pátek 13. 5. 2005
Dvouměsíční výročí
Tak dnes je to právě 2 měsíce, co jsme opustili Českou republiku a přijeli do Irska. Po těchto dvou měsících jsme si už na Irsko celkem zvykli a zabydleli jsme se tu. Bohužel to nemůžeme jít oslavit, protože já musím dneska do práce, ale oslavíme to někdy jindy 
.
Vstával jsem dnes opět s klukama, protože jsem potřeboval, aby mi skoukli ten mail, co jsem psal včera v noci a mohl jsem ho odeslat. Také jsem se potřeboval připravit na svůj dnešní pohovor v 10 hodin. Jen co Ondra odešel do práce, všimli jsme si, že na stole zůstala jeho svačina
. Zkoušeli jsme mu hned volat na mobil, ale jak je u něho obvyklé, nebral ho. Ozval se až asi za 10 minut, když už seděl v autobuse a kupodivu se vracet nechtěl . Letyn odjel do práce asi půl deváté. Tentokrát jel s Rónánem zase do Droghedy.
Já jsem si začal na internetu hledat adresu agentury, kam jsem měl jít na pohovor, a opisoval jsem si to do bloku. Po posledních zkušenostech, kdy jsem nemohl místo pohovoru najít, jsem si napsal i telefonní číslo.
Okolo 9té jsem vyrazil do města. Měl jsem mít času víc než dost. Dokonce mi jel i autobus, téměř jsem na zastávce nemusel čekat. Bohužel jsme ujeli kousek cesty a autobus se zastavil v zácpě. Začal jsem mít neblahé tušení, že to nestihnu. Měl jsem ale půl hodiny rezervu, takže jsem ještě nepanikařil. Bohužel zácpa byla na déle. Do centra na O'Connell street jsem dorazil až v 9:45 a měl jsem to ještě pěkný kus cesty pěšky. Agentura sídlila na Fitzwilliam Square, což je asi tak 20 minut chůze. Začal jsem tedy běžet, protože jsem nechtěl přijít pozdě. Když jsem byl asi na půl cesty a zbývalo mi pouze 5 minut do 10. hodiny, rozhodl jsem se to vzdát a zavolat, že přijdu pozdě. Byl jsem totiž docela zpocený a tak jsem tam stejně přijít nemohl. Z postranní uličky jsem tedy zavolal té ženské (jmenovala se Patrice), že se omlouvám a že jsem trčel v zácpě a přijdu do 15 minut. Říkala, že je to ok. Tímto jsem získal dostatek času, tak jsem šel pomalu a schnul jsem, abych tam nešel zpocený.
Asi v 10:10 jsem dorazil do agentury. Ptal jsem se tam na Patrice a nějaký chlápek mi řekl, že prý zrovna telefonuje. Odvedl mě do místnosti, kde byl stůl a čtyři židle a řekl mi, že Patrice za chvíli přijde. Na stole ležely noviny a tak jsem si četl. Asi za 5 minut přišla Patrice, taková mladá blondýnka, a hned v úvodu mi děkovala, že jsem ráno zavolal. Pak mi řekla, že moje CV je velice stručné a začala se vyptávat, co jsem dělal, kde a jak. Tak jsem zase spustil svou obvyklou naučenou říkanku. Ptala se mě, jestli chci kontrakt nebo permanentní práci, já jsem jí říkal, že mi to je jedno. Pak mi povídala, že prý shánějí lidi na nějakou práci do Microsoftu, což mě potěšilo a taky mi říkala, že moje angličtina je "very good". Ani se při tom nesmála
, tak jsem jí to uvěřil . Na závěr mi řekla, že tedy pošle moje CV té firmě a že by mě měli někdy kontaktovat a ptát se mě po telefonu na 20 otázek - 10 z .NET a 10 na SQL server. Pak se se mnou rozloučila a já jsem odešel.
