sobota 23. 4. 2005
Výlet do Tipperary
Na dnešek jsme měli dohodnutý výlet s Liborem do county Tipperary. Chtěli jsme se jet podívat na zříceninu hradu a kláštera Rock of Cashel, do muzea staré IRA a do údolí Glen of Aherlow. Protože Tipperary je přes 2 hodiny cesty z Dublinu, Libor stanovil odjezd od nás na 8:30.
Vstávali jsme tedy o půl osmé, nasnídali jsme se a udělali obvyklé svačinky. Já jsem očekával dlouhý den, a proto jsem si udělal 5 dvojchlebů. Kluci se mi smáli, ale večer litovali a smutnili, že nemají co jíst.
Libor přijel téměř přesně, takže jsme nasedli do auta a vyrazili jsme do Tipperary. Cesta na první naši atrakci trvala asi 2 a půl hodiny. Zastavili jsme na parkovišti pod zříceninou hradu, já jsem si dal jeden chlebík na zahřátí
a vydali jsme se na kopec. Zajímavé bylo, že skála, na které byl postaven hrad, je jediná široko daleko. Traduje se tu pověst, že prý ďábel letěl okolo a nesl obrovský balvan z hor, které jsou nedaleko. Cestou uviděl sv. Patrika, jak chce založit klášter, lekl se a balvan pustil. Tam kam dopadl potom postavili hrad.
Vylezli jsme tedy do kopce po silnici a vešli do jedné budovy, která byla opravena i se střechou a sloužila jako hlavní stan pro návštěvníky. Tam jsme ukázali naše kartičky místo placení vstupného a oni nám řekli, že musíme chvíli počkat, než začne další prohlídka. Mezitím jsme si prohlédli mini muzeum, které bylo v těchto prostorách. Byl tam například originál kříže sv. Patrika, jehož kopie stojí na původním místě venku. Tento kříž už vůbec nepřipomínal kříž, protože mu chyběla horní část
a zbylo jen podivné torzo. Také střecha tu byla neobvyklá. Byla nová, ale prý postavena podle originálu. Na konci každého trámu byla vyřezána nějaká postavička a celé to bylo pěkně malované.
Asi po 15 minutách přišel průvodce a vedl nás do horního patra této budovy. Tam byla jediná zařízená místnost v tomto hradě. Když jsme si tuto místnost prohlédli, vyšli jsme na nádvoří hradu a viděli jsme kopii kříž sv. Patrika. Tam jsme se také dozvěděli nějaké legendy o něm. Následovala prohlídka vnitřní části hradu.
Hrad neměl střechu, ani podlahy, pouze vysoké stěny. Půdorys byl tvaru kříže s velikánskou věží uprostřed. Původně v ní prý visel zvon, ale nyní byla jen uprostřed díra a pršelo tam. V nejzazší části od vchodu byly hroby a také hrobka s ostatky jednoho ze zakladalelů hradu.
Poté jsme vyšli na opačnou stranu hradu a uviděli jsme v dálce zříceniny kláštera, kam jsme se vydali po dokončení prohlídky hradu. Když jsme obcházeli hrad zvenku, nedalo se nevšimnout si kulaté obranné věže, která sloužila pro uschování cenností v případě napadení hradu. Okolo celého hradu bylo spousta hrobů a trávy. Když jsme obešli téměř celý hrad, vstoupili jsme do Carmacovy kaple, která byla k hradu přistavěna z boku. Do této kaple vedli zajímavé novodobé prosklené dveře a trčely tam jak bolavý palec.
Uvnitř byla nádherně zachovalá výzdoba původních dveřních oblouků a také nějaké fresky v kapli byly znatelné. V místě, kde se spojovalo místo pro oltář se zbytkem kaple, byly ve stropě vytesány nějaké hlavy.
V kapli nás průvodce opustil a my si mohli prohlížet hrad dále. Vydali jsme se tedy zpět okolo a fotili jsme hrad ze všech stran. V jednom rohu u hradeb byl veliký kříž, který ale v 60. letech zasáhl blesk a poničil horní část. Ta nyní leží vedle kříže na zemi a postupně zarůstá travou. Chtěli jsme si také vyfotit vyhlídku na vzdálené hory, ale bohužel byla mlha, takže jsme nic neviděli.
