Dnes jsem vstával asi v 10 hodin a dole jsem potkal snídajícího Letyna, jak nahrává do počítače CDčka z nově půjčené knihy. Posnídal jsem a šel jsem na počítač opět hledat práci. To mi vydrželo asi do 3 hodin odpoledne.
Letyn mezitím vyrazil do města. Chtěl nakoupit v Tescu a taky sháněl prázdná CDčka na pálení. Šel tedy pěšky a hledal cestou nějaký obchod. Cestou se zastavil v knihovně, kde si chvíli pobyl na Internetu a pak hledal nějaké vhodné knížky ke čtení. Protože žádné nenašel, pokračoval v cestě do města. Došel až skoro do centra než objevil první obchod. Tam konečně koupil CDčka a vydal se ještě do Tesca, kde si udělal velký nákup. Pak se autobusem dopravil až domů.
Po návratu si šel chvíli číst a když jsem opustil počítač, šel si studovat cosi k práci. Já jsem šel vařit oběd. Měli jsme hranolky s karbanátkem. Při vaření mě opět přepadla depka.
Protože bylo dneska velice pěkné počasí, rozhodl jsem se vydat ven. Bylo asi 17 hodin a protože jsem chtěl jít večer na aikido, vzal jsem si s sebou i kimono. Venku jsem šel pěšky ulicí Blackhorse Avenue a nakukoval jsem do hospod, jestli někde neshánějí nějakého člověka k výčepu nebo na uklízení. Cestou jsem přemýšlel, co jiného mimo programování ještě umím a napadlo mě aikido . Jenže učit aikido v cizí zemi nejde tak snadno . Těmito myšlenkovými pochody jsem došel až k nápadu, že bych mohl zkusit dělat někde ochranku, nebo hlídače.
Protože jsem už došel až do centra a měl jsem asi půl hodiny čas, rozhodl jsem se zajít na Internet do kavárny a podívat se po nějakém takovémhle místě. Našel jsem hned několik inzerátů, dokonce i se zaškolením a rozhodl jsem se, že na ně zítra odepíši.
Už bylo po sedmé hodině a byl tedy nejvyšší čas vyrazit na aikido. Pěšky jsem se teda vydal ulicí Pearse street směrem k aikidu. Tam jsem dorazil asi za 1 minutu půl osmé a kupodivu jsem tam byl opět první. Vešel jsem do haly, kde se obvykle cvičí a zjistil jsem, že je tam nově nalakovaná podlaha a děsný smrad. Vrátného jsem se tedy zeptal, zda se aikido dneska koná a on odvětil, že prý ano, že brzo začne.
Šel jsem si tedy ven číst, protože uvnitř se opravdu nedalo dýchat. Až asi za 15 minut začali přicházet první lidé. Říkal jsem jim, jak to vypadá v tělocvičně a když přišla ona známá starší paní, která opět vedla trénink (už si taky budu muset zjistit její jméno ), rozhodla, že budeme cvičit v jiné tělocvičně. Bohužel jsme byli tentokrát jen 4, později ještě přišel Lorcan, takže nás bylo 5.
Po tréninku, když jsme uklidili žíněnky, Lorcan se mě vyptával, jak dopadl můj pohovor. Tak jsem začal vyprávět a také jsem mu pověděl o svých mailech do firmy Ocuco. Docela se bavil a divil se přístupu firem. Když jsem chtěl jako vždy platit €5 za trénink, řekl, že prý když jsem nezaměstnaný, mám platit jen 4 eura. Měl jsem jen pětieurovku a on mi vrátil 2 eura a říkal, že to je dobrý. Pak se mě ještě zeptal, jestli s nimi jdu do hospody. Samozřejmě jsem souhlasil a Lorcan mě tam svezl autem.
Tentokrát jsme byli v jiné hospodě, než posledně. Lorcan se mě ptal, co si dám, objednal to a zaplatil. Dal jsem si Guinnesse. Mezitím jsme si šli sednout ke stolu. S námi tam seděli nějací Lorcanovi známí z aikida, já jsem je ale ještě neviděl. Když jsem se s někým bavil, tak se dalo rozumnět, ale když se bavili mezi sebou, nerozumněl jsem skoro vůbec. Oni se tam smáli a já nikdy nevěděl čemu . Jen jsem pochytil, že bude nějaká aikido stáž v Corku a v Belfastu.
Když jsme dopili a vyšli z hospody, Lorcan mi nabídl, že mě sveze, protože bydlí v Blanchardstownu a můj dům má při cestě. Souhlasil jsem a chtěl jsem ještě srovnat to pivo, ale on říkal, že prý to je dobré. Řekl jsem tedy, že budu platit příště .
Cestou domů jsem vyzvídal, co to říkali o stážích. Prý je příští týden v Corku Endo sensej z Japonska a Lorcan se ptal, jestli chci jet, že mě klidně vezme autem. Když mi ale řekl, že to stojí přes €70, musel jsem to odmítnout . Snad příště.
Lorcan mě vysadil až před domem, tak jsem se rozloučil a říkal jsem, že se uvidíme zase až ve čtvrtek, protože v sobotu jedeme na výlet. Doma Letyn s Emilií koukali na film, Ondra nahoře spal. Přišel prý z práce vyřízený a šel si hned lehnout. Protože jsem byl taky docela utahaný, šel jsem spát také. Byla už skoro půlnoc.

Předchozí: Pohovor v Phorestu
Následující: Stěhování Simony