sobota 7. 5. 2005
Výlet do Wicklow
Dnes mě kluci vzbudili v 8 hodin a bylo to docela drsné probuzení. Šel jsem spát totiž až ve 3 hodiny ráno. Myslel jsem si, že odjezd na výlet bude v půl desáté ale kluci říkali, že prý je to v 9. Protože jsem celý včerejšek jedl jen chleba a vyhlídky na dnešek nebyly lepší, rozhodl jsem se udělat si k snídani alespoň špagety. Kluci se hned přidali.
Libor volal skoro v 9, že je zácpa a že se zdrží asi o 15 minut. To se nám akorát hodilo a stihli jsme si udělat svačinky a dokonce i po sobě umýt nádobí. Když přijel Libor, řekl nám plán výletu. Prý pojedeme do Wicklow mountains podívat se na okrasnou zahradu, vodopády a pak do nějaké hospůdky. Jen jsem mu řekl, že potřebuji být v 8 hodin doma, protože musím do práce. Nebyl to problém a tak jsme vyrazili směrem k Powerscout gardens.
Asi za hodinku už jsme byli ve vstupní bráně do zahrad, kde jsme zaplatili vstupní poplatek €6. Tento poplatek nám umožňoval vstoupit do zámecké zahrady, ale ne na prohlídku zámku. Libor totiž povídal, že v průvodci píší, že tento zámek vyhořel v 70. letech a prý tam není nic zajímavého k vidění, protože všechno shořelo. Když jsme pak autem jeli dále k zámku a zahradám, míjeli jsme kupu golfových hřišť i s jezírky, písky a křovíčkem. Hned bych si šel zahrát golf
.
Zastavili jsme na parkovišti a vydali jsme se pěšky k nedaleké vstupní budově. Prošli jsme přízemím zámku, kde byla spousta obchodů se suvenýry a dostali jsme se na nádhernou velikou zámeckou zahradu. Tuto zahradu navrhl Daniel Robertson během 40. let 18. století. Zahrada se skládala z několika teras s kytičkami a velkým umělým jezírkem uprostřed. Dostali jsme i plánek zahrady, kde byly nakreslené trasy pro procházku. Vydali jsme se nejprve středem zahrady po schodech dolů k jezírku, u kterého byly dva okřídlení koně a uprostřed jezírka byla socha chrlící vodu.
Když jsme obcházeli jezero, zavítali jsme také do části nazvané Japonská zahrada. Opravdu tam bylo vše v japonském stylu. Malé kytičky, potůčky, vodopádky, stylové mostky a také altánek. Vše jako vystřižené z japonského filmu. Vylezli jsme si tam na vyhlídku, kde byla taková pěkná lavička až jsme si tam sedli a chvíli jsme kecali.
Když jsme si odpočali, vydali jsme se z Japonské zahrady cestou vpravo oklikou zpět k zámku. Šli jsme pěkně upraveným lesem až jsme došli k Tower Valley. Byla to stará obranná vež, ale sloužila tu pouze jako dekorace. Okolo ní byly nádherně sestříhané stromky a děla. Vnitřkem věže se dalo vylézt až nahoru a tak jsme se tam rozhlíželi. Moc toho odsud vidět nebylo, protože okolní stromy byly hodně vysoké.
Po prohlídce věže jsme došli zpět k zámku, kde jsme začínali a vydali jsme se tentokrát na druhou stranu. Šli jsme po okraji hlavní terasy směrem k jezírku. Měli jsme odtud nádherný výhled na celou zahradu.
Potom jsme odbočili na zvířecí hřbitov. Byli tam všichni psí mazlíčci zámeckých obyvatel, ale nechyběla tam ani zasloužilá dojnice - kráva. Odtud jsme se vydali další boční cestou opět zpět k zámku. Cestou jsme míjeli několik zajímavých stromů, které jsem nikdy neviděl a tak jsme si je fotili. Narazili jsme opět na nějakou fontánku a tak jsme se tam na chvíli zase posadili a povídali jsme.
Zvedl nás právě začínající déšť a protože už nám chyběl projít jen kousek zahrady, pokoukali jsme se a zamířili jsme zpět k zámku. Jen co jsme vlezli dovnitř, začal veliký slejvák. Čekali jsme, než přestane pršet a mezitím jsme prošli několik obchodů se suvenýry.
