úterý 29. 3. 2005
Setkání s Ivou
Dnes ráno jsme chtěli brzo vstávat, ale jako na potvoru se nám to opět nepovedlo 
. Chtěli jsme najít Tax office a přihlásit se tam, abychom, až náhodou najdeme práci, měli nízké daně (jen 20%). Protože nám již od neděle nejde doma Internet (asi ten chlápek, co jsme na něj byli připojeni, přišel na to jak nás zabanovat), rozhodli jsme se cestou stavit v blízké knihovně.
Vyrazili jsme asi v půl jedenácté a šli čekat na autobus. Kolem jel nám neznámý autobus s číslem 122 a my jsme tam (na můj popud
) nastoupili. Bohužel nejel přesně tak, jak jsme si představovali. Na první křižovatce zahnul z hlavní silnice (Navan Road) do vedlejší. V tu chvíli kluci začali panikařit, ale já jsem je uklidňoval, že se ten autobus na hlavní zase vrátí a to přesně u knihovny. Na hlavní silnici se sice vrátil, ale o asi 500m kousíček dále. Vystoupili jsme tedy a šli zpátky ke knihovně. Tam však bylo zavřeno a na ceduli jsme si přečetli, že mají zavřeno jen o víkendech a ve státní svátek. Znovu jsme se ujistili, že je úterý a tudíž není žádný nám známý státní svátek a vyrazili jsme znovu směrem do města.
Letyn chtěl jít pěšky, protože tam někde viděl prodejnu kol a chtěl se podívat, kolik stojí. Tak jsme s batohem a notebookem šlapali pěkně pěšky podle silnice, po které nás předjížděli autobusy. Prodejnu jsme nakonec našli asi 1 km od knihovny a ceny tam byly docela vysoké. Kolo bez blatníků v nicmoc stavu za €200. Rozhodli jsme se raději shánět kolo přes inzerát.
Jako vždy jsme samozřejmě mluvili mezi sebou anglicky - když jsme ve městě, mluvíme anglicky. Je to trochu složitější se domluvit (někdy hodně), ale lepší než pořád brebentit česky. Doma, pokud jsme sami, mezi sebou mluvíme česky, protože jinak bychom si nic neřekli a třeba navádět někoho jak má vařit v angličtině je docela mazec. Abychom nevypadali podezřele, vymysleli jsme si pro naše spolubydlící krycí jména, protože když se před nimi občas bavíme česky a jsou slyšet jejich jména vypadá to blbě. Přezdívky jsou: Tamara - kuřačka (jediná tu kouří, ale musí chodit ven), Emilie - mladice (nejmladší ženská tady - stará jako my) a Laurence - smraďoška (když se navoní, zamoří celý barák a je cejtit na 10m; Taky nám ráda bere zbytky jídla např. kuřete a krmí s nimi čičintu, která nám tu sedává za oknem. Je z ní děsně vyplácaná.). To byla malinká odbočka a teď zase zpět k ději .
Po prohlídce kol jsme nasedli na nejbližší autobus (opět neznámé číslo) a jeli jsme směrem do centra. Autobus měl podivnou trasu bočními uličkami, ale my už jsme se nebáli, protože víme, že všechny autobusy jedou do centra (až na výjimky). Vystoupili jsme na 0'Connell street a šli jsme si na naše oblíbené místečko na nábřeží stáhnout poštu a najít na Internetu TAX office.
Zjistili jsme, že TAX office je na O'Connell street a tak jsme se vydali zpět hledat. Ulici jsme prošli sem tam a jako obvykle (už si pomalu zvykáme) jsme nic nenašli. Při druhém průchodu si Ondra všiml fronty lidí v boční ulici. Nakoukli jsme tam a našli jsme toužebně hledaný úřad. Frontu se nám však čekat nechtělo a tak jsme vzali pouze formuláře s tím, že si je doma vyplníme, a vydali jsme se do FAS. Tam jsme se chtěli s Letynem zaregistrovat a podívat se po nějaké práci. Bohužel byl také zavřen. Znovu jsme začali probírat otázku, zda tu opravdu nemají státní svátek i v úterý, ale spíše ne. Tamara nám večer říkala, že pokud mají otevřeno banky, státní svátek není (žádnou banku jsme ovšem neviděli 
).
