Dnes jsme vstali v obvyklou ranní hodinu. Já jsem vstával nejdéle, protože rychle snídám a nechtěl jsem zase stát frontu na koupelnu (to jsem si ji raději vyležel ). Když jsem sešel dolů do kuchyně a řekl klukům čau, hned jsem se lekl Kance, který na mě bafl zpoza dveří. To byl šok po ránu . Kanec byl v takové rozverné náladě a pořád si chtěl povídat. My jsme ho totálně ignorovali a povídali jsme si dál česky. Jen jsme mu odpověděli, když se na něco ptal.
Dneska jsem chtěl přijít do práce přesně a tak jsem vyrazil z domu asi 10 minut po osmé hodině. Kupodivu jsem tam byl úlpně první a tak jsem zase odalarmoval dům a všechno poodemykal. Začal jsem si říkat, že tu flexibilní pracovní dobu všichni naplno využívají . Pustil jsem se tedy do práce a pokračoval jsem v předělávání webových stránek.
Postupně přicházeli všichni lidé. Někdy po 10. hodině přišel k nám dolů Gearóid a ohlásil, že za půl hodiny bude interní porada. Za chvíli se všichni postupně začali zvedat a tak jsem se zvedl taky a vyběhl jsem do patra do konferenční místnosti. Postupně se tam začaly probírat všechny projekty, co kdo udělal, co kdo neudělal a také co kdo bude dělat následující týden. Je to docela dobrý systém, protože tam jsou přítomni všichni a každý ví, co dělají ostatní (až na mě, protože jim nerozumím).
Dneska vedl poradu Ken, Gearóid zapisoval všechno na notebooku. Já jsem jim moc nerozumněl, protože jsem jednak nevěděl o čem se baví a také mluvili dost rychle a to se pak člověk blbě chytá. Přepadla mě proto velká únava a snažil jsem se neusnout. Několikrát jsem se přistihl, že ani nevnímám, co tam povídají. Vždycky jsem se pak začal na chvíli soustředit .
Ke konci schůze jsem zaslechl své jméno a tak jsem zbystřil. Gearóid říkal, že prý jsem tu a také co budu dělat a jako mě oficiálně představoval. Pak také říkal, že jsem se včera narychlo seznamoval s GIS systémy. Paul se hned také nezapomněl zeptat, jak se mi to líbí. Řekl jsem jim tedy, že se mi to zdá docela jasné a jednoduché a že to vypadá jako databáze s vizualizací. Nevím proč, ale všichni se začali smát . Možná, že jsem to ještě neviděl dost dlouho.
Gearóid se pak zase vrátil k projektu PRISM a povídal, že za 14 dní se koná konference ve Walesu a že tam pojedeme. To jsem zbystřil a zeptal jsem se, co že se to děje ve Walesu. On mi pak vysvětlil, že to bude důležité na získání informací o projektu a že by byl rád, kdybych tam jel. Hned se mě zeptal, jestli budu mít 15. června čas. Podivil jsem se, že by mě chtěli poslat hned po 14 dnech v práci do zahraničí, ale řekl jsem, že čas mám. Tímto už pak skončila celá porada a my se rozešli po své práci.
Ken se přišel hnedka zeptat, jak to jde a tak jsem mu říkal, co dělám a ptal jsem se také, jestli už mi objednal Total Commander. Říkal, že na to jukne odpoledne.
Asi ve 2 hodiny se všichni vrhli na oběd. Šli nakoupit do Sparu, který je nedaleko a pak se všichni usadili u kulatého stolu za mnou. Měl jsem taky hlad a tak jsem se rozhodl jít také najíst. Právě v té chvíli mi telefonoval Ondra. Říkal, že se mu podařilo dohodnout na dnes na 7. hodinu ještě jednu nějakého bytu. Domluvili jsme se tedy, že se sejdeme v 6:45 před katedrálou svatého Patricka. Pak už jsem se konečně vydal do Sparu pro bagetu. Okoukl jsem to tam a zjistil jsem, že mají podobný výběr jako u Ondry v práci. Hned jsem si tam tedy naporoučel bagetu plnou dobrot a vrátil jsem se do práce. Přisedl jsem si tedy k ostatním, začal jsem se ládovat a přitom jsme povídali.