Když přestalo, vydali jsme se zpět k autu a dali jsme jemnou sváču. Libor říkal, ať se necpeme, protože pojedeme k vodopádům a tam prý je místo pro piknik. Tak jsme snědli každý jen jeden chleba a vyrazili jsme na cestu s tím, že se dorazíme u vodopádů. Byla už skoro jedna hodina.
K vodopádům jsme dojeli za chvilku, ale vstupné tam stálo €4. Libor říkal, že tak suprový ten vodopád zase není a že bychom raději mohli jet do města Wicklow, podívat se na útesy. Souhlasili jsme. Cestou do Wicklow jsme několikrát zabloudili, protože Letyn navigoval
. Na jeho obranu ale musím říct, že značení silnic tu také není zrovna brilantní .
Do Wicklow jsme dorazili asi za půl hodiny. Zastavili jsme na parkovišti a vydali jsme se směrem k přístavu. Tam byly děla a lavička. Posadili jsme se tedy na lavičku, kde jsme chtěli dát slíbený piknik. Foukal tam ale brutální vítr a hned nám byla zima. Jedli jsme tedy hodně rychle. Při jídle jsme koukali na ptáky, kteří se snažili létat, ale stáli na místě.
Pak jsme se vydali kousíček k jakýmsi rozvalinám staré pevnosti na útesech. Tam jsme našli kupu lidí, kteří seděli ve skrytu před větrem. My jsme se jen podívali a vraceli jsme se zpět do města. Celé pobřeží bylo poseto starými děly. Asi tu byla kdysi dávno docela velká bitka s Angličany.
Libor říkal, že ve městě je stará věznice, do které bychom se mohli jít podívat. Tato věznice byla zrekonstruována a znovu otevřena v roce 1998. Tato věznice sloužila jako dočasné útočiště vězňů před jejich transportem lodí do Austrálie. Byli zde hlavně vězni z povstání, které proběhlo koncem 18. století.
Šli jsme tedy dovnitř, ale když jsme viděli cenu €5 za osobu, už se nám tam tolik nechtělo. Šli jsme se tedy podívat do obchodu se suvenýry a také jsme našli východ z věznice, kterým se dalo nakouknout dovnitř. Nic zvláštního tam nebylo vidět. Prostě věznice. Dohadovali jsme se tedy, co dál. Letyn chtěl jít dovnitř, když už tady jsme, Liborovi a Ondrovi to bylo jedno, já jsem říkal, že v Dublinu je také věznice a zadarmo. Nakonec jsme se ale dohodli, že tedy půjdeme dovnitř. A dobře jsme udělali, stálo to za to.
Zaplatili jsme tedy vstupné a hned se nás chopil jakýsi starší chlápek v dobovém kostýmu a odvedl nás do čekárny. V čekárně bylo několik výstavek a také takové dřevo, které se dávalo trestancům na krk. Hned jsme se v něm všichni vyfotili a ten chlápek průvodce nám tam dělal křoví.
Pak nás provedl první místností, která představovala původní věznici pro zloděje. Prý v této malé místnůstce bylo až 200 lidí. Celá naše prohlídka byla doprovázena dobovými zvuky a také tam byla spousta figurín. Odtud nás dovedl do novější části věznice z 18. století. Ta už měla standardní několika patrový vzhled s galerií uprostřed. Tam bylo několik figurín britských vojáků, kteří se radili o něčem v mapě. Hned jsme se u nich také vyfotili.
O kousek dál byla učebna pro vězně, kde nás náš průvodce předal paní učitelce. Ta nám říkala, jak se vězňové vzdělávali a také jak je vybírali na cestu do Austrálie. V lavicích mezi námi bylo několik figurín a Letyn, když nás fotil v lavicích si ani nevšiml, že sedí vedle figuríny. Začal to zkoumat, až když jsme se o tom bavili s Ondrou. Já jsem se lekl té učitelky, protože stála nehybně ve dveřích a najednou mrkla. Pak se i pohnula a začal mluvit.
Když nám vše vysvětlila, dostali jsme rozchod a podle plánku jsme si začali prohlížet jednotlivé cely. V každé byla nějaká expozice, která představovala něco z života věznice. Učitelka si sedla do lavice a když jsme jí pak viděli ze shora, vypadala jako socha. Jen občas otočila stránku v knížce, kterou si četla. Docela dobré, říkali jsme si.
