čtvrtek 5. 5. 2005
Oprava počítače
Ráno jsem po brzkém vstávání a obvyklé snídani, když Letyn odjel pracovat k Rónánovi, zasedl počítač. Dopisoval jsem deníček, kontroloval jsem inzeráty a koukal na telku.
Odpoledne jsem měl o půl šesté sraz s Olegem z aikida, který potřeboval něco spravit na počítači. Včera jsem mu kvůli tomu volal a domluvili jsme se na dnešek. Před pátou hodinou jsem se tedy najedl a vyrazil jsem do města. S Olegem jsme se setkali před tělocvičnou aikida a on mě pak vedl k němu do kanceláře, která byla nedaleko. Měl tam svůj notebook, který vypadal spíš jako desktop a byl pěkně starý. Windows, které na něm běžely, byly ruské, takže jsem nepřečetl ani slovo
. Oleg mi vysvětlil, co s tím má za problémy, že mu nefunguje baterie a že by to potřeboval přeinstalovat. Doporučil jsem mu tedy, ať to i s baterií dá nejdříve do opravny a že windows necháme na později.
Do aikida jsem měl ještě asi hodinu a tak jsem se s Olegem na chvíli rozloučil a rozhodl jsem se jít zavolat domů. Oleg tedy ještě něco dělal v práci. Já jsem dorazil do call-shopu a volal jsem nejprve mamce, poté sestřičce Evičce. Bohužel asi po půl hodině volání vypadlo a už se nedalo nikam dovolat. Šel jsem se tedy zeptat číňana, který to tam vede a ten mi řekl, že problém je v Internetu a že to bude chvíli trvat. Po asi 5 minutách čekání jsem to vzdal a šel jsem na aikido. Pokecám zítra, říkal jsem si
.
Na aikidu jsem byl první a ještě mi na vrátnici dali nějaký dopis pro někoho z aikida. Čekal jsem tam tedy asi 10 minut, než přišli ostatní. Během čekání mi přišla SMSka od Letyna, že je na šachách a přijde později.
Roztahali jsme žíněnky, přestrojili jsme se a začali cvičit. Lorcan přišel o chvíli později a hned chtěl vidět, jak vypadají moje ruce. Ukázal jsem mu, že jsou ok, protože mi ani jeden mozol nepraskl, ale pěkně se vpily zpět. Dělali jsme samé jednoduché a lehké techniky, protože nás tam bylo pár a byly tam nějaké dvě holčiny na čumendu. Lorcan je asi nechtěl odradit, ale stejně někdy v půlce odešly.
Po tréninku jsme šli do obvyklé hospody. Vzal mě zase Lorcan. Tam jsem si tentokrát moc nepokecal, protože ostatní se bavili o něčem, co jsem neznal a já jsem chytal jen útržky vět. Když mě pak Lorcan vezl domů, říkal jsem mu, že Irové mluví děsně rychle a že Američané mluví lépe. On hned odvětil, že když přijede Američan do Irska a začne něco povídat, tak že to vždycky trvá dobu a málem by u toho prý člověk usnul
. Prý mají Irové takovou svižnou řeč. Také jsem mu říkal, jak to jde v práci a že zítra jdu na pohovor. Před domem jsem se s Lorcanem rozloučil, že se uvidíme až ve čtvrtek, protože on prý jede na víkend do Corku na stáž Endo senseje. Znovu se mě ptal, jestli nechci jet také, ale říkal jsem, že nemám moc peněz.
Když jsem přišel domů, potkal jsem akorát Ondru, který byl na počítači. Říkal mi, že dneska byl na angličtině v lepší skupině a že to bylo super. Prý probírali frázová slovesa a že prý se tam hodně naučil. Chce tam tedy jít příští týden znovu.
Letyn dorazil skoro o půlnoci a šel hned spát, s Ondrou jsme šli také.
Odpoledne jsem měl o půl šesté sraz s Olegem z aikida, který potřeboval něco spravit na počítači. Včera jsem mu kvůli tomu volal a domluvili jsme se na dnešek. Před pátou hodinou jsem se tedy najedl a vyrazil jsem do města. S Olegem jsme se setkali před tělocvičnou aikida a on mě pak vedl k němu do kanceláře, která byla nedaleko. Měl tam svůj notebook, který vypadal spíš jako desktop a byl pěkně starý. Windows, které na něm běžely, byly ruské, takže jsem nepřečetl ani slovo
. Oleg mi vysvětlil, co s tím má za problémy, že mu nefunguje baterie a že by to potřeboval přeinstalovat. Doporučil jsem mu tedy, ať to i s baterií dá nejdříve do opravny a že windows necháme na později.
Do aikida jsem měl ještě asi hodinu a tak jsem se s Olegem na chvíli rozloučil a rozhodl jsem se jít zavolat domů. Oleg tedy ještě něco dělal v práci. Já jsem dorazil do call-shopu a volal jsem nejprve mamce, poté sestřičce Evičce. Bohužel asi po půl hodině volání vypadlo a už se nedalo nikam dovolat. Šel jsem se tedy zeptat číňana, který to tam vede a ten mi řekl, že problém je v Internetu a že to bude chvíli trvat. Po asi 5 minutách čekání jsem to vzdal a šel jsem na aikido. Pokecám zítra, říkal jsem si
.
Na aikidu jsem byl první a ještě mi na vrátnici dali nějaký dopis pro někoho z aikida. Čekal jsem tam tedy asi 10 minut, než přišli ostatní. Během čekání mi přišla SMSka od Letyna, že je na šachách a přijde později.
Roztahali jsme žíněnky, přestrojili jsme se a začali cvičit. Lorcan přišel o chvíli později a hned chtěl vidět, jak vypadají moje ruce. Ukázal jsem mu, že jsou ok, protože mi ani jeden mozol nepraskl, ale pěkně se vpily zpět. Dělali jsme samé jednoduché a lehké techniky, protože nás tam bylo pár a byly tam nějaké dvě holčiny na čumendu. Lorcan je asi nechtěl odradit, ale stejně někdy v půlce odešly.
Po tréninku jsme šli do obvyklé hospody. Vzal mě zase Lorcan. Tam jsem si tentokrát moc nepokecal, protože ostatní se bavili o něčem, co jsem neznal a já jsem chytal jen útržky vět. Když mě pak Lorcan vezl domů, říkal jsem mu, že Irové mluví děsně rychle a že Američané mluví lépe. On hned odvětil, že když přijede Američan do Irska a začne něco povídat, tak že to vždycky trvá dobu a málem by u toho prý člověk usnul
. Prý mají Irové takovou svižnou řeč. Také jsem mu říkal, jak to jde v práci a že zítra jdu na pohovor. Před domem jsem se s Lorcanem rozloučil, že se uvidíme až ve čtvrtek, protože on prý jede na víkend do Corku na stáž Endo senseje. Znovu se mě ptal, jestli nechci jet také, ale říkal jsem, že nemám moc peněz.
Když jsem přišel domů, potkal jsem akorát Ondru, který byl na počítači. Říkal mi, že dneska byl na angličtině v lepší skupině a že to bylo super. Prý probírali frázová slovesa a že prý se tam hodně naučil. Chce tam tedy jít příští týden znovu.
Letyn dorazil skoro o půlnoci a šel hned spát, s Ondrou jsme šli také.
Předchozí: Pavlova výplata
Následující: Noví spolubydlící