pátek 20. 5. 2005
Velké rozhodování
Ráno jsem nemohl dospat a tak jsem vstal v 7 hodin s klukama. Čekal jsem totiž na telefon z firmy Compass, zda mě chtějí nebo ne. Po snídani, když kluci odešli, jsem surfoval na Internetu a čekal jsem. Před 10tou hodinou vstaly i Tabletky a začaly snášet své věci na hromadu a nosit do auta. Začínalo jejich velké stěhování do nového bytu. Ani se jim to všechno do jednoho auta nevešlo, říkaly, že zbytek poberou odpoledne, až přijedou předat pokoj.
V 11 hodin mi konečně zazvonil telefon. Ozval se mi Gearóid z firmy Compass a ptal se mě, zda bych měl v pondělí čas na další pohovor. Řekl jsem mu, že čas bych sice měl, ale že už mám nabídku od jiné firmy a musím se rozhodnout do 4 hodin do odpoledne. Pak jsem vysvětlil, že abych pravdu řekl, raději bych dělal pro jeho firmu, protože mi ta práce přišla zajímavější. On mi pak začal říkat, že vlastně shánějí také někoho na GIS a že si o tom chtěl promluvit v pondělí. Pak mi vysvětloval, co všechno by bylo potřeba dělat a hlavně, že bych se v tom musel zaškolit a pak bych tu tedy musel vydržet alespoň rok nebo víc, když už do mě investují peníze. Řekl jsem mu, že rok mu slíbit mohu, ale víc, že slibovat nechci, protože prostě nevím. Pak jsem se ho ptal, v čem bych ty GIS systémy vlastně dělal. A on říkal, že by to bylo nějaké programování v .NET, musel bych si zopáknout Javu a dělat JSP stránky a taky pracovat s databázemi Oracle a SQL server. Prostě bych musel dělat hodně různých věcí. Říkal jsem, že by to neměl být problém a že by se mi takováhle práce líbila
. On tedy řekl, že si to musí promyslet a říkal, že zavolá brzo odpoledne. Kdyby prý nezavolal, mám zavolat já.
Zalíbila se mi ta práce ještě o něco více, protože bych se mohl naučit mnoho nového. Hned jsem to telefonoval Ondrovi a on říkal, že to není jednoduché se rozhodnout, že měl to samé taky. Pak zvolil jistou práci, i když ta druhá by byla možná lepší. Ale bylo to riziko, že nebude mít třeba nic. Já jsem o tom pak dobu přemýšlel a říkal jsem, že prostě ve 4 hodiny zavolám do BlueFace, že beru práci, kterou mi nabídli včera, pokud mi do té doby nenabídne práci Gearóid z společnosti Compass.
Šel jsem si udělat obídek, aby mi ten čas nějak utekl. Chtěl jsem psát deníček, ale nešlo to, protože jsem byl trošku nervózní. Tak jsem si donesl polštář a povaloval jsem se v obýváku na gauči. Spát jsem nemohl, jen jsem tak ležel. Ve 2 hodiny odpoledne mi zazvonil telefon, ale ozvala se mi Patrice, že můj telefonní test, který jsem měl v úterý, nedopadl dobře. Pak mi také mailem poslala výsledky. Prý bylo nutné mít z každé části alespoň 50% a já jsem měl z částí o SQL serveru a ASP.NET těsně pod 50%. Z části o objektově orientovaném programování jsem měl přes 80%. Tak nějak jsem to očekával
.
Pak jsem znovu spal. Několik minut po 3. hodině mě znovu probudil telefon. Tentokrát to byl Gearóid a něco říkal, čemu jsem nerozumněl, protože mi vypadával signál. Přesunul jsem se tedy do kuchyně a poprosil jsem ho, jestli by to nemohl zopakovat, že jsem měl blbý signál a on řekl, že se mi chystá nabídnout práci. Pak se mě ptal, jestli jsem rád, tak jsem mu říkal, že jsem "happy". Říkal, že mi ze začátku nabízí €25k ročně, ale že po dvou měsících se o tom můžeme pobavit, až uvidí, jak jsem dobrý a možná bych mohl dostat víc. Taky říkal, že stačí když začnu až za týden v pondělí, ale že někdy přiští týden bychom se mohli sejít a prodiskutovat smlouvu atd. Celou dobu, co jsem sháněl práci jsem přemýšlel nad tím, že než nastoupím, že se zajedu ještě podívat do Čech, protože to, že bych dostal dovolenou na prázdniny jsem nepředpokládal.