Nejprve jsme šli dolů do podzemí, kde byla koupelna pro vězně a také mučírna. Po otevření jedněch dvířek jsem se strašně vylekal, protože na mě vybafla figurína chlápka a strašidelným hlasem říkala, že prý se mám k němu přidat, že má místa dost. Pak jsme postupně prošli i přízemí, první a druhé patro. Během naší prohlídky jsme se mohli zvážit v kamenech (moje váha je 10 kamenů a 23 liber), změřit ve stopách (moje výška je 5' 11") a také vyzkoušet si okovy.
Poslední expozice byla na půdě, kde to vypadalo jako na lodi, která převážela vězně do Austrálie. Dokonce tam byl i živý kapitán, který nás provedl po palubě i v podpalubí. Pak tam ještě bylo několik zajímavostí z Austrálie, jako např. jací nebezpeční živočichové tam žijí a za jak dlouho dokáží člověka zabít.
Po prohlídce vězení zevnitř jsme se šli podívat na vězeňský dvůr. Tam byl jakýsi stroj, který poháněli vězni svou vlastní silou s sloužil prý jen k potupě vězňů. Hned vedle něj byly lavičky a stolky a tak jsme tam dali sváču. Když jsme odcházeli z věznice, byla tam figurína dozorce a také formuláře o propuštění, které jsme si mohli vyplnit a dát si na ně razítko. Hned jsme to také udělali. Já jsem seděl za ukradení 127 mrtvých králíků, Ondra za vyvolání nepokojů ve městě a Letyn za zabítí berana
.
Expozice byla prostě dokonalá do nejmenšího detailu. Už bylo skoro 5 hodin odpoledne a tak jsme se vrátili k autu a vyrazili jsme do Johnnie Fox's Pub, což je stará hospoda v horách. Bylo tam děsně narváno a v průvodci říkali, že je dobrá. Dokonce jsme tam našli i fotku našeho bývalého prezidenta Havla, který tu byl na návštěvě. Visela na zdi hned vedle prezidenta Clintona.
Dali jsme si tedy pivko, Libor kafe a šli jsme si sednout ven, protože uvnitř nebylo vůbec místo. Při pití jsme povídali. Najednou se u nás zastavila docela pěkná holčina a začala se ptát, odkud jsme. Říkali jsme jí tedy, že z Čech a ona si okamžitě přisedla. Říkala, že je z Francie a že je tady s přítelem, který přišel za chvíli. Ona byla dost ukecaná a pořád se nás vyptávala na nějaké pařby, jak tady, tak v Čechách. Taky říkala, jaké pařby mají ve Francii. Ten její přítel nevypadal moc nadšeně. Jen tak suše seděl a nic neříkal.
Nám už se blížila sedmá hodina a museli jsme vyrazit na cestu k domovu. Rozloučili jsme se tedy s nimi a šli jsem na parkoviště k autu.
Domů jsme dojeli těsně po osmé hodině a Ondra se hned vydal do Sparu pro chleba, protože jsme už žádný neměli. Já jsem vymýšlel, co budu večeřet. Měl jsem necelou hoďku. Vypadalo to zase na špagety. Nakonec jsem ale zjistil, že špagety už bych nestihl a tak jsem si dal jen chleba. Ti dva lenochové si ale špagety udělali, i když např. Ondra je měl už potřetí za sebou. Prostě jsou líní si uvařit něco složitějšího.
Já jsem před 9tou hodinou odešel do práce. Dneska tam měla být muzika, tak by tam mohlo být veselo, říkal jsem si. Ve skutečnosti to ale za moc nestálo. Byli jsme tam na obsluhu 4, takže nebylo moc co dělat a já jsem byl unaven z výletu. Když jsme se na chvíli někde zakecali, hned nás rozehnali, že máme pořád procházet okolo, ale dneska lidé téměř nepili. Plno tam bylo, ale spíše lidí, kteří si přišli zazpívat, než popít.
Když jsme o půl jedné obešli poslední objednávky, měli jsme chvíli pauzu a tak jsme povídali vzadu. Tam jsme si také počítali peníze ze spropitného. Vydělal jsem dnes něco přes 16 euro. Pak tam přišla Luisa a sprdla holky, že měli na záchodě bordel a že si lidé chodili stěžovat a prý ať už se to neopakuje. Pak nás zase nahnala do práce a museli jsme dneska i luxovat a vytírat. Bylo nás na to dost, takže jsme se podělili a ještě před druhou hodinou jsem již odcházel domů. Další službu mám v pondělí. Celkově jsem to zhodnotil jako nic moc, lepší jsou pondělky.
