Znovu na moři

Dnes mě čeká poslední den mého potápěčského kurzu, který bude zakončen mým prvním samostatným ponorem. Bohužel jsem opět přišel o parťáka a tak jsem zvědav, kdo bude další 🙂 . Nemám teď vlastně ani instruktora.

Ráno jsem vstal opět v 6 hodin, což už se docela dalo, protože jsem šel spát včera brzo, pořádně jsem se nasnídal aby mi zase nebylo blbě a ještě jsem napsal email Eddiemu, aby nám změnil rezervaci auta v Darwinu na neděli. Vzal jsem kolo a jen jsem vyjel, zjistil jsem, že opět jemně prší a silnice je plná vody. Opět jsem tedy jel celou cestu pomalu a s jednou rukou na zadku, abych nebyl moc zacákaný. Přilbu jsem si tentokrát nasadil dobře 😉 .

Do DSDD jsem dorazil kupodivu přesně na čas a tak jsem se opět nahlásil a dostal jsem jako včera kartičku na loď. Ještě jsem se ptal, kdo je vlastně můj instruktor na dnešek, že jsem o svého přišel, a bylo mi řečeno, že to se rozhodne až na lodi. Pak jsem chvilku čekal venku než přijelo auto.

Když jsem nastupoval, usadil jsem se vedle jedné pěkné snědé holčiny, která mě hned pozdravila a začala se vyptávat co a jak. Tak jsme prokecali celou cestu. Byla to Rachel z Anglie, která už šla na samostatné potápění, protože se prý 3 měsíce potápěla v Africe. V Austrálii je už druhý měsíc poté, co strávila měsíc na Novém Zélandě. Rachel se mě vyptávala, jestli spím na lodi a tak jsem jí povídal o svém potápěčském kurzu a že ještě sám pod vodu nemůžu. Zatímco jsme povídali, dojeli jsme do přístavu, a vydali se k lodi, kde jsem byl já odbaven stejně jako včera a poslán na výběr výstroje. Rachel musela vyplňovat nějaký papír.

Během výběru výstroje se mě ptali, jakého mám instruktora a tak jsem říkal, že žádného. Za chvíli mě tedy dohnala jedna instruktorka a představila mi Hwana z Koreje, což prý bude můj a Georgův instruktor. George jsem poznal za chvíli. Byl to docela dobrý týpek z Itálie, jen nebyl moc upovídaný. Připravili jsme tedy výstroj a já se vrátil zase do kabiny a šel opět kecat s Rachel.

Rachel si tam prohlížela kartičku s rybami, kterou jsem si koupil na Reef Teach (přednášce o korálových útesech) v úterý a tak mi říkala, co je která ryba zač a jak jsou velké atd. Docela to byla dobrá přednáška a už jsem si nějaké i zapamatoval. Rachel zjišťovala, kolik stojí půjčení podvodního foťáku a prý je to 60 dolarů na den. Nakonec si tedy koupila jednorázový foťák za 32 dolarů, který mě také lákal. Pak se ptala, co tu kolik stojí a tak jsem jí říkal, že pití je zdarma, jídlo za peníze. Načež hned vstala a prý že donese čaje. Bohužel mi do něho dala po anglicku mléko 🙁 , ale vypil jsem ho, i když to nerad (abych neurazil 😉 ).

Mezitím loď nastartovala a stejný člověk jako včera začal říkat instrukce o průběhu plavby. Používal úplně stejnou řeč jako včera i stejné vtípky. Dozvěděl jsem se tedy, že jedeme i na stejné místo jako včera, ale to mi zase moc nevadilo, protože jsem se včera moc nesoustředil, když mi bylo špatně. Ještě než ten člověk domluvil, mávala na mě jedna instruktorka, ať jdu ven. Šel jsem na horní palubu, kde jsme se Georgem posadili a instruktorka Lu nám začala vysvětlovat, že dneska jsme malá skupinka dvou lidí a že dostaneme i dva instruktory, protože Hwan je nový instruktor a tak bude pozorovat. Bylo to docela super, protože včera jsme se pod vodou docela pletli a pořád do sebe naráželi.

