Dnes byla sobota a já chtěl jít opět na aikido. Vstával jsem proto už v 9:30, dříve než kluci. U snídaně jsem kecal s Laurence, po chvíli se probudil také Ondra. Dlouho jsem se rozmýšlel, zda mám na aikido jít nebo ne, ale nakonec jsem to zavrhl. Myslel jsem, že by tam stejně nikdo nebyl, protože šli pravděpodobně všichni na stáž do DCU. Navíc mi ve 3 hodiny začínala znovu práce a tak bych si ani neodpočal .
Ondra už od rána říkal, že prý potřebuje do Sparu, ale také se k tomu nějak neměl. Když vstal i Letyn, začali jsme probírat naše bydlení, zda a kam se budeme stěhovat. Letyn se definitivně rozhodl odstěhovat do Droghedy a tak jsme začali s Ondrou koukat po bytě pro dva lidi. Našli jsme jeden docela pěkný dům a Ondra tam tedy hned zkusil zavolat. Dovolal se bohužel jen na záznamník.
Pak jsme dobu diskutovali, že když bude nějaké inzeráty obtelefonovávat, na kdy má dohadovat prohlídku. Já jsem chtěl na zítra, protože dnes musím do práce, ale Ondra s Letynem říkali, že to nepočká a musí to být nutně dnes. Nakonec, když mě tedy překecali, jsem Ondru pověřil, ať na vybrané inzeráty odpoledne zavolá. Večer jsem se ale dozvěděl, že prý se dovolal pouze na záznamníky a nenechal tam ani vzkazy (asi už to tolik nespěchalo ).
K obědu jsme začali vařit brambory s kuřetem a Ondra se konečně odhodlal zajít do toho Sparu. Udělal jsem mu tedy také seznam věcí, které má koupit. Nakonec je koupil, ale to bylo řečí kolem toho . Po obědě jsme hledali další inzeráty. Já jsem se před 3tí hodinou sbalil a šel jsem do práce.
Dnes jsem měl odpolední směnu, protože se hrál od 3 hodin fotbal a předpokládal se velký nával. Opravdu. Když jsem přišel bylo tam skoro plno. Tak jsem tam tak pobíhal a obsluhoval, ve chvílích volna jsem koukal na fotbal. Dobré bylo, že tam všichni ti lidé seděli jako v kině, čelem ke dvěma obrazovkám uprostřed, takže jsem se jen postavil kousek od televizí a měl jsem přehled. Také tam bylo hodně dětí, které dělali docela "binčus".
Po skončení fotbalu, v 5 hodin, hodně lidí odešlo a nastala nepředstavitelná nuda. Obsazeno bylo jen asi 5 stolů, z čehož od třech si lidé chodili objednávat sami. Z nudy jsem tam četl noviny, učil se ceny nápojů a kecal s Brianem. Asi v 6 hodin se tam přivalila taková banda mladých žen, usadili se u třech stolů a naporoučely si kupu pití. Bylo dobré sledovat, že zbylé osazenstvo hospody, složené převážně z mužů se v tu chvíli přeuspořádalo s posezení čelem k televizi na posezení čelem k nim . Během 15 minut se ale zmíněné dámy zvedly a aniž by dopily, odešly. Tak jsem měl zase chvíli co dělat, než jsem to odnosil a uklidil.
Pak se tam přivalila další skupina lidí s dětmi. Ty děti ale dělali strašný bordel. Běhali tam v botech po lavicích, málem i po stolech, pobíhali tam po celé hospodě. Já být rodiči, musel bych to postřílet . Smradi.
Před 8. hodinou večer jsem už byl unuděn k smrti a protože jsme měli na dnešek domluvenu hospodu s Liborem v centru (kde už kluci dávno byli), ptal jsem se Luisy, zda bych nemohl odejít, že se tu stejně nic neděje. Ona se mi omlouvala, ale říkala, že tu musím vydržet do půl deváté, než příjde Sandy. Prý tu musí někdo být. Tak jsem se nudil ještě chvíli dál, ale pak začali přicházet lidé a tak už jsem měl zábavu. O půl deváté přišla Sandy a já jsem konečně mohl vyrazit domů.
Když jsem přišel domů, hned jsem v obýváku spatřil neznámou tvář. Jako žhavá Italská kočanda ale vůbec nevypadala . Seděl tam takový habán, větší ještě než Ondra, tak jsem se mu představil a on říkal, že prý je Guiseppe z Itálie (hned dostal přezdívku Kanec - vysvětleno dále), má nás všechny rád a bude tu s námi žít . Já jsem mu říkal, že přicházím z hospody a za chvíli odcházím do jiné hodpody, což on nějak nepochopil. Když jsem s ním chvíli mluvil, poznal jsem, že anglicky moc neumí. Troufl bych si říci, že umí anglicky ještě hůř než my, když jsme přijeli do Irska. Zpovídal jsem ho a při tom jsem si připravoval chleby k večeři. On říkal, že prý se s klukama už viděl odpoledne a že jeli do města.

