Apr
11
Kilkenny a léčba v posteli
Publikováno v Adélka a Pája v Irsku
Po dlouhé době přináším další příhody ze života v Irsku. Skončila jsem sobotním výletem na Newgrange a výletování pokračovalo i celou neděli, kdy jsme se vypravili do Kilkenny a okolí. Vzali jsme s sebou do autíčka dvě mé španělské spolužačky a jednu jejich kamarádku. Krásně se dozadu poskládaly a mohli jsme vyrazit. Bylo nádherné slunečné počasí a tak jsme si to patřičně užili. Navštívili jsme velký hrad přímo ve městě, pak nás Pája průvodcoval po dalších pamětihodnostech: dvě katedrály, jedno opatství a pivovar. U jedné katedrály jsme vylezli na asi 30 metrů vysokou věž, ze které jsme měli nádherný výhled na celé město, který byl trochu stížen neustálým obrovským větrem a výstupem po žebřících, neboť věž byla poměrně úzká. Byli jsme na tom časově dobře, tak nás Pája ještě dovezl do nedaleko vzdálené vesničky Kells. Vylodili jsme se na malém poloostrově a obdivovali starý most a mlýny. Pak jsme strávili trochu času hledáním velkého převorství. Viděli jsme ho sice už z dálky, ale pořád ne a ne najít cestu přes řeku, ale zadařilo se a stálo to za to. Moc se nám tam líbilo. Úplné bludiště rozpadlého kláštera, bylo obrovské a úchvatné. To už se nám blížil večer a tak jsme už spěchali domů, kam jsme dorazili až po osmé hodině večerní. Jelikož jsme si nestihli koupit nic k jídlu a doma to bylo jako u snědeného krámu, objednali jsme si velkou véču přímo do bytu: mega pizzu se vším, na co si vzpomenete, chyběly už jen gumoví medvídci, česnekový chlebík a kuřecí křidélka.
Další týden jsem poprvé v Irsku ochořela, nic vážného, ale vyřadilo mě to z provozu, takže jsem nemohla chodit do jazykovky a doma mě to dost nudilo. Samozřejmě jsem od Páji dostala přednášku o tom, že se v Irsku neumím oblékat a že počasí je tu dost nevyzpytatelné, a proto jsem teď nemocná. Pro příště raději budu chodit v kožichu, aby zase neměl pravdu 🙂 .
V sobotu jsme se šli na chvilku projít, abych se vyvětrala, a zašli jsme do jedné kavárny v centru na Grafton Street. Bylo to super, dali jsme si horkou čokoládu s Maršmelouny (zvláštní zvyk, ale proč ne) a delikátní moučník čokoládové Brownie. Dokonce jsem tam potkala svojí učitelku angličtiny, i Dublin je tak malý.
Další týden jsme museli tvrdě trénovat Salsu, protože jsme se museli za další týden předvést Pájovým rodičům. Musím nás pochválit, protože nám to docela jde. Začneme chodit od příště již do pokročilých.