Zeptal jsem se tedy, jestli by nevadilo, kdybych příští týden odjel do Čech a smlouvu bychom prodiskutovali až v to pondělí a Gearóid říkal, že to vůbec nevadí a že s mým nástupem nespěchá. Klidně prý mohu nastoupit ještě o týden déle, abych stihl nějaké levné lety. Poděkoval jsem mu tedy znovu za nabídku a domluvili jsme se, že kdybych odjížděl, pošlu mu mail, jinak že mu příští týden zavolám, abychom se domluvili na schůzce. Měl jsem radost jak malé dítě. Tak nádherně to vyšlo.
Hned jsem to telefonoval Ondrovi a taky jsem začal přemýšlet kdy pojedu domů. Službu v hospodě jsem měl naposledy v sobotu odpoledne, pak jsem mohl říct, že končím a jet domů. Koukal jsem tedy na Internet na ceny letenek a našel jsem dobrou cenu s odletem ve středu a návratem další pátek. Začal jsem také přemýšlet kolik by mě to vlastně stálo. Přišel bych o příjem z práce v hospodě, za letenku bych dal €120, musel bych tu dál 14 dní platit nájem a také první výplatu dostanu až v červenci. Zjistil jsem, že bych pak už musel vydudat své české konto až na nulu, což se mi moc nechtělo.
Pak jsem šel telefonovat do BlueFace. Když jsem se představil a řekl jim, že jsem dostal lepší nabídku z druhé společnosti a rozhodl jsem se ji přijmout, zněl Feargal trochu zklamaně. Asi se mnou opravdu dost počítali. Pak mi tedy poděkoval a zavěsil.
Ve 4 hodiny odpoledne jsem volal domů a říkal jsem, že už mám práci a že jsem chtěl přijet, ale že spíše nepřijedu, protože by to stálo moc peněz a že se pokusím přijet jindy. Ve chvíli, kdy jsem dotelefonoval, přišel Olivier ze Celtic Halls a ptal se, zda jsou tu Tabletky. Šel převzít pokoj. Říkal jsem, že ještě nedorazily, ale že může počkat v obýváku. Ukazoval mi tedy svůj nový foťák, který si koupil na výlet do Severního Irska.
Po chvíli se přivalily Tabletky, předaly pokoj a Olivier odešel. Ještě jsem se ho zeptal, zda neví, kdo nám sem přijde místo nich. On mi odpověděl, že určitě zítra někdo přijde a prý to budou nějaké dvě Italky. Tabletky pak začaly znovu nakládat auto a když už měly všechno naloženo, šel jsem se s nimi rozloučit. Domluvili jsme se, že někdy zajdeme do hospody. Pak mi ještě Tabletky poblahopřály k mé nové práci a definitivně odjely do nového bydlení 
. Škoda, byla s nimi docela sranda.
Já jsem se potom zase posadil k počítači a začal jsem se odregistrovávat na všech možných vyhledávačích práce a také v různých agenturách. V půl sedmé přišel Letyn z práce, tak jsem mu říkal, že už mám konečně práci atd. Letyn se usadil u počítače a začal chatovat, já jsem šel dělat večeři, protože v půl deváté jsem musel do práce.
Uvařil jsem špagety a k nim dobrou sýrovou omáčku. Byla to dobrota, ty špagety chutnaly stejně jako v menze Špagety Levorno, když jsem si je občas dával. Letyn se ale nemohl na jídlo odtrhnout od počítače, tak jsem si říkal, člověk se mu s tím vaří a on je pak i líný jít to sníst.
Na půl devátou jsem odešel do práce. Dneska jsem dělal opět se Sandy. Hned, když jsem přišel, si mě zavolali k jednomu stolu, kde sedělo asi 10 ženských. Začali si poroučet, ale já jsem hned první drink neznal. Ptali se mě proto, zda mám něco na psaní. Bohužel jsem neměl. Ze začátku jsem s sebou tahal blok, ale pak jsem ho přestal nosit, protože jsem říkal, že už jsem dobrej a přeci si to zapamatuji. Ty ženské se tedy začaly štrachat v kabelkách a jedna vytáhla tužku, další papír a dokonce mi to začala psát. Tak jsem tam jen tak stál a čekal. Pak mi předala papír, já jsem s tím šel k baru a když mi to připravili, donesl jsem jim to. Docela jsem se styděl. Hned vedle u stolu sedělo zase asi 10 chlapů, pravděpodobně manželů těch dam. Ti ale tak nároční nebyli a stačilo jim jen několik druhů piv.
V hospodě bylo jinak téměř liduprázdno a když odešli tyto dvě party lidí (asi po hodině), zavládla tam brutální nuda. Když jsem občas přišel s nějakou objednávkou, začali mě alespoň Brian (barman) spolu se Sandy učit ceny nápojů, abych si to mohl občas spočítat. Pak už jsem vždy profícky nahlásil Guinesse prvního (protože se nejdéle točí) a občas jsem jim předal i přesné peníze. Hned mě za to Brian chválil.