Když jsme si hrad celý znovu prošli, rozhodli jsme se vydat k blízkým zříceninám kláštera. O tomto klášteru se traduje legenda, že jednoho dne měl nejvyšší mnich zlý sen o tom, že ho mniši chtějí zradit. Vyhnal je proto z kláštera a pozval tam mnichy úplně jiného řádu. Okolo zřícenin kláštera byla ohrada a pastva pro krávy.
Protože jsme neviděli žádnou branku, rozhodli jsme se přelézt malou zídku a jít přímo přes louku. Krávy vidět nebylo, zato bylo všude vidět, že tu jsou. Kolem nás bylo kupa kravích lejn. Tráva byla vysoká a mokrá a my museli dávat velký pozor, kam šlapeme. Došli jsme až do kláštera a začali si ho prohlížet. Byl docela veliký a zřejmě sloužil místním "gangům" jako útočiště, protože jsme uvnitř nalezli hromady odpadků, lahví a plechovek. Když jsme si klášter prohlédli, zjistili jsme, že z druhé strany vede chodníček směrem k silnici. Bohužel téměř u branky k silnici ležely vedle chodníčku z obou stran krávy. Libor prohlásil, že tamtudy nejde, Letyn se přidal. Já jsem říkal, že přece krávy nejsou nebezpečné a jako správný kluk z vesnice jsem prohlásil, že to projdu. Ondra se po dlouhém přemlouvání přidal. Letyn s Liborem šli fotit klášter z druhé strany a my s Ondrou jsme se připravovali na náš odvážný kousek. Z dálky jsme zkontrolovali, jestli mezi krávami není nějaký býk. Nebyl.
Měli jsme plán. Kdyby nás krávy napadly, jeden poběží k brance na silnici a druhý zpět do kláštera. Tím jsme chtěli krávy zmást. Cestou jsme přemýšleli, jak rychle může taková kráva běžet. Pomalým krokem jsme se přibližovali ke kravám. Říkal jsem Ondrovi, ať jim nekouká do očí, že to by je mohlo rozdráždit (někde jsem o tom četl ). Tak jsme se přibližovali blíž a blíž. Všechny krávy na nás koukaly. Když už jsme byli uprostřed stáda, všimli jsme si jedné krávy, která stála asi 20m od nás, jak nás tak nevraživě pozoruje. Trošku jsme začínali dostávat strach, ale šli jsme dál. Přibližovali jsme se k nejkritičtějšímu místu naší cesty. Krávy tu ležely jen asi 2m od chodníčku. Když jsme procházeli okolo jedné, hlasitě si odfrkla a my couvli o dva kroky zpět. Najednou se tato kráva začala stavět. Couvli jsme o dalších pět kroků. Znovu si odfrkla a krávy se začaly zvedat hromadně. Asi to byla nějaká vůdkyně.
Rozhlédli jsme se okolo sebe a všimli jsme si, že se nás krávy pokouší obklíčit zleva. Zároveň se začaly zprava připravovat k frontálnímu útoku. Naposledy jsme se rozmýšleli, zda projdeme, nebo se vrátíme. Pak nás ale dostala jedna kráva, která nám zatarasila cestu k brance a ještě si u toho ulevila. Cesta dopředu už nebyla. Cestu zpět nám začaly krávy rychle uzavírat (asi nejsou tak blbé, jak jsme si mysleli a mají smysl pro strategii
). Rozhodli jsme se proto vrátit a začali jsme pomalu ustupovat. Když jsme se dostatečně vzdálili, krávy obsadily celou cestu a my nevěděli, jestli nebudou útočit. Proto jsme rychle zatočili a přes trávu jsme se vydali stejnou cestou, jako když jsme přišli. Libor s Letynem už na nás čekali u zídky a smáli se nám. My jsme ale říkali, že to byl čestný ústup, protože přece se nenecháme zmasakrovat nepřítelem, který nás přečíslil tak 10x a je větší .