Zamířil jsem zpět do centra, zavolat domů. Interview mi zabralo asi 40 minut, telefonování potom dalších 30. Protože už bylo půl dvanácté a mezi 12. a 14. hodinou nám měl přijít domů opravář na troubu, rozhodl jsem se zavolat Standovi, že tam nestihnu být do 12ti. Hned v úvodu jsem se Standy ptal, jestli mu volaly tabletky a on říkal, že ne. Včera jsem se jich totiž ptal, jestli tu budou, že se možná do 12ti nestihnu vrátit. Pó mi říkal, že prý bude dopoledne volat do Celtic Halls kvůli čemusi a že jim to tam tedy vyřídí. Docela mě proto zaskočilo, že do Celtic Halls nevolal. Říkal jsem Standovi, že tedy Tabletky jsou snad doma a že tam mířím, takže kdyby opravář přijel dřív a volal jim, ať chvíli počká.
Vydal jsem se ještě na O'Connell street do pobočky AIB, protože Ondra chtěl ke svému účtu zadat telefonní číslo kvůli Internet bankingu. Měl totiž stejný problém, jako já. Hned když jsem tam vstoupil, všiml jsem si velké fronty a také nových bezpečnostních dveří. Fungovali zajímavě. Nejprve člověk prošel jedněmi dveřmi do jakési komory a když se vstupní dveře zavřely, otevřely se teprve výstupní dveře. K čemu to slouží, nevím. Asi kvůli zlodějům, aby neutekli tak snadno.
Přemýšlel jsem, jestli mám jít stát frontu a nebo jet domů čekat na opraváře. Zašel jsem se tedy podívat na jízdní řád k nedaleké zastávce a zjistil jsem, že mám asi tak 7 minut. Říkal jsem, že to tedy zkusím. Prošel jsem do pobočky, vystál jsem frontu, změnil jsem Ondrovi telefonní číslo a vyšel jsem opět ven. Akorát jsem zahlédl autobus, který stál na zastávce a nabíral lidi. Rozeběhl jsem se a doběhl jsem ho právě včas. Nastoupil jsem a jel jsem tedy domů.
Do domu jsem dorazil skoro o půl jedné a nebyl tu nikdo. Ani opravář, ani tabletky. Přestojil jsem se a usadil jsem se v obýváku. Asi po 5 minutách přišla Dipsy a říkala, že byli běhat v parku a že tam někde ztratili klíče. Pak se ptala, jestli si může půjčit kolo, že by se to s ním lépe hledalo. Řekl jsem, že ano. Odjela tedy do parku a já jsem tu zase zůstal sám.
Opravář přišel asi ve 12:45, koukl na troubu a za necelou čtvrthodinku měl troubu spravenou. Byla tam vadná topná spirála, tak ji vyměnil. Pak odjel. Když přišly tabletky i s klíčema, začalo se mi chtít spát. Šel jsem si tedy nahoru lehnout a spal jsem od 13 až do 17 hodin.
Když jsem se probudil, v domě nikdo nebyl. Za chvíli ale přišly tabletky s velikánským nákupem. Nakupují totiž věci do svého nového bytu, který si pronajaly kdesi v centru. Budou se asi příští pátek stěhovat. Pak přišel Letyn a tak jsme kecali v obýváku o mém pohovoru a jeho práci. V 19 hodin jsem dostal hlad a tak jsem dal v kuchyni do opravené trouby hranolky.
Tabletky začali vařit zrovna ve chvíli, kdy už naše hranolky byly skoro hotové a chtěli jsme si v mikrovlnce ohřát hamburgery. Oni vždycky vaří nějaká velikánská jídla a zaberou při tom celou kuchyň. Vecpali jsme se tam tedy, jídlo jsme si dodělali a taky jsme se pěkně nacpali. Já jsem si pak šel vyžehlit košili.
Protože jsem dnes v práci začínal až v 9 hodin, šel jsem ještě na chvíli na počítač. Před 9. hodinou jsem se zvedl a odešel jsem do práce. Letyn prý pak večer dlouho do noci popisoval fotky, Ondra šel spát. Já jsem měl v práci dnes docela nudu. Bylo tam jen pár lidí a tak jsem alespoň kecal se Sandy. Prokecali jsme tam téměř celý večer, občas jsem se bavil i s barmanem, který dělá přes den pošťáka a kterému vůbec není rozumnět. Na angličtinu to bylo super, na dýžka nic moc. Vydělal jsem si jen něco málo přes €10.
Po obvyklém vyházení hostů a úklidu jsem ve 2 hodiny přišel domů. Opět jsem měl hlad a tak jsem si udělal 4 chleby se šunkou a jedl jsem. Při tom jsem koukal na Internet, jak jsme hráli hokej a taky jsem četl maily. Spát jsem šel asi ve 3 hodiny.
