Na dnešek jsme naplánovali výlet do Dun Laoghaire, což je čtvrť na jihovýchodním pobřeží Dublinu. Plánovaný odchod byl na 9 hodin. Kupodivu jsme ale opět vstávali až v 10. Posnídali jsme, udělali jsme si naše obvyklé svačinky a už v půl dvanácté jsme se vydali na cestu. Nebylo už tak hezky jako včera, ale alespoň nepršelo. Jeli jsme autobusem do centra, kde jsme přesedli na další autobus a netrvalo ani hodinu a už jsme stáli na pobřeží u přístavu.

Rozmýšleli jsme se, po kterém molu půjdeme. Nakonec jsme zvolili levé molo a vydali jsme se směrem do moře k majákům. Cestou jsme minuli trať místní železnice (DARTu) a potom několik informačních cedulí, kde byla mapa přístavu a taky popiska se seznamem ptáků, které jsou tu k vidění. Byla ale opět mlha (jako minulý týden) a neviděli jsme tedy téměř žádné. Když jsme vstoupili na molo, viděli jsme v obvodové zdi díru a cestičku dolů k moři. Hned jsme se tam vydali, protože Letyn si zase chtěl šáhnout na moře. Byl zrovna začínající příliv a moře bylo pěkně daleko. Sešli jsme několik kamenných schodů a ocitli jsme se na písčitém dně moře.

Vodu jsme ochutnali a zjistili jsme, že je slaná jako všude jinde . Pak jsme tam ještě dobu stáli a hádali jsme, jak dlouho bude trvat, než voda "doleze až k nám". Postup byl asi 2m za 10 minut. Když jsme se dostatečně vyblbli, vrátili jsme se na molo a pokračovali jsme k majákům. Asi po půlhodině jsme tam dorazili.
U majáku se to jen hemžilo rybáři, kteří seděli všude a hlavně na kamenném zábradlí. Propletli jsme se mezi nimi, chvíli jsme koukali dolů na vodu, jaká je tam hloubka, a pak na plachetnice na moři. Nad hlavami nám zatím létali splávky a vlasce. Z toho koukání nám pěkně vyhládlo a protože už bylo po poledni, vyhledali jsme nejbližší lavičku, vytáhli sváču a chutně jsme poobědvali. Při tom jsme si říkali, že bychom taky jednou chtěli mít jachtu a jezdit s ní po moři .

Během našeho oběda vysvitlo i sluníčko a začalo se vyjasňovat. Při zpáteční cestě jsme koukali směrem na Dublinský přístav a už jsme tam rozeznávali komíny (asi z nějaké fabriky). Rozhodli jsme se zastavit a počkat, až uvidíme celý přístav. Naše zastávka však netrvala dlouho, protože sluníčko zase zalezlo, začal foukat studený vítr a nám byla pěkná zima. Přístav jsme tedy opět neviděli. Rychlou chůzí jsme došli až na pevninu a vydali jsme se prozkoumat blízké centrum Dun Laoghaire. Tam jsme našli podrobnou mapu se všemi památkami i povídáním o nich. Chvíli jsme si to četli a pak jsme se vydali některé z nich najít. Během hledání jsme zahlédli, jak parta důchodců hraje bowling. Hrálo se to na trávě a spíše to připomínalo Petang než bowling.

Pak jsme se vydali podívat na zříceniny hradu Monkstown. Tento hrad kdysi dávno sloužil k ochraně města před vpádem zla, ale zlo asi bylo silnější, protože z původního hradu se nic nedochovalo a zříceniny, které jsme našli až po dlouhém hledání a bloudění uzkými uličkami města, pocházeli z pozdějšího hradu. Trochu jsme se báli, aby nezačalo pršet, protože se obloha hodně zatáhla a zčernala. Nakonec jsme ale nezmokli, cestou zpět k zastávce autobusu jsme si vyfotili dva velikananánské kostely (jeden z nich byl nečekaně kostel sv. Patrika - jiné svaté tu asi nemají ), koupili jsme náš oblíbený chleba (je to největší součást naší stravy ) a už jsme zase jeli domů.
Domů jsme dorazili asi v 6 hodin, značně hladoví a hned jsme začali dělat večeři - standardní kuře s bramborem. Tentokrát byla s bramborami řada na Letynovi. Najedli jsme se a Ondra se vydal na cestu na nábřeží, aby nám stáhl mailíky. My s Letynem jsme se zatím učili angličtinu a já jsem si šel dát první várku věcí do pračky. Vypral jsem už bez jakýchkoliv problémů.
Když se Ondra vrátil, chvíli jsme si ještě povídali a pak jsme šli spát. Ondra říkal, že začíná být nervozní ze svého prvního dne v práci a že se chce pořádně vyspat. Slíbil jsem mu, že zítra ráno vstanu s ním (v 7 hodin), aby nevstával sám. Nevstal jsem .

Fotky z dnešního dne

Předchozí: První praní
Následující: Ondrův první den v práci