Co nového v Irsku

Je to už dlouho, co jsem naposledy psal aktuální informace o našem životě v Irsku. Vlastně je to více než 18! měsíců. Tak to teď trošku napravím 😉 .

Jak se tu máme?, pořád skvěle 😀 . V létě 2006 jsem se vydal na svou první velkou cestu do Austrálie a na Nový Zéland a psal jsem o tom samozřejmě deníček. Během mého pobytu v Austrálii jsem občas pokecal s Ondrou nebo Palkem a také mi Palko prozradil své velké plány. Ptal jsem se ho totiž, zda by se mnou příště jel také (tenkrát nemohl, protože sotva začal pracovat v Tradesports). On řekl, že by raději zase někam odjel, tam pracoval a při tom cestoval po okolí. Trošku mě to rozesmálo, kdykoliv jsem totiž plánoval nějaký výlet, Palko vždycky zůstal doma, protože byl unaven 🙂 . Nicméně se to už lepší, a občas se mnou Palko někam vyrazí (poté co ho pár dní přemlouvám 😉 ).

Vloni v létě jsme se také museli přestěhovat z našeho bytu v Tandy Court do baráčku na Cameron Square. Dům nebyl z nejlepších a taky nájem byl pěkně drahý, ale zvykli jsme si a bydlelo se nám tam dobře. Bylo tam kupa velkých místností, takže nebyl problém ubytovat třeba celou kapelu Denudace, která tu byla na zahraničním turném. Jen v zimě jsme tam trpěli. Takhle postavený barák by v Čechách neuspěl, fascinovaly mě totiž větrací otvory ve zdech. To si pak můžete topit jak chcete a je tam pořád zima. Po přelepení igelitem se situace trošku zlepšila, ale stejně jsme vždycky valili oči na účet za plyn 🙂 . Ale musím uznat, že zahrada byla opravdu obrovská a mohli jsme tam alespoň dělat opíkačky a parkovat naše kola (ano i já jsem si pořídil kolo).

V červenci jsme se ale museli opět stěhovat, protože do domu v Cameron Square se chtěl vrátit domácí a možná ho i trošku zateplit. Ondra s Lídou se rozhodli, že by chtěli zkusit bydlet sami (asi proto, že Palko byl pořád s nimi doma 😉 – jen si dělám srandu ) a my s Palkem jsme tedy museli shánět kde složit hlavu. Můj plán na stanování po parcích nevyšel a tak jsme sehnali pěkný byt se dvěma ložnicemi. Je to kousek od Tandy Court, kde jsme bydleli o 10 měsíců dříve. Nájem je sice trošku dražší, ale byt je super a velikánský, takže se nemačkáme. Jediné, co nám chybí je zahrada. Kola musíme proto parkovat na chodbě u zábradlí, ale mě to zase tolik nevadí, protože jsem opět začal chodit do práce pěšky a číst si při tom 🙂 .

Také Ondra s Lídou sehnali vlastní byt v jednom domečku v Kilmainham. Je to sice trošku dál od centra, ale byt je taky super, dokonce dvoupatrový. Měli a myslím že pořád mají problém s vosami, které jim okupovali koupelnu, a taky se sousedy, kteří je pravidelně v noci budí. Ale řekl bych, že už si zvykli. Ani oni ovšem nemají zahradu, takže máme po grilování 🙁 . A to jsme se vždycky tak nábácli 🙂 .  

Naše stěhování bylo také zajímavé. Rozhodli jsme se uspořádat párty poslední noc před stěhováním a tak jsme pozvali koho jsme mohli. Nakonec přišlo asi 15 lidí a my slavili nejen naše stěhování, ale také mé a Ondrovy narozeniny (já dostal dort od Lídy s Ondrou a tak jsme ho zbácli 🙂 ) a také to byla naše rozlučková párty. Následující den jsme se díky Vlastíkovi s autem (Liborovu kámošovi) odstěhovali do našich nových bytů. Ale pořád se vídáme každý víkend na pivu. U mě je frekvence asi stejná, protože jsem stejně doma nikdy nebyl a když už jsem v noci přišel, všichni už spali 🙂 .

