středa 13. 4. 2005
Měsíční výročí
Dneska ráno jsem vstával neobvykle brzo v 7 hodin (už jsem nemohl spát) a tak jsem potkal ještě i Ondru. Protože právě dnes máme měsíční výročí příjezdu do Irska, rozhodli jsme se to večer oslavit v hospodě.
S Ondrou jsem se vydal ven, protože jsem potřeboval dojít nakoupit do Sparu toaletní papír, který nám došel. Příjemná ranní procházka o půl osmé. Ondra samozřejmě zase běžel na autobus, protože nestíhal.
Když jsem se vrátil a nasnídal jsem se, šel jsem dopisovat deníček. Asi o půl desáté přišel dlouho slibovaný opravář odpadů. Chvíli tady okukoval trubky, pak řekl, že je něco ucpaného pod domem a jestli máme číslo na někoho ze Celtic Halls. Volal tam a pak řekl, že si musí zajet pro posilu a že se brzy vrátí. Chvíli po něm odešel i Letyn, který měl mít před polednem pohovor v agentuře. Jeho zážitky jsou přiloženy níže.
Asi v 10 hodin přišel Standa ze Celtic halls, kterého prý opravář probudil a čekal tu na něj. Vyzvídal jsem tedy, jak je složité pořídit si auto, co jeho bydlení atd. Někdy před 11tou přišli znovu opraváři, tentokrát ve dvou a vrhli se nám kopat něco na zahradě. Objevili, že tamní jímka neměla deklík a proto byla trubka zanesená hlínou. Začali ji tedy čistit nejdříve tyčí, později i proudem vody. Taky oznámili Standovi, že to bude dražší, než uváděli.
Standa neměl dost peněz, ale protože byla středa (to obvykle vybírá večer nájem), zaplatil jsem mu za nás tři a už byl rázem v balíku
. Opraváři tady řádili asi hodinu a půl, než nám odpad začal konečně odtékat. Vesele nám tu chodili mezi ulicí a zahradou v botech od bláta skrz obývák, až to tu vypadalo, jako kdybychom chovali užitečné zvíře (od Šimka a Grosmana ). Když odešli, Standa nám obývák i chodbu vytřel, protože říkal, že než sem nažene uklízečku, bude to mít dřív sám.
Když odešel i Standa, zjistil jsem, že v kuchyni něco smrdí. Začal jsem tedy pátrat, odkud se tento odporný zápach odpadu šíří. Objevil jsem, že odpadní trubka, zalepená dříve izolepou, je otevřená, a proto to smrdí. Začal jsem hledat něco, čím bych to zacpal. Vzpomněl jsem si naštěstí na univerzální tmel - namočený toaletní papír - a díru jsem ucpal (už s tím mám mnoho zkušeností z koleje a z horské chaty letošní zimu . Když se vrátil Letyn, přelepili jsme to ještě izolepou.
Já jsem byl z toho opravování nějaký unavený a tak jsem si šel nahoru číst (čti spát). Vzbudil mě až Letynův telefon, kdy mu volala nějaká paní z agentury. Přepis telefonátu je opět přiložen níže.
Večer, když přišel Ondra a ostatní zaplatili svůj nájem maníkovi z Celtic Halls, jsme konečně vyrazili do hospody. Měl jsem od Standy několik tipů. Jen Simona s námi nešla, že prý čeká nějaký telefonát a musí si pokecat s bráchou přes internet. Ale slíbila, že prý s námi půjde do hospody o víkendu.
Šli jsme asi 10 minut v Blackhorse avenue a hned vedle zdi Phoenix parku v místě nazývaném Hole in the wall (díra ve zdi) jsme nalezli pěknou hospůdku. Hned jsme tam zalezli a Ondra objednal první rundu, protože jsme měli dohodu, že kdo sežene práci, zve všechny na pivko. V hospodě jsme pobyli asi 2 hodiny, dali jsme každý dvě pivka (až na Laurence, která pila jen coca-colu) a příjemně jsme si popovídali. Z hospody jsme odcházeli v dobré náladě a mě se trošku motala hlava.
Když jsme přišli domů, nalezli jsme Simonu, jak křičí do notebooku a povídá si s bratrem doma v Sardínii. Byla sranda ji pozorovat i poslouchat, protože italsky mluví strašně rychle, až jsme se s Emilií divili, kdy vlastně dýchá. Protože jsme byli unaveni a opilí, šli jsme spát ještě před půlnocí.
A nyní Letynovy zážitky:
Pohovor mi měl začít v 11:30 v pracovní agentuře 1-800people, tak jsem se v 10 hodin vypravil do města, abych byl trochu v předstihu. Dojel jsem do středu města autobusem a dál pokračoval pěšky až na místo určení. Bylo vedro, byl jsem taky trochu nervózní a tak jsem se začal docela dost potit. Tak jsem si rozepnul bundu a větral jsem. Když jsem došel na místo, měl jsem ještě 20 minut čas a tak jsem si obešel blok abych se podíval, co je v okolí. Bylo to v místech, kde jsem předtím ještě nebyl. Při tom mě zastavil nějaký člověk nabízející nějakou reklamu. S tím jsem si pokecal a šel zpět do agentury.
