Wicklow mountain jsou hory na jih od Dublinu. Poprosili jsme Libora, jestli by si s námi neudělal alespoň jeden výlet někam do přírody a on souhlasil. Navrhl právě tyto kopce a i Tamara nám je doporučila. Měl se pro nás stavit v 9:45.
Letyn vstával hodně časně protože se chtěl dívat na formule v televizi a tak se zakoukal, až se zapomněl nasnídat a vzbudit nás. Pak jsme spěchali to šlo, ale stejně Libor musel ještě chvíli čekat, než jsme dosnídali. Ještě udělat svačinky a můžeme jet.
Nasedli jsme do jeho pohodlného velkého auta a přes centrum jsme vyrazili směrem na jih. Libor nám ukazoval skutečné Irské silničky, tak úzké, že se zde stěží vyhnou dvě auta jedoucí proti sobě. Projeli jsme průsmykem Sally Gap a kousek za ním jsme se zastavili podívat na jezero Lough Tay.

Jezero je obklopné strmými skalami. Ale jako jedno z mála takovýchto jezer v horách je alespoň na pohled přístupné veřejnosti. Pozemek okolo jezera prý patří jednomu z potomků rodiny Guinness. Měl tam taky postavený pěkný palác.
Potom jsme jeli dále k cíli našeho výletu - do městečka Glendalough. Tam jsme zastavili na parkovišti, pobrali batužky a vydali se na tůru. Cesty tu byly zpočátku poměrně dobře značeny (asfaltem na zemi, dále už pak byly jen jakési turistické značky. První zastávku jsme udělali hned kousíček od parkoviště v areálu bývalého kláštera. Zbyla tam po něm pouze obranná věž a kupa hrobů.

Odtud jsme se vydali k blízkému jezeru. U jezera bylo muzeum zvířectva, které žije v okolí. Měli tam pěkné vycpané exponáty, bohužel jsme tam ale nemohli fotit. Jednu fotku ale Letyn přece jen udělal.

V muzeu byla zároveň mapa s turistickými trasami a tak jsme si vybrali jednu kratší na 45 minut, která vedla okolo vodopádů. Vodopády jsme sice viděli, ale trasu jsme prošli za necelých 20 minut volným tempem.

Cestou jsme viděli místo, kde prý měl chatrč svatý Kevin. Svatý Kevin žil v Glendanlough jako poustevník a neměl rád ženy. Jedna po něm prý toužila a jednou v noci vylezla za ním až do jeho příbytku na skále a vlezla k němu do postele. Když se ráno probudil a zjistil to, shodil ji ze skály dolů.
Došli jsme již téměř zpět k muzeu, ale zastavili jsme se u ruin kostela, které chtěl Libor fotografovat. Protože se ale uvnitř procházeli nějací lidé, rozhodli jsme se počkat. V mezičase jsme dali sváču. Času nám zbývalo stále dost a tak jsme se rozhodli projít se okolo jezera. Cestou jsme viděli rašeliniště a došli jsme až k nějakému rezatému stroji, který sloužil nejspíše k drcení kamenů, protože jich tam bylo plno. To už jsme si ovšem řekli, že už jsme viděli dost a vidali jsme se stejnou cestou zpět.
Když jsme došli zpět k parkovišti, hodili jsme dřepa do trávy a dali jsme znova sváču. Přitom jsme pozorovali rodinky s dětmi, jak řádí na trávě a perou se o kopací míč. Asi mají doma stejně malou zahrádku jako máme teď my a tak musí jezdit do přírody.
Cestou domů si toho moc nepamatuju, protože jsem usnul. Probudili mě až na místě, ze kterého je prý nádherný výhled na Dublin. Bohužel byla mlha.

Ještě jsme viděli několik rašelinišť. Zajímavé bylo, že každý pozemek i tady v horách byl oplocen. Dokonce i na místech, kam bych v životě nelezl.
Na předměstí Dublinu jsme viděli, jak Dublin rychle roste. Bylo tu mnoho nových domů, ale všechny stejné, vyrovnáné do mřížky a hrozně blízko u sebe. Sekají to jak Baťa cvičky jak správně pronesl Libor.
S Liborem jsme se rozloučili u nákupního centra na jihozápadě Dublinu, odkud nám již jezdí autobus domů. Ještě jsme říkali, že bychom mohli lehce "zašopovat". Našel jsem tam obchod s obuví, tak jsem se rozhodl koupit si tenisky. Oproti €100 v centru města tady měli ceny relativně normální. Za €19,99 jsem pořídil tenisky a doufám, že mi chvíli vydrží. Protože už bylo 18 hodin pryč a všechny obchody zavřeli, šli jsme do nonstop TESCA udělat velký nákup. Strávili jsme tam víc než hodinu, protože jsme nemohli nic najít a koupili jsme kupu jídla. To zas bude ňamka.
Pak jsme se vydali na zastávku autobusu. Ani jsme nemuseli čekat dlouho a autobus přijel. Chvíli jsme váhali, zda nás to doveze do centra, protože autobus kličkoval z ulice do ulice, ale nakonec jsme se do centra dostali. Jeden přestup a byli jsme doma. To už bylo po 21 hodině.
Rychle jsme uvařili večeři, sdělili všem své nové zážitky a my s Letynem jsme šli spát. Ondra ještě hledal dlouho do noci pracovní inzeráty na Internetu a odepisoval na ně.

Fotky z výletu

Předchozí: Prohlídka parku
Následující: Putování po univerzitách