Po chvíli sešla dolů Laurence a že prý jde Guiseppeho provést po okolí a ukázat mu Spar, tak se sbalili a odešli. Já jsem si zatím dodělal chleby, jeden jsem snědl a dva si vzal do pytlíčku na cestu. Pak jsem volal Letynovi, ve které hospodě to jsou. Říkal, že tam, co jsme byli naposledy a to mi stačilo. Vzal jsem chlebíky a vyrazil jsem. Cestou jsem oba chlebíky snědl, protože hlad je přeci věčný .
Když jsem dorazil do hospody, našel jsem kluky, kteří právě dopíjeli jednu rundu piv. Prý už druhou. Také tam seděli od půl osmé, teď už bylo půl desáté. Byl tam Libor, jeho kamarád a Ondra s Letynem. Šel jsem si k baru objednat pití, protože tu žádná obsluha nebyla a tak jsem se zeptal, jestli si někdo něco dá. Liborův kámoš měl ještě půlku piva, ale kluci chtěli piva. Zapamatovat si která, pro mě, jako správnou servírku, nebyl problém . Nikdo se ale nezvedl, aby mi to šel pomoci odnést. Seděli tam dál jak brambory.
Došel jsem tedy k baru a tam jsem to na barmana vychrlil rychle, jak jsem zvyklý. On byl nějaký pomalý a nepobral to. Začal jsem mu to tedy říkat pomalu a on to pak ještě opakoval. Točil ale nejdříve někomu jinému, tak jsem se tam na baru na chvíli posadil a čekal jsem. Chtěl jsem po něm 2 pinty Guinnesse, 1 pintu Carlsbergu a 1 pintu Beamishe. Když barman obsloužil lidi přede mnou, začal točit i pro mě. Byla to doba a nakonec zapomněl na Carlsberga, což jsem mu ještě připomenul. V naší hospodě by se to nestalo . Tak jsem to zaplatil a přemýšlel jsem, co se 4mi pivy. Normálně to nosím na podnose, ale tady žádný nebyl. Kluci mi pomoct také nepřišli. Pak jsem si ale vzpomněl, že jsem viděl jednoho chlápka u nás v hospodě, jak odnesl 4 piva. Tak jsem řekl, že to také zkusím. Mistrně jsem piva uchopil a začal jsem se prodírat davem. Všichni na mě koukali a sklidil jsem velké ovace, protože to tu asi ještě neviděli. I kluci čuměli a obdivovali moje umění .
Pak jsme kecali a ještě jsme dali jednu rundu piv. Tentokrát pro ni byl Libor, ale donesl to nadvakrát . Libor nám říkal, jak bylo v Corku atd. Po 22. hodině dorazili do hospody i muzikanti, takže tu bylo veselo.

Asi ve 23 hodin se Libor zvedl, že už musí jít na poslední autobus domů. Rozloučili jsme se s ním tedy, poděkovali jsme mu za všechny výlety i seznámení s Irskem a Libor se svým kámošem odešli. Libora už asi v Irsku neuvidíme, protože příští týden definitivně odjíždí do Čech a pak plánoval jet na měsíc na Aljašku.

My jsme se zvedli z hospody před půl dvanáctou, protože jsme také chtěli stihnout poslední autobus. Kluci byli ale pěkně opilí. Já jsem byl v pohodě, protože jsem měl jen 2 piva a navíc jsem se před tím brutálně najedl. Nejvíc opilí byl Letyn. Cestou v autobuse mi vyprávěli, co dělali celé odpoledne (nic, jen se váleli a také mi říkali o Kancovi. Prý hned když se přivalil, tak jim začal vyprávět o tom, jak tu balí v Irsku holky. Naprosto originálně prý přijde k holce a zeptá se jí místo pozdravu, jestli je volná . Proto mu kluci dali přezdívku Kanec. Prý Kanec vyhrál tento pobyt v Itálii a má vše hrazené od nějaké organizace, za to ale musí chodit do práce, kde nedostává výplatu. Přesně moc nevěděli, protože s ním není lehká domluva.
Po našem příchodu domů jsem se snažil ty ožraly ztišit s tím, že tu někteří lidé spí, ale bylo to marné. Pak se začali nahoře prát mezi sebou, Letyn tam bouchal do skříní a do postelí, prostě dělal rámus. Naštěstí potom upadl do postele a hned usnul. My s Ondrou jsme ještě chvíli diskutovali a občas nám do toho promluvil Letyn ze spánku nějaký nesmysl. Usnuli jsme hodně pozdě v noci.

Fotky z dnešního dne

Předchozí: Velké rozhodování
Následující: Další nový spolubydlící