Vešel jsem do pěkné prostorné místnosti a hned se mě ujal nějaký chlápek, co jako potřebuju. Poslal mě sednout za dveře do takový malý místnůstky, že tam za mnou pošle tu ženskou. Ta místnůstka byla strašně malinkatá. Bylo tam jenom jedno jedno křeslo a gauč. Víc by se toho tam ani nevešlo. Usadil jsem se na gauč a čekal jsem.
Asi po 3 minutách přišla taková hooodně silná ženská, že prý je Fiona a že se mnou udělá to interview. Ptala se mě na nějaké věci z mého životopisu, proč jsem v Irsku, jak dlouho tam chci být a tak. Mluvila celkem srozumitelně, a tak jsme si docela dobře pokecali. Pak mi ukazovala jeden jejich inzerát na práci a ptala se mě, jestli jsem někdy dělal s těmi programy. Všechno bylo v pohodě, až na Lotus notes. Snažil jsem se jí vysvětlit, že se učím rychle, ale nepomohlo to. Prý jsou toto minimální požadavky a že mě tam holt nemůže poslat. Jinak říkala, že moje angličtina je docela dobrá (doslova: very well)
Tak jsme se spolu rozloučili s tím, že kdyby tam pro mě měli něco jiného, že se mi ozve.
Později odpoledne si tak sedím doma v obýváku a hledám inzeráty na PHP na internetu, když v tom slyším divný zvuk. Nebyl jsem si jistý, co to je, ale pro jistotu jsem vyběhl do patra do našeho pokoje, kde už stál Pavel a podával mi můj telefon.
Představil jsem se, ale vůbec nic jsem neslyšel. Běžel jsem i s telefonem ven, protože tam je lepší signál. Z tý ženský vylezlo, že je z nějaký agentury (jméno jsem samozdřejmě hned zapomněl) a že se jim hodím na nějaký inzerát. Ale že je to jenom kontrakt zhruba na 6 týdnů. Nejprve jsem zvažoval, jestli to chci, ale nakonec jsem souhlasil. Byl to docela dlouhý telefon. Ona pořád něco brebentila a já jsem sotva stíhal. Nakonec jsme se nějak dohodli, že ona teda pošle té firmě můj životopis a že se uvidí. Já jsem jí ještě poprosil o zaslání emailu s informacemi o tom kontraktu, ale zatím jsem nic nedostal.
Fotky z dnešního dne
S Ondrou jsem se vydal ven, protože jsem potřeboval dojít nakoupit do Sparu toaletní papír, který nám došel. Příjemná ranní procházka o půl osmé. Ondra samozřejmě zase běžel na autobus, protože nestíhal.
Když jsem se vrátil a nasnídal jsem se, šel jsem dopisovat deníček. Asi o půl desáté přišel dlouho slibovaný opravář odpadů. Chvíli tady okukoval trubky, pak řekl, že je něco ucpaného pod domem a jestli máme číslo na někoho ze Celtic Halls. Volal tam a pak řekl, že si musí zajet pro posilu a že se brzy vrátí. Chvíli po něm odešel i Letyn, který měl mít před polednem pohovor v agentuře. Jeho zážitky jsou přiloženy níže.
Asi v 10 hodin přišel Standa ze Celtic halls, kterého prý opravář probudil a čekal tu na něj. Vyzvídal jsem tedy, jak je složité pořídit si auto, co jeho bydlení atd. Někdy před 11tou přišli znovu opraváři, tentokrát ve dvou a vrhli se nám kopat něco na zahradě. Objevili, že tamní jímka neměla deklík a proto byla trubka zanesená hlínou. Začali ji tedy čistit nejdříve tyčí, později i proudem vody. Taky oznámili Standovi, že to bude dražší, než uváděli.
Standa neměl dost peněz, ale protože byla středa (to obvykle vybírá večer nájem), zaplatil jsem mu za nás tři a už byl rázem v balíku
. Opraváři tady řádili asi hodinu a půl, než nám odpad začal konečně odtékat. Vesele nám tu chodili mezi ulicí a zahradou v botech od bláta skrz obývák, až to tu vypadalo, jako kdybychom chovali užitečné zvíře (od Šimka a Grosmana ). Když odešli, Standa nám obývák i chodbu vytřel, protože říkal, že než sem nažene uklízečku, bude to mít dřív sám.
Když odešel i Standa, zjistil jsem, že v kuchyni něco smrdí. Začal jsem tedy pátrat, odkud se tento odporný zápach odpadu šíří. Objevil jsem, že odpadní trubka, zalepená dříve izolepou, je otevřená, a proto to smrdí. Začal jsem hledat něco, čím bych to zacpal. Vzpomněl jsem si naštěstí na univerzální tmel - namočený toaletní papír
- a díru jsem ucpal (už s tím mám mnoho zkušeností z koleje a z horské chaty letošní zimu . Když se vrátil Letyn, přelepili jsme to ještě izolepou.
