Hledání bytu

Po snídani v pondělí 25. ledna jsme začali na netu hledat nejvhodnější byteček pro nás dva v části Dublin 8, protože tam Pája většinou bydlel a zná to tam jako svý boty. Našli jsme spousty nabídek a Pája začal volat na smluvení prohlídek. To nám trochu zkazilo náladu, protože jsme se většinou dovolali na záznamník nebo byl byt pryč. Podařilo se nám na odpoledne zajistit 2 prohlídky. Po dalším usilovném hledání jsme získali další kontakty a další 3 prohlídky. Po prozkoumání našich možností jsme se rozhodli, ze z těchto pěti bytů si musíme ten náš vybrat. Strávit další dny na netu hledáním a prodlužovat pobyt v hostelu se nám opravdu nechtělo a do pár nabídek jsme vkládali velké naděje, hlavně do první. Byl to dvoupokojový byt, prostorný a velice se nám na netu líbil. Po prohlídce jsme byli trochu zklamaní, neboť na nás moc nezapůsobil, hlavně velice nešikovné řešení jednotlivých místností. Pája začal mít deprese, co když si žádný nevybereme, ale to jsem mu hned vymlátila z hlavy 🙂 . Jednoduše vezmeme ten, co nás zaujme nejvíce, i když nebude dokonalý, sice v Pájovi ještě hlodal červík, ale uklidnil se. Dalších dvou prohlídek jsme se trochu báli z důvodu malého prostoru. Druhá prohlídka bytu se nám líbila strašně moc, i když jsme váhali nad kuchyňkou, tak malou jsme ještě nikdy neviděli. Nešlo ani o ten miniprostor, ale hlavně o naprostou absenci pracovního místa a pokud jsme nějaké našli, tak deska byla poloviční než normálně bývá. Ale řekli jsme si, že se s tím popereme. Po krátkém zhodnocení pro a proti jsme majiteli bytu zavolali a potvrdili, že si jeho byt pronajmeme. Je dokonce od něj osobně čerstvě vymalovaný, to není jako v Čechách, kde jsme se museli s vymalováním bytu nadřít my než jsme předali byt majiteli. Máme i vlastní parkovací místo pro naše budoucí výletní autíčko. Byt je v přízemí s okny do dvora, je tam opravdu klídek, i přesto, že je za byty obrovská rušná ulice. Máme hezkou ložnici se spousty úložného prostoru hlavně pro Pajíkovy věci (spousty toho za těch pár let v Dublinu nasbíral 🙂 ), již zmíněnou minikuchyňku, obývák s pohodlnou pohovkou a koupelnu s vanou. Od té doby co jsem se odstěhovala od rodičů jsem vanu neměla, tak si to užiju 🙂 . Třetí prohlídku jsme ještě absolvovali, i když jsme už byli rozhodnuti. Velice nás překvapilo, že byt vypadal velmi dobře, prostorně a velice se nám líbila kuchyň, malá, ale dobře uspořádaná. Začali jsme být trochu zvyklaní, ale ne na dlouho. Přeci jen jsme začali v tomto bytě hledat samé mouchy, abychom si ho zprotivili a podařilo se, i když z kuchyně jsme se nemohli odtrhnout 😛 . Ten týpek, co nám byt ukazoval, měl prý hodně zájemců a bude si vybírat, což nás taky hodně odradilo. Poslední prohlídku v 8 hodin večer už jsme odřekli, byt byl docela drahý a měli jsme ho jen jako zálohu. Prohlídku další den ráno jsme též již neabsolvovali. Byli jsme ten den tak strašně utahaní z celoodpoledního bloumání po Dublinu, že jsme večer akorát zbaštili poslední řízky a sdělili novinky přes ICO rodičům.

V úterý již šel konečně Pája do práce, dorazil tam po 11 hodině. Přeci jen si chudáček těžko zvyká na režim každý den v kanceláři, když teď pracoval pár měsíců z domova. Já jsem se potloukala městem, koupila si sama svůj první sendvič 😀 a netovala. Také napsala tyto 2 příspěvky. Takže se pro dnešek loučím a brzy naviděnou.