.
Vstával jsem dnes opět s klukama, protože jsem potřeboval, aby mi skoukli ten mail, co jsem psal včera v noci a mohl jsem ho odeslat. Také jsem se potřeboval připravit na svůj dnešní pohovor v 10 hodin. Jen co Ondra odešel do práce, všimli jsme si, že na stole zůstala jeho svačina
. Zkoušeli jsme mu hned volat na mobil, ale jak je u něho obvyklé, nebral ho. Ozval se až asi za 10 minut, když už seděl v autobuse a kupodivu se vracet nechtěl . Letyn odjel do práce asi půl deváté. Tentokrát jel s Rónánem zase do Droghedy.
Já jsem si začal na internetu hledat adresu agentury, kam jsem měl jít na pohovor, a opisoval jsem si to do bloku. Po posledních zkušenostech, kdy jsem nemohl místo pohovoru najít, jsem si napsal i telefonní číslo.
Okolo 9té jsem vyrazil do města. Měl jsem mít času víc než dost. Dokonce mi jel i autobus, téměř jsem na zastávce nemusel čekat. Bohužel jsme ujeli kousek cesty a autobus se zastavil v zácpě. Začal jsem mít neblahé tušení, že to nestihnu. Měl jsem ale půl hodiny rezervu, takže jsem ještě nepanikařil. Bohužel zácpa byla na déle. Do centra na O'Connell street jsem dorazil až v 9:45 a měl jsem to ještě pěkný kus cesty pěšky. Agentura sídlila na Fitzwilliam Square, což je asi tak 20 minut chůze. Začal jsem tedy běžet, protože jsem nechtěl přijít pozdě. Když jsem byl asi na půl cesty a zbývalo mi pouze 5 minut do 10. hodiny, rozhodl jsem se to vzdát a zavolat, že přijdu pozdě. Byl jsem totiž docela zpocený a tak jsem tam stejně přijít nemohl. Z postranní uličky jsem tedy zavolal té ženské (jmenovala se Patrice), že se omlouvám a že jsem trčel v zácpě a přijdu do 15 minut. Říkala, že je to ok. Tímto jsem získal dostatek času, tak jsem šel pomalu a schnul jsem, abych tam nešel zpocený.
Asi v 10:10 jsem dorazil do agentury. Ptal jsem se tam na Patrice a nějaký chlápek mi řekl, že prý zrovna telefonuje. Odvedl mě do místnosti, kde byl stůl a čtyři židle a řekl mi, že Patrice za chvíli přijde. Na stole ležely noviny a tak jsem si četl. Asi za 5 minut přišla Patrice, taková mladá blondýnka, a hned v úvodu mi děkovala, že jsem ráno zavolal. Pak mi řekla, že moje CV je velice stručné a začala se vyptávat, co jsem dělal, kde a jak. Tak jsem zase spustil svou obvyklou naučenou říkanku. Ptala se mě, jestli chci kontrakt nebo permanentní práci, já jsem jí říkal, že mi to je jedno. Pak mi povídala, že prý shánějí lidi na nějakou práci do Microsoftu, což mě potěšilo a taky mi říkala, že moje angličtina je "very good". Ani se při tom nesmála
, tak jsem jí to uvěřil . Na závěr mi řekla, že tedy pošle moje CV té firmě a že by mě měli někdy kontaktovat a ptát se mě po telefonu na 20 otázek - 10 z .NET a 10 na SQL server. Pak se se mnou rozloučila a já jsem odešel.
Zamířil jsem zpět do centra, zavolat domů. Interview mi zabralo asi 40 minut, telefonování potom dalších 30. Protože už bylo půl dvanácté a mezi 12. a 14. hodinou nám měl přijít domů opravář na troubu, rozhodl jsem se zavolat Standovi, že tam nestihnu být do 12ti. Hned v úvodu jsem se Standy ptal, jestli mu volaly tabletky a on říkal, že ne. Včera jsem se jich totiž ptal, jestli tu budou, že se možná do 12ti nestihnu vrátit. Pó mi říkal, že prý bude dopoledne volat do Celtic Halls kvůli čemusi a že jim to tam tedy vyřídí. Docela mě proto zaskočilo, že do Celtic Halls nevolal. Říkal jsem Standovi, že tedy Tabletky jsou snad doma a že tam mířím, takže kdyby opravář přijel dřív a volal jim, ať chvíli počká.