Já pořád cvičím aikido a v červenci, přesně v den mých 27. narozenin, jsem zdárně udělal zkoušky na 1. dan a stal se nositelem černého pásku. Zkoušky jsem dělal v Českých Budějovicích. Maminka nebyla moc ráda, když jsem přijel na 10 dní do Čech a z toho jsem 7 strávil cvičením aikida 🙂 . Teď se marně snažím (spíš nesnažím) objednat hakamu (černé kalhoty) z Japonska. Chtěl bych na ni vyšít své jméno v japonštině, ale nejprve jsem nevěděl, jak své jméno přeložit a když mi to Tetsu (jeden člověk z našeho doja) přeložil, skončil jsem na tom, že jsem tyto znaky nemohl vyplnit do webového formuláře. Takže se chystám do toho Japonska zavolat, bohužel úřední hodiny tam mají v době, kdy je tady od půlnoci do osmi ráno a to já pravidelně zaspím. Ale já ji jednou objednám 😛 .

V lednu jsem ještě navíc začal cvičit Taekwondo a v současné době mám žlutý pásek. V říjnu se chystám na zkoušky na žlutý pásek se zeleným proužkem a o týden déle je také národní soutěž v Taekwondu. Samozřejmě, že se tam vydám. Soutěžit se dá v zápase, v sestavách a v přerážení desek. Mě do přerážení ještě nepustí (asi abych si nepřerazil ruku nebo nohu 😀 ), ale už jsem to zkoušel a tak těžké to zase není 8) . Ale určitě to zkusím v zápasení, jen musím teď hodně trénovat, ty kopy mi ještě pořád tak nejdou.

Také jsme se dost rozcestovali, Ondra s Lídou jsou právě v Kanadě. Lída totiž začala v únoru pracovat v zákaznickém oddělení Lufthansy a tak má slevu na letenky. Rozhodli se proto vzít si dovolenou a vyrazit do světa. Poslední zprávy byly, že pobyli v Torontu, pujčili auto a vydali se někam do divočiny a k Niagarským vodopádům. Pokud je nesnědl medvěd (doufám, že ne, protože jsme s Palkem Ondru důkladně poučili 🙂 ), tak o nich ještě uslyšíme.

My jsme tu měli velice ošklivé léto, pršelo tu skoro 3 měsíce, takže jsme nemohli ani na výlety. Když v srpnu konečně pršet přestalo, já jsem začal podnikat výlety s kýmkoliv, kdo se naskytl. Ale o tom už jsem psal. S Palkem a Kenem (kolegou z práce) jsme se také rozhodli jet v listopadu na 4 dny do Říma. Navíc také plánuju výlet do Jižní Ameriky snad na měsíc v březnu, abych viděl starého kamaráda Ricarda, který už je více než rok zpátky v Chile. Palko říkal, že pojede se mnou, takže uvidíme.

Kdyby chtěl někdo vědět, co dělá Letyn, jeden ze zakládajících členů našeho společenství přátel v Irsku, tak ten se válí doma v Pardubicích. Pořád pracuje pro Irskou firmu a teď dokonce zakládá českou pobočku. Už má prý kancelář a jednoho zaměstnance a druhého usilovně shání. Navíc mu tam prý tenhle týden přijeli Irové na návštěvu, takže doufám, že jim ukáže i něco lepšího než Pardubice 😛 .

A co naše angličtina? Musím říci, že po dvou letech v Irsku začínám být se svojí angličtinou spokojený. Dokážu už říci téměř vše, co potřebuji, rozumím také výborně a navíc mám kupu Irských (i neirských) kamarádů, od kterých chytám i slang a Dublinský přízvuk 🙂 . Ondra s Palkem jsou na tom podobně.

A co dál? Všichni jsme se tu rozhodli zůstat alespoň další rok, než vyprší nájem, já jsem ale šéfovi řekl, že zůstávám na neurčito a že mu dám včas vědět, kdybych si to rozmyslel.

Takže z Irska zdraví Pavlík, ale také Palko, Ondra a Lída

PS: Jako obvykle se omlouvám všem, které jsem urazil, ale i těm, které jsem urazit nestihl 😀 .