sobota 14. 5. 2005
Ondrův nákup
Dneska jsem se probudil nejdříve ze všech už v 9 hodin, protože jsem chtěl být v 11 hodin v centru na aikidu. Začal jsem si vařit špagety k snídani. Během mého vaření přišla také Laurence, že prý chce jet nakupovat do Blanchardstownu do shopping centra. Tak jsem s ní při snídani povídal a ona pak odjela do Blanchardstownu. Letyn se probudil před 10tou hodinou a šel také snídat. Když jsem se šel připravit na aikido, Ondra právě vstával. Ptal se mě, kdy pojedu do města, že tam chce jet také nakupovat věci na kolo a k holiči. Řekl jsem, že vyrážím za 5 minut a Ondra se tedy ustrojil, vzal si svačinu, kterou včera zapomněl na stole a vyrazili jsme. Letyn šel na počítač.
Cestou v autobuse jsme s Ondrou kecali a Ondra pak vystoupil na O'Connell street a vyrazil na nákupy. Já jsem jel až do Hawkins street a pak pěšky na aikido. Tam jsem dorazil těsně po 11té a byl jsem překvapen, že tam téměř nikdo není. Byl tam jen Lorcan a Saša (kluk z Ukrajiny). Tak jsem se přestrojil a cvičili jsme jen ve třech. Asi po 45 minutách přišlo dalších 5 lidí a tak už jsme cvičili normálně. Dneska jsme dělali opět kokyunage. Trénink skončil v půl druhé. Lorcan mi říkal, že si mám pásek vázat přes boky a ne v pase, ale já jsem mu vysvětloval, že mám pas uzší než boky a pásek mi pokaždé sjede. Pak jsem se vyptával lidí, co to vlastně v Irsku jedí, když tu nemají knedlíky
. Říkali že jedí hodně maso a jako přílohu zeleninu 
.
Potom jsem se vydal zpět do centra a cestou jsem volal Letynovi, jak to vypadá s hospodou odpoledne. Laurence totiž včera říkala, že bychom mohli zajít s ní a s Tamarou dneska ve 2 odpoledne do hospody v Temple Baru. Letyn mi říkal, že Laurence volala Tamaře až po poledni a ta říkala, že prý teď nemůže, že jde do posilovny. Prý bude mít čas až ve 4 odpoledne. Tak dlouho jsem tu ale na ni nehodlal čekat a tak jsem říkal Letynovi, ať řekne Laurence, aby Tamara dyžtak přijela k nám do hospody.
Od kluků z aikida jsem dostal tip na jakýsi trh, kde by mohli mít nějaké východoevropské suroviny. Sháním totiž pořád kvasnice na knedlíky, ale nikde je tu nemají. Vydal jsem se tedy tam, bylo to na rohu čtvrti Temple bar. Cestou jsem se stavil v obchodě a koupil jsem si tam k obědu bagetu se salámem, podobnou, jako jsem měl v úterý u Ondry v práci. Byla výborná. Když jsem dorazil na trh a porozhlédl jsem se tam, zjistil jsem, že kvasnice tam nemají. Zato jsem tam našel bílou čokoládu a tak jsem si koupil jednu tabulku. Byla to taky bašta
. Pak jsem se autobusem vydal domů. Z aikida jsem byl trošku zničený.
Po příjezdu domů jsem tu našel jen kluky, kteří byli na zahradě a snažili se přidělat k Ondrovu kolu blatníky. Ondra říkal, že zašel do nějakého obchodu, blízko hospody, kde jsme byli kdysi dávno s Peterem z Polska, a nakoupil tam vše potřebné. Celkem tam utratil okolo €100. €20 za reflexní vestu, €30 za super tool s nářadím (jsou to takové dvě spojené osičky a na nich je navěšeno vše od šroubováku až po klíč. Problém je, že je to hodně velké a nedá se používat více nástrojů současně
), a zbytek za blatníky, nosič a zámek na kolo. Pak se byl ještě v někde v centru ostříhat za €9, ale to se nejdříve stavoval někde, kde stříhali dokonce za €12. Sestřih má také standardní, ale já mám malinko kratší . Pak si Ondra ještě byl koupit nové rifle, za které dal taky €100. S Letynem jsme se dost divili, protože za ty prachy by museli být zlaté. O to více jsme se divili, když jsme je viděli. Byly flekaté a občas roztrhané. Ondra říkal, že prý to je moderní, ale mě to přišlo, že i moje montérky vypadají lépe .