Domů jsem přišel asi ve dvě a byl jsem opět hladový. Ondra prý po večeři hned usnul, Letyn asi do jedné popisoval fotky a pak šel spát také. Já jsem si tedy sedl k počítači, jedl jsem a psal jsem maily. Asi ve 3 hodiny v noci jsem šel taky spát.
Fotky z výletu
Libor volal skoro v 9, že je zácpa a že se zdrží asi o 15 minut. To se nám akorát hodilo a stihli jsme si udělat svačinky a dokonce i po sobě umýt nádobí. Když přijel Libor, řekl nám plán výletu. Prý pojedeme do Wicklow mountains podívat se na okrasnou zahradu, vodopády a pak do nějaké hospůdky. Jen jsem mu řekl, že potřebuji být v 8 hodin doma, protože musím do práce. Nebyl to problém a tak jsme vyrazili směrem k Powerscout gardens.
Asi za hodinku už jsme byli ve vstupní bráně do zahrad, kde jsme zaplatili vstupní poplatek €6. Tento poplatek nám umožňoval vstoupit do zámecké zahrady, ale ne na prohlídku zámku. Libor totiž povídal, že v průvodci píší, že tento zámek vyhořel v 70. letech a prý tam není nic zajímavého k vidění, protože všechno shořelo. Když jsme pak autem jeli dále k zámku a zahradám, míjeli jsme kupu golfových hřišť i s jezírky, písky a křovíčkem. Hned bych si šel zahrát golf
.
Zastavili jsme na parkovišti a vydali jsme se pěšky k nedaleké vstupní budově. Prošli jsme přízemím zámku, kde byla spousta obchodů se suvenýry a dostali jsme se na nádhernou velikou zámeckou zahradu. Tuto zahradu navrhl Daniel Robertson během 40. let 18. století. Zahrada se skládala z několika teras s kytičkami a velkým umělým jezírkem uprostřed. Dostali jsme i plánek zahrady, kde byly nakreslené trasy pro procházku. Vydali jsme se nejprve středem zahrady po schodech dolů k jezírku, u kterého byly dva okřídlení koně a uprostřed jezírka byla socha chrlící vodu.
Když jsme obcházeli jezero, zavítali jsme také do části nazvané Japonská zahrada. Opravdu tam bylo vše v japonském stylu. Malé kytičky, potůčky, vodopádky, stylové mostky a také altánek. Vše jako vystřižené z japonského filmu. Vylezli jsme si tam na vyhlídku, kde byla taková pěkná lavička až jsme si tam sedli a chvíli jsme kecali.
Když jsme si odpočali, vydali jsme se z Japonské zahrady cestou vpravo oklikou zpět k zámku. Šli jsme pěkně upraveným lesem až jsme došli k Tower Valley. Byla to stará obranná vež, ale sloužila tu pouze jako dekorace. Okolo ní byly nádherně sestříhané stromky a děla. Vnitřkem věže se dalo vylézt až nahoru a tak jsme se tam rozhlíželi. Moc toho odsud vidět nebylo, protože okolní stromy byly hodně vysoké.
Po prohlídce věže jsme došli zpět k zámku, kde jsme začínali a vydali jsme se tentokrát na druhou stranu. Šli jsme po okraji hlavní terasy směrem k jezírku. Měli jsme odtud nádherný výhled na celou zahradu.
Potom jsme odbočili na zvířecí hřbitov. Byli tam všichni psí mazlíčci zámeckých obyvatel, ale nechyběla tam ani zasloužilá dojnice - kráva. Odtud jsme se vydali další boční cestou opět zpět k zámku. Cestou jsme míjeli několik zajímavých stromů, které jsem nikdy neviděl a tak jsme si je fotili. Narazili jsme opět na nějakou fontánku a tak jsme se tam na chvíli zase posadili a povídali jsme.
Zvedl nás právě začínající déšť a protože už nám chyběl projít jen kousek zahrady, pokoukali jsme se a zamířili jsme zpět k zámku. Jen co jsme vlezli dovnitř, začal veliký slejvák. Čekali jsme, než přestane pršet a mezitím jsme prošli několik obchodů se suvenýry.
Když přestalo, vydali jsme se zpět k autu a dali jsme jemnou sváču. Libor říkal, ať se necpeme, protože pojedeme k vodopádům a tam prý je místo pro piknik. Tak jsme snědli každý jen jeden chleba a vyrazili jsme na cestu s tím, že se dorazíme u vodopádů. Byla už skoro jedna hodina.
