Poprvé na moři

Dnes ráno jsem měl jet poprvé na moře. Sraz jsme měli v 7:15 před budovou, kde nás školili a tak jsem musel vstávat už v 6 hodin. Byla ještě tma. Když jsem odjížděl v 6:45, začínalo svítat. Cesta byla mokrá a tak jsem jel pomalu a jednu ruku jsem si držel vzadu na zadku, abych nebyl moc zacákaný.

Tentokrát jsem přijel včas, protože mi Paul včera říkal, že loď nečeká. Nahlásil jsem se tedy v kanceláři a dostal jsem vstupenku na loď. Pak jsem měl čekat na auto, které nás odveze do přístavu. Za chvíli tam dorazil James a protože jsme neměli co dělat, začal se vyptávat na výstroj v obchodě. Jeden ochotný chlápek nám tam vysvětloval masky a tak jsem se alespoň dozvěděl, jakou velikost si na lodi vybrat.

Pak přijelo nějaké auto a tak jsme s Jamesem a ještě dalším klukem z kurzu Adrianem naskočili a jeli do přístavu. Pak jsme došli na loď, nahlásili se a bylo nám řečeno, že si máme položit někde věci a jít si vybrat výstroj. Dostali jsme neoprén, bombu, BCD (vestu), ploutve a masku. Připravili jsme si BCD a bombu a zkontrolovali tlak a další. Pak jsme to zase uložili a šli zpět do kajuty.

Loď byla stylu katamarán a ve předu byla kajuta, zadek byl zastřešený ale otevřený. Na horní palubě byla opět kajuta ale jen pro posádku a také venkovní lavičky na čumendu. Všude tam měli blicí pytlíky a věděli proč 🙂 .

V kajutě jsme si dali čaj a také jsme si koupili za 3,50 sendvič. Při tom jsme kecali. Loď se mezitím rozjela a jeden chlápek začal dávat instruktáž. Prý má kapitán neobvykle těžký úkol a to dostat se z tohoto přístavu, pak trefit díru v přístavní hrázi a pak dát do počítače souřadnice cíle 🙂 . Taky bych to zvládl. Také nám ten chlápek říkal, že pojedeme k Normanově Reefu, kde se budeme dopoledne potápět, pak bude oběd a po něm se přesuneme na jiné místo na další ponor.

Když dopovídal, přesunuli jsme se na záď a kochali se mořem. Moře bylo docela rozbouřené, protože foukal velký vítr a chvílemi pršelo. Adrianovi se udělalo špatně a tak tam seděl s pytlíkem. Po chvíli se k němu přidala Lindsey. Docela jsem ji litoval, protože má zůstávat na lodi přes noc. Vůbec tam bylo asi 20 lidí s pytlíkama a každou chvíli nějaký pytlík letěl přes palubu. Asi 40 minut před koncem cesty (celá cesta trvala asi hodinu a půl) nás Paul sehnal dohromady a začal nás instruovat, co budeme dneska dělat. Prý budeme nejprve nacvičovat věci na hladině, které jsme dělali včera a potom budeme cvičit ponoření do hloubky asi šesti metrů a nějaká podvodní cvičení.

Pak mi oznámil, že se přesunu do jiné skupiny, protože jsme liší. Já jsem oponoval, že mám parťáka Jamese a nejsem lichý, ale Paul říkal, že prý ostatní zůstávají na lodi přes noc a já jediný ne. Navíc říkal, že budu mít novou pěknou parťačku. Na to už jsem přestal odporovat a souhlasil jsem. Pak mi Paul ukázal nového instruktora, byl to ten kterého jsem viděl včera v bazéně. Docela super chlápek. Ten mě potom představil Matinu, holku z Německa.

Seděl jsem tedy potom vzadu na lodi celou dobu s Matinou a povídal s ní. Prý studuje v Brisbane nějakou vysokou technickou a dělá inženýra(ku). Říkala, že je odněkud od Mnichova a že teď má prázdniny a tak se vydala na cesty. Prý si zaplatila kurz se třemi dny na moři a také zůstává na lodi přes noc. O víkendu prý vyráží autobusem někam k Darwinu a pak letí zpět do Brisbane.

Zatímco jsme kecali, začalo se mi dělat trošku špatně. Pravděpodobně proto, že jsem koukal na Matinu a ne na horizont a loď sebou přeci jen házela. Po chvíli nahlásili, že budeme skoro u cíle a měli jsme se ustrojit do výstroje. Ustrojili jsme se tedy, navzájem vše s Matinou zkontrolovali a připravili se k výsadku. Celkem nás ve skupině bylo 6.

