Dneska jsme se probudili s Letynem zároveň asi v 8 hodin. Letynovi měl dneska přijet zase Rónán z Droghedy a protože nevěděl v kolik, chtěl být raději připraven. Někdy okolo 9té hodiny se u nás stavil Rónán a chtěl, aby jel Letyn s ním do Droghedy. Letyn se tedy oblékl a jeli pryč. Zůstal jsem doma úplně sám.
Protože už zase bylo pondělí, začal jsem opět se standardním hledáním práce. Lorcan z aikida mi poradil jednu adresu, kde bych mohl najít něco zajímavého k práci. Opravdu. Našel jsem odkaz na seznam počítačových firem v Irsku a dokonce se v něm dalo i vyhledávat podle klíčových slov. Začal jsem tedy psát maily s žádostmi o práci jak na běžícím páse . To by bylo, aby to už nevyšlo, říkal jsem si .
Asi ve 12 hodin mi přišel první email. Byl z nějaké firmy a chlápek mi tam děkoval za zájem o jejich firmu a ptal se, jestli jsem si vědom toho, že sídlí v Corku (je to asi nejvzdálenější místo na ostrově od Dublinu ). Odepsal jsem mu tedy, že jsem si toho sice nevšiml, ale že pokud pro mě mají práci, že se tam klidně přestěhuji. Odpověď jsem během dneška už nedostal.
Okolo druhé hodiny jsem dostal hlad a tak jsem šel poobědvat kousek šunkafleků. Skoro jich neubylo .
Všechny firmy v seznamu jsem obesílal asi do 3 hodin odpoledne. Pak jsem začal koukat standardně na vyhledávače práce a hned jsem si tam všiml, že nějaká firma, které jsem dneska psal, vypsala inzerát na Junior a Senior Delphi Developera. Firma sídlí někde blízko Ondrovi práce a tak doufám, že se mi ozvou, protože pak bychom měli vyřešeny problémy s dopravou .
Po 16té hodině, zrovna když jsem skončil se posíláním životopisů, přišla Emilie ze školy. Říkala, že shání práci ve Francii (v neděli totiž odjíždí domů ) a že jí přišlo ráno 5 emailů a nikde ji nechtěli. Chvíli jsme takhle povídali a já jsem se pak rozhodl jít na nákup. Potřeboval jsem si vyprat svoje prádlo, ale neměli jsme už prací prášek (Ondra nějak moc pere ).
Venku bylo hezky slunečno a tak jsem si vzal slovníček a knížku a rozhodl se jít do Tesca pěšky přes park. Cestou jsem se učil za pochodu slovíčka. Zapomněl jsem za ty 4 týdny, jak je to pěšky daleko. Šel jsem to skoro hodinu a do Tesca jsem dorazil značně unaven. A to mě ještě čekala cesta zpět, protože jízdenku za €3 se mi použít nechtělo (nevyplatí se to) a drobné jsem žádné neměl .
V Tescu jsem udělal opět velký nákup, abych mohl vařit žemlovku, čínu, kuře s bramborem a dvě pivka pro mě a Ondru, a vydal jsem se zpět. Zpět jsem šel po Navan Road, protože jsem se potřeboval stavit v knihovně. Chtěl jsem půjčit nějaké filmy na DVD, ale žádné pořádné tam neměli. Jen nějaké vykopávky z padesátých let.
Domů jsem dorazil značně zpocen a zmožen. Hned jsem se Emilii podivil, jak to může chodit každý den pěšky až do centra. Uklidil jsem nákup a šel jsem si pro prádlo na praní. Chvíli jsem seděl nad pračkou a přemýšlel, jak jsme to točili tím kolečkem posledně, aby to pralo. Pak jsem říkal, že je to stejně jedno a už se to pralo .
Během chvilky přišel děsně vysmátý Letyn (skoro jak když něco chlastal a začal nám líčit jeho zážitky z celého dne. Jsou opět přiloženy níže. Když přišel Ondra a začal vařit večeři, přesunuli jsme se s Letynem do kuchyně a povídali jsme tam. K tomu jsme si s Ondrou rozdělali piva a kupodivu se k nám dnes přidal i Letyn a konečně načal jeho pivo, které už měl měsíc koupené v lednici.
U piva jsme povídali asi do 22 hodin, pak jsme se přesunuli do obýváku a koukali jsme na Internetu na možnosti pronájmu bytu. Já jsem si přitom vyndal prádlo z pračky a pověsil. Spát jsme šli ještě před 12tou, protože Ondra musel, já byl unaven a Letyn prý také.
Laurence jsme dneska viděli opět jen chvíli když dělala večeři a tak jsme jí povídali o našem sobotním výletě a ona nám říkala, jak se těší na víkend, až pojede do Francie za dcerou.

