Aug
1
Poslední dny ve škole
Publikováno v Adélka a Pája v Irsku
Před třemi týdny mě Pajík vzal jedno sobotní odpoledne na horu Great Sugar Loaf (velká cukrová homole) – název vychází z jejího tvaru. Tentokrát se mě Pajík nesnažil nachytat na bůhví jakém výstupu a řekl mi rovnou, že polezeme tak půl hoďky na vrchol, což byla taky pravda. Byl odtamtud nádherný výhled na Dublin a okolí. Konec výstupu byl trochu krkolomný, ale stálo to za to.
Poprvé jsem se vydala po nákupech oblečení, protože všude člověk vidí letní slevy, tak jsem zkusila okouknout zboží. Ceny opravdu super, dala jsem si za úkol nejít nad 10 euro za kus a nebyl to žádný problém. Takže se můžu v Čechách ukázat v irském oblečení. Teda musím říct, že většina toho není můj styl, ale něco se vybrat dá. Pájovi se nejvíc líbily červené šatičky, které sklidily úspěch i ve škole 🙂 .
Navštívila mě také moje kamarádka Hafsa, kterou jsem potkala ve škole v únoru a zase sem přijela za sestrou na jeden týden. Je původem z Maroka, ale trvale žije ve Francii. Bylo to bezva zase vidět starou známou. Byli jsme s ní i na výletě na Rock of Cashel (hrad) a seznámila mě s její sestrou a jednou její kamarádkou, která tady pracuje a dlouhodobě žije, takže tady mám další spřízněnou duši.
Na Salsu už s Pájíkem nechodíme, přestaly nás ty kurzy trochu bavit a zajímat, protože si vůbec nezatancujeme spolu a v hodině se jen učíme jednu složitou variaci, ale skoro si nezatancujeme na hudbu. Proto jsme se rozhodli spíše najít hospodu, kde si budeme moci zatančit spolu a kroky najdeme na internetu, ale ještě jsme se k tomu popravdě nedostali 🙂 . Máme ještě koupených pár lekcí na permanentku, tak to dochodíme v září po naší dovolené v Čechách a ve Skotsku. Dále Pája koupil permanentku na bazén za výhodnou cenu, tak se budeme v září rochnit v bazénu.
V pátek před dvěma týdny jsme měli ve škole bezva večer, kdy každý měl uvařit něco tradičního pro svou zemi nebo donést pití, které je tradiční, a pak jsme všichni ochutnávali. Bylo to vynikající. Já jsem byla za prvé trochu líná vařit a za druhé tradiční česká jídla se trochu špatně vaří pro hodně lidí na párty, aby mohl každý ochutnat. Tak jsem nakonec přinesla Kofolu, české pivo, křupky a sušenky.
O víkendu jsme pak vyrazili na již zmíněný Rock of Cashel, bylo to bezva, průvodkyně mluvila hezky srozumitelně a pomaleji a já si tak mohla vychutnat zajímavou prohlídku. Šli jsme se také podívat na opatství Hore Abbey, kde jsme se neohroženě vrhli na kratší cestu přes louku plnou krav. Pája mi ukazoval, jak přes zeď skáčou profesionálové, tak jsem vám to vyfotila, ať to dokážete posoudit. Dále jsme pokračovali na švýcarskou chatu Swiss Cottage. Vybrali jsme si ale ten nejméně vhodný den, protože tam zrovna slavili 200 let od jejího založení. Nemohli jsme tedy navštívit vnitřek chaty, který má být moc pěkný, ale zato jsme viděli hromady lidí před jediným malým domkem. Pajík nás tam zachránil před davem lidí, protože všichni lidi se hrnuli po jednom točícím schodišti nahoru, ale nahoře byly jen jedny zavřené dveře a trocha místa. Po schodech se ale kvůli davu nemohlo jít dolů, tak jsme tam zůstávali uvězněni a nemohli jít dolů a lidí pořád přibývalo. Pája nakonec zakřičel na lidi dole, že tady nic není, tak ať nás nechají sejít dolů. Všichni ho kupodivu poslechli.
