Ráno jsem byl po pozdním probuzení příjemně překvapen, protože po 3 mailíkách a dvou telefonátech mi konečně odpověděli z Ocuca. Napsali mi, že prý právě prohlížejí všechny žádosti a že mě budou informovat o průběhu. Pak jsem se rozhodl pokračovat v hledání práce a odesílání emailů.
Letyn už pomalu vzdává hledání programátorské práce a rozhodl se volat do různých agentur, kde jsme se zaregistrovali a taky plánoval obcházení různých business center a shánění práce jako elektrikář nebo něco takového. Volal tedy do Multiflexu, což je firma, která nám slibovala práci v IBM, jak to vypadá. Tam se dozvěděl, že pohovory začaly tento týden a máme se tam tedy odpoledne stavit. Pak volal ještě do ADECCA, kde prý ale pořád čekají na ověření našich referencí.
Najedli jsme se tedy a asi ve 13 hod jsme vyrazili do Blanchardstownu do Multiflexu. Když jsme tam přišli, bylo tam u recepce asi 10 poláků. Paní nám řekla ať se posadíme a počkáme. Asi po čtvrt hodině si nás zavolala, že prý máme jít oba! na pohovor. Odvedla nás do malé místnůstky, kde nám řekla podmínky práce. Pak se nás jen zeptala, jestli pořád bydlíme tam, kde jsme uvedli, jestli jsme už někdy pracovali pro IBM a jestli pro tuto společnost chceme pracovat. Pak nám řekla, že se do 10ti dnů ozvou a šli jsme pryč. Byl to docela fofr a řekli jsme jen 2xYes a 1xNo . Nástup do IBM má být prý 1.května, bude to zatím na 3 měsíce a plat je €8,50 na hodinu. Jen doufám, že tuto poslední možnost nebudu muset využít .
Když už jsme byli na cestách, rozhodli jsme se jet rovnou do centra, kde jsme měli vyhlédnuté další dvě pracovní agentury. První byla kousek od Stephan's Green. Vešli jsme dovnitř a paní na recepci nám řekla, že tu bohužel dnes odpoledne nikdo není a že tedy máme nechat životopisy a oni se nám ozvou (standardní odpověď ).
Druhá agentura byla na nábřeží, kousek od naší oblíbené internetové kavárny. Ani tam jsme se nedostali přes vrátného. Nechali jsme tam tedy opět životopis a šli jsme pryč. Asi budou mít letos v Dublinu hodně papírů do sběru .
Potom jsme se už vydali definitivně domů, kde na nás čekala Laurence a říkala, že bude dělat Boloňské špagety, když jsme včera dělali bábovku a že nemáme moc jíst. Šli jsme tedy koukat na telku, protože Emilie nám zabrala počítač. Asi za hodinu, byly špagety hotové a my jsme se šli nadlábnout. Byly docela dobré, samozřejmě jsme je Laurence pochválili, ale ještě víc si je chválila ona (asi každých 10s ). Prostě měla radost, že se jí povedli. Laurence je vůbec ze všeho taková vyplácaná, nejvíc asi z kočky, která nás chodí vyjídat. Pořád jí kupuje kočičí žrádlo, krmí ji asi 5x denně a pořád nám tu čičá (ale francouzsky ). Je to docela sranda ji poslouchat.
Špagety jedli všichni mimo Emilie, která mi přijde taková hodně vybíravá. Říkala Laurence, že si raději než špagety dá příště naši bábovku, mlsounka, čímž si u mě hodně šplhla a slíbil jsem jí na neděli další bábovku. Emilie jí pořád jen jogurty, asi drží linii nebo co, a přitom je jako vyžle - jen kost a kůže. Nechtěla od nás posledně ani šunkafleky a to to byla taková mňamka.
