Po dlouhé době přináším další příhody ze života v Irsku. Skončila jsem sobotním výletem na Newgrange a výletování pokračovalo i celou neděli, kdy jsme se vypravili do Kilkenny a okolí. Vzali jsme s sebou do autíčka dvě mé španělské spolužačky a jednu jejich kamarádku. Krásně se dozadu poskládaly a mohli jsme vyrazit. Bylo nádherné slunečné počasí a tak jsme si to patřičně užili. Navštívili jsme velký hrad přímo ve městě, pak nás Pája průvodcoval po dalších pamětihodnostech: dvě katedrály, jedno opatství a pivovar. U jedné katedrály jsme vylezli na asi 30 metrů vysokou věž, ze které jsme měli nádherný výhled na celé město, který byl trochu stížen neustálým obrovským větrem a výstupem po žebřících, neboť věž byla poměrně úzká. Byli jsme na tom časově dobře, tak nás Pája ještě dovezl do nedaleko vzdálené vesničky Kells. Vylodili jsme se na malém poloostrově a obdivovali starý most a mlýny. Pak jsme strávili trochu času hledáním velkého převorství. Viděli jsme ho sice už z dálky, ale pořád ne a ne najít cestu přes řeku, ale zadařilo se a stálo to za to. Moc se nám tam líbilo. Úplné bludiště rozpadlého kláštera, bylo obrovské a úchvatné. To už se nám blížil večer a tak jsme už spěchali domů, kam jsme dorazili až po osmé hodině večerní. Jelikož jsme si nestihli koupit nic k jídlu a doma to bylo jako u snědeného krámu, objednali jsme si velkou véču přímo do bytu: mega pizzu se vším, na co si vzpomenete, chyběly už jen gumoví medvídci, česnekový chlebík a kuřecí křidélka.

Další týden jsem poprvé v Irsku ochořela, nic vážného, ale vyřadilo mě to z provozu, takže jsem nemohla chodit do jazykovky a doma mě to dost nudilo. Samozřejmě jsem od Páji dostala přednášku o tom, že se v Irsku neumím oblékat a že počasí je tu dost nevyzpytatelné, a proto jsem teď nemocná. Pro příště raději budu chodit v kožichu, aby zase neměl pravdu 🙂 .

V sobotu jsme se šli na chvilku projít, abych se vyvětrala, a zašli jsme do jedné kavárny v centru na Grafton Street. Bylo to super, dali jsme si horkou čokoládu s Maršmelouny (zvláštní zvyk, ale proč ne) a delikátní moučník čokoládové Brownie. Dokonce jsem tam potkala svojí učitelku angličtiny, i Dublin je tak malý.

Další týden jsme museli tvrdě trénovat Salsu, protože jsme se museli za další týden předvést Pájovým rodičům. Musím nás pochválit, protože nám to docela jde. Začneme chodit od příště již do pokročilých.

Zdravím všechny a začnu nejnovější novinkou: již několik dní nám říká pane nový člen rodiny Citroen Saxo. Je to náš miláček, včera jsme si ho vyzvedli se zcela novou technickou a dnes vyzkoušeli první celodenní výlet. Jezdí naprosto skvěle, je deset let staré, ale vypadá na svůj věk velmi dobře. Máme dokonce střešní okno, které tady v Irsku určitě často využijeme 🙂 . Máme super nové pneumatiky a superřvací repráky. Jedinou vadu, kterou naše autíčko má, je špatně řaditelná jednička. Uvidíme, zda to rozchodíme. Auto jsme měli koupené už od soboty ale vyzvedli jsme si ho až za 6 dní, protože muselo na technickou. Byli jsme ale rádi, že jsme už v sobotu zaplatili zálohu. Protože za dva dny tam přišel jiný člověk, který se na auto díval den před námi, ale chtěl si to rozmyslet. No a v pondělí tam přišel, že ho chce koupit, ale měl smůlu, protože bylo už naše. V úterý pak prošlo bez problémů technickou a v pátek jsme si autíčko vyzvedli.