Protože už bylo po třetí hodině a my začali dostávat hlad, rozhodli jsme se jet domů. Letyn chtěl ale vidět Molly Malone, což je postava ze stejnojmenné tradiční písničky. Byly tam hromady turistů a dalo nám velkou práci je odehnat, abychom se mohli vyfotit.
Domů jsme dojeli již bez nesnází, dali jsme si polévku k obědu a už jsme se začali zase chystat na cestu, protože v 18hod jsme měli v centru sraz s Ivou (kolegyně od Ondry z práce - ze Sefiry) a jejím Irským přítelem a měli jsme jít na pivo. Dorazili jsme malinko později, Iva s Davidem už na nás čekali. Rozhodli jsme se jít do nedaleké hospody přímo v centru města. Hned ze začátku jsme se Ivy zeptali, jak máme mluvit, jestli anglicky nebo česky a ona říkala, že klidně česky, že David trochu rozumí, když chce. Tak jsme začali česky, ale po chvíli jsme se anglicky Davida na něco ptali a už jsme u angličtiny zůstali. Jen občas něco hodně složitého jsme řešili česky. Byl to každopádně dobrý pokec a dali jsme při něm každý 2 Guinesse. Byl tu trošku dražší (€3,80), ale nebylo to tak hrozné. Někdy po 20té hodině jsme se Iva s Davidem rozloučili, že mají ještě jiný program (Iva říkala, že musí zítra ráno letět domů do Čech) a my jsme se taky zvedli a přes nábřeží, kde jsme znovu zkontrolovali poštu, jsme jeli domů.
Doma jsme večer ještě povídali se spolubydlícími a já jsem dodělával vzhled deníčku. Ondra si chtěl vyplnit formulář pro TAX office, ale zjistil, že nejdříve musí být zaměstnán, takže jsme vyplňování formuláře odložili na neurčito.
Fotky z dnešního dne
. Chtěli jsme najít Tax office a přihlásit se tam, abychom, až náhodou najdeme práci, měli nízké daně (jen 20%). Protože nám již od neděle nejde doma Internet (asi ten chlápek, co jsme na něj byli připojeni, přišel na to jak nás zabanovat), rozhodli jsme se cestou stavit v blízké knihovně.
Vyrazili jsme asi v půl jedenácté a šli čekat na autobus. Kolem jel nám neznámý autobus s číslem 122 a my jsme tam (na můj popud
) nastoupili. Bohužel nejel přesně tak, jak jsme si představovali. Na první křižovatce zahnul z hlavní silnice (Navan Road) do vedlejší. V tu chvíli kluci začali panikařit, ale já jsem je uklidňoval, že se ten autobus na hlavní zase vrátí a to přesně u knihovny. Na hlavní silnici se sice vrátil, ale o asi 500m kousíček dále. Vystoupili jsme tedy a šli zpátky ke knihovně. Tam však bylo zavřeno a na ceduli jsme si přečetli, že mají zavřeno jen o víkendech a ve státní svátek. Znovu jsme se ujistili, že je úterý a tudíž není žádný nám známý státní svátek a vyrazili jsme znovu směrem do města.
Letyn chtěl jít pěšky, protože tam někde viděl prodejnu kol a chtěl se podívat, kolik stojí. Tak jsme s batohem a notebookem šlapali pěkně pěšky podle silnice, po které nás předjížděli autobusy. Prodejnu jsme nakonec našli asi 1 km od knihovny a ceny tam byly docela vysoké. Kolo bez blatníků v nicmoc stavu za €200. Rozhodli jsme se raději shánět kolo přes inzerát.