A nyní Letynovy zážitky z dnešního dne:

Dnes se u mě měl stavit můj nový šéf, vysvětlit a popsat mi mou novou práci. Ani jsem nevěděl v kolik hodin. Tak jsem si v 8 vstal a čekal jsem, jestli se Rónán ozve. Asi po půl hodině zvonil telefon a tam Rónán, jestli se může za 10 minut zastavit.
Zazvonil u dveří a ptá se, jestli by mi nevadilo, že bychom jeli do Droghedy. Já jsem nic proti neměl a tak jsme jeli. Cesta po dálnici trvala asi 25 minut (oproti 75 autobusem) a poté jsme ještě dalších 10 minut jezdili po Droghedě, než jsme dorazili na místo. Během cesty jsme probrali spoustu věcí od rozdělení Československa až po sport.
Na místě mě zavedl do kanceláře. Ta se skládá ze dvou místností, kde ve vstupní je jeden stůl, u kterého sedí Raymond - asi něco jako ekonom. Já jsem pokračoval do druhé (menší) místnosti, která slouží programátorům. Tam už čekal zbytek firmy - Colm. Bylo to stejné složení jako u pohovoru.
Hned po ránu jsme řešili problémy se zátěží na serveru, které vyvrcholily restartem ostrého serveru. Po krátkém dramatu se startováním procesů a druhém restartu vše zdárně dopadlo a mohli jsme začít pracovat. Ukázali mi jeden projekt, na kterém teď budu pracovat a mluvili jsme o počítači, který budu využívat a programech, na které jsem zvyklý.
To už byl čas jít na oběd do blízké restaurace. Nechal jsem si poradit od Colma jeho oblíbené jídlo - bagetu s hranolkama. No nebylo to špatné, ale české jídlo to není … Během oběda mě zkoušeli i Colm s Raymondem na informace o České republice, ale byl tam hrozný hluk a já jsem rozumněl vždy až na potřetí. Chvilku se mi snažil pomáhat Rónán, ale potom to vzdali a začali se bavit spolu. To už jsem se nechytal vůbec. Jednu chvíli ani nevím, o čem se tam vlastně bavili.
Po obědě jsem začal pracovat na vlastním kódu webové stránky. Chvilku mi trvalo, než jsem nainstaloval PSPad a Total Commandera, protože bez nich jsem nebyl schopen pracovat. Než jsem se zorientoval v kódu, tak mi to docela trvalo. Poté jsem začal se změnami a snad se mi povedlo to, co po mě chtěli. Ještě jsem měl pracovat na vzhledu, ale na to už mi nezbylo moc času, tak z toho nic nebylo. No možná zítra.
Poté jsme se začali loučit a každý se mě asi 5x zeptal, jestli jsem OK. Asi je to tu tak nějak zvykem. Po rozloučení jsme se opět s Rónánem vydali k domovu. Cesta probíhala docela v pohodě a opět jsme probírali spoustu věcí. Když jsme se bavili takhle ve dvou, tak většinou i vím, o čem se bavíme . Vyložil mě doma s tím, že se zase uvídíme asi za 13 hodin, což nebyla zase až tak příjemná představa .

Předchozí: Nedělní vaření
Následující: Botanická zahrada