Po probuzení v 10 hodin jsme letmo posnídali (já řízek od maminky, přenesli jsme si věci na hromadu do trojlůžáku a vydali jsme se prozkoumávat okolí našeho bydlení. Hned jak jsme vyšli ze dveří si Letyn vzpomněl, že bychom nemuseli najít správné dveře a taky nám dalo práci, než jsme je našli. Tak jsme si raději dveře vyfotili.
Nejdříve jsme obkroužili kolečko okolo našeho bloku a zjistili jsme, že podobných baráků je tu plno. Pak jsme se vydali nejrušnější silnicí (jmenuje se Navan road) směrem do centra. Šli jsme pěšky, abychom si prohlédli, co je tu kolem. Cestou jsme objevili obchod Spar, tak jsme tam vlezli a koukali po cenách. Byly takové evropské, tzn. vysoké. Pak jsme šli dál různými bočními uličkami až jsme zase došli zpět na Navan road a uviděli jsme vysílač. Napadlo nás zkusit bezdrátové připojení k internetu a tak jsme se posadili na zastávce a vybalili notebook. Chytli jsme ale bohužel akorát tak rýmu. Po chvíli jsme pokračovali dál po Navan road až jsme se ocitli před Social Welfare Office, to je něco jako naše sociálka.

Šli jsme to tam okouknout, protože potřebujeme získat PPS number kvůli daním.
Hned vedle tohoto úřadu jsme našli knihovnu s internetem zdarma, tak jsme se tam zaregistrovali a šli si posedět na Internet. Bohužel jsme zjistili, že jsou počítače zamknuté a nedají se tam dát ani diskety ani CDčka.
Když nám tam vypršel čas (každý má max. 50 min denně), šli jsme dál hledat TESCO. To jsme našli a dokonce jsme si tam i koupili něco k večeři. Zpátky jsme se vydali jinou ulicí Blackhorse Avenue a šli jsme bez zastávky 45 minut. Byla to docela dálka a pěkně nás bolely nožky. Když jsme došli domů bylo už skoro 18hodin, tak jsme dali rychlou večeři. Letyn a já jsme si koupili pizzu a Letyn jí šel ohřívat. Přečetl si na obalu, že se má dělat 10-15 minut, tak jí, naštěstí po čtvrtinách, šoupnul na tu dobu do mikrovlnky. Samozřejmě, první kus byl na uhel. Pak jsme mu vysvětlili, jak se ohřívá pizza v mikrovlnce.
Po chvíli přišli Slováci předávat bydlení a přišel i Standa, aby ho převzal. Tak jsme z nich ještě vytáhli informace, jak se odtud dá volat domů do Čech, kde se kupují lístky na autobus atd. Pak už jsme musel spěchat na schůzku s Liborem (českým kamarádem pracujícím v Irsku) a jeho známými. Cestou na autobus jsme si ještě koupili 7mi denní lítačku na MHD a vyrazili jsme do centra k Christ Churche Catedral, kde jsme měli ve 20hod sraz. Autobus nás vyklopil docela daleko, že prý dál nejede a tak jsme šli dál po svých. Alespoň jsme si prohlédli noční centrum.
Na místo schůzky jsme dorazili skoro včas. Libor už nás čekal a zavedl nás do jedné hospůdky. Zajímavé je, že v Irsku se nesmí kouřit ani v hospodách, takže tam bylo nádherné prostředí a dokonce i požární hlásič. Jen pivo bylo drahé. Jedno za €3,50.

Po chvíli přišli i Liborovi kamarádi a začali nám vyprávět, jak před téměř rokem přijeli jako my a sháněli práci. Sehnali ji prý až po dvou měsících a do té doby lepili obálky a dělali různé jiné manuální práce. Teď dělají v Intelu jako kontroloři na výrobní lince.
Ve 23hod jsme se rozloučili, ještě jsme se s Liborem předběžně domluvili na výletě za Dublin v neděli a jeli jsme posledním autobusem domů. Dokonce jsme i trefili zastávku.
Pak jsme šli hned spát, já jsem už ani neměl sílu vybalovat z batohu pyžamo.

Fotky z tohoto dne

Předchozí: Cesta do iRSKA
Následující: Výprava za prací