K vodopádům jsme dojeli za chvilku, ale vstupné tam stálo €4. Libor říkal, že tak suprový ten vodopád zase není a že bychom raději mohli jet do města Wicklow, podívat se na útesy. Souhlasili jsme. Cestou do Wicklow jsme několikrát zabloudili, protože Letyn navigoval
. Na jeho obranu ale musím říct, že značení silnic tu také není zrovna brilantní .
Do Wicklow jsme dorazili asi za půl hodiny. Zastavili jsme na parkovišti a vydali jsme se směrem k přístavu. Tam byly děla a lavička. Posadili jsme se tedy na lavičku, kde jsme chtěli dát slíbený piknik. Foukal tam ale brutální vítr a hned nám byla zima. Jedli jsme tedy hodně rychle. Při jídle jsme koukali na ptáky, kteří se snažili létat, ale stáli na místě
.
Pak jsme se vydali kousíček k jakýmsi rozvalinám staré pevnosti na útesech. Tam jsme našli kupu lidí, kteří seděli ve skrytu před větrem. My jsme se jen podívali a vraceli jsme se zpět do města. Celé pobřeží bylo poseto starými děly. Asi tu byla kdysi dávno docela velká bitka s Angličany.
Libor říkal, že ve městě je stará věznice, do které bychom se mohli jít podívat. Tato věznice byla zrekonstruována a znovu otevřena v roce 1998. Tato věznice sloužila jako dočasné útočiště vězňů před jejich transportem lodí do Austrálie. Byli zde hlavně vězni z povstání, které proběhlo koncem 18. století.
Šli jsme tedy dovnitř, ale když jsme viděli cenu €5 za osobu, už se nám tam tolik nechtělo. Šli jsme se tedy podívat do obchodu se suvenýry a také jsme našli východ z věznice, kterým se dalo nakouknout dovnitř. Nic zvláštního tam nebylo vidět. Prostě věznice. Dohadovali jsme se tedy, co dál. Letyn chtěl jít dovnitř, když už tady jsme, Liborovi a Ondrovi to bylo jedno, já jsem říkal, že v Dublinu je také věznice a zadarmo. Nakonec jsme se ale dohodli, že tedy půjdeme dovnitř. A dobře jsme udělali, stálo to za to.
Zaplatili jsme tedy vstupné a hned se nás chopil jakýsi starší chlápek v dobovém kostýmu a odvedl nás do čekárny. V čekárně bylo několik výstavek a také takové dřevo, které se dávalo trestancům na krk. Hned jsme se v něm všichni vyfotili a ten chlápek průvodce nám tam dělal křoví.
Pak nás provedl první místností, která představovala původní věznici pro zloděje. Prý v této malé místnůstce bylo až 200 lidí. Celá naše prohlídka byla doprovázena dobovými zvuky a také tam byla spousta figurín. Odtud nás dovedl do novější části věznice z 18. století. Ta už měla standardní několika patrový vzhled s galerií uprostřed. Tam bylo několik figurín britských vojáků, kteří se radili o něčem v mapě. Hned jsme se u nich také vyfotili.
O kousek dál byla učebna pro vězně, kde nás náš průvodce předal paní učitelce. Ta nám říkala, jak se vězňové vzdělávali a také jak je vybírali na cestu do Austrálie. V lavicích mezi námi bylo několik figurín a Letyn, když nás fotil v lavicích si ani nevšiml, že sedí vedle figuríny. Začal to zkoumat, až když jsme se o tom bavili s Ondrou
. Já jsem se lekl té učitelky, protože stála nehybně ve dveřích a najednou mrkla. Pak se i pohnula a začal mluvit.
Když nám vše vysvětlila, dostali jsme rozchod a podle plánku jsme si začali prohlížet jednotlivé cely. V každé byla nějaká expozice, která představovala něco z života věznice. Učitelka si sedla do lavice a když jsme jí pak viděli ze shora, vypadala jako socha. Jen občas otočila stránku v knížce, kterou si četla. Docela dobré, říkali jsme si
.
Nejprve jsme šli dolů do podzemí, kde byla koupelna pro vězně a také mučírna. Po otevření jedněch dvířek jsem se strašně vylekal, protože na mě vybafla figurína chlápka a strašidelným hlasem říkala, že prý se mám k němu přidat, že má místa dost
. Pak jsme postupně prošli i přízemí, první a druhé patro. Během naší prohlídky jsme se mohli zvážit v kamenech (moje váha je 10 kamenů a 23 liber), změřit ve stopách (moje výška je 5' 11") a také vyzkoušet si okovy.
