Litchfield park – cesta po vodopádech

Ráno jsem se probudil za úsvitu, společně se Smejkim. Probudili jsme i ostatní, posnídali (při tom jsme krmili našeho souseda – koně), zabalili a vydali se zpět do Noonamahu pro naftu a benzín do vařiče. Protože já jsem platil auto, benzín vyšel na Kukina. Kuře se Smejkim budou platit auto v Brisbane.

Já jsem si na pumpě ještě skočil vyčistit zoubky a vydali jsme se směrem k Litchfield parku. Po odbočení z hlavní silnice jsme narazili na park zvaný Berry Springs Nature Park. V průvodci jsem o něm nalezl, že tam mají být horké prameny a jezírka na koupání. Koupání po ránu bylo vítané všemi a tak jsme tam zamířili.

Zaparkovali jsme a hnali se k vodě. Vodopády a vrchní jezírko jsme nalezli rychle, ale byli tam nějací lidé. Rozhodli jsme se tedy jít k dolnímu, většímu jezeru. Voda byla opravdu teploučká, tipnul bych okolo 28 stupňů a tak jsme se tam dobu cachtali. Kuře se Smejkim pak začali na břehu posilovat a tak jsem se k nim přidal. Jen Kukin se cákal ve vodě. Já jsem si pak začal také protahovat nohy, protože jsem si dal za cíl, že si jednou dosáhnu konečně na špičky (kancelářská krysa 😉 ).

Kuře mezitím zjistila, že horní jezírko je už volné a tak tam běžela, já jsem ji hned následoval. Smejki s Kukinem zůstali ještě dole. Horní jezírko bylo mnohem lepší, nebylo sice tak veliké a hluboké, ale byl tam vodopád, který dělal super masáže a o kus dál byla bublinková koupel od vodopádu. Také jsem se ptal Kuřete, co jí včera bylo, že byla večer taková zamlklá. Říkala, že byla jen unavená.

Když přišli i Smejki s Kukinem, dělali jsme společné fotky. Smejki měl co dělat, aby se za 10 vteřin dostal k vodopádu přes kameny ve vodě. Ale nakonec to zvládl 🙂 . Protože se už hnali další lidé na koupání, vylezli jsme ven, přestrojili jsme se a vydali jsme se na asi kilometrovou procházku poblíž pramenů. Byla tam lávka, která vedla přes potůček deštným pralesem. U jednoho stromu jsme objevili pavučinu a na ní velikánského pavouka. Kuře se hned leklo a začalo ječet. Málem infarkt 🙂 .

Poté jsme procházeli suchým lesem, kde byly jakési popisky jednotlivých stromů, byl tam třeba železný strom (iron tree), který prý dokonele zkorodovatí jakoukoliv ocel, pak také mléčný strom (milk tree), který má smůlu připomínající mléko a pokud se to dostane člověku do očí, prý oslepne. A také další stromy, které už si nepamatuji.

Když jsme se vrátili k autu, pokračovali jsme po silnici dále. Cestou jsme minuli další park Territory Wildlife Park, což měla být jakási ZOO. Bohužel tam vstup stál 20 dolarů a tak jsme ho vynechali.

Poté už jsme vstoupili do národního parku Litchfield National park a jeli jsme po štěrkové silnici. Za autem to pěkně čmoudilo, z čehož měla největší radost Kuře 🙂 . Cestou jsme viděli kupu ptáků, Kuře vždy křičela, kam se máme podívat. Já jsem totiž celou cestu četl průvodce, abych také věděl, kam to vlastně jedem. Cestu totiž připravoval Smejki.

Naše první zastávka v parku byl cínový důl Bamboo Creek Tin Mine. K dolu byla silnice zavřená a tak jsme zastavili na hlavní silnici a rozhodli se jít pěšky. Když jsme míjeli potok Bamboo Creek, Kuře si všimla mnoha velikánských pavouků na pavučinách nad vodou a Smejki s Kukinem je začali fotit. Pak si Kuře všimla, že je ve vodě jakási zdechlina a má nádherný zub. Přemlouvala Smejkiho, aby tam skočil a ten zub jí vylomil, ale ten odmítl, že prý si tam má skočit sama, on že na mrtvoly nesahá 🙂 .

