Plán dnešního dne byl zajít do banky a dotisknout životopisy, které nám už došly. Hned po probuzení v 9 hodin jsem si na počítači zmenšil svůj životopis na jednu stránku A4. Původně jsem ho měl na dvě, ale tisk pak stál moc peněz a je mi líto obětovat tolik peněz kvůli tomu, aby to pak někde hodili do koše (to si za to raději koupím pivko ).
Když jsem se ještě nasnídal, vydali jsme se do města do stejné banky, jako byl včera Ondra. Vystáli jsme si tam pěknou, jedinou a dlouhou frontu, protože k otevírání účtů slouží jen jedna přepážka. Od ostatních nás vyhodili a v pohodě si tam povídali mezi sebou. Účet jsme si založili se stejným výsledkem jako včera Ondra. Dostaneme pouze debetní kartu a do týdne nám vše potřebné k účtu přijde poštou domů. To je rozdíl oproti českým bankám, kde člověk dostane smlouvu, číslo účtu atd. Tady ne. Vše se posílá poštou a navíc není potřeba žádný počáteční vklad, protože vedení účtu i všechny služby jsou zdarma. Jen v Čechách mi každý měsíc strhávají skoro 100Kč za všemožné účetní položky .
Po vyřízení banky jsme se vydali do naší oblíbené internetové kavárny, abychom si vytiskli naše životopisy a udělali dostatečný počet kopií. Letynovi cestou do města někdo volal a on si to típnul. Rozhodl se tam proto zavolat a šel se uklidit na odlehlé náměstí. Já jsem využil volného času a šel jsem si do call-shopu zavolat domů, abych se dozvěděl nějaké nové drby .
Letyn na mě čekal na lavičce na nábřeží a kupodivu tam s ním seděla Emilie. Šla prý okolo ze školy a tak na Letyna bafla. Chvíli jsme povídali a Emilie pak šla pěšky domů (chodí pěšky každý den do školy a zpět, protože nechce utrácet za autobus a taky nemá stejně co jiného na práci), my šli raději na autobus. Letyn mi cestou vyprávěl, že ta paní z agentury, která mu volala, se ho ptala, jestli umí německy a že má zítra přijít na pohovor. Kvůli jaké pozici a nějaké další podrobnosti nevěděl, že prý jí tak dobře nerozumněl .
Cestou jsme se rozhodli podívat do obchodu, kde prodávají zboží z východní Evropy. Tento obchod je blízko Tesca. Hned když jsme tam vešli, zaradoval jsem se při pohledu na párečky a klobásky, kterých tam byl celý regál. Hned jsem se oblízl a začal jsem prozkoumávat celý krám. Měli tam hodně známých dobrot a ani to nebylo moc drahé. Z Čech tam sice nebylo nic, ale byly tam věci z Ruska a Polska. Problém byl, že jsem kupu názvů, psaných azbukou, nemohl ani přečíst. Nakonec jsem si tam koupil normální tmavý chleba, hrášek na kašičku, hladkou mouku, ovocné knedlíky (dumplings) a sklenici zavařených okurků. Klobásky jsem si schoval na příště, protože už mám jídla plnou lednici a nestíhám to jíst .

Pak jsme ještě skočili do Tesca pro chleba a razili jsme domů. Doma jsem se posilnil sušenkami s kakavíčkem a rozhodl jsem se pro vaření ovocných knedlíků. Měl jsem z nich ohromnou radost, protože je mám velice rád a sladká jídla mi tu chybí. Pustil jsem se tedy do vaření. Uvařil jsem vodu, dal jsem do ní knedlíky a když vyplavali, vařil jsem je dalších 10 minut. Po vyndání na talíř vypadali opravdu báječně. Jen omastit, ocukrovat a hurá do jídla. Po pozření prvního sousta mé nadšení opadlo. Nechutnalo to moc jako knedlíky, které znám, po dalších soustech už jsem poznal i chuť. Chutnalo to jako kucmoch. Uvnitř navíc nebylo ovoce, ale bílý tvaroh . Ani mi to pak už tak nechutnalo, ale překonal jsem se a dojedl jsme je. Příště už to nekoupím, ale někdy si zkusím udělat své vlastní ovocné knedlíky. Zmožen z jedení kucmochu jsem si šel lehnout. Letyn si mezitím četl knížku.

Probudilo mě až mluvení Ondry po 4 hodinách. Sešel jsem tedy dolů, abych se dozvěděl nějaké novinky a tak jsme s Ondrou načali pivka (Guinness), které jsem koupil v Tescu. Při tom jsme povídali o plánech na shánění jiného bytu a koupi auta. Byly to plány hodně do budoucna .
Ondra se potom rozhodl, že si půjde číst, ale všichni jsme věděli, že usne. My s Letynem jsme dole povídali se Simonou, která nám vyprávěla o Sardínii a ukazovala nám na Internetu fotky ostrova a pláží. Mají tam nádherné moře. Simona asi ve 23 hodin začal chatovat se svým bráchou, který dělá webové stránky ve Flashi. Okolo 12té šli všichni spát a já jsem se konečně ujal počítače a dopisoval jsem deníček, protože jsem byl trošku vyspalejší . Před druhou hodinou jsem šel spát také.

Ovocné knedlíky

Předchozí: Pohovor v Multiflexu
Následující: Měsíční výročí