Po chvíli kluci zjistili, že na přidělání blatníků potřebují ještě jeden klíč a začali zkoumat, jak rozdělat ten super tool. Bylo zábavné je sledovat. Pak jsem se na chvíli zamyslel a začal jsem Ondrovi navrhovat, co by mohl dělat. Nejdříve mě napadlo, že by si mohl nechat poslat nářadí z domova, protože to stojí jen asi €35. Pak mě napadlo, že vlastně zpáteční letenka domů stojí €120. Kdyby si doma vzal nářadí, koupil si tam rifle a ještě s sebou vzal zpět 4 kartóny cigaret, ještě by na tom vydělal asi €50 oproti dnešní cestě do centra.
Pak jsme se usadili v obýváku a přepadla nás obrovská lenost. Jen jsme se tak váleli na gauči a koukali na telku. Za chvíli sešla Laurence a říkala, že jede do centra na setkání s Tamarou. Ondru pak napadlo, že bychom mohli rozdělat vínečko, které jsme Letynovi dali k narozeninám. Tak jsme to udělali a seděli jsme si v obýváku i s vínečkem.
Ondra s Letynem se pak rozhodli, že pojedou do města nakupovat. Já jsem se chopil počítače a začal jsem pročítat staré maily z domova a hledal jsem v nich recepty, protože už jsem nevěděl, co vařit. V 18 hodin začali v televizi dávat 2. epizodu hvězdných válek a tak jsem koukal. Chvíli po začátku se vrátila Laurence a šla koukat také. Při tom dělala nějaké jídlo, které nám chtěla nechat ochutnat, abychom jí to zase pochválili.
Když se vrátili kluci, šel jsem si vařit k večeři polévku a kecali jsme v kuchyni. Právě když jsem dodělal polévku, přišla Laurence zkontrolovat její jídlo. Bylo už hotové. Celou dobu nám říkala, ať nic nejíme. Já jsem ale viděl, jak to dávala do trouby a věděl jsem, že se z toho nenají ani dva lidé, natož když chtěla dávat 6ti. Proto jsem si také vařil polévku. Ochutnal jsem jen trošku a dalo se to jíst. Byly to plátky brambor položené na plechu, polité mlékem s česnekem a zapečené v troubě. Kluci dostali víc, ale stejně měli hlad. Já jsem se pak dorazil půlkou polévky . Druhou půlku jsem si schoval na noc, až zase přijdu hladový z práce.
Já jsem se pak šel připravovat do práce, Ondra s Letynem si od tabletek půjčili z auta kombinačky a šli konečně přidělat ty blatníky. Ještě jsem tam chvíli ocmrdoval, než jsem musel odejít. Ondra si ale kolo nevyzkoušel, i když jsem mu říkal, že mu brutálně piští brzdy. Pak jsem odešel za prací.
Dnes bylo v salónku úplně narváno. Všechny stoly byly plné a my jsme tam kmitali celý večer jako draci. Občas jsme ani ve 3 nestíhali a lidé si museli chodit objednávat na bar sami. Také jsem měl nějvětší úspěch, když jsem si zapamatoval nápoje pro 6 lidí. Zavolali si mě totiž od jednoho stolku a chlápek začal objednávat piva. Říkal jsem žádný problém, ale pak se začal ptát i ostatních a oni si také objednávali. Bylo to docela drsné, protože to bylo celkem 10 různých nápojů (některé se mixují) a jen dvě piva. On mi to jednou řekl, já jsem to pak zopakoval a zapomněl jsem jen poslední dva. On mi to dořekl a já jsem mu to potom zopakoval znovu bez chyby. To už tam na mě všichni od toho stolu koukali a říkali, že jsem dobrý. Když jsem přišel k baru, byla tam obrovská fronta a musel jsem chvíli čekat, než se na mě dostala řada. Tak jsem to tam vysypal a dokonce jsem to ani nepopletl. Prostě už jsem profík .
