Dnes jsem opět brzy ráno zabral počítač a hledal jsem práci. Okolo poledne jsem dostal hlad a rozhodl jsem se uvařit si svoji hrachovou kaši s párkem. Těšil jsem se na ni jako malý kluk, protože čočku, hrách a fazole mám rád .
Přečetl jsem si tedy recept od maminky a hned jsem se zarazil, protože se hrách má vařit 2-3 hodiny. Zklamaně jsem ho tedy osolil, dal vařit a šel jsem se nadlábnout chlebem, protože 3 hodiny bych už bez jídla nevydržel . Mezitím, co se hrách vařil, jsem četl knížku. Letyn zabral na celé odpoledne počítač a za odpoledne mu 2x zvonil telefon. Volali mu ze dvou firem a má prý přijít na pohovor. První bude mít v pondělí v Droghedě, což je asi 30 mil severně od Dublinu a druhý na jihu Dublinu ve čtvrtek. Byl šťastný jako blecha - ani se mu nedivím .

Já jsem průběžně pořád ochutnával hrách, ale on pořád neměknul. Po asi 4 hodinách mi došla trpělivost a hrách jsem zcedil a pokoušel jsem se ho rozmačkat lžící. Nepodařilo se mi to, byl tvrdý jak beton. Uvařil jsem si tedy trošku bramborové kaše z prášku, několik lžic hrachu jsem do toho zamíchal a osmahl jsem si na pánvičce párečky. Jídlo to bylo dobré, jen hrách byl trošku tvrdší. Zbytek hrachu jsem vyhodil (vařil jsem ho půl kila - množství ještě nemám v oku ), protože tohle už bych nejedl. Jen jsem nevěděl, kde mohli udělat soudruzi z NDR chybu. Po dvou dnech mi mamka říkala, že recept byl špatně, že prý se hrách musí vařit neosolený, jinak nezměkne. Rozhodl jsem se tedy hrachovou kaši zopakovat příští týden.

Když jsem dojedl, bylo už skoro 17 hodin a my jsme se s Letynem museli jít chystat na cestu do města. Dohodl jsem totiž s Peterem z Poska (co jsem ho potkal minulý čtvrtek v Dunhaughlinu na pohovoru) hospodu. Měli jsme se sejít v 18 hodin na O'Connell street u kovové věže. Z autobusu jsme vystoupili na nábřeží a asi po 200m vidíme, jak z jiného autobusu vystupuje Ondra. Jel rovnou z práce. Přidal se tedy k nám a šli jsme na smluvené místo.
U monumentu byly hromady lidí, ale Petera jsme tam neviděli. Volal jsem mu tedy a on říkal, že prý trčí v zácpě a že dorazí do 5 minut. Po 20 minutách tam byl jak na koni . Vyrazili jsme tedy hledat hospodu. Ondra měl informace od kolegy z práce, že na Parnell street je hospoda, kde mají 3 piva za 10 eur. Hospodu jsme našli až po Ondrově telefonátu zmíněnému kolegovi a jeho další radě.

Hospůdka to byla pěkná, měli tam velká plátna na Galský fotbal a zrovna tam vysílali nějaký zápas. Šli jsme si sednout do patra, kde měli kožené sedačky. Dali jsme si nejprve každý jednoho Guinnesse, další rundu jsme dávali bez Petera a objednali jsme si Forster. Byla to výhodná koupě, 3 piva za 10 euro. Peter nám povídal, kde se v Dublinu dá koupit co levného (např. kradené kolo ), jak sem z Polska převážel cigarety a pak je tu prodával atd. Prý bude příští týden nastupovat do McDonaldu na O'Connell street. Chtěl dělat hlavně v noci, protože noční směny jsou téměř 3x lépe placené.

Okolo osmé hodiny jsme se zvedli a šli jsme na autobus. Peter měl totiž ještě nějaké posezení u kamarádů v Ashtownu (to je tam kde bydlíme) a tak musel odejít. Jeli jsme stejným autobusem.
Když jsme dorazili domů, byla obvyklá bitva o počítač. Letyn na něj ztratil nárok, protože už ho okupoval celé odpoledne a tak ho zabral Ondra. Když si vyřídil všechny maily, vrhl jsem se i já vyřídit 14 dní staré maily. Měl jsem jich tu už pěknou hromádku. Kluci šli už spát. Ještě před půlnocí jsem počítač předal Simoně a šel jsem taky chrupkat, protože zítra nás čeká brzké vstávání a výlet do palírny .

Fotky z dnešního dne

Předchozí: Hospoda s aikidisty
Následující: Výlet do palírny