Od kláštera jsme se vrátili zpět k hradu a vyrazili jsme ještě kousek po silnici za město, protože Libor si chtěl pořídit pěknou fotku hradu z dálky. Pak jsme se vydali zpět na parkoviště, kde jsme chutně posvačili. Najedení a napití jsme se vydali na další cíl našeho výletu, do města Tipperary.
Město nebylo daleko a byli jsme tam hned. Zaparkovali jsme na neplaceném parkovišti a vydali jsme se hledat muzeum staré IRA. Po chvíli chození po městě jsme objevili informační ceduli a na ní jsme nalezli, že muzeum se nachází v areálu plaveckého bazénu. Ten jsme nalezli rychle. Hned u vchodu byly 4 vitrínky, ve kterých byly fotky exponátů nacházejících se v muzeu v jiném městě. Byli jsme zklamáni. Bylo tam jen asi 10 stejných fotek nějakého chlápka s kulovnicí a pár fotek různých zbraní. Vydali jsme se tedy zpět k autu.
Dalším plánem byla vyhlídka na údolí Glen of Aberlow. Cestou jsme malinko zabloudili, protože Letyn zase navigoval. Nakonec jsme nalezli parkoviště a tak jsme tam nechali auto a vydali se po cestě podle nějakého ukazatele na Mass Rock. Trošku pršelo a cesta byla samé bláto. Míst k vyhlídce byla spousta, ale byla obrovská mlha, takže jsme neviděli vůbec nic. Těšili jsme se alespoň na Mass Rock. Tam jsme došli asi za půl hodiny. K našemu sklamání tam byl jen malinký kamínek asi 1x2m, který vypadal jak kus betonu.
Vrátili jsme se tedy zpět k autu, posvačili jsme a vydali se na cestu ke klášteru Holycross. Tento klášter byl totálně zdevastovaný, ale v 70. letech začali místní dobrovolníci s jeho obnovou. Dnes už je více než půlka kláštera obnovena a slouží se v něm pravidelně mše.
Vešli jsme do kostela a viděli jsme obrovské prostory s mnoha lavicemi, občas byla vidět i televize, která umožňovala lepší výhled na kněze, konajícího bohoslužbu. V kostele byla také kupa výzdoby, k jedné z nich patřila i vitrínka s křížem, ve kterém byla ukryta tříska s kříže, na kterém byl ukřižovánk Ježíš Kristus. Když jsme si prohlédli kostel, prošli jsme se i po okolí kláštera a vyfotili jsme si ho i se sochami, které stáli všude okolo.
Odsud jsme již vyrazili na cestu domů. Libor ještě plánoval jednu zastávku v hospodě, která byla uváděna v průvodci jako nejlepší. Opravdu, když jsme vcházeli, všiml jsem si, že vedle vchodu byl titul "nejlepší hospoda za rok 2004". Vešli jsme tedy dovnitř a rohlédli jsme se. Hospoda vypadala úplně jinak než ty, které známe. Byly tam ohromné regály s pitím, kam se člověk podíval. Na sezení tam moc místa nebylo. Spíše to na mě působilo dojmem vinného sklípku než hospody. Objednali jsme si tedy piva, Libor čaj a sedli jsme si k jedinému stolu u kamen, který se ještě děsně viklal. Pomohli dva pivní tácky pod nohy.
V hospodě jsme poseděli jen chvilku a pak jsme se vydali konečně na cestu domů. Protože si Libor chtěl od nás nahrát fotky, stavovali jsme se u něj doma pro notebook. Při té příležitosti jsme si prohlédli jeho bejvák. Byl super. Jen trochu nepraktický na vytápění a Libor sám říkal, že se to v zimě vytopit nedá.
Pak jsme vyrazili k nám domů. Tam jsme propojili počítače a začala výměna fotek. Ondra zatím vařil polévku k večeři. Libor se s námi potom rozloučil a řekl, že pokud budeme zase chtět někam jet, máme se ozvat. My jsme se navečeřeli a protože už bylo skoro 22 hodin, šli jsme koukat do obýváku na televizi. Spát jsme šli okolo půlnoci, protože jsme byli pěkně unaveni.