O chvíli později mě docela dostala jedna starší paní. Zastavila mě a říkala mi, že by cosi potřebovala. To cosi jsem jí vůbec nerozumněl, protože tam hned vedle hrála muzika. Ptal jsem se jí tedy znovu a znovu až jsem pochopil, že nevím, co to je. Ona proto vzala jednu láhev, odšroubovala víčko a říkala, že chce tohle. Tak jsem na ní nechápavě koukal a říkal jsem si, na co tak může potřebovat víčko. Pro jistotu jsem se jí ještě zeptal, jestli ho opravdu chce a ona kývla. Hned jsem si představil, jak jim asi budu na baru vysvětlovat, že potřebuji víčko od lahve, když ani nevím, jak se to řekne. Zeptal jsem se proto té paní, jestli si mohu tohle víčko půjčit. Ona svolila a já jsem šel na bar, vysvětlovat Luise, že potřebuji víčko. Nejdříve na mě nechápavě koukala a když jsem jí to říkal podruhé, pochopila. Řekla mi tedy, ať jí dám to co mám v ruce. Na to jsem jí řekl, že jsem si tohle víčko půjčil a že ona chce ještě jedno. Luisa zakroutila nechápavě hlavou, ale vzala nejbližší lahev, odšroubovala mi víčko a dala mi ho. Já jsem pak vítězoslavně víčko předal staré paní a ona byla velice šťastná. Na co to víčko potřebovala, nevím.
Konečně pak přišel konec dnešní otevírací doby a my jsme začali uklízet. Tentokrát na mě vyšlo luxování. Ostatní vytírali a uklízeli sklenice a stoly. Z práce jsem odešel po druhé hodině. Vydělal jsem si dneska přes €20. Další službu mám až v pátek, protože pondělky jsem prý jen zaskakoval za jakéhosi Jima, který byl 14 dní na dovolené.
Doma jsem ještě pojedl polévku a podíval jsem se na Internet. Spát jsem šel až ve 3:30.
Fotky z dnešního dne
Cestou v autobuse jsme s Ondrou kecali a Ondra pak vystoupil na O'Connell street a vyrazil na nákupy. Já jsem jel až do Hawkins street a pak pěšky na aikido. Tam jsem dorazil těsně po 11té a byl jsem překvapen, že tam téměř nikdo není. Byl tam jen Lorcan a Saša (kluk z Ukrajiny). Tak jsem se přestrojil a cvičili jsme jen ve třech. Asi po 45 minutách přišlo dalších 5 lidí a tak už jsme cvičili normálně. Dneska jsme dělali opět kokyunage. Trénink skončil v půl druhé. Lorcan mi říkal, že si mám pásek vázat přes boky a ne v pase, ale já jsem mu vysvětloval, že mám pas uzší než boky a pásek mi pokaždé sjede. Pak jsem se vyptával lidí, co to vlastně v Irsku jedí, když tu nemají knedlíky
. Říkali že jedí hodně maso a jako přílohu zeleninu .
Potom jsem se vydal zpět do centra a cestou jsem volal Letynovi, jak to vypadá s hospodou odpoledne. Laurence totiž včera říkala, že bychom mohli zajít s ní a s Tamarou dneska ve 2 odpoledne do hospody v Temple Baru. Letyn mi říkal, že Laurence volala Tamaře až po poledni a ta říkala, že prý teď nemůže, že jde do posilovny. Prý bude mít čas až ve 4 odpoledne. Tak dlouho jsem tu ale na ni nehodlal čekat a tak jsem říkal Letynovi, ať řekne Laurence, aby Tamara dyžtak přijela k nám do hospody.