Poté jsme pokračovali cestou k cínovému dolu. Já jsem se kousek opozdil, protože jsem obdivoval krvavý strom (bloody tree), který má smůlu barvy krve a o kterém nám vyprávěla paní z Německa, kterou jsme potkali v Chilagoe. Když jsem potom pokračoval v cestě, viděl jsem malého divočáka v lese opodál. Koukal na mě, pak se mě lekl (zas tak hrozně ale nevypadám 🙂 ) a utekl.

Na konci cesty byl opravdu cínový důl, spíše tedy pár chatrčí sloužících horníkům a zatarasená díra ve skále prý obývaná hady, netopýry a létajícími liškami (flying foxes). Chatrče bývaly plechové, dnes už značně rozpadlé a hlavní dům, kde se drtila a čistila ruda byla už také rozpadlá. Jen popisky tam zůstaly a tak jsme si to mohli alespoň představit. Bylo zajímavé se dozvědět způsob dobývání cínu (zlato je na tom podobně). Prý nejprve nadolovali rudu, rozemleli na písek, který potom dali do zvláštního žlabu s kaskádovými síty a pustili do toho vodu. Jemný písek byl odplaven, cín zůstal.

Kolem všech chatrčí vedl malý pěší okruh, který jsme si proběhli. Opodál v trávě (křoví) jsme viděli vrak auta obrácený na střechu. Vůbec netuším, jak se tam mohl dostat 🙂 . Po prohlídce dolu jsme se vraceli stejnou cestou na silnici. Trošku nás (hlavně Kuře, protože si chtěla odskočit 🙂 ) ovšem zaskočil náklaďák, který se hnal proti nám po cestě a po chvíli ho následoval bagr a rovnal radlicí silnici. Asi ji brzo otevřou. Obešli jsme ho, vrátili se na silnici a pokračovali k potoku Walker Creek. Kuře se mi cestou smála, že pořád čtu a nesleduju krajinu 🙂 .

U potoka Walker Creek bylo parkoviště a my (spíše tedy Kuře a Smejki, protože my s Kukinem jsme se vzádu ládovali permanentně) se rozhodli posvačit. Hned vedle auta jsme měli malou tůňku na koupání, mě se ale zdála málo hluboká a tak jsme šli o kus dále, kde byla druhá. Ani tam to nebylo lepší. Pročetli jsme informační cedule a zjistili, že tu je i kemp a jednotlivé stanoviště jsou rozmístěny podél potoka v asi 300m vzdálenostech. To znamená, že člověk bydlící na konci musí ujít pěšky se stanem skoro 3km. Kupodivu tam nikdo nebydlel 😀 .

Po obědě jsme se šli vykoupat. Všichni až na Kuře jsme tam vlezli hned, ona pořád říkala, že je to studené. Tak jsme ji se Smejkim chytli a hodili ji do vody. Kuře hned vyskočila a aby se pomstila, naházela moje a Smejkiho věci do vody. To jsem se zase chytil já a hodil jsem tam i Kukinovy věci, aby se nám nesmál 🙂 .

Důkladně umytí a vypraní jsme se přesunuli k autu a první tůňce. Všiml jsem si, že je tam vybudovaná hráz a ve snaze zdvihnout hladinu jsme s Kukinem začali tahat kameny z vody a zvyšovat hráz. Asi po 15 minutách snažení voda opravdu stoupla – asi o 2cm 🙂 . Pak jsme se tam ještě vykoupali. Mezitím nám uschnuly namočené věci a tak jsme je naházeli zpět do auta a vyrazili dále.

