Tak se zase po dlouhatánské době hlásíme z Irska. Jak už jsem psal posledně, Letyn nás opustil a vrátil se do Čech. Tím pádem se také fotodeníček od nového roku přesunul do mé osobní galerie na jandic.com, kde bude spolu s ostatními fotkami. Zbytek fotek za rok 2005 je stále u Letyna.

Protože už není nikdo, kdo by popisoval fotky, sloučil jsem tento občasníček od roku 2006 s galerií fotek (kterou jsem trošku vylepšil) a začal jsem psát dlouhé komentáře k fotkám, takže popis výletů je opravdu detailní . Do tohoto deníčku budu přispívat jen opravdu vyjímečně, třeba v březnu, kdy budeme mít 1. výročí našeho příjezdu do Irska.

A co se jinak stalo nového? Vcelku nic o čem bych už někde nenapsal. Palko si už konečně našel v prosinci práci, my s Ondrou jsme byli na vánoce na 3 týdny v Čechách (což byly jedny z nejlepších dnů za poslední rok, kdy jsme jen pili pivo a cpali se českýma dobrotama ). Teď jsme se opět zapojili do pracovního procesu a vrátili se k normálnímu stereotypu pracujících lidí.

V prosinci a v lednu jsme podnikli několik výkendových výletů do zahraničí, do Barcelony, Londýna a naposledy do Edinburghu. Také se nám vrátil do Irska Libor a má tu opět k dispozici auto, takže budeme pravděpodobně zase cestovat po Irsku. Ondra se také připravuje na opětovný příjezd Lídy, která tu bude asi 6 měsíců, a uklízí kde může (dokonce umyl i okna ). Palko stále ještě pracuje v hospodě, ale už požádal o skončení. Jinak tu také pracoval celé vánoce a samozřejmě mu tu bylo bez nás smutno .

Také jsme doma vydrželi až do vánoc (tzn. skoro 3 měsíce) povídat anglicky. Od zítřka začneme znovu . Já stále pokračuju s jazykovkou a to stále 4x týdně a připravuji se na zkoušku FCE. Palko začal po Novém roce chodit do jazykovky také, ale jen na dva dny v týdnu, Ondra už s jazykovkou skončil. Oba se také připravují na certifikáty z Javy, které by chtěli tento rok získat.

Já jsem také po skoro 3 měsících téměř bez aikida začal znovu s tréninky. Nemohl jsem totiž téměř cvičit kvůli svým kolenům, které mě po tréninku vždy bolely, nebo dokonce otekly. Chodil jsem cvičit asi tak jednou do měsíce. Poté, co jsem přečetl na Internetu skoro vše, co jsem mohl a zkusil různé bobule, rozhodl jsem se v Čechách zajít k doktorovi. Týden předtím jsem ale v Čechách cvičil kolena nekolena a žádné problémy jsem neměl. Doktor se na mě ovšem znaleckým okem podíval a řekl, že to chce operaci obou kolen. Nevím, zda mě vyléčilo právě tohle, nebo se prostě kolena daly do pořádku, ale od té doby problémy netrpím . Samozřejmě operaci jsem z nedostatku času odmítl, ale dost mě to vzalo (když mi to řekl, tak jsem mu málem omdlel v ordinaci ). Na aikidu jsem byl tento týden dvakrát, ale začnu chodit pravidelně každou sobotu, v týdnu bohužel kvůli jazykovce nemohu. Byl jsem ovšem pochválen, že už pronikám do toho jejich Irského stylu , jen že se u toho hrbím. Včera bylo na aikidu dokonce 13 lidí, což jsem tam snad nikdy předtím neviděl, a z toho 9 lidí s hakamou, ale vetšina s alespoň druhým danem. Takže jsem si zacvičil úplně suprově. Navíc byl každý z jiného koutu Evropy, takže jsem viděl různé styly.

Ze zelené země do země sněhu zdraví Pavlík, Ondra a Palko

Předchozí: Vzpomínka na Letyna
Následující: Rozloučení