Vydal jsem se ještě na O'Connell street do pobočky AIB, protože Ondra chtěl ke svému účtu zadat telefonní číslo kvůli Internet bankingu. Měl totiž stejný problém, jako já. Hned když jsem tam vstoupil, všiml jsem si velké fronty a také nových bezpečnostních dveří. Fungovali zajímavě. Nejprve člověk prošel jedněmi dveřmi do jakési komory a když se vstupní dveře zavřely, otevřely se teprve výstupní dveře. K čemu to slouží, nevím. Asi kvůli zlodějům, aby neutekli tak snadno
.
Přemýšlel jsem, jestli mám jít stát frontu a nebo jet domů čekat na opraváře. Zašel jsem se tedy podívat na jízdní řád k nedaleké zastávce a zjistil jsem, že mám asi tak 7 minut. Říkal jsem, že to tedy zkusím. Prošel jsem do pobočky, vystál jsem frontu, změnil jsem Ondrovi telefonní číslo a vyšel jsem opět ven. Akorát jsem zahlédl autobus, který stál na zastávce a nabíral lidi. Rozeběhl jsem se a doběhl jsem ho právě včas. Nastoupil jsem a jel jsem tedy domů.
Do domu jsem dorazil skoro o půl jedné a nebyl tu nikdo. Ani opravář, ani tabletky. Přestojil jsem se a usadil jsem se v obýváku. Asi po 5 minutách přišla Dipsy a říkala, že byli běhat v parku a že tam někde ztratili klíče. Pak se ptala, jestli si může půjčit kolo, že by se to s ním lépe hledalo. Řekl jsem, že ano. Odjela tedy do parku a já jsem tu zase zůstal sám.
Opravář přišel asi ve 12:45, koukl na troubu a za necelou čtvrthodinku měl troubu spravenou. Byla tam vadná topná spirála, tak ji vyměnil. Pak odjel. Když přišly tabletky i s klíčema, začalo se mi chtít spát. Šel jsem si tedy nahoru lehnout a spal jsem od 13 až do 17 hodin.
Když jsem se probudil, v domě nikdo nebyl. Za chvíli ale přišly tabletky s velikánským nákupem. Nakupují totiž věci do svého nového bytu, který si pronajaly kdesi v centru. Budou se asi příští pátek stěhovat. Pak přišel Letyn a tak jsme kecali v obýváku o mém pohovoru a jeho práci. V 19 hodin jsem dostal hlad a tak jsem dal v kuchyni do opravené trouby hranolky.
Tabletky začali vařit zrovna ve chvíli, kdy už naše hranolky byly skoro hotové a chtěli jsme si v mikrovlnce ohřát hamburgery. Oni vždycky vaří nějaká velikánská jídla a zaberou při tom celou kuchyň. Vecpali jsme se tam tedy, jídlo jsme si dodělali a taky jsme se pěkně nacpali
. Já jsem si pak šel vyžehlit košili.
Protože jsem dnes v práci začínal až v 9 hodin, šel jsem ještě na chvíli na počítač. Před 9. hodinou jsem se zvedl a odešel jsem do práce. Letyn prý pak večer dlouho do noci popisoval fotky, Ondra šel spát. Já jsem měl v práci dnes docela nudu. Bylo tam jen pár lidí a tak jsem alespoň kecal se Sandy. Prokecali jsme tam téměř celý večer, občas jsem se bavil i s barmanem, který dělá přes den pošťáka a kterému vůbec není rozumnět. Na angličtinu to bylo super, na dýžka nic moc. Vydělal jsem si jen něco málo přes €10.
Po obvyklém vyházení hostů a úklidu jsem ve 2 hodiny přišel domů. Opět jsem měl hlad a tak jsem si udělal 4 chleby se šunkou a jedl jsem. Při tom jsem koukal na Internet, jak jsme hráli hokej a taky jsem četl maily. Spát jsem šel asi ve 3 hodiny.
Předchozí: Oprava topení 2
Následující: Ondrův nákup