Když jsme obvyklým krokem naskákali do vody, přesně jak jsme to cvičili včera, instruktor nám říkal, co budeme dělat. Teď mi došlo, že skupina, ke které jsem se připojil je ona německá, kterou jsem viděl včera v bazénu. Mimo Matiny tam byly ještě čtyři švýcaři, jakási rodinka s malými kluky. Instruktor mi pak vše ale řekl i v angličtině, takže to bylo super. Alespoň že Matina uměla anglicky 🙂 .

Začali jsme trénink na hladině, kdy jsme trénovali tažení potápěče, výměnu BCD a závaží a pak jsme se podle lana pomalu ponořili do šesti metrů. Tam jsme na dně trénovali úplně to samé.

Asi po 20 minutách jsme se vynořili, protože malí kluci byli zmrzlí a taťuldovi docházel kyslík. Pak jsme měli asi 30 minut přestávku než nám naplnili bomby, během které jsem zase kecal s Matinou a dělalo se mi hůř a hůř. Když jsme se měli opět ustrojit, udělalo se mi špatně už dost a zase jsem celou výstroj sundal. Matina říkala, že jsem celý bílý a tak jsem se na chvíli posadil. Instruktor se mě ptal, jak to vypadá, já říkal, že tak špatné to zase není. On mi tedy řekl, ať se obleču, že dole to bude lepší. To byla pravda. Mě ale taky začínala být zima.

Podruhé jsme naskákali do vody a vydali se rovnou pod hladinu zase asi do šesti metrů. Tam jsme nacvičovali zvedání se ze dna, výměnu masek, BCD a závaží a různé posuňky. Pak jsme nacvičovali, že jednomu dojde kyslík a musí si vzít regulátor od druhého. S tím jsme se měli potom nouzově vynořit. My jsme s Matinou zvládli tu výměnu nejrychleji a s vynořením jsme čekali na ostatní. Já jsem se klepal, protože mi už byla pořádná kosa a Matina pak říkala, že to cítila, když jsme se drželi za ruce. Pak přišlo vynoření a šnorchlování k lodi.

Šel jsem se hned obléknout a pak jsem šel do kajuty. Matina se tam už ládovala obědem, já si vzal jen trošku ovoce, protože mi pořád nebylo dobře. Loď se zatím přesunula na novou lokalitu a nám bylo povoleno jít šnorchlovat. Všichni ale byli zmrzlí a tak do vody šlo jen několik bláznů. Já jsem kecal zatím s Matinou, s Lindsey a Samem. Matina říkala, že chce přiště cestovat po Evropě a že by se chtěla potápět v Africe. Lindey bylo pořád blbě, mě taky.

Když skončilo odpolední potápění, loď se znovu rozjela a bylo ohlášeno, že lidé zůstávající přes noc budou přeloženi na jinou loď a budou se potápět zítra na té druhé lodi. To mi došlo, že s Matinou už zítra nebudu a také instruktor říkal, že zítra dostanu nového instruktora i parťáka. Když obě lodě přirazili, rozloučil jsem se s Lindsey, Samem, Jamesem a Matinou a oni přeskočili na druhou loď.

Já jsem pak zůstal sám se svým zničeným žaludkem a ospalý. Celou cestu zpět jsem prospal, takže se mi alespoň nemohlo udělat blbě. Když jsem pak vystoupil z lodi, pořád se to se mnou houpalo. Šel jsem ještě do internetové kavárny a zkoušel volat domů, nikdo to nebral. Venku zatím krásně pršelo.

Mezitím mi volalo Kuře, jestli prý jdu s nimi na aikido. Bylo už po šesté a říkal jsem, že jednak nestíhám, jednak je mi zima a blbě a hlavně prší, takže bych tam dorazil celý zablácený. Ona říkala, že se jim také moc nechce. Já se tedy opět v dešti vydal domů.

Když jsem dorazil, Fran připravovala těstoviny se špenátem k večeři. Chvíli jsem s ní kecal o potápění a pak jsem se šel na chvíli natáhnout, protože mi pořád nebylo moc dobře. Když se vrátili Kuře se Smejkim z procházky s Bárou (na aikido nejeli), šli jsme nahoru na večeři, během které jsme povídali s Fran o anglické výslovnosti. Vyprávěl jsem veselé historky z Dublinu z práce a také Fran se smála Kuřeti, které jednou řeklo Franině mamince, že se tu boxují kočky 🙂 .

Těstoviny byly výborné, ale moc jsem jich raději nejedl. Pak jsem šel v 11 hodin spát, abych se pořádně vyspal a přežil na moři zítřek. Byl jsem moc rád, že jsem si nezaplatil přenocování na lodi i když jsem toho dneska ráno litoval 🙂 .