Když jsme hospodu zavřeli, přišel obvyklý úklid a před druhou hodinou jsem už odcházel domů. Doma jsem si dal obvyklou sváču a Internet, protože jsem měl opět hlad jako vlk. Spát jsem šel skoro ve 3 hodiny ráno.
V 11 hodin mi konečně zazvonil telefon. Ozval se mi Gearóid z firmy Compass a ptal se mě, zda bych měl v pondělí čas na další pohovor. Řekl jsem mu, že čas bych sice měl, ale že už mám nabídku od jiné firmy a musím se rozhodnout do 4 hodin do odpoledne. Pak jsem vysvětlil, že abych pravdu řekl, raději bych dělal pro jeho firmu, protože mi ta práce přišla zajímavější. On mi pak začal říkat, že vlastně shánějí také někoho na GIS a že si o tom chtěl promluvit v pondělí. Pak mi vysvětloval, co všechno by bylo potřeba dělat a hlavně, že bych se v tom musel zaškolit a pak bych tu tedy musel vydržet alespoň rok nebo víc, když už do mě investují peníze. Řekl jsem mu, že rok mu slíbit mohu, ale víc, že slibovat nechci, protože prostě nevím. Pak jsem se ho ptal, v čem bych ty GIS systémy vlastně dělal. A on říkal, že by to bylo nějaké programování v .NET, musel bych si zopáknout Javu a dělat JSP stránky a taky pracovat s databázemi Oracle a SQL server. Prostě bych musel dělat hodně různých věcí. Říkal jsem, že by to neměl být problém a že by se mi takováhle práce líbila
. On tedy řekl, že si to musí promyslet a říkal, že zavolá brzo odpoledne. Kdyby prý nezavolal, mám zavolat já.
Zalíbila se mi ta práce ještě o něco více, protože bych se mohl naučit mnoho nového. Hned jsem to telefonoval Ondrovi a on říkal, že to není jednoduché se rozhodnout, že měl to samé taky. Pak zvolil jistou práci, i když ta druhá by byla možná lepší. Ale bylo to riziko, že nebude mít třeba nic. Já jsem o tom pak dobu přemýšlel a říkal jsem, že prostě ve 4 hodiny zavolám do BlueFace, že beru práci, kterou mi nabídli včera, pokud mi do té doby nenabídne práci Gearóid z společnosti Compass.
Šel jsem si udělat obídek, aby mi ten čas nějak utekl. Chtěl jsem psát deníček, ale nešlo to, protože jsem byl trošku nervózní. Tak jsem si donesl polštář a povaloval jsem se v obýváku na gauči. Spát jsem nemohl, jen jsem tak ležel. Ve 2 hodiny odpoledne mi zazvonil telefon, ale ozvala se mi Patrice, že můj telefonní test, který jsem měl v úterý, nedopadl dobře. Pak mi také mailem poslala výsledky. Prý bylo nutné mít z každé části alespoň 50% a já jsem měl z částí o SQL serveru a ASP.NET těsně pod 50%. Z části o objektově orientovaném programování jsem měl přes 80%. Tak nějak jsem to očekával
.
Pak jsem znovu spal. Několik minut po 3. hodině mě znovu probudil telefon. Tentokrát to byl Gearóid a něco říkal, čemu jsem nerozumněl, protože mi vypadával signál. Přesunul jsem se tedy do kuchyně a poprosil jsem ho, jestli by to nemohl zopakovat, že jsem měl blbý signál a on řekl, že se mi chystá nabídnout práci. Pak se mě ptal, jestli jsem rád, tak jsem mu říkal, že jsem "happy". Říkal, že mi ze začátku nabízí €25k ročně, ale že po dvou měsících se o tom můžeme pobavit, až uvidí, jak jsem dobrý a možná bych mohl dostat víc. Taky říkal, že stačí když začnu až za týden v pondělí, ale že někdy přiští týden bychom se mohli sejít a prodiskutovat smlouvu atd. Celou dobu, co jsem sháněl práci jsem přemýšlel nad tím, že než nastoupím, že se zajedu ještě podívat do Čech, protože to, že bych dostal dovolenou na prázdniny jsem nepředpokládal.
Zeptal jsem se tedy, jestli by nevadilo, kdybych příští týden odjel do Čech a smlouvu bychom prodiskutovali až v to pondělí a Gearóid říkal, že to vůbec nevadí a že s mým nástupem nespěchá. Klidně prý mohu nastoupit ještě o týden déle, abych stihl nějaké levné lety. Poděkoval jsem mu tedy znovu za nabídku a domluvili jsme se, že kdybych odjížděl, pošlu mu mail, jinak že mu příští týden zavolám, abychom se domluvili na schůzce. Měl jsem radost jak malé dítě. Tak nádherně to vyšlo.
