pátek 27. 5. 2005
Psaní deníčku
Včera jsem si před spaním zapomněl nařídit hodinky a tak jsem se probudil až v poledne. Posnídal jsem a vrhl jsem se na psaní deníčku, což jsem prokládal s psaním mailů.
Před 6tou hodinou přišla Laurence a říkala mi, že Henrik se od nás ráno nadobro odstěhoval a přenesl si již všechny věci do svého nově pronajatého bytu v Blanchardstownu. Má tu sice zaplacený ještě jeden týden, ale když zaplatil už i nový byt, zvolil si ten lepší (ani se mu nedivím ).
Když přišel Letyn, kecali jsme chvíli v obýváku. Pak jsem začal vařit večeři, protože musím jít večer opět do práce. Ondra dorazil těsně před osmou a tak jsme ještě rychle pokecali v kuchyni a já jsem pak vyrazil do práce.
V práci bylo dneska málo lidí a tak jsme skoro celý večer prokecali se Sandy. Obsazeno bylo pouze asi 6 stolů a tak jsme to občas obešli, ale většinou jsme si lidí ani moc nevšímali, protože oni si vždycky zakřičeli na bar. Sice jsem za večer vydělal na dýžkách jen 7 euro, což je nejméně v celé mé kariéře, ale za to jsem si pěkně pokecal, se Sandy, s Luisou i s Brianem. Chvílemi jsem začínal i rozumnět Noelovi (pošťákovi) . Malý výdělek mě nějak netrápil, protože jsem měl už stálou práci jako programátor a peněz budu mít jako šlupek .
Večer jsme ještě uklidili hospodu a já šel domů, kde jsem si dal obvyklou sváču a šel jsem spát.
Před 6tou hodinou přišla Laurence a říkala mi, že Henrik se od nás ráno nadobro odstěhoval a přenesl si již všechny věci do svého nově pronajatého bytu v Blanchardstownu. Má tu sice zaplacený ještě jeden týden, ale když zaplatil už i nový byt, zvolil si ten lepší (ani se mu nedivím ).
Když přišel Letyn, kecali jsme chvíli v obýváku. Pak jsem začal vařit večeři, protože musím jít večer opět do práce. Ondra dorazil těsně před osmou a tak jsme ještě rychle pokecali v kuchyni a já jsem pak vyrazil do práce.
V práci bylo dneska málo lidí a tak jsme skoro celý večer prokecali se Sandy. Obsazeno bylo pouze asi 6 stolů a tak jsme to občas obešli, ale většinou jsme si lidí ani moc nevšímali, protože oni si vždycky zakřičeli na bar. Sice jsem za večer vydělal na dýžkách jen 7 euro, což je nejméně v celé mé kariéře, ale za to jsem si pěkně pokecal, se Sandy, s Luisou i s Brianem. Chvílemi jsem začínal i rozumnět Noelovi (pošťákovi) . Malý výdělek mě nějak netrápil, protože jsem měl už stálou práci jako programátor a peněz budu mít jako šlupek .
Večer jsme ještě uklidili hospodu a já šel domů, kde jsem si dal obvyklou sváču a šel jsem spát.
Předchozí: Žranice s Ondrou
Následující: Poprvé v kině