Byla to docela fuška najít krásné auto v našem cenovém rozmezí. Většinou jsme nacházeli auta ve zbědovaném stavu, poškrábaná, nabouraná apod. Jedno auto nám nabízeli dokonce s rozbitým předním sklem a totálně sjetými pneumatikami. Nad hledáním vhodného auta jsme strávili 2 dny a viděli celkem 4 autobazary. Dnes jsme byli na dlouhém výletu a zítra jedeme do Kilkenny, takže bude mít tento týden zátěže dost 🙂 .

V sobotu jsme patřičně oslavili nákup autíčka, jak jinak v hospodě Tram. Na stěnách tam všude mají obrázky tramvají, které kdysi jezdily po Dublinu než je vyšouply dvoupatrové autobusy. Původně jsme chtěli jít do centra na irskou hudbu, ale vzhledem k blížícímu se svátku svatého Patricka to bylo nemožné. Všude bylo tolik lidí, že bychom si tak mohli maximálně stoupnout na bar. Tak jsme museli dál od centra a hráli tam bezva hity a skoro nikdo tam nebyl, všichni totiž pařili v centru kromě nás 🙂 .

Minulou neděli jsme výletovali zase po Dublinu. Šli jsme do muzea Leprechaunů (skřítků). Těšili jsme se na to jako malé děti, ale byli jsme dost zklamaní. V muzeu nebyl jediný skřítek 🙁 , a co víc, vlastně v něm nebylo vůbec nic. Na začátku nám vyprávěl pán o legendách o skřítcích, a pak už jsme šli sami do různých pohádkových místností, kde ale byla k vidění vždy jen jedna věc a k tomu naprosto nezajímavá. Jediné, co se nám líbilo, byl obří nábytek.

Zítra nastupuju do intermediate. Docela se těším, protože poslední dobou byla ve škole trochu nuda a já moc potřebuju nové podněty k učení. Zároveň tam jsme ale dobrá parta a tak mě trochu mrzí, že je tak často neuvidím. Ale třeba zítra spolu jedeme do Kilkenny a plánuju také pařbičku v našem bytečku, kde budeme zase vařit jídla typická pro země, ze kterých pocházíme. V neděli jsem pro změnu byla na takové pařbičce u Angely. Jídlo bylo príma, ale měla tam děsné vedro a ještě si tam zapálila, tak mě tam teda nejlíp nebylo. Já jsem za Čechy přinesla perník, který pekl Pája. Děsně moc všem chutnal.

I když už Dublin docela znám a chodím bez mapy, jednou se mi to vymstilo. Zkoušela jsem jednu ze zkratek, kterou mi poradil Pája, ale bohužel jsem odbočila o ulici dál a zamotala jsem se tak, že jsem musela potupně vytáhnout mapu a přišla jsem do školy o čtvrt hodiny později. Dveře zamčené, ale po pěti minutách se mi podařilo dobouchat a vpustili mě dovnitř.

Už máme za sebou tři lekce Salsy. Už je to docela složité, a proto jsme se rozhodli, že si půjdeme zatančit Salsu nějaký večer do hospody. Vyrazili jsme do jednoho hotelu, ale zdálo se nám to tam moc nóbl a tančilo se jen v takové zvláštní uličce, tak jsme nakonec změnili plán a rozhodli se hledat nějakou irskou hudbu. Po několika neúspěších jsme jednu hospůdku našli a zaposlouchali se. K tomu jsme si připíjeli místní dobrotou jablečným a hruškovým moštem.

Níže přikládám fotku s mojí kamarádkou Hafsou, která sice už odjela zpátky do Francie, ale v dubnu by měla zase přijet na týden do Dublinu a doufám, že se uvidíme. Jediný kontakt, co na ní mám, je email a nějak se mi nedaří jí odeslat zprávu. Vždy se to vrátí jako nedoručené.

