Včera večer si Ondra stěžoval, ať už neotravuji, že musí brzo ráno vstávat a já jsem si z něj dělal srandu, že já ne. Nakonec jsem mu ale slíbil, že vstanu s ním. Probudil jsem se asi v 7 hodin, když zvonil Letynovi budík. Ondra se ptal, jestli už vstávám a já jsem mu řekl, že ne, že nejsem blázen a navíc nemusím do práce .
Nakonec jsem ale přeci jen vstal, protože jsem potřeboval, aby mi Ondra pomohl sestavit osnovu do deníčku pro neděli a pondělí. Když jsem to sepsal a snídali jsme, začal jsem si z kluků dělat srandu, že je to super, že mám takové peníze a ani se moc nenadřu a že nemusím do práce. Ondra se toho hnedka chytil a říkal, že za dnešek vydělá 80 euro a že jestě neví, co si za ně koupí . Říkal jsem mu, že nic, protože nemá kvůli práci čas ty peníze utrácet. Prostě jsme se takhle ze srandy pošťuchovali.
Ondra pak odešel do práce a Letyn šel na počítač. Když jsem se ho ptal, v kolik se pro něho má zastavit Rónán, říkal že neví. Ale vzápětí mu přišla SMSka, že se Rónán zpozdí, nenapsal ale, kdy přijede. Nakonec přijel asi v půl deváté.
Zůstal jsem doma tedy zase úplně sám. Dnešním mým cílem bylo dopsat konečně deníček. Ani jsem inzeráty dneska neprohlédával, říkal jsem, že večer je taky čas a že zase můžu chvíli nechat čekat ty firmy, když pořád čekám já . A tak jsem koukal střídavě na telku a psal deníček. Ondra mi psal z práce, že jim tam povídal o své cestě domů a že se všichni smáli. Také tam prý přišel velký šéf a říkal, že Ondra byl jediný, kdo mu koupil panáka a veřejně ho tam pochválil .
Asi v 11 hodin někdo zazvonil na zvonek. Šel jsem tedy otevřít a tam byl neznámý chlápek. Promluvil na mě, jestli tu prý nemá nějaký dopis a já jsem si říkal, co to plácá, že mu nerozumím. Po chvíli mi došlo, že to nebylo anglicky, ale slovensky. Dal jsem mu tedy poštu, kterou jsme tu pro ně měli a on odjel. Já jsem pokračoval v psaní deníčku.
Dalším vyrušením byl telefon. Volal mi nějaký chlápek z Nathean Technologies, že děkuje za můj zájem u jejich firmy a jestli bych měl čas na interview v pátek. Řekl jsem že je to bez problémů a dohodli jsme se na 2. hodinu odpoledne. Když jsem s ním domluvil, pomyslel jsem si, jak je to super život. Člověk nic nedělá a najednou už i někdo projevuje zájem . Tahle firma vypadá velice slibně, myslím si, že bych mohl vyhovět jejich požadavkům a navíc je to docela blízko Ondrově práci, takže bychom se mohli přestěhovat a Ondra by nemusel jezdit tak daleko. Třeba to tentokrát vyjde.
K obědu jsem si jen namazal chleba s paštikou a když došla, dojedl jsem i poslední párek. Jsem totálně vyjeden a večer, až dopíši deníček, budu muset jít do Tesca na nákup.
Asi o půl čtvrté sem přišel Standa s hlavním šéfem ze Celtic Halls. Standa tu začal rozebírat naši troubu. Nejdříve mi ukázal, kde jsou jističe, kupodivu byly nade dveřmi . Jistič od trouby byl vyhozený. Standa ho tedy nahodil a zkusil troubu. Nefungovala, ať se nastavoval jakýkoliv mód. Vařiče fungovali. Standa ještě zkusil troubu vytáhnout (je vestavěná) a podívat se na elektriku z druhé strany, ale nic tam nevykoukal a tak říkal tomu bigbosovi, že trouba je death a je potřeba to dát opravit. Pak jí tam také zamontoval zpět. Mezi prací jsem se ho ptal, jestli neví, kdo a kdy nám sem přijede a on říkal, že to ví, ale zrovna si nemůže vzpomenout .
Asi po půl hodině tedy odešli a že se možná zítra nebo pozítří ozvou, co a jak. Já jsem potom pokračoval v psaní deníčku. V 18:30, když jsem se konečně dopsal až ke dnešku, jsem se rozhodl, že půjdu do Tesca, protože hlad je věčný a nepočká. Už chybí dopsat jen výlet do Tipperary a ten si schovám na večer nebo na zítra.
Je když jsem chtěl vyrazit, přišla Laurence. Velice mi děkovala, za deštník, který jsem jí ráno půjčil, protože tu brutálně pršelo. Ona si chtěla vzít na hlavu igelitovou tašku. Škoda, že jsme jí to nenechali udělat, mohla to být docela prča . Pak jsme ještě chvíli povídali, já jsem jí sdělil co je nového a tak.
Potom jsem se už konečně vypravil do Tesca. Cestou mi volal Letyn, jestli prý něco nepotřebuji, že je zrovna v Tescu. Řekl jsem mu, že ne, protože už vystupuji z autobusu před Tescem. Letyna jsem potkal u pokladny a tak jsme se chvíli bavili, co koupil a budu kupovat já, hlavně o mase . Zrovna v tu chvíli mi zazvonil telefon a tam Ondra. Říkal, že na angličtině, kam se dneska vypravil za €30 na 3 hodiny, jsou jen samý číňani a úplně ignorují učitele. Divil se, jak to ten učitel může dělat. Také říkal, že tam umí anglicky po učiteli zdaleka nejlíp a že číňani sotva mluví a dobu trvá, než ze sebe něco vysoukají. Mezi sebou se ale prý bavili plynule čínsky . Klidně tam prý o hodině i mobilují. Protože jsem pořád v pozadí slyšel nějaké hlasy, ptal jsem se ze srandy Ondry, jestli to mají pauzu, nebo jestli už taky telefonuje při hodině . Samozřejmě měli přestávku. Ondra říkal, že se po skončení zkusí zeptat na vrácení peněz za hodiny, které si předplatil ještě na čtvrtek a nebo alespoň přesunout do jiné úrovně. Večer povídal, že nic nedomluvil, protože tam už nikdo v kanceláři nebyl.
Já jsem se trošku zasmál a vrhl jsem se do nakupování. Nakoupil jsem hromady věcí a nákup mě stál přes 53 euro. Docela jsem se rozšoupnul . Když jsem se vrátil domů a vyndával jsem nákup do lednice, volala mi mamka. Zatímco jsem s ní telefonoval, přišel Ondra. Pak jsme společně dělali večeři, já pizzu, Ondra svůj vytoužený steak. Letyn byl na počítači.
Po večeři jsme rozdělali pivko, Letyn přišel taky do kuchyně a tak jsme tam kecali. Letyn říkal, že se Rónán bude za týden stěhovat do Droghedy a že nad tím také uvažuje, protože jezdit několikrát týdně do Droghedy autobusem by asi nezvládl. V 11 hodin šel Letyn spát, že je nějaký unavený ještě z toho výletu a my s Ondrou jsme koukali v obýváku na telku. Okolo půlnoci jsme šli spát také.

Předchozí: Státní svátek
Následující: Pavlova výplata