Fotky z výletu
Vstávali jsme tedy o půl osmé, nasnídali jsme se a udělali obvyklé svačinky. Já jsem očekával dlouhý den, a proto jsem si udělal 5 dvojchlebů. Kluci se mi smáli, ale večer litovali a smutnili, že nemají co jíst.
Libor přijel téměř přesně, takže jsme nasedli do auta a vyrazili jsme do Tipperary. Cesta na první naši atrakci trvala asi 2 a půl hodiny. Zastavili jsme na parkovišti pod zříceninou hradu, já jsem si dal jeden chlebík na zahřátí
a vydali jsme se na kopec. Zajímavé bylo, že skála, na které byl postaven hrad, je jediná široko daleko. Traduje se tu pověst, že prý ďábel letěl okolo a nesl obrovský balvan z hor, které jsou nedaleko. Cestou uviděl sv. Patrika, jak chce založit klášter, lekl se a balvan pustil. Tam kam dopadl potom postavili hrad.
Vylezli jsme tedy do kopce po silnici a vešli do jedné budovy, která byla opravena i se střechou a sloužila jako hlavní stan pro návštěvníky. Tam jsme ukázali naše kartičky místo placení vstupného a oni nám řekli, že musíme chvíli počkat, než začne další prohlídka. Mezitím jsme si prohlédli mini muzeum, které bylo v těchto prostorách. Byl tam například originál kříže sv. Patrika, jehož kopie stojí na původním místě venku. Tento kříž už vůbec nepřipomínal kříž, protože mu chyběla horní část
a zbylo jen podivné torzo. Také střecha tu byla neobvyklá. Byla nová, ale prý postavena podle originálu. Na konci každého trámu byla vyřezána nějaká postavička a celé to bylo pěkně malované.
Asi po 15 minutách přišel průvodce a vedl nás do horního patra této budovy. Tam byla jediná zařízená místnost v tomto hradě. Když jsme si tuto místnost prohlédli, vyšli jsme na nádvoří hradu a viděli jsme kopii kříž sv. Patrika. Tam jsme se také dozvěděli nějaké legendy o něm. Následovala prohlídka vnitřní části hradu.
Hrad neměl střechu, ani podlahy, pouze vysoké stěny. Půdorys byl tvaru kříže s velikánskou věží uprostřed. Původně v ní prý visel zvon, ale nyní byla jen uprostřed díra a pršelo tam. V nejzazší části od vchodu byly hroby a také hrobka s ostatky jednoho ze zakladalelů hradu.
Poté jsme vyšli na opačnou stranu hradu a uviděli jsme v dálce zříceniny kláštera, kam jsme se vydali po dokončení prohlídky hradu. Když jsme obcházeli hrad zvenku, nedalo se nevšimnout si kulaté obranné věže, která sloužila pro uschování cenností v případě napadení hradu. Okolo celého hradu bylo spousta hrobů a trávy. Když jsme obešli téměř celý hrad, vstoupili jsme do Carmacovy kaple, která byla k hradu přistavěna z boku. Do této kaple vedli zajímavé novodobé prosklené dveře a trčely tam jak bolavý palec.
Uvnitř byla nádherně zachovalá výzdoba původních dveřních oblouků a také nějaké fresky v kapli byly znatelné. V místě, kde se spojovalo místo pro oltář se zbytkem kaple, byly ve stropě vytesány nějaké hlavy.
V kapli nás průvodce opustil a my si mohli prohlížet hrad dále. Vydali jsme se tedy zpět okolo a fotili jsme hrad ze všech stran. V jednom rohu u hradeb byl veliký kříž, který ale v 60. letech zasáhl blesk a poničil horní část. Ta nyní leží vedle kříže na zemi a postupně zarůstá travou. Chtěli jsme si také vyfotit vyhlídku na vzdálené hory, ale bohužel byla mlha, takže jsme nic neviděli.
