středa 23. 3. 2005
Ondrův další pohovor
Dneska byl Ondrův velký den. Dva pohovory v jeden den. Ještě včera večer si našel na Internetu adresy a cestu k oběma společnostem. Časně ráno (asi v 9) vyrazil na 1. pohovor a my s Letynem jsme zůstali doma. Já jsem se usadil u počítače, hledal jsem inzeráty na práci a odepisoval tam, zatímco Letyn se nudil u televize. Občas mi přišel vynadat, že ho nechci pustit k počítači. Po druhé hodině odpolední se na skok vrátil Ondra a říkal nám dojmy z pohovoru (jsou přiloženy na konci článku). Já jsem podlehl nátlaku Letyna a pustil jsem ho ke kompu, aby si taky mohl psát na inzeráty s prací.
Ondra se najedl a šel na další pohovor a já jsem si šel na chvíli zaběhat do parku, protože mě už nebavilo sedět doma. Někdy okolo 6té hodiny přestalo Letyna psaní na práci bavit a s konstatováním, že téměř nic nenašel se šel dívat na televizi. Tak jsem počítač opět okupil já pokračoval jsem v odpovídání na inzeráty na práci. Večer jsem tu v kuchyni seděl u počítače a okolo mě byli tři francouzsky se bavící lidé. Nerozumněl jsem jim ani slovo, kupodivu
.
Když přišel Ondra, šli jsme si do obýváku vyslechnout jeho zážitky z druhého pohovoru (jsou opět přiloženy na konci článku) a protože jsme neměli co dělat o víkendu, začali jsme vymýšlet plán. Mě napadlo, že bychom se mohli jet podívat do Galway, což je město na opačném konci Irska a blízko kterého jsou nádherné útesy. Chvíli jsme na Internetu hledali, jak drahá by mohla být ta cesta a zjistili jsme, že by to mohlo být max. €70 na osobu na 3 dny (€15 jízdenka, €15 jídlo, €20 hostel, €5 na půjčeni hola a €15 na cestu lodí na blízký ostrov). To znělo přijatelně.
Ondra šel poté spát, Letyn pařil na Tamařině notebooku hru a já zase odpovídal na inzeráty a to až do 3 do noci. Za ten den jsem odpověděl na více než 20 inzerátů.
A nyní Ondrovy zážitky:
První pohovor jsem měl od 11 hodin. Z domova jsem vyjížděl někdy před devátou, protože jsem nevěděl kolik času mi zabere cesta, ani kde mám přesně vystoupit. Najít nějaký odpovídající spoj tu není vůbec jednoduché, protože neexistuje žádný seznam zastávek, ani přesné vyznačení tras linek. Do centra města jsem se dostal celkem snadno, nekonala se žádná velká zácpa. V centru jsem přestoupil na spoj, který mě měl dovézt do té části města, kde byla první schůzka. Trochu jsem se nechal unést krajinou a přestal jsem dávat pozor, kam zrovna jedu. Probudil jsem se, když se kolem mě objevily samé obchodní zóny a skladiště. Vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Seběhl jsem dolu k řidiči a zeptal se. Řekl mi, že mám vystoupit, že jsem nedaleko toho místa, kam potřebuji jít. Vystoupil jsem a zeptal jsem se jednoho dělníka, jestli ví kde jsem a jak se mám dostat na pohovor. Bohužel jsem narazil na dalšího zmateného člověka, který mě poslal na úplně opačnou stranu. Po chvíli se mi to nezdálo a tak jsem se zeptal dalšího člověka, který mě poslal opět na opačnou stranu. Něco takového jsem očekával, když jsem plánoval v kolik mám vyrazit z domu, takže jsem měl nějakou rezervu. Tímto pobíháním sem a tam jsem si jí ale dostatečně ztenčil. Musel jsem tedy vyrazit svižnějším krokem, což se projevilo tím, že jsem se zahřál a malinko (spíš víc) zpotil. Naštěstí jsem už přesně věděl kde jsem a jak se dostat do cíle.