Lu nám potom vysvětlila průběh dnešního dne, že budou dva ponory dopoledne s instruktorem a odpoledne budeme mít svůj první samostatný ponor. Lu pořád dělala vtípky, takže byla prča. Koukla nám do našich deníků, aby zjistila, jaká cvičení jsme už absolvovali a pak začala povídat, co tedy budeme dělat. Při prvním ponoru budeme prý nacvičovat kontrolované nouzové vynoření, práci s kompasem a zvedání se ze dna pomocí dýchání (plnění a vyprazdňování plic). Při druhém ponoru budeme cvičit vznášení se ve vodě a sundavaní a nandávání masky. Ponor odpoledne už bude prý jen na nás a ještě nás bude instruovat po obědě. Lu nám pak ještě ukázala, jak zacházet s kompasem čímž instruktáž skončila a byli jsme rozpuštěni. Kecal jsem chvíli s Georgem a pak jsem si přisedl zase k Rachel, která se mezitím přesunula na horní palubu.

Rachel říkala, že musí koukat na horizont, protože jí není moc dobře. Prý bydlí u nějakých bohatých známých v Tablelandu (kteří jí prý zaplatili tohle potápění) a oni jí ráno vezli po klikatých cestách do Cairns. Prý se jí udělalo docela blbě a tak to nechce moc pokoušet. Za chvíli volali Rachel na briefing a tak jsem nahoře zůstal sám. Mezitím jsem přemýšlel, že bych si mohl zaplatit noční ponor a další den potápění tady na lodi, pokud by to šlo. Docela se mi to potápění líbilo a nebylo mi dnes ani blbě. Asi se ze mě stává námořník 😀 . Moře bylo dneska pěkně rozbouřené, ještě víc než včera. Seděl jsem na horní palubě sám, pršelo na mě a foukal vítr, ale já jsem vydržel a učil se rybičky 🙂 .

Asi po 40 minutách mi přece jen začala být zima a nechtěl jsem jít do vody vymrzlý jako včera, proto jsem se přesunul do kabiny, abych se ohřál. Tam na mě mávala asi po 10 minutách Lu, že se máme jít s Georgem připravovat. Vzal jsem si tedy neoprén, zaskákal jsem si a zadřepoval na zahřátí a oblékl si výstroj. Pak jsme si Georgem vše navzájem zkontrolovali. George prý dělá tento kurz podruhé, protože na poprvé neprošel (nevím přes co, protože teorii prý udělal). Zjistil jsem, že mi utíká z BCD (vesty) vzduch upouštěcím ventilkem a hlásil to Hwanovi, který ale řekl, že to bude dobré. Pokrčil jsem rameny a nechal to být. Ještě jsme dostali náramkový kompas a byli jsme připraveni.

Lu skočila do vody a my s Georgem za ní. Zasignalizovali jsme na loď, že je vše v pořádku a plavali k bójce. Nasadil jsem si šnorchl, ale byly takové vlny, že jsem tam měl pokaždé vodu, tak jsem si ho zase vyndal a dýchal jsem normálně mezi vlnami 🙂 . Když skočil do vody i Hwan, začali jsme nacvičovat nouzové vynoření. První jsem šel já. S Lu jsme se potopili do šesti metrů podle lana, což mě chvíli trvalo, protože jsem si pořád nemohl vyrovnat tlak v uších. Lu ale po ponoru říkala, že to nevadí, že je dobře, že si dáváme na čas a že se nemá spěchat. Také nás chválila, že jsme si pořád oba hlídali hloubku a tlak v bombě.