V úterý jsme měli ve škole Svatopartickovskou párty. Na ní jsem nemohla chybět. Pilo se dobré pivko, hrála bezva živá muzika s kytarou, dokonce i náš majitel školy zazpíval. Pokecala jsem i trochu česky s Filipem, dalším českým studentem naší školy. Domů jsem se dostala až v půl druhé, kde na mě čekal Pája. Cestou z hospody domů mě Pája po telefonu vysvobodil, protože jsem šla trochu na jinou stranu. Pak jsem na ulici odmítla pozvání na skleničku od jednoho Francouze a v pořádku se dostala domů k Pájovi.

Ve středu byl den svatého Patricka, největší svátek v Irsku. To se všichni lidé zblázní, oblečou se jako zelené příšery a vyrazí do ulic na průvod a poté chlastat. Průvod byl príma, měli jsme dobré místečko. Bylo to takové dětské a šílené, ale příjemná změna ulic Dublinu. Chtěli jsme pak jít na ruské kolo a hrad, ale Irové ti umějí udělat takové fronty, že jsme to vzdali a raději půjdeme na pouťové atrakce zase někdy do Chrudimi. Co je malý, to je hezký. Sváteční den nás nějak zmohl, tak jsme si odpoledne pospali krásné tři hodinky.

Dnes jsme výletovali celý den, bylo to naprosto super, většinu dne sluníčko, ale foukal mrazivý vítr. Navštívili jsme Newgrange, velice zajímavé místo, které je starší než pyramidy. Přímo z něj čiší stáří a mystično. Více fotek pak najdete zase v galerii, až ji Pája doplní. Opět nestíhá, ale určitě se dočkáte. Nebojte, nedopadne to jako s fotkami z Austrálie, kde byl v roce 2006, a ještě doteď tam má napsáno, že bude doplněno později 🙂 . Newgrange je hrobka, kde v neolitické době pohřbívali mrtvé, tedy pouze jejich popel. Dále jsme se vydali do Monasterboice, jeden z mnoha hřbitovů s keltskými kříži, ale tady navíc je největší válcová věž v Irsku. Dále jsme pokračovali na Hill of Slane, kde jsme nalezli další hřbitov a zbytky kostela, které se dali suprově prolízat a vyšplhat i nahoru na věžičku. Nachází se tam také moc hezký hrad, který jsme viděli ze silnice, ale je bohužel nepřístupný. Pouze jednou ročně se tam konají rockové koncerty a v roce 2000 tam zpíval také Bryan Adams (můj oblíbenec). Posledním cílem naší cesty byl Hill of Tara, sídlo dávných králů. Kdo byl králem Tary, tak byl králem Irska. Teď tam už žádné sídla nenajdete, ale je tam božsky zvlněná louka, která ukazuje, jak dříve bránili své pevnosti pomocí příkopů. Takže se pro dnešek loučím a zase někdy nashledanou.

Nebojte se, nezačala jsem psát v angličtině, ale dostali jsme domácí úkol psát si od soboty do čtvrtka blog, takže další příspěvek už zase bude v češtině.

Saturday

I looked for a car with my boyfriend in the internet. We liked Renault Clio and Citroen Saxo, good price and a good state of vehicle. But we have a small problem with insurance companies. Some companies are too expensive and smaller companies do not want to insure us, because we have not driven a car in Ireland yet. But I hope that we will find a good insurance company next week.

For the first time I was in Epicure Foodhall. It is a very interesting place for eating because we can taste different cuisine from all over the world like Chinese, Irish, Thai, Greek, Italian etc. I liked the most “All you can eat” menu. You take a plate for about ten euro and you can put on it anything you want.

I watched the movie Braveheart in English with English subtitles in the evening.

Sunday

I went to Jameson Distillery with my boyfriend. It is near my flat, only about 10 minutes walk. On the way we saw the traditional horse market in Smithfield. It was strange to see many horses in the centre of Dublin. During our guide tour in Jameson Distillery I learned how irish whiskey is made, only from water, barley and yeast. It is a long process of three distillations. American whiskey is made by using only one distillation and Scotch whiskey by using two.

