Ráno jsem se probudil docela brzy, už v 8 hodin, a téměř jsem viděl i Ondru (jen hodina scházela ). Nasnídal jsem se a nečekaně jsem opět zasedl počítač a koukal jsem po nových inzerátech. Je to strašný žrout času, tohle hledání práce. Denně tím strávím tak 5 hodin .
Když se probudil i Letyn asi v 10 hodin, dožadoval se počítače, ale jeho nátlak jsem vydržel a nedal jsem se . Šel si tedy nahoru číst knížku.
Simona dneska vstávala taky kupodivu brzo, protože měla jít na pohovor do Blanchardstownu do agentury Multiflex. Poradil jsem jí tedy, kde to je a jak se tam dostane, protože agenturu Multiflex důvěrně známe. Odešla asi v půl jedenácté.
Když jsem prohledal všechny počítačové inzeráty, změnil jsem si svůj životopis a začal jsem odepisovat na inzeráty pro hlídače. Asi ve dvě hodiny se vrátila Simona z pohovoru a říkala, že to byla jen příprava na druhý pohovor v úterý, který bude ve společnosti EBay. Zrovna když se chce stěhovat, má možnost pracovat kousek od našeho bydlení . Dělal jsem si z ní pěknou dobu srandu. Simona se pak šla balit, protože prý přijde ve dvě hodiny někdo ze Celtic halls a převezme od ní klíče.
Asi ve dvě hodiny se Letyn rozhodl, že půjde běhat. Já jsem konečně dokončil psaní inzerátů a šel jsem si uvařit něco k jídlu. Dneska jsem dělal omeletku, jak mě ji naučila moje sestřička Evička . A byla moc dobrá.

Odpoledne se tu jen mihla Emilie, rozloučila se se Simonou a hned zase odešla do města, protože prý má sraz s Tamarou. Chvíli po ní dorazil francouzsky mluvící maník ze Celtic halls. Simona si tady s ním dobu povídala francouzsky a já, protože jsem jim nerozumněl jsem si nahoře četl knížku.
Letyn se vrátil asi za hodinu a šel si na počítač zase studovat něco k práci. Někdy před 4tou hodinou si Simona dobalila věci a začala je nosit dolů po schodech. Když jsem ji viděl, jak táhne velkou tašku, šel jsem jí to pomoct. Simona měří asi 160cm a její taška měla skoro 120cm a k tomu měla ještě dvě další. Byla prostě jak teta z Moravy. Protože venku svítilo nádherně sluníčko, nabídl jsem se, že jí to pomůžu až k autobusu. Rozloučila se tedy s Letynem a vyrazili jsme.
Než se nám podařilo přejít silnici, viděli jsme kolem projet 5 autobusů za sebou. Taky jsme pak na zastávce čekali pěkně dlouho. Simona povídala, že se jí do nového bytu moc nechce, protože se jí tady prý docela líbilo a byla tu sranda. Tam prý ji čekají jen 2 číňani . Když přijel autobus, rozloučil jsem se také (domluvili jsme se ale, že zajdeme příští týden někam do hospody ), ještě jsem jí tu velkou tašku donesl do autobusu a šel jsem domů.
To nošení zavazadel mě tak zmohlo, že jsem si šel nahoru zdřímnout a probudil jsem se až skoro v 18 hodin. Prohlédl jsem si svoji sbírku receptů a rozhodl jsem se, že si dnes k večeři udělám nudle se skořicí.
Vydal jsem se tedy do Sparu na nákup. Na cestu jsem si vzal slovníček a učil jsem se slovíčka. Ve Sparu jsem chvíli hledal, ale nakonec jsem skořici (s pomocí slovníku) přece jen našel. Koupil jsem si ještě mléko a 2 chleby, abychom měli zítra na sváču.
Když jsem se vrátil ze Sparu, volala mi mamka. Během našeho hovoru se vrátila Laurence a chvíli po ní Emilie a obě se hádali francouzsky. Emilie pak utekla nahoru. Jakmile jsem dotelefonoval, ptal jsem se Laurence, co se stalo. Říkala, že se měli setkat s Tamarou, ale nějak se holky špatně domluvili a nemohli se najít. Nakonec se tedy s Tamarou neviděla ani jedna a hádali se, čí je to vina. Emilie prý byla docela hustá - moc nemůže Laurence vystát. Prostě dvě ženský v jednom baráku .
Ondra přišel asi v 9 hodin, že prý byl na pivu s polským kolegou z práce. Kecali jsme potom v kuchyni a přitom vařili. Mé nudle se skořicí byly výtečné. První sladké jídlo od té doby, co jsem přijel do Irska (ovocné knedlíky nepočítám, protože se z nich vyklubal kucmoch ).

Laurence šla jako obvykle brzo spát a my ostatní jsme koukali na film v televizi. Okolo půlnoci jsme šli také spát, protože zítra musíme vstávat už o půl osmé, abychom jeli na výlet.

Fotky z vaření

Předchozí: Aikido a hospoda
Následující: Výlet do Tipperary