Dnešek začal trochu neobvykle, mě (Ondru) probudil telefon. A protože moje číslo v Irsku skoro nikdo nezná, tak jsem tak nějak tušil, že by to mohlo být z pracovní agentury. Tak jsem si připravil svojí angličtinu a zvednul to. A co myslíte? Bylo to tak. Nějaká paní se představila (to jsem ještě rozuměl), pak začala něco o tom, že ta pozice na kterou jsem posílal mail, je už pryč, ale že prý mám přijít na pohovor s ní, že mají jiné pozice (aspoň myslím, že to tak bylo, protože to už jsem zas tak skvěle nerozuměl). Kluci koukali a záviděli a já už jsem začínal tušit jak to asi dopadne. Pak jsem spokojeně usnul.
V poledne jsem vstal a šel se najíst a vyrazil na pohovor. Celkem rychle jsem to našel, měl jsem celkem štěstí a tak jsem čekal v parku než budou dvě hodiny. Park byl skvěle upravený a všude seděli lidi (i na trávě). Ve dvě jsem naklusal do té agentury.
Představil jsem se recepční, která nedokázala napsat moje jméno, tak jsem jí ho musel napsat. Pak mě usadili do křesla a čekal jsem jak to dopadne. Za takové 4 minuty přišla celkem mladá, pěkná a příjemná slečna, která na rozdíl ode mne uměla anglicky. Odvedla si mne do stylově zařízený konferenční místnosti, kde na mě spustila svojí angličtinu. Po chvíli ubrala, asi když viděla, jak na ní koukám a zeptala se mě jestli jí rozumím (a to už jsem jí rozuměl). Takže začala znova a pomaleji. Vzala si moje CV, ptala se mě na vzdělání, na práci, co jsem dělal. Pak mi řekla, že moje angličtina není brilantní (byla to chytrá a vnímavá holka) a že mám sice víc jak 3 roky zkušeností, ale pouze na částečný úvazek a to se prý moc nepočítá. Takže ze mne v mžiku udělala absolventa bez zkušeností.
Pak začala s tím, že se jim moc nehodí zaměstnávat na junior pozice, protože z toho mají málo peněz, takže prý mám smůlu. Ale byla i hodná, tak mi poradila, že z těmi zkušenostmi mám napsat přímo do firem, že by se to nějaké mohlo hodit. Dokonce mi i napsala nějakou adresu pro vyhledávání práce pro čerstvé absolventy.
Cesta domů byla dost depresivní. Není pěkné, když Vám někdo řekne, že jste nula bez šance. Ale když jsem přišel domů a uviděl ty dvě další nuly, jak se celý den váleli doma a prý nic neudělali, tak jsem pocítil zase teplo domova.
Večer jsme měli další konverzační večer s Erikem a ostatníma. Hráli jsme karty a byla celkem sranda. Erik byl dost natvrdlý, nemohl pořád pochopit a poznat 4 barvy karet, pletl si esa s králi a svršky se spodky.

Předchozí: Oslava svatého Patrika
Následující: Prohlídka parku