Zkušenost s irským tancem

Ahoj, zdravím všechny lidičky. Vzpomínám na ty, které jsem viděla při své poslední květnové návštěvě v Čechách i na ty, na která se nedostalo.

Ve škole získávám stále více kamarádů, ale brzy odcházejí a já je nestačím ani poznat. V lepším případě odejdou pouze ze školy, a tak je můžu vídat alespoň ve svém volném čase. Na jógu se po svém návratu z Čech snažím chodit pravidelně a už jsem absolvovala tři lekce. Pája pořád říká, že se tam mám družit, ale to není to správné místo. Každý si tam chce odpočinout od lidí a jen relaxovat. Většina lidí tam chodí sama a jen co přijde, lehne si na karimatku, zavře oči a přijímá super atmosféru. Já už taky chodím sama, protože na mou kamarádku, která mě k tomu přivedla, není spolehnutí a moc často nechodí. Bohužel měl Pája pravdu, ostatně jako vždycky, někteří lidé se tam družit chtějí, ale poněkud jiným způsobem, než si Pája myslel. Po mé poslední lekci jógy když jsem šla ze schodů, za mnou někdo promluvil. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože jsem myslela, že dotyčný telefonuje. Když jsem pak stála na přechodu, zase jsem někoho zaslechla, ale myslela jsem, že mluví k někomu jinému. Ale človíček to nevzdal a oslovil mě potřetí. Byl to jeden kluk z jógy a strašně se chtěl družit. Bohužel to byl Ir, a tak jsem mu ze začátku moc nerozuměla, ale šel se mnou kus cesty, tak to bylo lepší a lepší. Pořád mi něco vyprávěl, jak je nezaměstnaný, že teď má spousty času, tak chodí na jógu a na kurzy kreslení, ale že od července začne pracovat v továrně v Dublinu, kde vyrábějí Baileys. Pořád mě zpovídal, proč jsem v Irsku, co tu dělám, odkud jsem a tak. Tipla jsem ho na kluka, který chodí na kurzy, kde se pohybuje hodně holek a chce někoho sbalit. Kurzy jógy a kreslení nejsou zrovna nejoblíbenější u kluků. Ale ocenila jsem jeho nápad. Pro jistotu jsem se zmínila, že jsem přijela do Irska za svým přítelem, aby měl jasno 🙂 .

Salsu stále válíme, ale bylo by mnohem lepší najít pořádný klub s pěkným parketem a trénovat po večerech jenom spolu. Na hodinách si totiž spolu moc nezatančíme. Pája začal tvrdě trénovat, asi tak třikrát týdně. Na kole teď jezdí děsně rychle, aby potrénoval tělo a měl rychlejší nohy při taekwondu.

Minulý týden jsem byla se školou na výletě lodí po řece Liffey, která protéká Dublinem. Bylo to bezva, jen průvodce mluvil dost rychle, tak jsem rozuměla jen málo. Ale vyhlídka byla pěkná a viděli jsme i povalujícího se tuleně. Páju už znají skoro všichni moji současní i minulí spolužáci, protože se mnou Pája začal chodit častěji do hospody a na společné akce. Jednou z nich byla i výuka irského tance. Bylo to v jedné klasické hospodě a učila nás jedna Američanka, která studovala irský tanec 15 let. Té bylo báječně rozumět. Dále tam byli dva lidé – hudebníci, kteří zajišťovali hudbu a zábavu. Dobře jsme se všichni bavili a naučili jsme se něco z irského tance, ale jen legrační verzi. Ale slečna nám samozřejmě předvedla i umění irského tance, což jsme znali již z Riverdance, ale teď jsme si to mohli pořádně prohlédnout.

Minulý pátek, kdy jsme byli v hospodě s kamarády ze školy a přišel tam i Pája, tak mi to božsky mluvilo anglicky, až jsem se sama divila. Ani jsem moc nemusela přemýšlet nad konstrukcí vět a  slovíčka přicházela celkem rychle. Pája mě taky pochválil. Ale toto krásné období nemá nikdy moc dlouhé trvání, protože hned v pondělí jsem se sešla se svojí kamarádkou z Běloruska a zase už to dřelo. Říkala jsem jí, jak mi to kecalo v pátek a ona na to, jestli jsem v sobě náhodou neměla alkohol 🙂 . Cizinci jsou stejně držkatí jako Pája, asi je tady všechny nakazil 🙂 .

O víkendu jsme si udělali s Pájou boží válecí dva dny. Jen jsme čučeli na filmy, vařili si dobrůtky a hráli si. Po stálém cestování a výletu do Čech jsme potřebovali pauzu. Ale tento víkend už zase vyrážíme do Malahide na hrad a podívat se na model železnice. Tak se mějte a pozdravujte ty, co nečtou deníček….