Jako vždy jsme samozřejmě mluvili mezi sebou anglicky - když jsme ve městě, mluvíme anglicky. Je to trochu složitější se domluvit (někdy hodně), ale lepší než pořád brebentit česky. Doma, pokud jsme sami, mezi sebou mluvíme česky, protože jinak bychom si nic neřekli a třeba navádět někoho jak má vařit v angličtině je docela mazec. Abychom nevypadali podezřele, vymysleli jsme si pro naše spolubydlící krycí jména, protože když se před nimi občas bavíme česky a jsou slyšet jejich jména vypadá to blbě. Přezdívky jsou: Tamara - kuřačka (jediná tu kouří, ale musí chodit ven), Emilie - mladice (nejmladší ženská tady - stará jako my) a Laurence - smraďoška (když se navoní, zamoří celý barák a je cejtit na 10m; Taky nám ráda bere zbytky jídla např. kuřete a krmí s nimi čičintu
, která nám tu sedává za oknem. Je z ní děsně vyplácaná.). To byla malinká odbočka a teď zase zpět k ději .
Po prohlídce kol jsme nasedli na nejbližší autobus (opět neznámé číslo) a jeli jsme směrem do centra. Autobus měl podivnou trasu bočními uličkami, ale my už jsme se nebáli, protože víme, že všechny autobusy jedou do centra (až na výjimky
). Vystoupili jsme na 0'Connell street a šli jsme si na naše oblíbené místečko na nábřeží stáhnout poštu a najít na Internetu TAX office.
Zjistili jsme, že TAX office je na O'Connell street a tak jsme se vydali zpět hledat. Ulici jsme prošli sem tam a jako obvykle (už si pomalu zvykáme
) jsme nic nenašli. Při druhém průchodu si Ondra všiml fronty lidí v boční ulici. Nakoukli jsme tam a našli jsme toužebně hledaný úřad. Frontu se nám však čekat nechtělo a tak jsme vzali pouze formuláře s tím, že si je doma vyplníme, a vydali jsme se do FAS. Tam jsme se chtěli s Letynem zaregistrovat a podívat se po nějaké práci. Bohužel byl také zavřen. Znovu jsme začali probírat otázku, zda tu opravdu nemají státní svátek i v úterý, ale spíše ne. Tamara nám večer říkala, že pokud mají otevřeno banky, státní svátek není (žádnou banku jsme ovšem neviděli ).
Protože už bylo po třetí hodině a my začali dostávat hlad, rozhodli jsme se jet domů. Letyn chtěl ale vidět Molly Malone, což je postava ze stejnojmenné tradiční písničky. Byly tam hromady turistů a dalo nám velkou práci je odehnat, abychom se mohli vyfotit.
Domů jsme dojeli již bez nesnází, dali jsme si polévku k obědu a už jsme se začali zase chystat na cestu, protože v 18hod jsme měli v centru sraz s Ivou (kolegyně od Ondry z práce - ze Sefiry) a jejím Irským přítelem a měli jsme jít na pivo. Dorazili jsme malinko později, Iva s Davidem už na nás čekali. Rozhodli jsme se jít do nedaleké hospody přímo v centru města. Hned ze začátku jsme se Ivy zeptali, jak máme mluvit, jestli anglicky nebo česky a ona říkala, že klidně česky, že David trochu rozumí, když chce. Tak jsme začali česky, ale po chvíli jsme se anglicky Davida na něco ptali a už jsme u angličtiny zůstali. Jen občas něco hodně složitého jsme řešili česky. Byl to každopádně dobrý pokec a dali jsme při něm každý 2 Guinesse. Byl tu trošku dražší (€3,80), ale nebylo to tak hrozné. Někdy po 20té hodině jsme se Iva s Davidem rozloučili, že mají ještě jiný program (Iva říkala, že musí zítra ráno letět domů do Čech) a my jsme se taky zvedli a přes nábřeží, kde jsme znovu zkontrolovali poštu, jsme jeli domů.
Doma jsme večer ještě povídali se spolubydlícími a já jsem dodělával vzhled deníčku. Ondra si chtěl vyplnit formulář pro TAX office, ale zjistil, že nejdříve musí být zaměstnán, takže jsme vyplňování formuláře odložili na neurčito.
Fotky z dnešního dne
Předchozí: Novinky
Následující: Znovu ADECCO