiéru) až jsem zase usnul. Ráno jsem se v 6 hodin probudil a hned po mě Smejki. Říkal, že mu to bylo taky dlouhé 🙂 .

Smejki vzal kameru a že se jde projít, já si vzal tenisky a šel jsem si zaběhat. Dal jsem se dále po silnici, po které jsme přijeli a vydal jsem se až na vršek, kde měla být vyhlídka a vodopády. Bylo to asi 2km do kopce, ale stálo to za to. Viděl jsem nádherně celou nížinu s potokem jako na dlani právě když vycházelo slunce. Ještě jsem si proběhl 800m okruh kolem vodopádů, které byly super a běžel jsem nazpět. Kousek pod vrškem jsem potkal Smejkiho a tak jsem mu říkal, co tam je. On šel fotit dál, já běžel zpět do kempu. Zajímavé bylo, že téměř pod vrcholem kopce se na chvíli ve štěrkové cestě objevil kus asfaltové silnice. Docela mě to překvapilo.

Do kempu jsem dorazil asi v půl osmé a probudil jsem Kuře a Kukina. Kukin začal vařit čaj a já jsem cvičil a protahoval svaly. Všichni jsme se smáli jedné rodince, kteří tam pobíhali (i dospělí) v růžových pižamech. Zálesáci, říkali jsme si 😀 a vyndali jsme zapalovač, abychom zapálili benzínový vařič 😉 .

Já jsem docvičil, vzal jsem plavky a šel se do potoka opláchnout. Bylo to opravdu studené a dalo mi hodně přemáhání tam vlézt. Osud rozhodl za mě, protože jsem uklouzl po kameni a bylo to. Pak jsem se tam dobu cachtal. Když jsem vylezl a začal jsem snídat, vrátil se Smejki. Říkal, že se musí jít také vykoupat, protože ho to nahoře přepadlo a neměl papír. Tak vlezl také do vody. Nakonec jsme ukecali Kuře s Kukinem, ale byla to sranda, kterou jsme se Smejkim natočili na video. Připadal jsem si jak indiáni ve filmu Vinnetou, když čekali, až se jim Santer napíchne na připravené oštěpy. Seděl jsem totiž na břehu na kameni s chlebem a čajem a pozoroval, jak Kuře s Kukinem nechtějí do vody 🙂 . Nakonec tam ale vlezli, jen na chvíli.

Potom jsme zabalili stany a vyjeli jsme. Kuřeti už bylo lépe a tak řídila. Vyrazili jsme na vodopády, kde jsem byl ráno, ale popojeli jsme k nim autem. Tam jsme se dobu kochali pohledem na vodopád, který byl pěkně nasvícen sluníčkem. Pak jsme obešli celý okruh a zastavili se na plavacím a piknikovém místě. Byla tam taková malá plážička já tam hned začal hrabat díru. Kuře se ke mě po chvíli přidala a nakonec jsme udělali umělý ostrov a jezero 🙂 .

Když jsme se vyblbli, šli jsme zpět k autu a vydali se zpět na hlavní silnici. Po silnici jsme se vydali do Mareeby, kde jsme se stavili nejprve ve výrobně kafe. Mají tu totiž kafové plantáže a tak jsem tam studoval kafové boby a taky ty stromy, co to na nich roste. Pak jsme procházeli malou výstavku kafe a já se ptal, jak se vlastně dělá kafe bez kofeinu. Bylo mi řečeno, že jediná továrna na umělé odkofeinování kafe je v Americe, a proto to tam musí vozit. Pak jsme ještě ochutnali různé druhy čokolády. My jsme si potom s Kukinem dali horkou čokoládu a chvíli trvalo, než nám ji donesli. Kuře se Smejkim na nás museli čekat. Kuře tam taky potkalo svojí učitelku z jazykovky.

Další zastávka byla na mangových vinicích a ve stáčírně vína. Tam jsme dostali ochutnávku několika druhů vín a tak jsme pak i nějaká vína nakoupili. Byly pěkně drahé, ale dobré, slaďoučké.

Poté jsme vyrazili do Mareeba Wetlands, což je přírodní rezervace severně od Mareeby. Je tam kupa jezer, mokřin a také ptáků, ale bohužel jsme tam byli brzo odpoledne a bylo moc vedro. Zaplatili jsme ale vstup 10 dolarů a šli na dvouhodinovou procházku kolem jezera až k dalšímu jezeru. Cestou jsme viděli mraky termitišť a dohadovali jsme se, zda jsou obydlená, nebo ne. Smejki studuje ve škole nějaký předmět o Austrálii a měl o termitech referát, takže nám zkušeně řekl, že jsou všechna obydlená. Nekecal. Ptali jsme se totiž potom v recepci a oni to potvrdili.

Když jsme došli k druhému jezeru, pozorovali jsme ze speciální budky ptáky na jezeře a přitom se cpali sušenkama 🙂 . Cestou zpátky jsem s Kuřetem diskutoval posmrtný život a převtělování. Po návratu do Mareeby, Smejki prosazoval jet na nedalekou horu. Já jsem zase říkal, že bychom měli jet co nejdále k Chillagoe, pokud tam chceme vůbec dojet, protože po dvou dnech jsme byli stále jen v půli cesty. Zastavili jsme tedy na poradu a já šel doplnit zásoby vody.

Pak jsme tedy horu zavrhli a vydali se směrem k Chillagoe. Cestou jsme si vždy pamatovali pozici posledního vhodného kempovacího místečka, abychom se kdyžtak mohli vrátit. Nakonec jsme skončili u potoka Emu Creek, kde jsme zjistili, že je jakási pláž. Auto jsme nechali u silnice, pobrali všechny věci a vydali se pod mostem podle potoka. Kus od silnice, kryti křovím jsme postavili na písku stany, já nasbíral větve na oheň a založil jsem ohniště, Smejki zatím ohříval večeři.

Večer jsme seděli u ohně a jedli, pili pivo a víno a kecali jsme asi do 10ti. Kuřeti už pak bylo zase špatně a tak šli se Smejkim spát. Já jsem ještě chvíli kecal s Kukinem a pak jsme šli spát také. Podle očekávání jsem spát zase nemohl celou noc a navíc se mi chtělo na záchod. Vzal jsem si tedy v noci čelovku, posvítil a vyklepal boty a pak jsem opatrně šel čůrat, kontrolujíce okolí, jestli tam nečíhá nějaký krokodýl 🙂 . Pak jsem zase usnul.