I and Angela were invited to Cristina’s house in the afternoon and we cooked food typical for our countries. It was a nice day for my stomach. I made schnitzel and mashed potatoes with onion.

In the evening I studied English, I made my homework and tried hard to remember new vocabulary.

Monday

After my language school finished, I met my friend Tatsiana in St. Stephen’s Green park. I know my friend from Arena language school. We walked, it was very nice sunny weather. I cooked a dinner for me and my boyfriend at home. I prepared pasta au gratin with chicken, ham and mushrooms. I learned new vocabulary related to health.

Tuesday

I was in the language school in the morning and when I came home, I did my homework. I went dancing Salsa with my boyfriend in the evening and then we went to the Czech pub “Pifko”.

Wednesday

After school I took out a suit in a dry cleaners and I bought some food. I watched English TV in the afternoon and then I wrote a blog post in Czech for my family and Czech friends.

Thursday

I tried to find another shorter way from my home to school but I lost my way and came late to school. After school I studied English for Friday’s test, I stretched my body with Hanka Kynychova (she is a trainer of aerobic and she made a film for excercise).

Zdravím ze slunečného, ale chladného Dublinu. Dneska jsem se zeptala v jazykovce, zda by nezhodnotili můj přestup do intermediate. Mluvila jsem s jedním z majitelů školy, který mě i přijímal. Říkal, že jsem dobrý kandidát na přestup, ale že si musí ještě promluvit s mojí učitelkou, i když mluví s učiteli pravidelně, tak chce mít jistotu. Přede mnou jedné studentce řekl, že na přestup do upper-intermediate to nevidí, protože ta skupina je hodně silná a on vyloženě by jí nechal tam, kde je. Byl docela drsný, ale přišlo mi to fér. Tak uvidím, jak dopadnu já.

Musím vám ještě zpětně popsat minihistorku s foťákem, protože jsem si na ní při minulém psaní nevzpomněla. To jsme si s Pájou udělali volné odpoledne v pracovním týdnu a šli jsme se podívat do City Hall. Pája jel z práce domů, kde se převlékl a pak jsme se sešli v centru. Dostala jsem asi půl hodinovou přednášku o tom, že chci někam jít a zapomenu foťák. A poté prozradil, že ho vzal sebou, když já jsem taková zapomnětlivka. O pár minut později jsem se popadala za břicho, protože když Pája chtěl vyfotit první fotku, tak zjistil, že tam není baterka, kterou jsem den předtím dala nabíjet 🙂 . Samozřejmě to byla opět moje vina, protože když dám baterii do nabíječky, tak mám prý nechat foťák otevřený, aby bylo na první pohled vidět, že není kompletní.

Minulý týden jsem měla v jazykovce kamarádku Hafsu z Francie s marockými kořeny. Padli jsme si do noty a trávily spolu docela dost času. Bohužel tu v Dublinu byla pouze na 14 dní u své sestry, která tady pracuje. Druhý týden pobytu začala chodit do jazykovky na jeden týden. Jeden den jsme spolu byly na obědě a další den jsme šli do muzea historie a archeologie. Bylo to super, mumie, starověký Egypt, Vikingové v Irsku, zbraně, prostě vše, na co si vzpomenete. Mají tam volný vstup, což taky není k zahození. Byla to první věc v Dublinu, kterou jsem viděla  dřív než Pája. Takže mám jeden bod. Další den jsem pak šla na oběd s lidmi z konverzace včetně Hafsy. Vyměnily jsme si na sebe emaily, takže by mi měla poslat fotku z parku, kde jsme spolu byly. Mimoto jsme s Pájou absolvovali první lekci Salsy a šlo nám to bezvadně, myslím, že tam patříme k nejlepším 🙂 .