Já jsem byl z toho opravování nějaký unavený a tak jsem si šel nahoru číst (čti spát). Vzbudil mě až Letynův telefon, kdy mu volala nějaká paní z agentury. Přepis telefonátu je opět přiložen níže.
Večer, když přišel Ondra a ostatní zaplatili svůj nájem maníkovi z Celtic Halls, jsme konečně vyrazili do hospody. Měl jsem od Standy několik tipů. Jen Simona s námi nešla, že prý čeká nějaký telefonát a musí si pokecat s bráchou přes internet. Ale slíbila, že prý s námi půjde do hospody o víkendu.
Šli jsme asi 10 minut v Blackhorse avenue a hned vedle zdi Phoenix parku v místě nazývaném Hole in the wall (díra ve zdi) jsme nalezli pěknou hospůdku. Hned jsme tam zalezli a Ondra objednal první rundu, protože jsme měli dohodu, že kdo sežene práci, zve všechny na pivko. V hospodě jsme pobyli asi 2 hodiny, dali jsme každý dvě pivka (až na Laurence, která pila jen coca-colu) a příjemně jsme si popovídali. Z hospody jsme odcházeli v dobré náladě a mě se trošku motala hlava.
Když jsme přišli domů, nalezli jsme Simonu, jak křičí do notebooku a povídá si s bratrem doma v Sardínii. Byla sranda ji pozorovat i poslouchat, protože italsky mluví strašně rychle, až jsme se s Emilií divili, kdy vlastně dýchá. Protože jsme byli unaveni a opilí, šli jsme spát ještě před půlnocí.
A nyní Letynovy zážitky:
Pohovor mi měl začít v 11:30 v pracovní agentuře 1-800people, tak jsem se v 10 hodin vypravil do města, abych byl trochu v předstihu. Dojel jsem do středu města autobusem a dál pokračoval pěšky až na místo určení. Bylo vedro, byl jsem taky trochu nervózní a tak jsem se začal docela dost potit. Tak jsem si rozepnul bundu a větral jsem. Když jsem došel na místo, měl jsem ještě 20 minut čas a tak jsem si obešel blok abych se podíval, co je v okolí. Bylo to v místech, kde jsem předtím ještě nebyl. Při tom mě zastavil nějaký člověk nabízející nějakou reklamu. S tím jsem si pokecal a šel zpět do agentury.
Vešel jsem do pěkné prostorné místnosti a hned se mě ujal nějaký chlápek, co jako potřebuju. Poslal mě sednout za dveře do takový malý místnůstky, že tam za mnou pošle tu ženskou. Ta místnůstka byla strašně malinkatá. Bylo tam jenom jedno jedno křeslo a gauč. Víc by se toho tam ani nevešlo. Usadil jsem se na gauč a čekal jsem.
Asi po 3 minutách přišla taková hooodně silná ženská, že prý je Fiona a že se mnou udělá to interview. Ptala se mě na nějaké věci z mého životopisu, proč jsem v Irsku, jak dlouho tam chci být a tak. Mluvila celkem srozumitelně, a tak jsme si docela dobře pokecali. Pak mi ukazovala jeden jejich inzerát na práci a ptala se mě, jestli jsem někdy dělal s těmi programy. Všechno bylo v pohodě, až na Lotus notes. Snažil jsem se jí vysvětlit, že se učím rychle, ale nepomohlo to. Prý jsou toto minimální požadavky a že mě tam holt nemůže poslat. Jinak říkala, že moje angličtina je docela dobrá (doslova: very well
)
Tak jsme se spolu rozloučili s tím, že kdyby tam pro mě měli něco jiného, že se mi ozve.
Později odpoledne si tak sedím doma v obýváku a hledám inzeráty na PHP na internetu, když v tom slyším divný zvuk. Nebyl jsem si jistý, co to je, ale pro jistotu jsem vyběhl do patra do našeho pokoje, kde už stál Pavel a podával mi můj telefon.
Představil jsem se, ale vůbec nic jsem neslyšel. Běžel jsem i s telefonem ven, protože tam je lepší signál. Z tý ženský vylezlo, že je z nějaký agentury (jméno jsem samozdřejmě hned zapomněl) a že se jim hodím na nějaký inzerát. Ale že je to jenom kontrakt zhruba na 6 týdnů. Nejprve jsem zvažoval, jestli to chci, ale nakonec jsem souhlasil. Byl to docela dlouhý telefon. Ona pořád něco brebentila a já jsem sotva stíhal. Nakonec jsme se nějak dohodli, že ona teda pošle té firmě můj životopis a že se uvidí. Já jsem jí ještě poprosil o zaslání emailu s informacemi o tom kontraktu, ale zatím jsem nic nedostal.
Fotky z dnešního dne
Předchozí: Ovocné knedlíky
Následující: Hospoda s aikidisty