Dnes jsme se po ránu při snídani rozhodli, že zase začneme mluvit doma anglicky. Včera jsem totiž v práci prohodil jen několik vět a kluci na tom nebyli o moc lépe. To bychom si tu angličtinu nezlepšili. Začali jsme tedy mluvit anglicky a toho se hned chytil Kanec a šel se družit. Kecali jsme tedy i s ním (i když neradi ).
Po snídani jsme se vydali každý do své práce, já jsem opět trčel v zácpě, jako včera. Studoval jsem tedy alespoň gramatiku. V práci to dnes bylo lepší než včera (kdy jsem jen studoval a snažil jsem se neusnout). Dokončil jsem konečně webové stránky, na kterých pracuji již od úterý a poté jsem se vrhl na studiu věcí k projektu PRISM. Ken mi ukazoval nějaké ukázky GIS systémů na webu, co to všechno umí a tak.
Během odpoledne se mě také Aidon vyptával na byty, jak jsme včera pochodili a tak jsem mu to všechno musel vyprávět. Měl jsem z toho radost, protože jsem si zase pokecal. A protože už byly čtyři hodiny a z vyprávění mi nějak vyhládlo (nebo to možná bylo také pro to, že jsem obědval jen jeden chlebík ), vydal jsem se do blízkého Sparu na nákup. Šel jsem si opět pro bagetku.
Vešel jsem tedy dovnitř a všiml jsem si, že u baget jsou dvě prodavačky. Jednu jsem už viděl v úterý, ale tu druhou ještě ne. Byla to taková docela pěkná černovláska. Hned jsem se tedy hnal k ní a začal jsem ze sebe soukat, co si to dám. Asi poznala, že nejsem zdejší (nevím jak ), protože se mě zeptala, odkud jsem. Hned jsem jí odpověděl, že z Čech a jaké bylo moje překvapení, když ona potom spustila česky. Prohlásila, že si to myslela, že prostě má na Čechy nějaké dobré oko . Pak se mě ptala, zda tady někde bydlím a tak jsem jí povídal, že tu kousek za rohem pracuji a také že tu jsem 3 měsíce. Ona je tu prý rok a tady dělá 6 týdnů. Jen na jméno jsem se zapomněl zeptat, protože tam byl docela frmol a už mě další lidi vyhazovali. Když jsem se potom vrátil do práce, říkal jsem to tam Aidonovi a ten se hned ptal, která to je. Když jsem mu to řekl, říkal, že ta je tam z nich nejhezčí .
Během odpoledne mi také volal Peter z Polska a ptal se mě, jestli už jsem sehnal nějaký byt. Říkal jsem mu, že ano a on se hnedka chtěl k nám nastěhovat. Prý to má daleko do práce atd. Velice rychle jsem ho odmítl, protože na mě věrohodným dojmem nikdy nezapůsobil a navíc máme byt pro přesně určenou 3 obyvatel .
Z práce jsem šel dnes opět poslední. Nevím jak je to možné, ale odcházel jsem ještě před šestou. Vydal jsem se do centra na nákup bot. Nemám totiž do práce žádné bačkůrky a tak si tam musím pořád převážet bačkory z domova. Koukal tak po obchodech, ale všechno bylo drahé. Rozhodl jsem se tedy, že se o víkendu zajedu podívat do Blanchardstownu a nakoupím to tam.
Měl jsem jít dnes na aikido, ale v práci mě přepadla docela rýma a nebylo mi zrovna moc dobře. Rozhodl jsem se proto, že pojedu raději domů, lehnout si, protože zítra jsem měl jít do dvou prací a potřeboval jsem to přežít . Zamířil jsem tedy na autobusovou zastávku kousek od Dublin City Council. Náhodou jsem tam narazil na Lorcana. Říkal, že musí jet domů pro kimono a pak pofrčí autem na aikido. Divil se, kam jedu a tak jsem mu říkal, že mi není moc dobře. Kecali jsme tedy celou cestu v autobuse.

Večer jsme doma kecali s Letynem a já jsem při tom vařil hrachovou kaši. Tentokrát ovšem z konzervy a musím říct, že to byla moje nejlepší hrachová kaše, jakou jsem kdy uvařil. A to jsem ani nemusel 4 hodiny vařit, jako dříve Letyn si udělal standardní špagety s tuňákem. Chvíli jsme také kecali s Laurence, protože ta přišla celá vysmátá z nějakého pohovoru a říkala, že byl docela dobrý. To už bylo pozdě a šli jsme spát.

Předchozí: Změna statutu deníčku
Následující: Jak jsem jel na služební cestu