Zdravím všechny lidičky, kteří vydrželi mé první pokusy psaní o mém životě v Dublinu s Pájou. Jsem ráda za každou zpětnou vazbu, kterých se mi poslední dobou dostávalo dost, takže jsem ráda, že jste vydrželi. Musím přiznat, že Pájou slibované počasí v Dublinu v zimě se nějak minulo s pravdou. O víkendu a tento týden pravidelně sleduji počasí v Čechách a bohužel tu v Dublinu máme větší zimu a dnes dokonce sněží. Teploty se pohybují stále kolem nuly přes den a v noci pod nulou. I Irové říkají, že tato zima je neobvyklá.

V jazykovce už jsem odchodila 7 dní a kolem mě lidé říkají, že vidí zlepšení mé angličtiny. Já to tedy moc nepozoruji, ale občas vidím náznaky toho, že reaguji více svojí pusou než rukama 🙂 . Největší pokrok je v tom, že se vůbec nestydím mluvit a to nejen v jazykovce, ale i v obchodě, restauraci nebo na ulici. Nemluvím sice nijak zázračně, ale nebuší mi aspoň moje srdce již čtvrt hodiny před plánovaným mluvením. Zatím zůstávám ve třídě pre-intermediate, protože se tam již dokážu dobře prosadit, znám tam spolužáky a je nás tam jen šest. Příští týden, pokud nepřijde někdo nový, tak bychom tam měly být jen ve čtyřech, protože jedna slečna jede do Londýna na týden a jedna končí z důvodu dojíždění. Třída intermediate je celkem plná, je tam 9 lidí a když tam půjde i jedna holka, která se o tom zmínila, bylo by nás tam se mnou 11 a to už je docela až moc. Pro mě je teď nejdůležitější mluvit, takže ještě chvíli zůstanu v nižší třídě. Pořád se každý den učím a dělám úkoly, ještě musím udělat něco s tím pohybem, nějak tady tuhnu, a to nejen tím počasím 🙂 .

Níže posílám ještě pár fotek našeho bytu s novým povlečením, konečně zarámovaným obrázkem z Itálie, zcela fungl novou pračkou a úžasným stojánkem na kartáčky:

P1040726

P1040728

 

 

 

 

 

 

P1040735 P1040742

 

 

 

 

 

 

 

V Irsku člověk může vyzkoušet jakoukoli kuchyni, je to bezva. Už jsem tu byla v italské, francouzské, české a japonské restauraci a v pátek jdeme s lidma z konverzace do španělské. Na příkaz Páji vám musím sdělit, co mi došlo minulý týden v pátek. Začátky jsem totiž neprožívala zrovna nejlépe, především kvůli jazykové bariéře a kvůli tomu, že jsem si tu připadala naprosto neužitečná. Třeba když jsem byla v Čechách, tak jsem věděla, že jsem někdo a že mě tam lidé potřebují a rádi se mnou řeší ať už příjemné věci či problémy. No a v pátek mi teprve došlo, jak jsem strašně ráda, že jsem tady. Je to pro mě výjimečná příležitost zase být studentem a studovat něco, co je mi k užitku v Dublinu kvůli porozumění místním občanům, ale bude se mi hodit i v budoucnu v Čechách a to nejdůležitější: děsně moc mě to baví. Už si nestýskám, protože s většinou z vás se bavím online nebo po emailu. Hlavně je tu super pohůdka. Nemusíte chodit brzy spát ani brzy vstávat, neboť stačí, když v 8 hodin otevřu očka, pak se v klidu nasnídám, většinou i s Pájou, v klidu si připravím malou svačinku a v 9 odcházím do školy. Tam jsem do 13:45, doma se učím, koukám na telku, abych si zlepšila poslech angličtiny, můj oblíbený pořad jsou Čarodějky, je to seriál a běží myslím právě teď i v České republice. O víkendu se snažíme s Pájou vždy někam vyrazit, ale zatím je docela zima. Takovýhle život si musím užít, protože je to moje poslední příležitost. Pak už mě čeká jen samá práce a možná mateřská. Připadám si strašně svobodně, nejsem otrokem žádné práce, prostě taková velká dovolená. Ale samozřejmě jsem vás tím nechtěla otrávit (možná trochu 🙂 ), však až se zlepším v angličtině, taky si budu hledat práci a budu na tom jako vy.

Ve čtvrtek jsem si vyřizovala papíry kvůli převedení podpory a musím uznat, že vůbec nevím, jak to dopadne. Paní sice přesně věděla co chci, ale nedokázala pochopit, že v následujících měsících určitě nehledám práci na plný úvazek, protože chodím do  jazykovky 20 hodin týdně. Velice se podivovala tomu, kdyby mi náhodou sehnali práci na plný úvazek, že ze školy neodejdu a takovou práci nepřijmu. Musela jsem napsat speciální čestné prohlášení o této skutečnosti a vyjádření mi přijde poštou. Paní dělala, jak kdyby šla ta podpora z její kapsy a přitom nejde ani z kapsy Irska.

V sobotu jsme měli s Pájou spoustu plánů, ale nakonec Páju totálně učaroval Harry Potter. Mám štěstí, že sedmý díl ještě není natočený, jinak bych Harryho sledovala ještě tento týden 🙂 . Pája dokonce přemýšlí, že si sedmý díl přečte, aby věděl, jak to dopadne, ale vzhledem k jeho schopnostem udělat si čas na čtení, to považuji pouze za teorii těžko uveditelnou do praxe. Ale musela jsem slíbit, že ke konci roku půjdeme na poslední dvoudílnou sérii do kina tady v Dublinu. V sobotu odpoledne jsme si totiž pustili třetí a čtvrtý díl (první a druhý jsme zvládli během pracovního týdne), Pája byl unešen, já jsem viděla prvních pět dílů a taky je to můj šálek kafe. V přestávce jsem zavolala našim a Pája udělal večeři a pokračovali jsme do noci pátým dílem. Šestý jsme si nechali na neděli večer. Naštěstí jsme se tak dostali do Dublinia, kde byla super výstava světa Vikingů, dále něco ze středověké historie Irska a o novodobých archeologických nálezech. Pája mi vše ochotně překládal. Také jsme byli na věži, kde Pája tvrdil, že je poprvé v životě, ale večer mu maminka ukázala fotky, že už tam byl. No dlouhodobá paměť u Páji poslední dobou dost vázne, doufám, že se to už nebude zhoršovat.

Níže posílám pár fotek z Dublinia:

 

P1040701P1040718 

 

 

 

 

 

 

 

P1040722

P1040710

 

 

 

 

 

 

 

 

Tak zase za týden na stejném místě.

Jeden komentář k “Mrazivý týden v Dublinu”

  1. Petra Cempirkova napsal 1 Březen 2010 v 14:56

    ahoj Adélko,
    čtu si tvoje příspěvky, koukám na fotečky a musím říct, že byteček vypadá moc útulně.-))a vy s Pájou hezky tulivě.-)) A taky to vypadá, že jsi rozená Irka, zatím v Irsku nejsi moc dlouho a jak píšeš, děláš velké pokroky.jen tak dál.
    Od té doby, co jsi z prace odešla, tak se tu hodne věci změnilo, Už to není takové:-( byla si takový držák. Mějte se moc krásně a ať se vám ve všem moc daří..ahoj Peťula Cempis

Přidat komentář