Další den jsme zůstali v Dublinu a jeli se podívat na budovu Casino Marino. Je to nádherně zdobený dům v italském stylu, který zvenku vypadá maličký, ale uvnitř je celkem prostorný. Je to jedna z nejhezčích budov, které jsem tady v Irsku viděla. Vřele doporučuji.
S Pájou jsme také oslavili jeho třicetiny. Začalo to romantickou večeří a nakonec jsme oslavu protáhli až do ranních hodin a šli spinkat v půl páté ráno. Upozorňuji, že se jednalo o všední den. Nikdo byste asi neuhádl, co jsme vyváděli, ale věřte nebo ne, stavěli jsme 540 kusové puzzle (3D – Globus), které jsem Pájovi dala k narozkám. Stálo to hodně sil, ale pokořili jsme ho 🙂 .
Pája také slavil následující den v práci, kde dostal dort se svíčkami, které se nedají sfouknout. Nakonec je museli z dortu rychle vytahat a hodit do umyvadla, jinak by jim shořel celý dort. Dále Pája ještě slavil v pátek v hospodě s prací a domů přišel pěkně máznutý. To já trávila ten večer na psích dostizích. Byl to úžasný zážitek. Nikdy jsem na podobné akci nebyla. Bylo tam 11 závodů a minimální sázka 1 euro. Já samozřejmě nečekala, že bych něco vyhrála, nikdy jsem na podobné věci neměla štěstí, ale o to větší štěstí mám v lásce. Vše probíhalo dle mé předpovědi. Vsadila jsem na první čtyři závody a nikdy nevyhrála. A to jsem ještě sázela hodně opatrně, pouze na to, že můj favorit doběhne první nebo druhý. Celkem běželo v jednom závodě 6 psů. Pak jsem občas nějaká závod vynechala. Od školy jsem dostala 2 eura na sázení a zbytek 20 euro jsem prosázela z kapesného od Páji. Když jsem si to přepočetla na český prachy, tak mě to trošku zarazilo, v Čechách bych nikdy takovou částku nevsadila. Ale když už jsem tam jednou se školou šla, bez sázení by to nebylo ono. Bavilo mě to, i když jsem jen prohrávala. Poslední závod byl však můj. Vsadila jsem svých posledních 5 euro na psa jménem Oliver Twist, tak často citovaný literární hrdina v mém oblíbeném filmu Rebelové. A světě div se, doběhl první s velkým náskokem a já se radovala jak malá. Doběhla jsem si pro výhru 27 euro a získala tak všechny své vsazené penízky zpátky a ještě 5 euro navíc. Ale štěstí mám v lásce i tak 😉 .
Další víkend jsme vyrazili do Bray, kde se konal letecký den. Ten byl nic moc, ale my jsme tam stejně jeli hlavně kvůli akváriu a chtěli jsme se projít do Greystones. Akvárium bylo krásné, plné různých rybiček a žraloků, které jsme si mohli prohlédnout opravdu zblízka. Cesta do Greystones pak byla slunečná, větrná, trochu jsme i bloudili a opět slézali zídku vysokou 2 metry, když cesta náhle skončila.
Od pondělka navštěvuji konečně po několika peripetiích s ředitelem školy vyšší level angličtiny upper-intermediate. Byla jsem tam bohužel pouze jeden den a bylo to pro mě dost těžké, plno nových slovíček, nová učitelka a spolužáci, ale aspoň to je pro mě větší výzva. V předchozím levelu už to byl pro mě jen relax. Od úterka trochu marodím, ale snad už to je dobré a přijedu do Čech ve formě.
Pája se mnou strávil tento víkend doma, když se snažíme Adélku doléčit. Koukáme na filmy, čteme, plánujeme výlet do Skotska a hrajeme deskové hry. Dneska jsme se šli na zkoušku vyvětrat a to do Christ Church (kostel). Je to tam hezké, ale přízemí, kde najdete zlaté poklady, bylo nejhezčí. Tak se na vás v Čechách těším.