Ráno jsme se probudili s Ondrou téměř současně. Letyn už byl vzhůru, seděl u počítače a chatoval (zase - včera večer tvrdil, že skoro nechatuje ). Šel jsem si dát po ránu sprchu, ale tekla jen studená voda. Rychle jsem se tedy osprchoval a Ondrovi jsem doporučil, ať to nedělá, že nám Letyn vypotřeboval teplou vodu. Letyn říkal, že prý to byla Laurence . Prostě velká frekvence lidí v neděli po ránu.
Když jsme s Ondrou asi v půl jedenácté snídali, Letyn se zvedl od počítače a říkal, že jede pryč. Včera jsme se domluvili, že po ránu dojde do Sparu na nákup (docházel nám chleba a vajíčka), a udivilo nás, že jede pryč. Ptali jsme se proto kam. Řekl, že na šachový turnaj. Připomněli jsme mu tedy nákup a on se ohradil, že na něj zapomněl a že do Sparu si mame dojít sami. Říkali jsme mu, že s tím včera souhlasil a je na řadě s chlebem, ale on se rozzuřil a začal říkal, že musel povídat s Péťou. Jeho tón byl dost nepříjemný. Cituji: "Sorry, ale Péťa je důležitější než vaše vajíčka a chleba.". My s Ondrou si to nemyslíme, protože jsme hladoví. To, že vajíčka byly na bábovku a společnou večeři, ho nezajímalo, ale večeři si určitě dá. Rozzuřený odběhl na šachy. Někdy ho prostě nechápem .
Ondra se tedy obětoval a že prý do obchodu odpoledne dojde. Chvíli jsme povídali s Emilií, Ondra si pak šel si psát mail na počítač a já nahoru číst.
Asi ve dvě jsme začali dělat provizorní obídek. Já jsem si dal rajskou polévku a přidal jsem do ní rýži z minulého týdne. Byla to bašta, jen mi k ní chybělo maso. Ale příště si nějaké koupím a bude to lepší. Ondra si dal chleba a pak vyrazil do obchodu. Já jsem zatím kecal s Laurence.
Když se Ondra vrátil, začal vařit steak s bramborem. Zase jsem slyšel onu známou větu, že kdyby Ondra nebyl programátorem, byl by kuchařem . Když jsem ho viděl, jak mu olej ze steaku prská metr vysoko, pomyslel jsem si, že je docela štěstí, že mu to programování tak jde . Ondra koupil dvě pivka a tak jsme si je po obídku pěkně vypili a kecali jsme v kuchyni asi hodinu.
Po 16té hodině se Ondra pustil do míchání těsta na naši superbábovku a já psal deníček. Během zadělávání těsta se vrátila Emilie z výletu do botanické zahrady a říkala, že je skvělá. Je tam hodně velká zahrada a několik skleníků s kytičkami. Taky se tam někdy vypravím. Už se na to připravuji druhý týden .
Když Ondra namíchal těsto na bábovku, šel si nahoru číst. Já jsem v kuchyni hlídal a psal zatím deníček. Za chvíli volal Letyn, co to prý měl koupit. Tak jsem mu říkal, že Ondra už nakoupit byl a on se podivil .
Mezitím se upekla bábovka a tak jsem jí šel potírat rozehřátou čokoládou. Ondra ji dal ale rozehřívat příliš brzy, takže zase stihla zcukernatět. Spravila to až trocha oleje, ale stejně to nebylo ono.

Když Letyn přišel z nákupu, prací prášek, který jsem potřeboval, stejně nedonesl, protože nebyl v Tescu, ale v Dunnes Stores, kde je drahý. Budu muset tedy jít zítra nakupovat, protože moje zásoba ponožek se hodně ztenčila .
Asi v 19 hodin jsme začali s vařením šunkafleků. Letyn chtěl pomáhat, tak jsem ho zaúkoloval, aby osmažil maso a vařil špagety. Masa bylo půl kila, špaget kilo a tak jsme je museli vařit nadvakrát. Já jsem zatím pokračoval ve psaní deníčku.
Když už bylo maso skoro usmažené, začal najednou Letynovi zvonit telefon. Bežel tedy nahoru a zvedl to. Volala Péťa. A za chvíli jsem slyšel hrozivý dupot a Letyn hlasitě pronesl: "Budu potřebovat počítač.". A než jsem se nadál, byl jsem bez počítače. Žádné slůvko prosím nebo něco takového, prostě přišel a počítač mi vzal. Jentak tak jsem si to stihl uložit. Šel jsem pak za Ondrou nahoru a on se mi hned smál, že mi ráno říkal, ať si užiju počítač, protože až přijde Letyn, že o něj přijdu. Pak jsme si z Letyna zase dělali dobu srandu. Tím také skončilo Letynovo vaření.
Šel jsem tedy dosmažit maso a nakrájet ho, a dát vařit druhou půlku špaget. Když byla i druhá várka špaget uvařena, začal jsem pomalu nestíhat. Potřeboval jsem nakrájet bábovku, protože jsem potřeboval plech, rozmíchat 10 vajec s mlékem a vymoučit plech. Špagety děsně rychle stydly. Zavolal jsem si tedy na pomoc Ondru, protože Letyn se od počítače nemohl odtrhnout . Společnými silami jsme to nakonec zvládli a o chvíli později se už šunkafleky pekly v troubě.
Jídla byla velká hromada, máme to s Letynem na 3 dny. Trošku jsem neodhadl množství a málem se mi to nevešlo ani na pekáč. Ale byla to bašta.

Večer jsme koukali v obýváku chvíli na film v televizi, kluci šli potom spát, já jsem ještě nahrával deníček a fotky na web. Po půlnoci jsem šel také spát.

Fotky z vaření

Předchozí: Výlet do Tipperary
Následující: Letynův první den v práci