Hned jsem to telefonoval Ondrovi a taky jsem začal přemýšlet kdy pojedu domů. Službu v hospodě jsem měl naposledy v sobotu odpoledne, pak jsem mohl říct, že končím a jet domů. Koukal jsem tedy na Internet na ceny letenek a našel jsem dobrou cenu s odletem ve středu a návratem další pátek. Začal jsem také přemýšlet kolik by mě to vlastně stálo. Přišel bych o příjem z práce v hospodě, za letenku bych dal €120, musel bych tu dál 14 dní platit nájem a také první výplatu dostanu až v červenci. Zjistil jsem, že bych pak už musel vydudat své české konto až na nulu, což se mi moc nechtělo.
Pak jsem šel telefonovat do BlueFace. Když jsem se představil a řekl jim, že jsem dostal lepší nabídku z druhé společnosti a rozhodl jsem se ji přijmout, zněl Feargal trochu zklamaně. Asi se mnou opravdu dost počítali. Pak mi tedy poděkoval a zavěsil.
Ve 4 hodiny odpoledne jsem volal domů a říkal jsem, že už mám práci a že jsem chtěl přijet, ale že spíše nepřijedu, protože by to stálo moc peněz a že se pokusím přijet jindy. Ve chvíli, kdy jsem dotelefonoval, přišel Olivier ze Celtic Halls a ptal se, zda jsou tu Tabletky. Šel převzít pokoj. Říkal jsem, že ještě nedorazily, ale že může počkat v obýváku. Ukazoval mi tedy svůj nový foťák, který si koupil na výlet do Severního Irska.
Po chvíli se přivalily Tabletky, předaly pokoj a Olivier odešel. Ještě jsem se ho zeptal, zda neví, kdo nám sem přijde místo nich. On mi odpověděl, že určitě zítra někdo přijde a prý to budou nějaké dvě Italky
. Tabletky pak začaly znovu nakládat auto a když už měly všechno naloženo, šel jsem se s nimi rozloučit. Domluvili jsme se, že někdy zajdeme do hospody. Pak mi ještě Tabletky poblahopřály k mé nové práci a definitivně odjely do nového bydlení . Škoda, byla s nimi docela sranda.
Já jsem se potom zase posadil k počítači a začal jsem se odregistrovávat na všech možných vyhledávačích práce a také v různých agenturách. V půl sedmé přišel Letyn z práce, tak jsem mu říkal, že už mám konečně práci atd. Letyn se usadil u počítače a začal chatovat, já jsem šel dělat večeři, protože v půl deváté jsem musel do práce.
Uvařil jsem špagety a k nim dobrou sýrovou omáčku. Byla to dobrota, ty špagety chutnaly stejně jako v menze Špagety Levorno, když jsem si je občas dával. Letyn se ale nemohl na jídlo odtrhnout od počítače, tak jsem si říkal, člověk se mu s tím vaří a on je pak i líný jít to sníst
.
Na půl devátou jsem odešel do práce. Dneska jsem dělal opět se Sandy. Hned, když jsem přišel, si mě zavolali k jednomu stolu, kde sedělo asi 10 ženských. Začali si poroučet, ale já jsem hned první drink neznal. Ptali se mě proto, zda mám něco na psaní. Bohužel jsem neměl. Ze začátku jsem s sebou tahal blok, ale pak jsem ho přestal nosit, protože jsem říkal, že už jsem dobrej a přeci si to zapamatuji
. Ty ženské se tedy začaly štrachat v kabelkách a jedna vytáhla tužku, další papír a dokonce mi to začala psát. Tak jsem tam jen tak stál a čekal. Pak mi předala papír, já jsem s tím šel k baru a když mi to připravili, donesl jsem jim to. Docela jsem se styděl. Hned vedle u stolu sedělo zase asi 10 chlapů, pravděpodobně manželů těch dam. Ti ale tak nároční nebyli a stačilo jim jen několik druhů piv.
V hospodě bylo jinak téměř liduprázdno a když odešli tyto dvě party lidí (asi po hodině), zavládla tam brutální nuda. Když jsem občas přišel s nějakou objednávkou, začali mě alespoň Brian (barman) spolu se Sandy učit ceny nápojů, abych si to mohl občas spočítat. Pak už jsem vždy profícky nahlásil Guinesse prvního (protože se nejdéle točí) a občas jsem jim předal i přesné peníze. Hned mě za to Brian chválil
.
Když jsme hospodu zavřeli, přišel obvyklý úklid a před druhou hodinou jsem už odcházel domů. Doma jsem si dal obvyklou sváču a Internet, protože jsem měl opět hlad jako vlk. Spát jsem šel skoro ve 3 hodiny ráno.
Předchozí: Pohovor v BlueFace
Následující: Loučení s Liborem