Od kluků z aikida jsem dostal tip na jakýsi trh, kde by mohli mít nějaké východoevropské suroviny. Sháním totiž pořád kvasnice na knedlíky, ale nikde je tu nemají. Vydal jsem se tedy tam, bylo to na rohu čtvrti Temple bar. Cestou jsem se stavil v obchodě a koupil jsem si tam k obědu bagetu se salámem, podobnou, jako jsem měl v úterý u Ondry v práci. Byla výborná. Když jsem dorazil na trh a porozhlédl jsem se tam, zjistil jsem, že kvasnice tam nemají. Zato jsem tam našel bílou čokoládu a tak jsem si koupil jednu tabulku. Byla to taky bašta
. Pak jsem se autobusem vydal domů. Z aikida jsem byl trošku zničený.
Po příjezdu domů jsem tu našel jen kluky, kteří byli na zahradě a snažili se přidělat k Ondrovu kolu blatníky. Ondra říkal, že zašel do nějakého obchodu, blízko hospody, kde jsme byli kdysi dávno s Peterem z Polska, a nakoupil tam vše potřebné. Celkem tam utratil okolo €100. €20 za reflexní vestu, €30 za super tool s nářadím (jsou to takové dvě spojené osičky a na nich je navěšeno vše od šroubováku až po klíč. Problém je, že je to hodně velké a nedá se používat více nástrojů současně
), a zbytek za blatníky, nosič a zámek na kolo. Pak se byl ještě v někde v centru ostříhat za €9, ale to se nejdříve stavoval někde, kde stříhali dokonce za €12. Sestřih má také standardní, ale já mám malinko kratší . Pak si Ondra ještě byl koupit nové rifle, za které dal taky €100. S Letynem jsme se dost divili, protože za ty prachy by museli být zlaté. O to více jsme se divili, když jsme je viděli. Byly flekaté a občas roztrhané. Ondra říkal, že prý to je moderní, ale mě to přišlo, že i moje montérky vypadají lépe .
Po chvíli kluci zjistili, že na přidělání blatníků potřebují ještě jeden klíč a začali zkoumat, jak rozdělat ten super tool. Bylo zábavné je sledovat. Pak jsem se na chvíli zamyslel a začal jsem Ondrovi navrhovat, co by mohl dělat. Nejdříve mě napadlo, že by si mohl nechat poslat nářadí z domova, protože to stojí jen asi €35. Pak mě napadlo, že vlastně zpáteční letenka domů stojí €120. Kdyby si doma vzal nářadí, koupil si tam rifle a ještě s sebou vzal zpět 4 kartóny cigaret, ještě by na tom vydělal asi €50 oproti dnešní cestě do centra
.
Pak jsme se usadili v obýváku a přepadla nás obrovská lenost. Jen jsme se tak váleli na gauči a koukali na telku. Za chvíli sešla Laurence a říkala, že jede do centra na setkání s Tamarou. Ondru pak napadlo, že bychom mohli rozdělat vínečko, které jsme Letynovi dali k narozeninám. Tak jsme to udělali a seděli jsme si v obýváku i s vínečkem
.
Ondra s Letynem se pak rozhodli, že pojedou do města nakupovat. Já jsem se chopil počítače a začal jsem pročítat staré maily z domova a hledal jsem v nich recepty, protože už jsem nevěděl, co vařit. V 18 hodin začali v televizi dávat 2. epizodu hvězdných válek a tak jsem koukal. Chvíli po začátku se vrátila Laurence a šla koukat také. Při tom dělala nějaké jídlo, které nám chtěla nechat ochutnat, abychom jí to zase pochválili
.