Naší další zastávkou byly vodopády Wangi Falls nedaleko. Zaparkovali jsme, nabalili jídlo a vodu a vydali se k jezírku, kde byly vodopády. Vypadalo to suprově, ale my se rozhodli nejprve vyrazit na procházku, která vedla přes vršek vodopádů. Hned na začátku Kuře se Smejkim fotili opět pavouka (Kukin se přidal 🙂 ) a tak jsem vyrazil napřed. Když jsem se blížil k vrcholu, všiml jsem si skály, ze které by mohl být pěkný výhled. Prodral jsem se tedy křovíčkem a ocitl jsem se na okraji, ze kterého jsem měl nádherný výhled na zalesněnou rovinu pode mnou. Zajímavé je, že v této oblasti není moc kopců a když na nějaký člověk náhodou vyleze, má moc pěkný výhled. To mě zatím všichni předešli a já jsem si je chtěl naběhnout. Bohužel jsem se dostal k jakémusi plotu z ostnatého drátu, který jsem nakonec stejně musel přelézt.

Na vrcholu byly malé, ale hezké potůčky, které o kus dál padaly hodně hluboko do jezírka, kde se nechalo koupat. Cestou dolů jsme šli lesem a dokonce tam po cestě tekla voda. Ještě, že jsem měl svoje super boty do terénu, ve kterých jsem se pařil 🙂 .

Když jsme přišli s Kukinem zpět dolů, Kuře se Smejkim už byli přestrojení a lezli do vody. Hned jsme je následovali a vlezli jsme pod jeden vodopád. Tam jsme se snažili vylézt na skálu a skákat z ní. Bylo to super. Ostatní plavali ke břehu a já se ještě rozhodl prozkoumat druhý vodopád. Tam jsem objevil ve skále malé jezírko, které mělo asi 1,5m v průměru a bylo pravděpodobně hodně hluboké. Ovšem voda v něm měla teplotu přes 30 stupňů, takže se mi odtamtud vůbec nechtělo. Až když ostatní mávali, ať už jdu, jsem vlezl zpět do jezera a plaval k autu.

Odtud už jsme jeli přímo k místu, kde jsme se rozhodli nocovat, což bylo u vodopádů Tjaynera Falls. Cesta tam byl 4WD track (4 Wheel Drive – terénní cesta necesta). Na chvíli jsme zastavili u jednoho jezírka, kde bylo varování, že tam žíjí krokodýli. Marně jsme nějakého vyhlíželi. Po chvíli hledání jsme tedy nastoupili zpět do auta 🙂 .

Když jsme pokračovali dále, narazili jsme na potok, který vedl rovnou přes cestu. Byl to náš první potok. Hned vedle byla cedule varující před krokodýly, ale Kuře potok zkušeně projela. Byl "jen" asi metr hluboký, s kamenitým podložím. Poté jsme pokračovali po písčité cestě až do kempu, který se skládal z 10 stanovacích míst, nebyly tam záchody ani voda. Bylo nám jen řečeno, že prý voda je v potoce, který je momentálně vyschlý. Prý tam bude voda ráno 🙂 . Ještě, že jsme měli zásoby. Kempy se tu platí tak, že člověk vyplní papír a peníze v obálce hodí do schránky. Jednou za čas to ranger vybere a odveze. Docela založené na důvěře.

Postavili jsme tedy stany a začali vařit. Po večeři se Kukin odebral spát, Kuře šla psát deníček do auta a Smejki tam šel luštit, jak se vlastně zapojuje ten náhon na přední kola u auta. Já jsem si tam šel číst. Bylo tam totiž světlo a žádní komáři. Kuře se potom odebrala také spát a my se Smejkim jsme bádali nad autem. Později v noci jsme zkoušeli pohybovat různými pákami a také jsme tlačili auto sem a tam, aby nám zapadly zámky na kolech. Stejně jsme nic nového nevymysleli. Prostě manuál nebyl k tomuto autu, protože to fungovalo úplně jinak 😀 .

Smejki to poté vzdal a šel spát. Já si ještě dobu četl a pak jsem se uhnízdil venku na karimatce a opět pozoroval hvězdy. Nalezl jsem si své souhvězdí stegosaura a při tom jsem usnul. Probudil jsem se pozdě v noci a tak jsem zalezl do stanu a spal dál.