Dorazil jsem tam asi tak o 20 min. dříve, takže jsem stačil vychladnout. Ještě před pohovorem jsem si zašel na záchod opláchnout obličej a celkem v pohodě jsem vyrazil do kanceláře společnosti TradeSport. Tam si pro mě přišel Ed Lenox, a šli jsme si pokecat do konferenční místnosti.
Tam mi nejprve představil firmu a začal se ptát na studium a zaměstnání. Pak mi dal skript v linuxu a chtěl, abych mu popsal co dělá a k čemu by asi tak mohl být. Dál mi ukázal výpis jedné třídy v Javě a chtěl to samé. Nebylo to těžké a já věděl dobře co to dělá. Dál se mě ptal na práci v Sefiře, co jsem přesně dělal, jak atd. Nakonec se ptal kolik bych si asi tak představoval peněz. Moje představa byla dost nízká a tak mi navrhl plat, který by dal začínajícímu programátoru, který umí dobře anglicky. Mojí angličtinu prý vyvažují moje znalosti. Domluvil jsem se s ním, že mi do konce týdne potvrdí svojí nabídku práce. Byl jsem maximálně šťastný a pádil jsem domů.
Druhý pohovor byl na druhém konci města. Dostupnost tam byla lepší, jel jsem dokonce DARTem (něco jako metro, ale na povrchu). Pohovor byl u starého přístavu Dun Laoghaire s krásným výhledem na moře.
V 5:30 jsem zazvonil na zvonek firmy Arartus, kde na už byli připravení dva kravaťáci. První mi dal 10 minutovou přednášku o firmě a pak se mě ptal na takové obecné otázky. Po něm přišel druhý člověk, který mi dával otázky o Javě a J2EE. Některé byli celkem těžké a asi po hodině otázek mi řekl, že to byl pouze první pohovor a že se ozvou, kdy bych mohl přijít na druhý. Tam budu mít za úkol něco naprogramovat. Ještě jsem ho požádal, jestli by se nemohli ozvat do konce týdne, abych věděl na čem jsem.
Večer jsem byl celkem utahaný, ale moc rád, že se rýsují dvě slibné nabídky na zaměstnání.
Ondra se najedl a šel na další pohovor a já jsem si šel na chvíli zaběhat do parku, protože mě už nebavilo sedět doma. Někdy okolo 6té hodiny přestalo Letyna psaní na práci bavit a s konstatováním, že téměř nic nenašel se šel dívat na televizi. Tak jsem počítač opět okupil já pokračoval jsem v odpovídání na inzeráty na práci. Večer jsem tu v kuchyni seděl u počítače a okolo mě byli tři francouzsky se bavící lidé. Nerozumněl jsem jim ani slovo, kupodivu
.
Když přišel Ondra, šli jsme si do obýváku vyslechnout jeho zážitky z druhého pohovoru (jsou opět přiloženy na konci článku) a protože jsme neměli co dělat o víkendu, začali jsme vymýšlet plán. Mě napadlo, že bychom se mohli jet podívat do Galway, což je město na opačném konci Irska a blízko kterého jsou nádherné útesy. Chvíli jsme na Internetu hledali, jak drahá by mohla být ta cesta a zjistili jsme, že by to mohlo být max. €70 na osobu na 3 dny (€15 jízdenka, €15 jídlo, €20 hostel, €5 na půjčeni hola a €15 na cestu lodí na blízký ostrov). To znělo přijatelně.
Ondra šel poté spát, Letyn pařil na Tamařině notebooku hru a já zase odpovídal na inzeráty a to až do 3 do noci. Za ten den jsem odpověděl na více než 20 inzerátů.