Když jsme si hrad celý znovu prošli, rozhodli jsme se vydat k blízkým zříceninám kláštera. O tomto klášteru se traduje legenda, že jednoho dne měl nejvyšší mnich zlý sen o tom, že ho mniši chtějí zradit. Vyhnal je proto z kláštera a pozval tam mnichy úplně jiného řádu. Okolo zřícenin kláštera byla ohrada a pastva pro krávy.
Protože jsme neviděli žádnou branku, rozhodli jsme se přelézt malou zídku a jít přímo přes louku. Krávy vidět nebylo, zato bylo všude vidět, že tu jsou. Kolem nás bylo kupa kravích lejn. Tráva byla vysoká a mokrá a my museli dávat velký pozor, kam šlapeme. Došli jsme až do kláštera a začali si ho prohlížet. Byl docela veliký a zřejmě sloužil místním "gangům" jako útočiště, protože jsme uvnitř nalezli hromady odpadků, lahví a plechovek. Když jsme si klášter prohlédli, zjistili jsme, že z druhé strany vede chodníček směrem k silnici. Bohužel téměř u branky k silnici ležely vedle chodníčku z obou stran krávy. Libor prohlásil, že tamtudy nejde, Letyn se přidal. Já jsem říkal, že přece krávy nejsou nebezpečné a jako správný kluk z vesnice jsem prohlásil, že to projdu. Ondra se po dlouhém přemlouvání přidal. Letyn s Liborem šli fotit klášter z druhé strany a my s Ondrou jsme se připravovali na náš odvážný kousek. Z dálky jsme zkontrolovali, jestli mezi krávami není nějaký býk. Nebyl.
Měli jsme plán. Kdyby nás krávy napadly, jeden poběží k brance na silnici a druhý zpět do kláštera. Tím jsme chtěli krávy zmást. Cestou jsme přemýšleli, jak rychle může taková kráva běžet
. Pomalým krokem jsme se přibližovali ke kravám. Říkal jsem Ondrovi, ať jim nekouká do očí, že to by je mohlo rozdráždit (někde jsem o tom četl ). Tak jsme se přibližovali blíž a blíž. Všechny krávy na nás koukaly. Když už jsme byli uprostřed stáda, všimli jsme si jedné krávy, která stála asi 20m od nás, jak nás tak nevraživě pozoruje. Trošku jsme začínali dostávat strach, ale šli jsme dál. Přibližovali jsme se k nejkritičtějšímu místu naší cesty. Krávy tu ležely jen asi 2m od chodníčku. Když jsme procházeli okolo jedné, hlasitě si odfrkla a my couvli o dva kroky zpět. Najednou se tato kráva začala stavět. Couvli jsme o dalších pět kroků. Znovu si odfrkla a krávy se začaly zvedat hromadně. Asi to byla nějaká vůdkyně.
Rozhlédli jsme se okolo sebe a všimli jsme si, že se nás krávy pokouší obklíčit zleva. Zároveň se začaly zprava připravovat k frontálnímu útoku. Naposledy jsme se rozmýšleli, zda projdeme, nebo se vrátíme. Pak nás ale dostala jedna kráva, která nám zatarasila cestu k brance a ještě si u toho ulevila. Cesta dopředu už nebyla. Cestu zpět nám začaly krávy rychle uzavírat (asi nejsou tak blbé, jak jsme si mysleli a mají smysl pro strategii
). Rozhodli jsme se proto vrátit a začali jsme pomalu ustupovat. Když jsme se dostatečně vzdálili, krávy obsadily celou cestu a my nevěděli, jestli nebudou útočit. Proto jsme rychle zatočili a přes trávu jsme se vydali stejnou cestou, jako když jsme přišli. Libor s Letynem už na nás čekali u zídky a smáli se nám. My jsme ale říkali, že to byl čestný ústup, protože přece se nenecháme zmasakrovat nepřítelem, který nás přečíslil tak 10x a je větší .