Když jsme byli v šesti metrech, Lu začala ukazovat prsty jedna až tři a já jsem začal připravovat kontrolované nouzové vynoření. To znamená, že člověku došel vzduch a parťák je v nedohlednu. Sestává se to ze signalizace, že nemám vzduch, hlubokého nádechu a za chrčení písmene á (jeden dlouhý výdech) pomalý výstup na hladinu. Vydechovat je důležité, protože vzduch se cestou rozpíná a mohl by roztrhat člověku plíce. Nahoře jsme museli pusou nafouknout BCD abychom plavali. Po mě šel George a splnil také na jedničku.

Dalším krokem byl nácvik volného ponoru bez lana, takže jsme s Georgem nasignalizovali a začali se potápět. Já jsem šel trošku pomaleji, ale nakonec jsem se do těch 12m taky dostal. Lu nás potom vedla ještě hloub, až jsme se dostali do 16m. Cestou nám ukazovala korály a různé rybičky. Potom jsme vystoupali zpět do asi 12 metrů a začali nacvičovat zvedání se ze dna a plnění masky vodou. To nám šlo bez problémů a zvládli jsme to asi za dvě minuty oba. Dalším krokem byla navigace, kdy nám Lu ukázala směr a my měli podle kompasu plavat. Ona za nás kontrolovala hloubku, protože hloubkoměr jsme měli na břiše a neviděli jsme na něj. Po chvíli jsme se měli vrátit a Lu nám gratulovala.

Ptala se na vzduch v bombách a s Georgem jsme měli kupodivu úplně stejně, dýchali jsme stejně pomalu oba, což bylo dobře, protože alespoň můžeme být pod vodou déle. Protože jsme už všechna cvičení absolvovali, Lu nás vedla opět mězi korály a ukazovala nám různé ryby, mušle atd. Takhle jsme tam plavali dalších 20 minut, než nám vzduch klesl na 70 barů. To už jsme byli dávno v 5 metrech hloubky, kam jsme během výletu postupně vystoupali. Cestou jsme ještě potkali bláznivého fotografa, který nám blesknul do ksichtu s nadějí, že mu za tuto fotku dáme 10 dolarů 🙂 .

Lu nám nasignalizovala, že se máme připravit na vynoření a my s Georgem zaposuňkovali a vystoupali na hladinu. Tam jsme si měli nasadit šnorchly nastavit kompas k lodi a plavat podle kompasu. To se nám taky zdárně povedlo a tak jsme vylezli na loď. Lu nám znovu pogratulovala, říkala, že to bylo super a že nám to jde. Pak jsme sundali výstroj a připravili ji na naplnění. Já se šel na záchod vysmrkat, protože jsem měl plný nos a kalhoty jsem měl v kabině, kam se ale v neoprénech nesmí. Když jsem smrkal, všiml jsem si, že smrkám krev. Dostal jsem z toho strach a tak jsem se šel zeptat Lu. Ona říkala, že prý pokud to bylo jen trošku a už to nekrvácí, že prý to je normální, když se jde takhle hluboko a že je to v pořádku. Uklidnilo mě to.

Šel jsem si na horní palubu sednout k Georgovi, ale byla mi strašná zima a klepal jsem se. Začal jsem tedy hopsat a dřepovat, což mě pěkně zahřálo. Po půl hodině jsme měli bomby plné a Lu říkala, že jdeme znovu pod vodu. Opět jsme se tedy ustrojili, zkontrolovali vše a skočili do vody.

Ponor probíhal stejně jako předtím, jen jsme tentokrát skončili v 15 metrech a začali cvičet vznášení se ve vodě. To se musí BCD napustit tak akorát a pak rychle dýchat po malých objemech, aby se člověk vznášel ve stejné hloubce. Potom jsme ještě trénovali sundání masky a její nasazení pod vodou a tím byl náš trénink ukončen. Lu nás potom zase asi 20 minut prováděla po okolí. Když jsme se vynořili, Lu nám řekla, že jsme oba ponory byly pod vodou 33 minut, což na tuhle hloubku vůbec není špatné. Já se šel vysmrkat a opět jsem měl krev, ale už to bylo normoš 🙂 . Odstrojili jsme všechno a šli do kabiny na obídek. Viděl jsem tam sedět Rachel a tak jsem s ní dal rychlý pokec, jak jí to šlo. Ráno se totiž trošku bála, že už se dlouho nepotápěla. Říkala, že to ušlo, ale že dostali instruktora a dlouho tam nevydrželi. Také prý měla jen jeden ponor.