Po jídle jsem se opět vrhl do práce. Aiden pořád odbíhal někam pryč. Po chvíli přišel Ken a radil mi co a jak s těmi webovými stránkami a také mi dal obrázky, které tam mám prý vložit. Už ale bylo 17:30, padla, já jsem si to schoval na zítra a chystal jsem se pryč. Ještě na odchodu jsme s Aidenem diskutovali bydlení a tak jsem mu říkal, že jdu dneska okukovat bydlení, jak bydlíme teď atd. Odchod se mi protáhl o 20 minut .
Pak jsem rychle svištěl do centra. Došel jsem tam v rekordním čase 10 minut a hned jsem zapadl do call shopu, volat mamce novinky z prvních dní v práci a také o mé cestě do Walesu. Po 35 minutách už jsem musel končit, abych stihl dojít ke katedrále sv. Patrika. Už mi zbývalo jen 10 minut a viděl jsem, že nestíhám. Bál jsem se trošku sprďáka od Ondry, protože mě upozorňoval, abych se nezpozdil . Začal jsem proto běžet a tak jsem popobíhal skoro celou cestu. Doběhl jsem na čas, ale řádně splaven.
Ondra už tam seděl na lavičce a tak se zvedl a šli jsme podle mapy hledat ten byt. Nalezli jsme ho po chvíli ale vůbec to tam nevypadalo dobře. Z prvních pater se koukalo do ošklivé zdi a z horních pravděpodobně na staveniště, které bylo za zdí. Navíc to celé působilo né moc hezkým dojmem. Ondra říkal, že prý musí tomu chlápkovi zavolat. Počkali jsme tedy do sedmi a Ondra pak začal volat. Od chlápka se dozvěděl, že za chvíli dorazí před vchod a tak jsme čekali dál. Všimli jsme si nějakých dvou maníků, kteří postávali vedle a tak nás napadlo, jestli se také nejdou podívat na byt. Zeptali jsme se proto a bylo to tak. Byli to nějací dva Italové a taky hledali bydlení.
Tak jsme tam tak vedle sebe postávali a asi za 5 minut přišel jakýsi chlápek. Představil se a vedl nás za roh, přesně k té zdi, které jsem se bál, že prý tam je vchod. Byt byl ve 3. patře, takže do zdi bychom nekoukali, ale byt se mi nelíbil. Měl malá okna a celkově byl dost malý. Nábytku tam moc nebylo, obývák byl asi jako naše současná kuchyň, takže malý a když jsme viděli kuchyň s rezavými plotýnkami, hned jsem to zavrhl. Chlápek chvíli vyprávěl něco nám, chvíli Italům. Pak nám řekl, že prý je tu super střecha, kde se dá popíjet a tak a že nám ji ukáže.
Vyvedl nás tedy na střechu. Ondra se rozhlédl a hned si všiml kovových židlí a stolu a říkal, že pařby tu budou dobré. Z té dálky bohužel neviděl (narozdíl ode mne), že ty židle i se stolem jsou rezaté jako liška a nikdy bych si na ně nesedl. Střecha byla pokrytá dlaždicemi, ale občas tam nějaká scházela a bylo to jen zasypané kamínčím. Výhled ze střechy byl pěkný, bohužel na stavby a nějaké fabriky. Chlápek se nás potom vyptával, co jsme zač, odkud jsme, jestli máme práci atd.
Potom už nás odvedl dolů a ještě před domem jsem se ho ptal na poplatky. Říkal, že navíc se platí jen elektřina. Ondra se také ptal, jestli je tam někde možné uskladnit kolo. Potom jsme se ještě zeptali, kolik má zájemců (prý dneska 5) a že se mu tedy zítra ozveme. Rozloučili jsme se s ním a vydali jsme se zpět ke katedrále sv. Patrika, protože naše další ubytování bylo na druhou stranu směrem ke katedrále Christ Churche.
