Dnes jsem opět vstával s Ondrou (už se z toho začíná stávat pravidlo ), abych mohl v klidu na počítači hledat práci a odepisovat na inzeráty. Tím jsem strávil celé dopoledne, Letyn si četl knížku. Asi ve dvě hodiny jsme vyhládli a tak jsme šli uvařit hamburgery s hranolky. Po obědě jsme si činnosti vyměnili.
Já jsem se do knížky tak začetl, že jsem málem zapomněl na aikido, které začínalo v 19:30. Rychle jsem se tedy ustrojil, sbalil kimono a vydal jsem se na zastávku. Po chvíli čekání jsem spatřil Simonu, jak se také řítí k zastávce. Říkala, že si jede do centra okouknout další byt, protože shání nějaké levnější ubytování a chce bydlet blíže k centru. Cestou autobusem jsme povídali. Prý je ten byt hned vedle konečné autobusů, ale nakonec se jí nelíbil, protože shání s jednou kamarádkou pokoj a v tomto byla jen manželská postel. Nakonec se rozhodla pro byt u Grand kanálu, přesně naproti místu, kde mám aikido. Ale to jsem trošičku předběhl události.
Na konečné autobusu jsem se se Simonou tedy rozloučil a vydal jsem se velice rychlou chůzí k doju, protože jsem měl trošičku zpoždění. K mému překvapení jsem tam byl již za 9 minut a dokonce první. Bylo už 5 minut před začátkem a já jsem pojal podezření, zda se aikido vůbec koná, nebo jestli zase není v nějaké jiné tělocvičně. Na vrátnici mi ale potvrdili, že jsem tu správně, a že lidé určitě brzy přijdou. Opravdu. Za chvíli se začali hrnout lidé. Rozložili jsme tedy tatami a šli jsme se převléknout.
Tentokrát to byl trénink pro pokročilé a vedla ho opět starší paní se 4.danem jako v pondělí. Neustále mi opravovala Shihonage a Nikjo, protože je dělali jiným způsobem než jsem byl zvyklý a mě to moc nešlo. Pak se mě zeptala, jestli bych nechtěl ukázat nějakou techniku. Řekl jsem si proč ne a předvedl jsem jim Ikedovské kotegeasi. Potom předváděli techniky také ostatní cvičenci. To už jsem byl ale doma, protože to bylo samé iriminage atd.
Po tréninku jsem chtěl zaplatit za pondělní a dnešní trénink, ale paní říkala, že pondělní platit nemusím, že byla ráda, že jsem jim pomohl se začátečníkama. Když jsme se převlékli, zeptali se mě, jestli nechci jít do hospody. Samozřejmě jsem souhlasil . Sedli jsme do auta a jeli jsme někam k Merrion Square. Byla to docela pěkná hospůdka, jen trošku dražší - pivko za skoro 4 eura. Povídal jsem si nejdříve s rusem Olegem, který je architekt a když odešel, tak s chlápkem, který dělá na městském úřadě v Dublinu. Ten mě také pak odvezl autem do Dame street na autobus, protože to měl při cestě.
Chytl jsem předposlední autobus v 11 hodin a za chvíli jsem byl doma. Ondra už spal. Letyn v obýváku učil Simonu česky. Prý se jen zeptala, jak se řekne česky Bye a nakonec z toho byla anglicko-česká a anglicko-italská lekce. Já jsem si četl maily, ale při tom jsem taky leccos pochytil. Znám už několik italských frází, jen Simona si téměř nic nezapamatovala - a to umí 4 jazyky . Ale číst česky se naučila docela rychle. Letyn jí totiž naučil vyslovovat hlásky, ona pak zkoušela číst český text - byl to popis našich fotek, kde se psalo o ní - a docela jí to šlo. Jen tomu nerozumněla - naštěstí.
Protože jsem chtěl zítra vařit hrachovou kaši, dal jsem si ještě na noc namočit hrách do hrnka a šli jsme spát.

Předchozí: Měsíční výročí
Následující: Hrachová kaše