Já si tedy došel pro jídlo a protože u Rachel místo nebylo, sedl jsem si k Georgovi a páčil z něho moudra 🙂 . Po chvíli přišla Lu, abychom jí vyplnili nějaké papíry a také nám dala dočasný 3 měsíční průkaz, že jsme už potápěči a můžeme jít pod vodu sami. Opravdový nám prý přijde do měsíce domů. Pak nám řekla, ať už dáváme pozor na hlášení pro potápěče a že bude v horní kajutě instruktáž. Loď se mezitím rozjela a přesunovala se na jiné místo útesů.

Po zakotvení byla opravdu instruktáž a tak jsme s Georgem poslouchali co a jak. Potom jsme dostali zelenou a že se můžeme jít potápět. Venku začal strašný slejvák a vlny byly snad ještě větší než ráno. Já si ještě skáknul do kabiny pro moje kartičky s rybičkama a také jsem si tam za 22 dolarů koupil podvodní analogový foťák (zajímavé bylo, že ráno ho Rachel kupovala za 32 dolarů). George si vytáhl také svůj foťák, prý půjčený a tak jsme se ustrojili, zkontrolovali vše a mohli jsme vyrazit. Lu nám ještě řekla, že nesmíme hloub jak 14 metrů a my naskákali do vody.

Byl tu docela silný proud a na povrchu se to moc plavat nedalo. Rozhodli jsme se tedy s Georgem potopit. Pod námi byla docela hloubka a tak jsme se nořili podle útesu, který byl jako zeď vedle nás. Cestou dolů jsme fotili a dávali si na čas. Pak už jsem musel George upozornit, že jsme na 13 metrech a měli bysme se pohnout. Tak jsme plavali podle útesu jedním směrem až jsme tento jeden celý obeplavali a dostali jsme se asi do 6m hloubky. Pak jsme se vydali na druhou stranu a George chtěl jít zase dolů, což jsem mu zatrhl, protože nám Lu říkala, že není dobré pořád lítat nahoru a dolů. Zustali jsme tedy do 8 metrů hloubky a pořád fotili. S kyslíkem jsme byly oba úplně nastejno a tak jsme se postupně dostávali až do 5 metrů, kde jsme chvíli plavali. Tam jsme si také navzájem udělali foto pod vodou a protože jsme už byli na 70 barech, připravovali jsme se na vynoření. Poté, co jsme si všechno nasignalizovali, a chtěli stoupat, mi na rameno kdosi zaklepal. Byl to bláznivý fotograf a nedal jinak, než že nás musí vyfotit. Už se mi moc nechtělo, protože pokud by nám tlak v lahvích klesl pod 50 barů, byl by to průser (je tu zákon, že se na loď musí člověk vrátit s padesátkou), ale nakonec jsme mu zapózovali a pak hupsli na hladinu. K lodi jsme pak šnorchlovali.

Nahoře už na nás čekala Lu, zkontrolovala nám budíky, jestli jsme nepřekročili hloubku (měli jsme 14,1m) a také tlak. Pak říkala, že jsme to zvládli perfektně a ptala se, jak se nám to líbílo. Bylo to super. To už jsme sundali všechnu výstroj, uklidili vše a přestrojili se. Já si opět vyčistil krev z nosánku a šli jsme s Georgem diskutovat zážitky do kajuty. Loď se mezitím pohnula a přirazila k noční lodi, jako včera. Lidé začali přestupovat (spíše přeskakovat), protože se naše loď houpala tak v rozmezí 3 metrů. Dokonce se velké lodi urvala i pneumatika na boku a lodě pak narážely do sebe. Kapitán proto hned odrazil. Rachel přestoupila a já se ani nestihl rozloučit, protože jsem už musel zůstat kabině. Potkal jsem ale opět Jamese, Sama a Lindsey a také jsem zamával na druhou loď Matině, která tam stála. Dal jsem se chvíli do řeči s Jamesem, abych se dozvěděl, jaké to bylo. Prý super. Lindsey bylo pořád blbě, takže z toho moc neměla.