O víkendu jsme se dívali na netu po nějakém autíčku, protože za pár týdnu přijedou Pájovi rodiče a vyrazíme na dlouhý výlet. Měli jsme malé problémy s pojištěním, protože buď bylo strašně drahé nebo jsme byli nepojistitelní z důvodu, že jsme v Irsku ještě neřídili. V jedné pojišťovně dokonce Pájovi řekli, že když tady ještě neřídil a nebyl pojištěn a není mu ještě třicet, tak má smůlu. Nakonec se nám podařilo sehnat jednu pojišťovnu za rozumnou cenu, takže se pojedeme podívat na nějaká autíčka do bazaru v pátek a v sobotu tento týden. Zatím se nám nejvíc líbí Renault Clio.

O víkendu jsme byli na obědě v Epicurean Foodhall. Něco takového jsem ještě neviděla. Byla to taková obrovská jídelna, kde uprostřed byla spousta míst k sezení a kolem dokola jídla ze všech koutů světa. My jsme si vybrali čínské jídlo, ochutnali jsme tam asi 10 druhů, od každého trochu. Tam si totiž vezmete talíř, zaplatíte 10 euro a dáte si na něj cokoli chcete. Naberete si, na co máte chuť a můžete si jít i přidat, kdyby se vám vše nevešlo najednou na talíř. Pája si samozřejmě šel přidat 🙂 . Prostě akce “sněz vše co zmůžeš”. Nevím, jestli by to někdo zavedl v Čechách, tam jsou strašní jedlící 🙂 .

V neděli jsme se vypravili do Jameson distilerie. Podle mě to měli docela hezky zpracované, distilerie už nefachá, protože výrobu přesunuli do Corku, ale mají tam zmapovaný celý poces výroby. Pája říkal, že je to moc komerční, že mi ukáže jiné distilerie na venkově. Ale když na konci prohlídky jsme dostali míchaný nápoj s panákem Jamesona, tak si rochnil 🙂 . Cestou do distilerie jsme byli naprosto v šoku, protože jsme na jednom velkém náměstí viděli koňský trh. No to byla síla. Hromady koníků, všude pěkný bordel, děti prohánějící se na ponících po náměstí. A to jsem se poté v průvodci dočetla, že trhy jsou již přes 300 let stará tradice a konají se každou první neděli v měsíci.

Když jsme dorazili domů, tak jsem rychle obalila kuřecí řízky a spěchala k jedné ze spolužaček do bytu. Sešli jsme se tam ve třech a k jídlu byla španělské omeleta s bramborami, italský předkrm z rajčat, tuňáka a bagety a český řízek se šťouchanými bramborami. Každá jsme připravily jednu specialitku typickou pro svou zemi. Pak jsme ještě měly typický irský dezert – koláč a čínské buchty. K pití kafíčko a pro mě speciální zázvorový čaj. Prostě paráda.

V pondělí jsem se sešla na 2 hoďky s mojí bývalou spolužačkou z jazykovky a domluvily jsme se, že se budeme scházet i nadále, bylo to příjemné slunečné odpoledne v parku. V úterý jsme s Pájou absolvovali další lekci Salsy. Učitelka přitvrdila a je to znát. Já se ještě držím a moc se mi to líbí a řekla bych, že mi to i jde, ale Pája říkal, že má problémy s otočkami. Tak budeme muset trénovat.

Mějte se moc hezky a níže přikládám fotku mojí třídy pro prvních 14 dní v jazykovce:

Zleva: Já, Angela (Itálie), Simona (Itálie), Tatsiana (Bělorusko), Laura (Itálie) a Cristina (Španělsko)

Pro dalších 14 dní už máme jiné složení. Hodně často se to mění. Momentálně k nám chodí další Laura ze Španělska a přibyli 2 chlapi Serchio z Kanárských ostrovů a Dominico z Itálie.

Posílám všem svou nejnovější fotografii, neboť jsem trochu pozměnila vizáž. Je to nejen z důvodu praktického, neboť v Dublinu stále fouká vítr a vlasy mi pořád poletovaly do pusy a do očí, ale také kvůli tomu, že jsem zase studentík. Taťka mě totiž za mých mladých let stříhal stejně jako bráchu (podle kastrolu 🙂 ), a tak jsem na culíčky mohla zapomenout. Takže jsem si na stará kolena udělala radost 🙂 .