Poslední expozice byla na půdě, kde to vypadalo jako na lodi, která převážela vězně do Austrálie. Dokonce tam byl i živý kapitán, který nás provedl po palubě i v podpalubí. Pak tam ještě bylo několik zajímavostí z Austrálie, jako např. jací nebezpeční živočichové tam žijí a za jak dlouho dokáží člověka zabít
.
Po prohlídce vězení zevnitř jsme se šli podívat na vězeňský dvůr. Tam byl jakýsi stroj, který poháněli vězni svou vlastní silou s sloužil prý jen k potupě vězňů. Hned vedle něj byly lavičky a stolky a tak jsme tam dali sváču. Když jsme odcházeli z věznice, byla tam figurína dozorce a také formuláře o propuštění, které jsme si mohli vyplnit a dát si na ně razítko. Hned jsme to také udělali. Já jsem seděl za ukradení 127 mrtvých králíků, Ondra za vyvolání nepokojů ve městě a Letyn za zabítí berana
.
Expozice byla prostě dokonalá do nejmenšího detailu. Už bylo skoro 5 hodin odpoledne a tak jsme se vrátili k autu a vyrazili jsme do Johnnie Fox's Pub, což je stará hospoda v horách. Bylo tam děsně narváno a v průvodci říkali, že je dobrá. Dokonce jsme tam našli i fotku našeho bývalého prezidenta Havla, který tu byl na návštěvě. Visela na zdi hned vedle prezidenta Clintona.
Dali jsme si tedy pivko, Libor kafe a šli jsme si sednout ven, protože uvnitř nebylo vůbec místo. Při pití jsme povídali. Najednou se u nás zastavila docela pěkná holčina a začala se ptát, odkud jsme. Říkali jsme jí tedy, že z Čech a ona si okamžitě přisedla. Říkala, že je z Francie a že je tady s přítelem, který přišel za chvíli. Ona byla dost ukecaná a pořád se nás vyptávala na nějaké pařby, jak tady, tak v Čechách. Taky říkala, jaké pařby mají ve Francii. Ten její přítel nevypadal moc nadšeně. Jen tak suše seděl a nic neříkal.
Nám už se blížila sedmá hodina a museli jsme vyrazit na cestu k domovu. Rozloučili jsme se tedy s nimi a šli jsem na parkoviště k autu.
Domů jsme dojeli těsně po osmé hodině a Ondra se hned vydal do Sparu pro chleba, protože jsme už žádný neměli. Já jsem vymýšlel, co budu večeřet. Měl jsem necelou hoďku. Vypadalo to zase na špagety. Nakonec jsem ale zjistil, že špagety už bych nestihl a tak jsem si dal jen chleba. Ti dva lenochové si ale špagety udělali, i když např. Ondra je měl už potřetí za sebou. Prostě jsou líní si uvařit něco složitějšího.
Já jsem před 9tou hodinou odešel do práce. Dneska tam měla být muzika, tak by tam mohlo být veselo, říkal jsem si. Ve skutečnosti to ale za moc nestálo. Byli jsme tam na obsluhu 4, takže nebylo moc co dělat a já jsem byl unaven z výletu. Když jsme se na chvíli někde zakecali, hned nás rozehnali, že máme pořád procházet okolo, ale dneska lidé téměř nepili. Plno tam bylo, ale spíše lidí, kteří si přišli zazpívat, než popít.
Když jsme o půl jedné obešli poslední objednávky, měli jsme chvíli pauzu a tak jsme povídali vzadu. Tam jsme si také počítali peníze ze spropitného. Vydělal jsem dnes něco přes 16 euro. Pak tam přišla Luisa a sprdla holky, že měli na záchodě bordel a že si lidé chodili stěžovat a prý ať už se to neopakuje. Pak nás zase nahnala do práce a museli jsme dneska i luxovat a vytírat. Bylo nás na to dost, takže jsme se podělili a ještě před druhou hodinou jsem již odcházel domů. Další službu mám v pondělí. Celkově jsem to zhodnotil jako nic moc, lepší jsou pondělky
.
Domů jsem přišel asi ve dvě a byl jsem opět hladový. Ondra prý po večeři hned usnul, Letyn asi do jedné popisoval fotky a pak šel spát také. Já jsem si tedy sedl k počítači, jedl jsem a psal jsem maily. Asi ve 3 hodiny v noci jsem šel taky spát.
Fotky z výletu
Předchozí: Noví spolubydlící
Následující: Ondrovo kolo