A nyní Ondrovy zážitky:
První pohovor jsem měl od 11 hodin. Z domova jsem vyjížděl někdy před devátou, protože jsem nevěděl kolik času mi zabere cesta, ani kde mám přesně vystoupit. Najít nějaký odpovídající spoj tu není vůbec jednoduché, protože neexistuje žádný seznam zastávek, ani přesné vyznačení tras linek. Do centra města jsem se dostal celkem snadno, nekonala se žádná velká zácpa. V centru jsem přestoupil na spoj, který mě měl dovézt do té části města, kde byla první schůzka. Trochu jsem se nechal unést krajinou a přestal jsem dávat pozor, kam zrovna jedu. Probudil jsem se, když se kolem mě objevily samé obchodní zóny a skladiště. Vůbec jsem nevěděl, kde jsem. Seběhl jsem dolu k řidiči a zeptal se. Řekl mi, že mám vystoupit, že jsem nedaleko toho místa, kam potřebuji jít. Vystoupil jsem a zeptal jsem se jednoho dělníka, jestli ví kde jsem a jak se mám dostat na pohovor. Bohužel jsem narazil na dalšího zmateného člověka, který mě poslal na úplně opačnou stranu. Po chvíli se mi to nezdálo a tak jsem se zeptal dalšího člověka, který mě poslal opět na opačnou stranu. Něco takového jsem očekával, když jsem plánoval v kolik mám vyrazit z domu, takže jsem měl nějakou rezervu. Tímto pobíháním sem a tam jsem si jí ale dostatečně ztenčil. Musel jsem tedy vyrazit svižnějším krokem, což se projevilo tím, že jsem se zahřál a malinko (spíš víc) zpotil. Naštěstí jsem už přesně věděl kde jsem a jak se dostat do cíle.
Dorazil jsem tam asi tak o 20 min. dříve, takže jsem stačil vychladnout. Ještě před pohovorem jsem si zašel na záchod opláchnout obličej a celkem v pohodě jsem vyrazil do kanceláře společnosti TradeSport. Tam si pro mě přišel Ed Lenox, a šli jsme si pokecat do konferenční místnosti.
Tam mi nejprve představil firmu a začal se ptát na studium a zaměstnání. Pak mi dal skript v linuxu a chtěl, abych mu popsal co dělá a k čemu by asi tak mohl být. Dál mi ukázal výpis jedné třídy v Javě a chtěl to samé. Nebylo to těžké a já věděl dobře co to dělá. Dál se mě ptal na práci v Sefiře, co jsem přesně dělal, jak atd. Nakonec se ptal kolik bych si asi tak představoval peněz. Moje představa byla dost nízká a tak mi navrhl plat, který by dal začínajícímu programátoru, který umí dobře anglicky. Mojí angličtinu prý vyvažují moje znalosti. Domluvil jsem se s ním, že mi do konce týdne potvrdí svojí nabídku práce. Byl jsem maximálně šťastný a pádil jsem domů.
Druhý pohovor byl na druhém konci města. Dostupnost tam byla lepší, jel jsem dokonce DARTem (něco jako metro, ale na povrchu). Pohovor byl u starého přístavu Dun Laoghaire s krásným výhledem na moře.
V 5:30 jsem zazvonil na zvonek firmy Arartus, kde na už byli připravení dva kravaťáci. První mi dal 10 minutovou přednášku o firmě a pak se mě ptal na takové obecné otázky. Po něm přišel druhý člověk, který mi dával otázky o Javě a J2EE. Některé byli celkem těžké a asi po hodině otázek mi řekl, že to byl pouze první pohovor a že se ozvou, kdy bych mohl přijít na druhý. Tam budu mít za úkol něco naprogramovat. Ještě jsem ho požádal, jestli by se nemohli ozvat do konce týdne, abych věděl na čem jsem.
Večer jsem byl celkem utahaný, ale moc rád, že se rýsují dvě slibné nabídky na zaměstnání.
Předchozí: Hledání podřadné práce
Následující: Hledání agentur pro podřadnou práci:-)