Od kláštera jsme se vrátili zpět k hradu a vyrazili jsme ještě kousek po silnici za město, protože Libor si chtěl pořídit pěknou fotku hradu z dálky. Pak jsme se vydali zpět na parkoviště, kde jsme chutně posvačili. Najedení a napití jsme se vydali na další cíl našeho výletu, do města Tipperary.
Město nebylo daleko a byli jsme tam hned. Zaparkovali jsme na neplaceném parkovišti a vydali jsme se hledat muzeum staré IRA. Po chvíli chození po městě jsme objevili informační ceduli a na ní jsme nalezli, že muzeum se nachází v areálu plaveckého bazénu. Ten jsme nalezli rychle. Hned u vchodu byly 4 vitrínky, ve kterých byly fotky exponátů nacházejících se v muzeu v jiném městě. Byli jsme zklamáni. Bylo tam jen asi 10 stejných fotek nějakého chlápka s kulovnicí a pár fotek různých zbraní. Vydali jsme se tedy zpět k autu.
Dalším plánem byla vyhlídka na údolí Glen of Aberlow. Cestou jsme malinko zabloudili, protože Letyn zase navigoval
. Nakonec jsme nalezli parkoviště a tak jsme tam nechali auto a vydali se po cestě podle nějakého ukazatele na Mass Rock. Trošku pršelo a cesta byla samé bláto. Míst k vyhlídce byla spousta, ale byla obrovská mlha, takže jsme neviděli vůbec nic. Těšili jsme se alespoň na Mass Rock. Tam jsme došli asi za půl hodiny. K našemu sklamání tam byl jen malinký kamínek asi 1x2m, který vypadal jak kus betonu.
Vrátili jsme se tedy zpět k autu, posvačili jsme a vydali se na cestu ke klášteru Holycross. Tento klášter byl totálně zdevastovaný, ale v 70. letech začali místní dobrovolníci s jeho obnovou. Dnes už je více než půlka kláštera obnovena a slouží se v něm pravidelně mše.
Vešli jsme do kostela a viděli jsme obrovské prostory s mnoha lavicemi, občas byla vidět i televize, která umožňovala lepší výhled na kněze, konajícího bohoslužbu. V kostele byla také kupa výzdoby, k jedné z nich patřila i vitrínka s křížem, ve kterém byla ukryta tříska s kříže, na kterém byl ukřižovánk Ježíš Kristus. Když jsme si prohlédli kostel, prošli jsme se i po okolí kláštera a vyfotili jsme si ho i se sochami, které stáli všude okolo.
Odsud jsme již vyrazili na cestu domů. Libor ještě plánoval jednu zastávku v hospodě, která byla uváděna v průvodci jako nejlepší. Opravdu, když jsme vcházeli, všiml jsem si, že vedle vchodu byl titul "nejlepší hospoda za rok 2004". Vešli jsme tedy dovnitř a rohlédli jsme se. Hospoda vypadala úplně jinak než ty, které známe. Byly tam ohromné regály s pitím, kam se člověk podíval. Na sezení tam moc místa nebylo. Spíše to na mě působilo dojmem vinného sklípku než hospody. Objednali jsme si tedy piva, Libor čaj a sedli jsme si k jedinému stolu u kamen, který se ještě děsně viklal. Pomohli dva pivní tácky pod nohy.
V hospodě jsme poseděli jen chvilku a pak jsme se vydali konečně na cestu domů. Protože si Libor chtěl od nás nahrát fotky, stavovali jsme se u něj doma pro notebook. Při té příležitosti jsme si prohlédli jeho bejvák. Byl super. Jen trochu nepraktický na vytápění a Libor sám říkal, že se to v zimě vytopit nedá.
Pak jsme vyrazili k nám domů. Tam jsme propojili počítače a začala výměna fotek. Ondra zatím vařil polévku k večeři. Libor se s námi potom rozloučil a řekl, že pokud budeme zase chtět někam jet, máme se ozvat. My jsme se navečeřeli a protože už bylo skoro 22 hodin, šli jsme koukat do obýváku na televizi. Spát jsme šli okolo půlnoci, protože jsme byli pěkně unaveni.
Fotky z výletu
Předchozí: Stěhování Simony
Následující: Nedělní vaření