Když se vrátili kluci, šel jsem si vařit k večeři polévku a kecali jsme v kuchyni. Právě když jsem dodělal polévku, přišla Laurence zkontrolovat její jídlo. Bylo už hotové. Celou dobu nám říkala, ať nic nejíme. Já jsem ale viděl, jak to dávala do trouby a věděl jsem, že se z toho nenají ani dva lidé, natož když chtěla dávat 6ti. Proto jsem si také vařil polévku
. Ochutnal jsem jen trošku a dalo se to jíst. Byly to plátky brambor položené na plechu, polité mlékem s česnekem a zapečené v troubě. Kluci dostali víc, ale stejně měli hlad. Já jsem se pak dorazil půlkou polévky . Druhou půlku jsem si schoval na noc, až zase přijdu hladový z práce.
Já jsem se pak šel připravovat do práce, Ondra s Letynem si od tabletek půjčili z auta kombinačky a šli konečně přidělat ty blatníky. Ještě jsem tam chvíli ocmrdoval, než jsem musel odejít. Ondra si ale kolo nevyzkoušel, i když jsem mu říkal, že mu brutálně piští brzdy. Pak jsem odešel za prací.
Dnes bylo v salónku úplně narváno. Všechny stoly byly plné a my jsme tam kmitali celý večer jako draci. Občas jsme ani ve 3 nestíhali a lidé si museli chodit objednávat na bar sami. Také jsem měl nějvětší úspěch, když jsem si zapamatoval nápoje pro 6 lidí. Zavolali si mě totiž od jednoho stolku a chlápek začal objednávat piva. Říkal jsem žádný problém, ale pak se začal ptát i ostatních a oni si také objednávali. Bylo to docela drsné, protože to bylo celkem 10 různých nápojů (některé se mixují) a jen dvě piva. On mi to jednou řekl, já jsem to pak zopakoval a zapomněl jsem jen poslední dva. On mi to dořekl a já jsem mu to potom zopakoval znovu bez chyby. To už tam na mě všichni od toho stolu koukali a říkali, že jsem dobrý
. Když jsem přišel k baru, byla tam obrovská fronta a musel jsem chvíli čekat, než se na mě dostala řada. Tak jsem to tam vysypal a dokonce jsem to ani nepopletl. Prostě už jsem profík .
O chvíli později mě docela dostala jedna starší paní. Zastavila mě a říkala mi, že by cosi potřebovala. To cosi jsem jí vůbec nerozumněl, protože tam hned vedle hrála muzika. Ptal jsem se jí tedy znovu a znovu až jsem pochopil, že nevím, co to je. Ona proto vzala jednu láhev, odšroubovala víčko a říkala, že chce tohle. Tak jsem na ní nechápavě koukal a říkal jsem si, na co tak může potřebovat víčko. Pro jistotu jsem se jí ještě zeptal, jestli ho opravdu chce a ona kývla. Hned jsem si představil, jak jim asi budu na baru vysvětlovat, že potřebuji víčko od lahve, když ani nevím, jak se to řekne
. Zeptal jsem se proto té paní, jestli si mohu tohle víčko půjčit. Ona svolila a já jsem šel na bar, vysvětlovat Luise, že potřebuji víčko. Nejdříve na mě nechápavě koukala a když jsem jí to říkal podruhé, pochopila. Řekla mi tedy, ať jí dám to co mám v ruce. Na to jsem jí řekl, že jsem si tohle víčko půjčil a že ona chce ještě jedno. Luisa zakroutila nechápavě hlavou, ale vzala nejbližší lahev, odšroubovala mi víčko a dala mi ho. Já jsem pak vítězoslavně víčko předal staré paní a ona byla velice šťastná. Na co to víčko potřebovala, nevím.
Konečně pak přišel konec dnešní otevírací doby a my jsme začali uklízet. Tentokrát na mě vyšlo luxování. Ostatní vytírali a uklízeli sklenice a stoly. Z práce jsem odešel po druhé hodině. Vydělal jsem si dneska přes €20. Další službu mám až v pátek, protože pondělky jsem prý jen zaskakoval za jakéhosi Jima, který byl 14 dní na dovolené.
Doma jsem ještě pojedl polévku a podíval jsem se na Internet. Spát jsem šel až ve 3:30.
Fotky z dnešního dne
Předchozí: Dvouměsíční výročí
Následující: Vylet do Monaghanu