Cestou zpět to kapitán docela hnal a vlny byly obrovské. Občas jsem myslel, že to ta loď nevydrží, protože se ozývaly rány jak kdychom narazili na skálu. Lu přišla aby mi dala vyplnit poslední formulář a strašně se mi smála, když jsem nemohl napsat ani svoje jméno. Že prý to vypadá jak ze třetí třídy 🙂 . Loď totiž skákala v rozmezí tak metru a já lítal na sedačce nahoru dolů. Nakonec to Lu tedy napsala za mě, a docela jí to šlo 😉 . Pak jsem se dal do řeci se Samem a později s jedním starším chlápkem z Kanady, který dělá prý ve výzkumu léků a chvíli žil ve 12 zemích. Nejdéle prý v Rusku (5 let) a na Ukrajině, kde si našel i ženu, které mě hned představil. Také mi představil syna a tak jsem s nimi povídal celou zpáteční cestu. Říkal jsem jim, co je tu hezkého okolo Cairns a kde všude jsme byli, o Irsku i o Čechách. Sam mezitím usnul a byl probuzen po jednom skoku, kdy se na něho vylila jeho plechovka 7UP. Celá kajuta se tomu smála, protože vypadal, jak kdyby se počůral. Lindsey byla celou dobu vzadu na palubě a přemáhala nevolnost.

Když jsme přistáli, rozloučil jsem se s Kanadskou rodinkou, popřál jim pěknou dovolenou a naskákali jsme do auta, které nás odvezlo zpět k DSDD. Tam jsem se rozloučil a Jamesem, Samem a Lindsey a v dešti vyrazil na kole bez blatníků domů. Po příjezdu jsem opět vypadal skoro jak Zdeněk Svěrák ve filmu Obecná škola a tak jsem se šel hned osprchovat. Mezitím dorazilo Kuře se Smejkim z nákupu na barbecue a říkali, že Kukin s nimi nakupoval a když měli jet domů, sebral se a jel na párty se školou. Museli to tedy celé odvézt sami.

Povídal jsem jim své zážitky a zatím dorazili Fran s Davidem a Baruškou, protože byli venčit. David byl celou dobu někde na jihu Austrálie na lodi a já ho viděl poprvé. Za chvíli dorazil i Scooty, Franin bratr, se psem Rexem. Rex se hned začal prát s Baruškou. My jsme se po chvíli povídání o Australském slangu přesunuli dolů na bar a chlastali jsme pivo. David pak začal opékat maso. Já se nejvíce těšil na klokaní steaky, protože jsem ještě klokana nejedl. Byly výtečné!

Během večeře dorazil i Kukin a tak se přidal k jídlu. Asi v 9 jsme se přesunuli zpět nahoru, kde Kuře opět aktivně začala mýt nádobí a když jsem se jednou otočil, sebrala mi i hrneček s čajem, který vylila a hrneček umyla. To se pak stalo ještě jednou. Scooty se za chvíli rozloučil a odešel domů, já, Kuře a Smejki jsme se s Davidem přesunuli opět dolů na bar, kde jsme česky kecali o aikidu. Kukin zasedl na počítač. Kuře aktivně pralo a dokonce se dala i na žehlení!! Asi v půl jedenácté šli David s Fran spát a my za chvíli také, protože já byl celý večer nějaký ospalý. Kuře mi ještě říkala, že prý mají zítra zase nějakou párty od školy a jestli prý nechci jít. Samozřejmě jsem souhlasil, takže mi prý zítra zavolá co a jak.