Protože bylo teprve 7:30 a my měli hlad, začali jsme hledat, kde bychom koupili něco k jídlu. Nakonec jsme našli zastrčenou, nevábně vypadající Italskou restauraci a rozhodli jsme se tam zajít, protože okolo nic jiného nebylo. Koukali jsme na ceny a nejdříve se nám zdáli vysoké, ale pak jsem si řekl, že jsem za dnešek v práci vyseděl obrovské peníze a že si to jídlo zasloužím. Dali jsme si tedy každý cheeseburger. Chlápek, který přijímal objednávky, říkal, ať se posadíme. Vypadalo to tam jako v bufetu a tak jsme se posadili k jedné stěně na vysoké židle. Začali jsme diskutovat o bydlení a při tom jsme přemýšleli, proč jim ten cheeseburger tak dlouho trvá. Ubytování se nám nelíbilo ani jednomu. Ondra byl nejdříve optimista, ale pak jsem ho přesvědčil, že to tak dobré nebylo, jak si původně myslel. Řekl bych, že to bylo ještě horší než náš byt v Praze (když jsme ho pronajali), jen zařízené. Když jsme pak dostali naše vytoužené burgery, slupli jsme je a jen jsme se oblízli. Takhle dobrý burger jsem ještě nejedl a za to čekání to stálo.
Už se blížila osmá hodina a tak jsme se vydali k našemu dalšímu bytu. Nalezli jsme ho celkem rychle, nebylo to odtud daleko a tak jsme tam šli ještě prohlédnout okolí. To vypadalo celkem dobře a ten blok bytů taky. Byl postaven v roce 1998, takže relativně nový. Pak jsme čekali chvíli před vchodem a v 8 hodin Ondra začal volat na číslo, které měl v bloku. Mluvil s nějakou holkou a ta říkala, že už běží dolů otevřít. O chvíli později nám otevřela docela pěkná holčina a říkala, ať jdeme dále. Zavedla nás do bytu, ukázala nám, co kde je a nechala nás, ať si to prohlédneme. V obýváku zatím kecala s další holkou. My jsme se zatím rozhlíželi. Byly tam dvě ložnice s nádhernými velkými postelemi a také s vysokými matracemi. Hned jsem si vzpomněl na naše současné ubytování a na péra obtisknutá na mých zádech . Také okna měl byt nádherně velké s pěkným výhledem na jakousi zahradu.
Koupelna byla také velká, byl tam trošku nepořádek, ale to se holky omlouvaly, že to nestihli uklidit. Pak jsme šli prohlížet obývák. Holky se nás ptaly, jestli si nedáme čaj, ale my jsme tam nechtěli moc dlouho zdržovat. Ony nám ukázaly balkónek a také kuchyňský kout, který je v obýváku. Ale obývák je obrovský, dobře vybavený (televize, věž, gauče) a také kuchyň je velká s velikou lednicí a kupou nádobí. Něco pro mě . Také jsme se ptali, kolik platí mimo nájmu a ony říkaly, že platí pouze elektřinu a ta, co nás přivedla, začala hledat účet. Po chvíli ho našla a říkala, že platili €100 za dva měsíce, takže docela dobré. Také jsme se vyptávali na Internet a kabelovku a ony říkaly, že zásuvka tu je, ale ony ji neplatí, protože chytají televizi dobře na kovové ramínko, kterého jsme si všimli . To už jsme trošku litovali, že jsme si nedali ten čaj, protože holky byly příjemné a dobře se s nimi povídalo .
Také jsme se ptali, proč končí a ony říkaly, že končí školu a vrací se domů. Jinak s paní domácí prý žádné problémy nejsou a je to pohodová paní. Ještě jsme se zeptali, kolik tu bylo lidí a holky nám říkaly, že jsme první a o nikom dalším nevědí. To nás potěšilo, protože byt se nám ohromně líbil. Za €1100 měsíčně v centru města a takový super byt. Hned jsme jim řekli, že o to máme zájem a že se tedy domluvíme s majitelkou. Poděkovali jsme za prohlídku a šli jsme pryč.
Vydali jsme se do jednoho obchodu nakoupit něco k jídlu a hlavně chleba a cestou jsme si chválili ten byt. Ondra chtěl volat hned té ženské, ale já jsem mu říkal, že už je dlouho, že počkáme do zítra. Ale byt se nám velice líbil a řekli jsme si, že ho musíme získat. Když jsme nakoupili, nasedli jsme na autobus a jeli jsme domů. Tam jsme se usadili v kuchyni, já jsem si ohřál k večeři pizzu a vyprávěli jsme Letynovi, jaké super ubytování jsme našli. Já jsem potom šel ještě chatovat s Palkem a také jsem mu povídal o bydlení. Spát jsme šli před půlnocí.

Předchozí: První den v práci
Následující: Změna statutu deníčku