Po večeři jsem se vypravil zase na aikido, kde jsem byl minulou sobotu. Když jsem přišel do budovy, hnal jsem se zase do učebny španělštiny, kde jsme byli minule, ale vrátný mě zastavil a řekl mi, že aikido je vlevo v sále. Trošku mě to zarazilo, ale vydal jsem se tam. Odtamtud mě poslali nahoru do patra, že prý to je v patře a z patra mě zase poslali dolů, že v patře nic takového není. Ptal jsem se tedy dole jiného člověka a ten říkal, že to za chvíli začne. Byl jsem tam brzy.
Po chvíli začali přicházet nějací lidé, ale nikdo povědomý. Začali tam rozmísťovat tatami, tak jsem se přidal. Když bylo tatami položeno, přišla konečně první mě známá tvář, starší paní s hakamou, která se mnou posledně hodně cvičila. Podivila se, co tam dělám, protože prý tohle je cvičení pro úplné začátečníky, prostě nábor . Na internetu to ale nepsali. Řekla mi, že je to kurz, který začal minulý týden a že se učí pády a kroky. No, když už jsem tam hodinu jel, řekl jsem si že zůstanu a doladím svou techniku pádu .
Šel jsem se tedy přestrojit. Za chvíli přišel Lorcan a taky se divil, co tam dělám. Taky se mě ptal, jestli už mám práci a tak jsem mu vyprávěl, jak jsem cestoval minulý týden po interview. Pak se začalo cvičit. Nejdříve se cvičili pády, pak základní kroky a nakonec i nějaké základní techniky (Ikjo a Shihonage - Omote i Ura). Když se trénovali pády, tak mě ta starší paní (která vedla tento trénink a má 4.dan) vyzvala, abych jim ukázal jak správně padat. Všichni pak obdivovali, jak nebylo téměř nic slyšet , oni totiž při pádech dělají strašný rámus a padají na kolena - nejenom začátečníci. Celkově byl ten trénink trošičku nuda, ale alespoň jsem si procvičil aikidistickou angličtinu - vysvětlování jak se kdo má nebo nemá hýbat a co má nebo nemá dělat. Vždy když jsem s někým cvičil, prošla ta starší paní se 4. danem okolo a říkala tomu druhému, že mě má poslouchat, protože jsem dobrej . Tak mě sice všichni poslouchali, ale já jsem měl velké problémy s tím, abych někomu něco vysvětlil. Ještě neznám ta správná slovíčka.
Když trénink skončil, rozloučil jsem se, starší paní mi poděkovala, že jsem přišel a trošku jim pomohl, a já se vydal na cestu domů. Po příchodu domů jsem si vyslechl nejnovější zprávy od Ondry. Byl dneska ráno na TAX office, kam nesl papír z práce kvůli daním. Prý tam musel vystát dvě fronty, jednu na lístek s pořadím, druhou v pořadí, jen kvůli tomu, aby tam pak jedné ženské předal papír . Pak byl v bance AIB na O'Connell street, kde si zařizoval účet. Ptal se taky na VISA kartu, abychom si mohli zamluvit ubytování v hostelech v jiných městech, ale tu dostane až po 6 měsících. Jen prý stačilo vyplnit formulář a všechno ostatní jako číslo bankovního účtu, pin na debetní kartu atd. mu prý přijde domů poštou. V práci musel být o něco déle, protože tímhle běháním strávil celé dopoledne.
Já jsem si pak šel udělat k večeři osmažené párečky s chlebíkem a šli jsme do obýváku povídat se Simonou. Skoro o půlnoci se přihnal Letyn, který byl hrát šachy. Odcházel chvíli prý chvíli po mě a šachy tentokrát opravdu našel. Bohužel (bohudík) prý tam potkal i Čecha, takže celou dobu kecal jen česky. Nejdříve hrál prý s nějakými začátečníky, které s přehledem porazil a postupně se probojoval až k lidem své úrovně, se kterými si konečně zahrál .
Když nám to všechno pověděl, šli jsme spát.

Předchozí: Deník dopsán
Následující: Ovocné knedlíky